Už se to blíží, svátky jsou za rohem a z kolejní místnosti nám mizí čím dál více zelených mašlí. Nevíte kam? No, možná se to konečně dozvíte z dalšího úryvku Ferdinandova deníku, kde k vlastnímu překvapení zjistíme, že náš hrozivě vyhlížející bazilišek má jen dva postrachy v životě – naši pokladnici Ensí a svou vlastní máti.
Je to tak, letos přijede Ferdinandovi opět matka a on pro ni ještě pořád nemá vhodný dárek, který by ji potěšil. Kdo by to byl do Ferdinanda řekl, že? On a výběr dárků, to snad nejde ani dohromady! Možná proto se tím vlastně tají a na první pohled se tváří, jako kdyby ho takové věci nechávaly úplně chladným. Ve skutečnosti se ale náš had snaží úplně stejně jako kterýkoliv jiný kouzelnický tvor či mudla, potěšit svoji rodinu, která je jak se zdá… poměrně náročná. Jak se se svým úkolem Ferda popasoval a vrátí-li se vůbec ještě někdy Enole mašle, se dozvíte právě teď.
Milý deníčku, jelikož jsem se s pečením cukroví neposunul a začínám silně prokrastinovat, je na čase pořešit dárky. Dávat dárky vyloženě nesnáším. Musí to být něco, co člověka překvapí a co si moc přeje, ale sám si to pravděpodobně nekoupí. Jenže obvykle jsou takové věci moc drahé, anebo téměř nesehnatelné. Abych dal něco kloudného, za co si nevysloužím otrávené nebo smířlivé pohledy, musím být originální. Za 100 let života ale člověk ochutná a sežere všelicos, tak jak mám takový nadlidský úkol asi tak splnit?! Jeden čas jsem se ponížil natolik, že jsem se předem začal ptát, kdo co chce, abych se z toho každoročního zoufalství vymanil, načež jsem ten rok pod stromek sklidil tolik uštěpačných poznámek, že jsem se málem svlíkl z kůže! Letos už to riskovat nebudu a zkusím mámě koupit něco jinýho než pletenou šálu od Zlatonožky, kterých má už prý asi 50… Rozhodl jsem se proto navýšit můj rozpočet návštěvou zmijozelské pokladny, abych si nabral do kapes a mohl dárky i pěkně zabalit. Jenže naše „úžasná“ Enselis mě stihla 3x vykopnout se slovy, jestli si z ní dělám srandu, když to zkouším i přes potrubí pánských záchodků v chodbě u rudých dveří. Tehdy jsem se rozhodl sepsat stížnost naší kolejní ředitelce madam Maye o trvalé absenci mého kapesného, na které si myslím, že mám nárok! Však ať si spočítají kolika otravných studentů jsem Zmijozel za ta léta zbavil, pročistil krev a ještě stíhám krášlit naše chodby. Pořád se musím nadšeně rozhlížet po zavěšených kostech studentů se zelenými vánočními mašlemi všude kolem. Jsem zkrátka přesvědčený o tom, že mě má kolej nedostatečně hodnotí, protože co bych nenakrad, to nemám! Nicméně mám vymyšleno, co bych mohl dát babičce, ta je naštěstí jako jediná nenáročná. Krev ze Slinivek ji pravděpodobně uspokojí natolik, že si druhou půlku rozbalování dárků už nebude (jako vždy) pamatovat a pak tu mám stále zbytek tužek s pastelkami, co jsem jakožto správný čistotný had sbíral po studentech, které jsem tak nějak nenápadně... ztratil? Vlastně mi je dali (skoro) dobrovolně, není to od nich milé? Nezbývá tedy nic jiného, než něco načmárat, namalovat, sepsat, protože víc než na Slinivčí krev se letos evidentně finančně nezmůžu. Navíc máti mě vždy učila, že ručně vyrobený dárek je nejcennější. (To jí hned připomenu, až se zase zatváří kysele…) A překvapí to? Překvapí. Bude to nečekané? Bude. Tak kdo by si stěžoval, že?!
Bože můj, hlavně ať se nikdo ze studentů nedozví, že přijede matka! Na druhou stranu by se pak kolejbába Prinz mohla slitovat, protože potkat moji matku… No to je jedno, však víš sám. Z její poslední štípaný pusy mám hotové noční můry!!! Tak! Ještě balící papír musím sehnat, že? U Salazara, a nestačil by ten od svačin, co vyhazují děcka do košů? Stejně si ho nikdo na příští rok kromě babči neschová a máma baličák vždycky hned roztrhá na cucky. Já myslím, že když vyhrabu pár svačinových kousků ze včera a narovnám je, můžu to s klidem prodat jako lagom eko bio IKEA verzi a mám to v suchu. Co myslíš? No, nepochválím-li se sám…?! Tvůj Ferdinand <:~~~~~~~
Obdivuji Ferdinandovu sebedůvěru, ovšem ten papír nevím, jestli by mu skutečně prošel, co myslíte? Na to, jak nadějně deník začal, má Ferdinandovo počínání celkem spád, ale když je někdo zoufalý… Co kdybychom Ferdovi trošku pomohli a přispěli mu na lepší pořízení? Ručně vyrobené dárky jsou sice nejsrdečnější, ale alespoň by všichni nemuseli dostat stejný.
- Pomoz Ferdinandovi vymyslet nějaké další dárky, které nejsou ekonomicky náročné. Co by tak baziliščí rodina chtěla dostat? Napiš 5 tipů.
- Po vzoru baziliška i ty vyrobíš vlastnoručně dárek.
- Připravit si pro někoho krásné přání (na hogu i mimo něj) – stačí text, nemusíš nám říkat, pro koho přání je.
- Nakresli jmenovku, kterou Ferďas bude moct dát na dárky
- Napiš half drabble na to, jaký byl tvůj nejlepší vánoční dárek v životě a proč.
Bonusový dobrovolný úkol: Přispěj finančním darem na konto klubu Hadího krále v rámci charitativní akce „Ferdův sváča papír”, jehož výtěžek půjde jako náhrada kapesného Ferdinandovi (a taky jako vyrovnání psychické újmy až zjistí, že byl jeho deník bez souhlasu nejen čten, ale i zveřejněn).
Důkazy o své pomoci posílejte sovou nebo na discord Enole Gatito. Čas na splnění máte do půlnoci 20. 12.
Jak to nakonec Ferda vyřešil… zachytila Alexa Spiderwicková
Pro Hadího krále
Leontýnka Střípková
3 komentáře