Mít chatu kousek od Sobotky má své kouzlo, ovšem i pár drobných „ale“. Každé volno se automaticky mění ve výlet do Českého ráje, kde je ticho lesa stejně lákavé jako známá turistická místa v okolí. Jenže zatímco mimo sezónu tu člověk najde klid a pohodu, v létě se celý ráj probouzí spolu s davy turistů. A právě mezi tímhle kontrastem vznikají ty nejlepší výpravy  k hradům, skalám i místům, kde si člověk dá po cestě něco opravdu dobrého.

Pojďte se mnou na krátkou prohlídku Českým rájem mýma očima. Vezmu vás na místa, která mám osvědčená, kam se vracím pokaždé, když mám volno, i na ta, která mají tak trochu zvláštní, skoro až magickou atmosféru. Místa, kde se člověk jen tak prochází, dívá se kolem sebe a má pocit, že je na chvíli úplně jinde než v běžném světě. Ale než se vydáme k hradům, skalám a lesním cestám, začneme tam, kde to celé vlastně začíná, a to v Sobotce.

Pokud hledáte ubytování, určitě doporučuji Hotel Pošta v Sobotce. Je to krásný, malebný hotel s restaurací, kam se vždy rádi vracíme na oběd, kdykoliv je možnost. Má příjemnou atmosféru a člověk se tam cítí opravdu vítaně. Je to ideální start (nebo i zakončení) výletů po Českém ráji.

A chvilinku ještě zůstaneme v Sobotce, protože by byla škoda ji jen tak rychle minout. Když už se tu člověk ocitne, určitě stojí za to vyrazit i na místo, které nad celým městem tak trochu bdí.

Tím je zámek Humprecht.

Stačí pár kroků a najednou se před vámi objeví stavba, která vypadá skoro jako z jiného světa. Kruhový zámek na návrší, který si člověk zapamatuje hned napoprvé, ať chce, nebo ne. Nahoru se jde s pocitem „proč jsem si to vlastně vymyslela“, ale v cíli to všechno zmizí. Výhled do kraje je přesně tím momentem, kdy si řeknete, že to stálo za to. Sobotka pod vámi, lesy kolem a Český ráj v celé své klidné kráse.

A přesně tady si člověk uvědomí, že tohle teprve začíná.

Jako další tip doporučuji sednout na vlak a popojet do vedlejší vesnice Libošovice. Tam se můžete zastavit v místním koloniálu, doplnit zásoby pitíčka a pak už se vydat pěšky směrem na hrad Kost.

Cesta je nenáročná a v klidném tempu trvá zhruba 20 minut. Člověk se ani pořádně nerozkouká a už se před ním začne objevovat silueta hradu v údolí. To je přesně ten moment, kdy si uvědomíte, že jste z města úplně zmizeli.

Po prohlídce hradu Kost se rozhodně vyplatí pokračovat procházkou Plakánkem. Je to krásná cesta údolím, kde se střídá les, skály a ticho, které vás úplně zpomalí. Až máte pocit, že se čas trochu zastavil.

Cesta vás nakonec dovede až do vesničky Vesec u Sobotky, odkud už můžete pohodlně naskočit na vlak zpět směrem na Sobotku. Ideální zakončení výletu, po kterém člověk jen sedí a přemýšlí, že by si to klidně prošel znovu.

Jako další tady máme Hrubou Skálu, což je výlet tak na půl dne, klidně i víc, když se člověk začne moc kochat.

Bohužel sem nejede přímý vlak, takže je potřeba jet autem, které se dá pohodlně nechat u Hrubé Skály hned u nádvoří. A pak už může začít opravdové toulání.

Po prohlídce Hrubé Skály přichází ta nejlepší část! Vydat se mezi skály. Tady už to není jen procházka, ale tak trochu výprava do jiného světa. Pokračujeme dál, tentokrát do Zámecké rokle.

Od zámku Hrubá Skála se pomalu noříme mezi skály a už po pár krocích je jasné, že tohle nebude obyčejná procházka. Rokle se totiž postupně zužuje, až má člověk pocit, že ho skály úplně obklopují ze všech stran. Cesta vede po schodišti vytesaném přímo do kamene a každý krok je trochu jiný než ten předchozí. Je to krátký úsek, ale velmi výrazný, kdy si říkáte, že příroda si tady opravdu hrála. A právě od Myší díry se podle času můžete vydat dál do různých směrů. Každá cesta nabízí něco jiného, takže je jen na vás, kam vás to zavede. Například k Adamovu loži, na Valdštejn nebo na Mariánskou vyhlídku.

Hruboskalské skalní město je totiž přesně ten typ místa, v němž se člověk jen tak nenechá vést jednou cestou. Je plné překvapení, skalních útvarů a zákoutí, která se objevují doslova za každou zatáčkou.

Ať vás neošidím o veškerá překvapení a kouzlo Českého ráje, naše poslední zastávka bude zřícenina hradu Trosky.

Dvě věže, které jsou vidět už z dálky a působí, jako by hlídaly celý kraj. Místo, kde se člověk najednou zastaví, zvedne hlavu a má pocit, že tohle už není jen další bod na mapě, ale opravdová dominanta celého okolí. Výstup nahoru dá trochu zabrat, ale odměna v podobě výhledu stojí za to. Český ráj se odtud rozprostírá do všech stran a člověk si jen uvědomí, kolik toho už vlastně prošel. Trosky jsou takovou symbolickou tečkou za celým výletem.

A tímto naše toulky Českým rájem pomalu končí.

Pokud se do něj vydáte, nejspíš zažijete moment, kdy si naposledy prohlédnete krajinu, nadechnete se a v hlavě si jen tiše srovnáte všechna ta místa, která jste během víkendu prošli.  Sobotku, Hrubou Skálu, skalní města i úzké průchody, kde se člověk sotva protáhne.

A pak už zbývá jen cesta zpět.

Já se vracím zpátky na chatu, unavená, ale spokojená, s hlavou plnou výhledů, lesů a skal, které se jen tak neokoukají. A s tím zvláštním pocitem, že Český ráj se nikdy neprojde celý, jen se mu člověk pokaždé přiblíží o kousek víc.

Pro Hadího krále
Nicolle Muerte