Christina Meadows se na hradě poprvé objevila jako malý, ale rozhodně ne vyděšený prvák v červnu 2020. Po prázdninách byla pochopitelně zařazena do Zmijozelu, kde si ji pod své hadí šupiny vzal hadonoš Lucas Redferrum. Salazarovou přísahou proletěla jako blesk a na konci října už o ní nejen díky sběru magíků věděla celá kolej. Mohl za to především její specifický, ale milý humor.

Ve vedení koleje se poprvé objevila na začátku svého 3. ročníku – kolejní ředitelka jí totiž v únoru 2021 na hruď připnula stříbrný odznak prefektky. Na tomto postu vydržela kalendářní rok a pár dní, než jej předala dále, ale i přesto se zvládala souběžně věnovat i dalším činnostem. V září 2021 totiž usedla také do křesla šéfredaktorky Hadího krále, jemuž kralovala až do července 2023. Řadí se tak i bez druhého – probíhajícího – šéfredaktorského období, mezi ty šéfredaktory, kteří se zmijozelskému kolejnímu časopisu věnovali nejdelší dobu. Podruhé na nabídku velet redakci kývla v září 2025.

Je samozřejmé, že je také dlouholetou oporou zasedačky Zmijozelu, byla součástí Studentské rady a navrch se podílela na organizaci mnoha akcí v rámci koleje. Za svou aktivitu obdržela v roce Zima 2022 zaslouženě Řád Salazara Zmijozela.

Ačkoliv Christina není osobou, která by na hradě byla vidět všude, kam se hnete, je výjimečná v mnoha oblastech: velmi často poráží příšery ve sklepení a na raidech, současně se věnuje famfrpálu v týmu Jitřní Jednorožci, nikdy se nepřestala věnovat sběru magíků nebo třeba rekordnímu opakování studia v 5. ročníku. Je také jednou z největších fanynek hry Městečko Prasinky a některá z jejích nejlepších vypracování naleznete v jejím archivu. Její přítomnost je ale především vetknutá do všech nitek Hadího krále – pod jejím jménem vyhrál dvakrát po sobě anketu Časopis roku a sama Christina skončila v roce 2021 na 2. místě v kategorii Brk sympatie.

I tentokrát vám s tak významnou osobností přináším rozhovor rozdělený do čtyř sekcí, který se z velké části zaměřuje právě na časopisectví a (šéf)redaktorskou práci, nepomíjí ovšem ani osobnější otázky či kontroverznější témata. To doplňuji memes, které se jejího působení na hradě přímo týkají.

OBECNĚ

Hadí král: Ahoj, Christi! Jsem moc ráda, že sis na rozhovor našla čas. Odtrhnout se od mudlů je někdy náročné, obzvlášť když se člověk potřebuje zkoordinovat s někým dalším. Jak těžké je pro tebe si hledat čas na Hog a kdy se mu věnuješ nejvíce?

Christina Meadows: Ahoj, Saiph! To mi povídej, mudlové občas dokážou dát jednomu zabrat! Čas na Hog si nacházím převážně večer nebo v noci, dost to souvisí s tím, že jsem sova a málokdy mě někdo může zahlédnout online v ranních hodinách. Ale třeba na Discordu jsem k zastižení téměř pořád, pokud zrovna nespím! – směje se –

Hadí král: Na hradě jsi už od roku 2020. Co tě na něm tak baví a drží, že jsi na něm tolik let, aniž bys byť jedinkrát navštívila mrazák? – obdivně pokýve hlavou –

Christina Meadows: Ty jo, to už je let! – zasměje se – Na hradě je krásné to, že má nespočet různých aktivit a možností, jak trávit čas, ať už je to tlachání ve Velké síni nebo třeba soubojový klub. Přiznám se, že často přelétám od jedné k druhé, asi abych neupadla do nějakého stereotypu? Aktuálně mě nejvíc baví sklepení, raidy a soubojový klub, pak (ať to zní jakkoliv povrchně) hromadění galeonů v mém trezoru a poslední dobou si občas i zahraju famfrpál. Ti, kdo mě znají delší dobu, vědí, že je v podstatě zázrak mě dostat na koště… a teď tam lezu dokonce dobrovolně! – směje se –

Hadí král: A jak jsou za to Jednorožci rádi! – uculí se – Pomýšlela jsi při rozhovoru s Moudrým kloboukem na Zmijozel, nebo byla tvým přáním jiná z kolejí? Byla případně nějaká, do které jsi vůbec nechtěla?

Christina Meadows: Abych byla upřímná, bylo mi to vlastně celkem jedno, smířila bych se s jakoukoliv možností. Přiznám se, že jsem na Hogu už kdysi dávno byla a po tolika letech, co jsem si v mudlovském světě na hrad ani nevzpomněla, jsem neměla vůbec přehled, co se tu děje a jací jsou lidé v jednotlivých kolejích. Ale! Lákal mě Zmijozel, hlavně proto, že i před lety jsem v něm studovala a zajímalo mě, kam se celá kolej posunula. 

Hadí král: Letos ses rozhoupala a rozhodla se po letech postoupit do šestého ročníku. K odevzdané zkoušce NKÚ ti velmi gratuluji! Vedly k tomuto rozhodnutí nové cíle, třeba postup do fialové?

Christina Meadows: Moc děkuju! Nechci úplně předbíhat, protože od fialové mě dělí ještě OVCE a nejsem si jistá, jestli je náhodou nebudu odkládat úplně stejně jako NKÚ! – směje se – Ale ano, zfialovění je jednou z mých motivací ke složení zkoušky a hlavně – už jsem to prostě chtěla mít z krku! 

Hadí král: Představ si, že by ses na hradě mohla dostat na vrchol jednoho z žebříčků. Ať už jde o ten u magíků, kvízů, čaroku nebo o bodový… který by sis vybrala a proč?

Christina Meadows: Hmm, na to je celkem těžké odpovědět. Teď se celkem aktivně snažím doplnit si chybějící magíky. Ale pokud bych si měla opravdu vybrat jen jeden z žebříčků, byl by to pravděpodobně ten mamonářský! Kdo by nechtěl nemuset obracet galeon v ruce a rozmýšlet se, jestli si ty drahé šaty z NiTě opravdu může dovolit, no ne?!

Hadí král: No dobře, pochopila jsem, že si šetříš. To tě ctí. Já ne. – zasměje se – Za co na Hogu ale nejvíc utrácíš a co sis koupila naposledy?  

Christina Meadows: Asi tě odpověď tolik nepřekvapí – za oblečení! – směje se – Při posledním doskladnění NiTi jsem v ní nechala asi 45 galeonů. V poslední době jsem i celkem dost peněz investovala do žabek a taky se celkem ráda probírám Vetešníkem. Co mě na tom ale nejvíc baví, je, že nemusím řešit každý svrček a můžu si dovolit impulzivní nákupy nebo investovat do toho, co mě v tuhle chvíli prostě baví. Momentálně topím galeony třeba v lektvarech rozvahy!

ŠÉFREDAKTOROVÁNÍ

Hadí král: – otočí list – Není žádným tajemstvím, že ses šéfredaktorkou Hadího krále stala už podruhé. Tvé první kralování proběhlo mezi lety 2021 a 2023. Co tě přimělo na nabídku ujmutí se kolejního časopisu přikývnout podruhé?

Christina Meadows: Svým způsobem to pro mě byla výzva. Stejně jako poprvé, jen teď trochu jinak. Hadí král je pro mě srdcovou záležitostí a mrzelo mě, jak byl posledních pár školních let upozaděný. A úplně nejvíc mi bylo líto, že jediná osoba svou lhostejností dokázala během chvilky potopit to, co předchozí šéfredaktorky celé roky budovaly. Nechci na nikoho ukazovat prstem, stejně většina lidí ví, o kom je řeč. 

Hadí král: Jaký byl Hadí král tehdy a jaký je teď? Vnímáš mezi těmi dvěma lety nějaký zásadní rozdíl?

Christina Meadows: Ano, rozdíl to je – a obrovský. V roce 2021 jsem přebírala do rukou skvěle rozjetý, prosperující časopis se spoustou zapálených redaktorů a skvělými vyhlídkami. Byla to pro mě výzva, protože jsem k šéfredaktorskému křeslu přišla jak slepá k houslím a pořádně jsem nevěděla, co dělat. Tehdy jsem měla největší strach z toho, abych Hadího krále úplně nepotopila.
Teď jsem převzala polospící časopis, se kterým to bylo jak na horské dráze a o pravidelnosti vydávání nemůže být řeč. Neupírám předchozím šéfredaktorkám odvedenou práci, jen díky nim Hadí král tuhle „dobu temna“ nějak přečkal a neskončil úplně.

Hadí král: Proč je podle tebe Hadí král důležitý? A je vůbec důležitý?

Christina Meadows: Myslím, že ano, je důležitý. Kolejní časopisy beru jako vizitky jednotlivých kolejí, součást kolejní identity. Dokážeš si představit třeba Havraspár bez Corvina a patroly? U Zmijozelu a Hadího krále to vnímám stejně, bez vytříbeného zmijozelského humoru by bylo na hradě smutno!

Hadí král: Jaké vize jsi měla pro své druhé šéfredaktorské období? Daří se ti je zatím naplňovat, byť jsi v křesle znovu jen krátce?

Christina Meadows: Úplně jasnou vizi jsem neměla, mým jediným cílem bylo náš kolejní časopis probudit. A to se mi, myslím, zatím celkem daří. Tak doufám, že to tak bude i nadále!

Hadí král: To teda, dokonce i vykopávky jsi přiměla psát. – pobaveně ukáže na sebe – Máš na hradě nějaký šéfredaktorský vzor, nebo si všechno děláš tak nějak podle sebe a ostatní vůbec nevnímáš?

Christina Meadows: Snažím se dělat si věci podle svého, nejsem zastáncem slepého následování vzorů. Ale mám pár lidí, na které se obracím, když potřebuju s šéfredaktorováním poradit, mají moji plnou důvěru a nebojím se to přiznat. Mojí velkou inspirací jsi dlouhodobě ty, Saiph. Způsob, jakým se dokážeš pro věci nadchnout a strhnout s sebou i lidi okolo, mě nepřestává překvapovat. A tou druhou osobou je Faye, protože se na ni dá vždycky spolehnout a v každé kapse má nějaký skvělý nápad!

Hadí král: – usměje se – Co je na práci šéfredaktora to, co tě nejvíce těší a naplňuje?

Christina Meadows: Největší radostí je, když vidím, že moje práce má opravdu smysl. Že samotný časopis funguje: vydává, je čtený, objevují se pozitivní ohlasy na články, redaktoři píšou, protože chtějí, ne z donucení. 

Hadí král: Co je naopak to nejtěžší?

Christina Meadows: Komunikace s lidmi. Občas se cítím jako slon v porcelánu, obzvlášť když musím někomu vrátit něco, co napsal, na předělání nebo musím někomu říct, že mu článek nevydám vůbec, protože je nevhodný. Většina lidí špatně snáší kritiku, i tu konstruktivní, a nedokáže se na svoji tvorbu podívat objektivně. Nerada vystupuju z pozice autority šéfredaktora, spíš se chod redakce snažím držet v pohodovém duchu. Bohužel to někdy prostě nejde a ta funkce mě nutí vystoupit z mojí komfortní zóny. Naštěstí je však takových situací pomálu.

Hadí král: – s pochopením přikývne a zatváří se vážně – Ta nejdůležitější otázka ze všech – budeš letos někoho nominovat v UNC?

Christina Meadows: Rozhodně ano! Myslím si, že každý by měl dostat šanci na ocenění své práce, pokud je v ní opravdu dobrý nebo se alespoň snaží. Protože co dokáže redaktora motivovat víc než uznání šéfredaktora a skutečnost, že si za jeho prací stojí natolik, že ho vybral k reprezentaci svého časopisu a vlastně celé koleje!

Hadí král: V minulosti jsi byla kromě šéfredaktorky také prefektkou. Láká tě vyzkoušet i nějaký jiný post v rámci vedení koleje? Nebo ti časopisectví sedí nejlépe a stačí ti ke spokojenosti?

Christina Meadows: Myslím, že kruh se uzavřel tím, že jsem po tobě tehdy nepřebrala funkci pokladníka! – zasměje se – Ale teď vážně. Myslím si, že prefekt i šéfredaktor mi ze všech funkcí sedli nejvíc. Na primuse se necítím, je to pro mě až moc velká zodpovědnost a šíleně moc práce na jednoho člověka. Pokladníka bych taktéž dělat nechtěla, stačí mi správa HK kumbálu, z toho taky občas rostu. (A taky by měl pokladník asi umět počítat.) O famfrpálu nemůže být řeč už vůbec, každý druhý prvák mu rozumí víc než já!
Z toho mi vychází, že jsem vlastně spokojená tam, kde teď jsem, a do žádných nových funkcí se nehrnu! – směje se –

TROCHA KONTROVERZE

Hadí král: Myslíš si, že kolejní časopisy mají svůj smysl, když má hrad pouze cca 350 lidí, z toho aktivních novinářů jen malý zlomek? Nebylo by lepší mít jen Denní věštec? Nesoustředila by se do něj potom ta nejvyšší kvalita?

Christina Meadows: Jasně, že mají smysl! Jak už jsem zmínila dřív, jsou součástí kolejní identity, díky časopisům máme alespoň částečný vhled do dění v jednotlivých kolejích. Věřím, že časopisy například dokážou pomoci nováčkům se rozhodnout, do které koleje by vlastně chtěli. Pro starší studenty zase nabízí další možnost výdělku a seberealizace, pro fialové propojení s domovskou kolejí. Denní věštec vnímám jako ústřední periodikum hradu, ale i přesto si myslím, že je lepší, když mu sekundují kolejní časopisy. Protože by nakonec bylo novinářů zase až moc a fronta k vydávání nekonečná.

Hadí král: – přikývne moc hezké odpovědi a přejde k další otázce – Myslíš si, že koncept Udílení novinářských cen má smysl? Je ve tvých očích spravedlivé, nebo jde jen o odraz popularity jednotlivých lidí a kolejí?

Christina Meadows: UNC smysl určitě má, je to jedna z mála forem ocenění pro novináře. Jako šéfredaktorka to vnímám i z jiného hlediska – pro mě osobně je to ukazatel toho, jak si můj časopis stojí, případně impuls k zamyšlení, co mu chybí a co zlepšit.
Jestli je to spravedlivé, nedokážu odpovědět. Já sama vždy hlasuju podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snažím se být co nejvíc objektivní. Tak upřímně doufám, že to i ostatní obyvatele hradu mají stejně.

Hadí král: V poslední době se v kolejních časopisech dělá jedna velká soutěž za druhou. Nepřijde ti jimi hrad už naprosto přehlcený?

Christina Meadows: Ano! Je to upřímně celkem vyčerpávající a cítím tak trochu tlak na to, že bychom v Hadím králi měli taky nějakou velkou akci uspořádat. Nedávno jsme měli Den Potlouka, což byla spíš taková oddechovka, a setkalo se to s pozitivními ohlasy. Po dlouhé poradě s Fejkou jsme se původně rozhodly dát prostor ostatním a vynechat vánoční akci. Nakonec jsme se ale spojily s Tábory Hogwarts a vydaly se po Polární stopě. Musím říct, že si naši spolupráci jedině chválím a přijde mi to sympatické i z pohledu častého účastníka nejrůznějších akcí.

Hadí král: Zasahuje AI do fungování Hadího krále? Jak velký problém to v tvých očích je a dá se proti němu vůbec nějak bojovat? Neztrácí kvůli AI Hadí král částečně svou osobnost?

Christina Meadows: Ano i ne. Dala jsem v redakci jasně najevo, jak se k AI v Hadím králi stavím, že takové články jsou nepřípustné a nebudu je vydávat. V hradní novinařině podle mě pro takové články není místo. Jediná forma AI, kterou jsem ochotná akceptovat, jsou obrázky s jasně uvedeným popisem, že jde o AI, protože ilustrátoři a grafici jsou dnes (alespoň v HK) nedostatkové zboží.

Hadí král: Hadí král byl vždy trochu kousavější periodikum než ostatní. Jak přistupuješ k ostrým článkům? Cenzuruješ to, co je podle tebe už moc? Necháváš vycházet i výroky, co by se mohly někoho dotknout nebo někde způsobit menší výbuch?

Christina Meadows: Jelikož se pár podobných výbuchů v minulosti už stalo, snažím se tomu předcházet. Pokud je článek až moc kousavý a vysloveně uráží jednotlivce nebo skupinu, dostane stopku. Jedinou výjimku mají výroky Zmijozelských na účet Zmijozelu, tam to nechávám pocitově být. Jako kolej máme, jak je občas vidět, trochu posunuté hranice humoru a umíme si ze sebe udělat legraci. Když jde ale o cílené urážky, jsem nekompromisní.

Hadí král: – přikývne – Hadí král je také jedním z časopisů, který má dlouho fungující projekt, který se vrací každý rok – Antivalentýn. Můžeme se na něj těšit i v únoru 2026?

Christina Meadows: Ano! Antivalentýn je už tradice, proto se prozatím nechystám nic měnit a 14. února se můžete všichni těšit ze svých antivalentýnek! 

Hadí král: A není už koncept Antivalentýna trochu přežitý? Není to po těch letech tak trochu nuda? A neotevírá možnost anonymní šikaně?

Christina Meadows: Sama pociťuji, že je potřeba nějaká změna, zatím ale nemám nápad, jak tenhle konkrétní projekt ozvláštnit nebo inovovat. Možná je to právě proto, že se z něj už stala tak trochu tradice, a to mi dává jakési klapky na oči. Ale do února ještě daleko, takže třeba dáme s Fejkou hlavy dohromady a na něco přijdeme!
Při svém minulém působení v čele Hadího krále jsem se snažila možnost anonymní šikany eliminovat. Každý rok jsem vracela několik antivalentýnek s tím, že je dotyčnému prostě neotisknu, jelikož byly příliš urážlivé nebo útočné. Samozřejmě přiznávám, že nevidím do všech hradních vztahů mezi jednotlivými obyvateli, takže existuje i možnost, že k nějakému mrzení opravdu došlo. Chápu, že co je pro jednoho legrace, je pro druhého důvod k pláči, ale prozatím se mi ani jednou nestalo, že by si někdo stěžoval. V případě, že by taková situace opravdu nastala, jsem připravená ji řešit, ale pevně věřím, že nebudu muset. 

Hadí král: Jak vnímáš proměny hradu? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíš si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo pomalu spěje ke svému konci?

Christina Meadows: Netroufnu si odhadovat životnost hradních zdí, ale doufám, že tu hrad ještě nějaký čas bude. Samotné proměny mě překvapují zatím spíš nemile. Najdou se i světlé výjimky, ale člověk se nikdy nemůže zavděčit všem.

Hadí král: Je něco, co ti na pozemcích školy opravdu chybí, a přála by sis, aby se to změnilo?

Christina Meadows: Jak už jsem zmiňovala na začátku našeho rozhovoru, momentálně se snažím sbírat magíky, co mi chybí. Takže právě teď bych ocenila otevření nového patra sklepení, kde by šla získat poslední část výbavy. A taky kdyby se objevil Pán stínů, jehož porážkou bych splnila magíka za raidy. 

Hadí král: Co naopak přebývá, je dle tebe úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o blbé otázky v rozhovorech. – uculí se –

Christina Meadows: Za mě je to asi údržba oděvů, která jde po zdražení NiTě pěkně pocítit, obzvlášť když má třeba člověk agresivní mládě mazlíčka, to je pak raz dva několik srpců v háji. Dále třeba AI portréty pro fialové, někteří na nich vypadají opravdu nelichotivě, až mi jich je trochu líto, protože je až příliš vidět, že je fotograf zastihl v nestřežených momentech. A jako poslední bych zmínila třeba hogovskou inflaci, ta mi fakt docela vadí. Obzvlášť v kontextu toho, že některé staré věci stojí hromadu peněz, i když vzhledově jsou úplně jinde než věci naskladněné v poslední době.

ZÁVĚREM

Hadí král: Co nejhezčího jsi na hradě zažila a na co obecně nejraději vzpomínáš?

Christina Meadows: Do nejkrásnějších momentů na hradě nepochybně patří den, kdy jsem od madam Veronicy obdržela řád. Vůbec jsem to totiž nečekala! Vlastně do toho můžu zahrnout celé moje první působení v zasedačce, protože jsem si tehdy s některými opravdu hodně sedla i lidsky a bavíme se dodnes. Dalším z highlightů je UNC 2021 a 2022, kdy Hadí král pod mým šéfredaktorováním urval první místo v kategorii časopis roku a válel i v těch ostatních. Dodnes si pamatuju, jak jsem to nalepená na monitor sledovala a nemohla uvěřit tomu, že se to fakt děje. 

Hadí král: – usměje se a sama na ty roky vzpomíná – Dal ti hrad něco i do reálného života?

Christina Meadows: Dal mi přátele, se kterými si můžu už pátým rokem vypisovat po nocích a řešit i mudlovský svět a jeho problémy. Vídáme se sice velice sporadicky, o to víc si ale vážím, že jsou kdykoliv připraveni mě podpořit a nabídnout mi pomocnou ruku.
Pokud se budeme bavit o nějakém osobním rozvoji, hradní život mi pomohl být ambicióznější, nevzdávat se a víc si věřit. Protože už několikrát jsem se přesvědčila o tom, že ostatní ve mně vidí víc než já sama.

Hadí král: Čeho bys ještě na Hogwarts chtěla dosáhnout? Máš ještě nějaké cíle?

Christina Meadows: Jednoho dne, až složím OVCE, bych chtěla zfialovět. Je to pro mě taková další úroveň na Hogu, v níž má člověk na rozdíl od studenta zase jiné cíle a možnosti zájmů. Láká mě představa vlastního domku v Godrikově Dole anebo možnost vypisovat semináře. A kdo ví, třeba se jednou odvážím i učit.

Hadí král: Jaká je mudlovská Christina Meadows? Čemu se věnuje? Co dělá, když stiskne tlačítko „odhlásit se“ a vrátí se zpátky do reálného světa?

Christina Meadows: Mudlovská Christina se od té hogovské moc neliší, minimálně ne povahově. Neumím se přetvařovat a stavět do nějakých rolí, v nichž bych si hrála na někoho, kým nejsem. Ale způsoby, jak trávit čas, mám s hog-Christinou diametrálně odlišné. Aktuálně mi nejvíc času zabírá výchova malého kouzelníka a péče o něj a takové ty běžné věci okolo toho. Bohužel je můj volný čas teď trochu upozaděný, tak si to vynahrazuju alespoň Hogem, který můžu zapnout „tady a teď“ a nemusím kvůli tomu nikam speciálně chodit.

Hadí král: – chápavě kývne a položí poslední otázku – Jak bys sama sebe popsala patnácti slovy?

Christina Meadows: Lehce roztržitá osoba snažící se najít nějaký řád, ale i srdcař, co se umí nadchnout.

To byla Christina, osobnost, která je s Hadím králem spojena tak pevně, že by bez ní náš kolejní časopis nebyl takový, jaký je. A nejen ten. Já bych bez ní neměla při svém odcházení dobrý pocit, že své závazky předávám do rukou osoby, která je nesmírně schopná a nejlepší možná volba. Dodnes jsem za to vděčná.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Enola Gatito se na hrad registrovala v červenci 2022. V září byla Moudrým kloboukem zařazena do Zmijozelu, kde se jí ujaly rovnou dvě hadonošky – Marguerita Laux a Enselis Ismenia. Už to předznamenávalo, že půjde o velkou osobnost, když si zaslouží nadstandardní péči ze strany vedení koleje.

Hrad si jí poprvé všimnul v archivu. Je totiž osobou, která v něm má v aktuální chvíli nejvíce vypracování ze všech – 213. Už od prvního ročníku do něj byly její práce posílány ve velkém. Je totiž velmi talentovanou kreslířkou a na každém vypracováním si dává záležet. Razí totiž přístup, že méně je více a raději si nabere menší počet předmětů a s úkoly si hraje, než aby bodohrotila na úkor kvality.

Do vedení koleje se poprvé dostala jako zástupkyně kapitána, a to na necelý měsíc, než ve druhém ročníku přebrala pozici kapitánky. Funkci se věnovala rok, během kterého přibrala také povinnosti pokladníka. Po opuštění vedení hadí letky se přesunula na post primusky. Pokladničila souběžně se zlatým plíškem na hrudi ještě další půlrok, poté se rozhodla předat i klíče od trezoru a nechala si jen funkci nejvyšší, na níž působí dodnes. Je tím pádem také součástí zasedačky Zmijozelu nebo Studentské rady.

V roce Zima 2024 obdržela za aktivitu v koleji Řád Salazara Zmijozela a o rok později, v Létě 2024, se stala Osobností Hogwarts v celohradní anketě.

Enolu člověk může potkat prakticky kdekoliv, kam na hradě strčí nos. Věnuje se množení mazlíčků (aktuálně jich vlastní 29), účastní se všech hradních i kolejních soutěží, ochotně radí ve Velké síni zmateným nováčkům i senilním starším, v soubojovém klubu je 6. v počtu získaných zkušeností, aktivně se účastní raidů, je střelkyní s úrovní 29 ve famfrpálovém týmu, vášnivou sběratelkou magíků, ale i čokoládových žabek a navrch se věnuje novinařině v Hadím králi i Denním věštci.

Osobnost, jakou je, by byl hřích nevyzpovídat – a tak vám přináším rozhovor rozdělený do čtyř sekcí, v nichž jsme probraly mnoho z jejího působení na hradě i její názory na některá ožehavá témata. To vše doplňuji obrázky z jejího archivu, které prostě stojí za to.

OBECNĚ

Hadí král: Ahoj, Enolko! Moc děkuji, že sis na dnešní rozhovor našla čas. Scházíme se v pondělí večer, tedy po víkendu. Jak naše primuska tráví víkendy běžně a jak sis užila ten netermínový, co je za námi?

Enola Gatito: Ahoj, Saiph! Také moc děkuji, že sis mě vybrala pro tento rozhovor. Moc ráda jsem si na něj našla čas. Musím popravdě říct, že poslední dobou jsou netermínové víkendy u mě o něco oblíbenější než ty termínové. – směje se – Protože jsem prostě termínář a mám tendenci všechno dělat až na termín. Jak se říká, pod tlakem vznikají diamanty, a u mě to platí dvojnásob, takže všechno musím dělat až na poslední chvíli, pokud chci, aby to k něčemu vypadalo. Tento netermínový víkend jsem si tedy náramně užila, strávila jsem ho v kolejce s mými oblíbenými zelenými spolužáky, hřála jsem se u krbu a o to míň se těším na ten nadcházející termínový, kdy budu jenom ležet v knihách.

Hadí král: To chápu. – usměje se – Než ses dostala do vedení koleje, byla jsi řadovou studentkou. Mám k tomu hned několik otázek! Ta první je – jak ses o Hogwarts dozvěděla a proč ses rozhodla si sama podat přihlášku?

Enola Gatito: Já jsem už jednou (kdysi dávno před dlouhými a dlouhými roky) na Hogwarts studovala. Byla jsem na hradě ale jen krátce, bylo mi totiž nějakých 14 let. Uplynulo několik let, víc než deset, a já jsem si na tento projekt znovu vzpomněla. A vzpomněla jsem si i na všechny ty srazy, které jsem absolvovala, na všechny ty lidi, které jsem poznala a opravdu jsem je ze srdce milovala… a nějak se mi po tom zastesklo. Takže jsem jen tak zkusila na internetu, jestli stránka hradu stále funguje, a když jsem zjistila, že jo a že navíc vypadá úplně stejně, udělalo mi to strašně velkou radost a v tu chvíli bylo jasné, že se zkusím znovu přihlásit. A abych odpověděla kompletně – úplně prapůvodně, tehdy v těch 14 letech, jsem se o Hogwarts dozvěděla úplně obyčejným proklikem z tehdy funkční fanfiction stránky, na níž byl odkaz přímo na Hogwarts. Takže takovým úplně nenásilným surfováním na internetu. – zasměje se –

Hadí král: – s pochopením přikývne – Jak vzniklo tvé jméno? Říkáš si Enola i mezi mudly?

Enola Gatito: Jméno Enola vzniklo už v těch 14 letech, tehdy jsem akorát měla jiné příjmení. Moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, jak se mám pojmenovat, ale milovala jsem tehdy film Vodní svět s Kevinem Costnerem. V něm je jedna postava, která se jmenuje Enola, a tak jsem to tak prostě vyplnila.
Teď po těch x letech, po kterých jsem se vrátila, jsem si to jméno musela nechat. Mezi mudly ho sice nepoužívám, ale když hraju nějakou hru na mobilu, všude jsem vždycky Enola, takže jsem cítila, že ke mně to jméno už nějak patří. Jediné, co jsem teda změnila, bylo příjmení. A mé současné příjmení vychází z mého skutečného mudlovského příjmení. Takže žádná posedlost kočkami. Nebo že by? – uculí se –

Ráda bych mimo rozhovor podotkla, že Enola trpí jakousi láskou k podvodním mužům očividně už od nepaměti. Zajímalo by mě, co to o ní vypovídá!

Hadí král: Když ses dostala na hrad, věděla jsi, do jaké chceš koleje hned, nebo to trvalo? Byl Zmijozel vůbec tvým přáním?

Enola Gatito: Mám-li být upřímná, a že mi některé rozumné duše na Hogu radily, že jakmile budu někam zařazená, nemám nikdy říct nahlas, že jsem původně chtěla třeba někam jinam, přiznám to, že jsem úplně původně chtěla do Mrzimoru. Byla jsem v něm právě před těmi deseti lety, tak jsem ho vnímala jako svoji kolej. Když jsem ale začala poznávat, jak to na hradě funguje teď a především zmijozelské studenty, absolutně jsem se zamilovala do Zmijozelu. Líbil se mi jejich humor, líbilo se mi, jak k věcem přistupují, jak se chovají ve Velké síni, učarovaly mi všechny ty dýňové bitky, takže celkem rychle jsem změnila názor. Takže ano, dostat se do Zmijozelu bylo moje přání.

Hadí král: Byla kolej, do které jsi vůbec jít nechtěla?

Enola Gatito: Byla. Byly hned tři. – směje se –

Hadí král: Co tě na hradě bavilo a baví? Máš nesmírně mnoho vypracování v archivu, hraješ famfrpál, soubojuješ, věnuješ se vedení koleje, pipláš si mazlíčky a zapojuješ se snad do všech hradních soutěží, které vzniknou. Která z aktivit tě oslovila jako vůbec první?

Enola Gatito: Jako nováček jsem se nemohla účastnit famfrpálu a soubojů, takže asi možná i proto ta první aktivita, do které jsem se zapojila, když teda nepočítám soutěže ve snaze vydělat si co nejvíc galeonů, byli mazlíčci. Ti mi absolutně učarovali, i když vím, že je to pár pixelů, tak to docela dost prožívám. Drží mě to dodneška, o tom asi vypovídá množství mazlíčků, které na hradě vlastním. I když mi to občas přijde trochu škoda, protože obdivuju to, když má někdo jenom jednoho milovaného mazlíčka a piplá si ho. Já to prostě neumím, takže jich mám spoustu, ale všechny je miluju.
Přidal se k tomu samozřejmě i famfrpál a souboje. Souboje asi o maličko víc, když mám být upřímná. Hlavně mě oslovily raidy. Ty jsou prostě pecka.

Hadí král: Kdybys měla jmenovat jednu aktivitu, která tě na Hogu baví úplně nejvíc, která by to byla?

Enola Gatito: Asi sklepení a raidy!

Hadí král: Existuje něco, co tě na Hogu ale vůbec nebaví? Čemu jsi nikdy nepropadla a nehodláš tomu věnovat svůj čas?

Enola Gatito: Nevím, jestli jde vyloženě říct, že tomu nehodlám věnovat svůj čas, to asi není tak úplně pravda, ale rozhodně jsem příliš nepropadla knihovně. Doufám, že se to nikoho nedotkne, ale nějakou knihu z knihovny si občas půjčím, protože to vyžaduje třeba týdenní výzva, a jelikož jsem člověk, který má rád pořádek, tak ji nedokážu vrátit, aniž bych si ji přečetla. Mnohdy jsem ovšem z knih v knihovně zklamaná. Dost často je to jenom na jedné stránce, jenom jeden odstavec… a mě pak mrzí, že se to jmenuje kniha. Neříkám, že knihovně nikdy v budoucnu nebudu věnovat čas, může se to změnit, mohou vzniknout knihy, které mě budou bavit a budu se k nim ráda vracet, ale momentálně tomu tak není.
Jen pro pořádek bych ráda zmínila, že jsou i výjimky potvrzující pravidlo a že je pár knih, které hodnotím jako velmi přínosné. Asi bych je ale spočítala na prstech jedné ruky. Konkrétně je to Dvoranou času, Atlas hradních sov a Příručky sběratele čokoládových žabek. A pak samozřejmě všechny svazky s lektvarovými recepty.

Hadí král: Představ si, že by ses na hradě mohla dostat na vrchol jednoho z žebříčků. Ať už jde o ten u magíků, kvízů, čaroku nebo o bodový… který by sis vybrala a proč?

Enola Gatito: Tajným snem, o kterém ale se svým přístupem ke studiu vím, že se pravděpodobně nesplní, je získat snaživce roku, takže pokud bych si měla vybrat jeden žebříček, byl by to ten bodový! – zasměje se –

PRIMUSOVÁNÍ

Hadí král: Zlatý plíšek jsi dostala na hruď v roce Léto 2024 od kolejní ředitelky Veronicy Narcissy Williamsové, a to po Nesse Naiadés. Primuskou jsi teď čtvrtým školním rokem. Když jsi nastupovala do funkce, měla jsi pro Zmijozel nějaké vize?

Enola Gatito: Teď se budu za svou odpověď asi trošku stydět, ale popravdě musím říct, že jsem nepřemýšlela nad Zmijozelem tak, že bych pro něj měla vize, kam bych ho chtěla posunout. To hlavní, o co mi šlo, když jsem přebírala zlatý plíšek, bylo, aby v koleji bylo všem dobře a byli v ní rádi.

Hadí král: To je přece taky vize!

Enola Gatito: Spíš než na tlačení nějakých měřitelných výsledků jsem se chtěla soustředit na to, abych tady byla pro všechny, kteří to chtějí nebo potřebují, a dokázala si s nimi nezávazně popovídat. To tedy byla jediná moje vize.

Odpovídání završí souhlasné mňouknutí kočky vedle Enol. Zjevně souhlasí.

Hadí král: Co je na práci primuse to, co tě nejvíce těší a naplňuje?

Enola Gatito: Určitě silný pocit sounáležitosti k celé koleji. A nejvíce mě naplňuje to, když vidím, že jsou tu s námi lidé rádi a baví je všechny akce, co pro ně vymýšlíme. Asi to zní jako klišé, ale je to prostě tak!

Hadí král: Co je naopak to nejtěžší?

Enola Gatito: Pro mě rozhodně přijímání kritiky. – zasměje se –

Hadí král: Opravdu? – vzpomene si na všechny sáhodlouhé kritické zprávy, co primusce nepravidelně posílá, a trochu se zastydí –

Enola Gatito: Ano. Kritiku jsem vždycky hodně špatně nesla. Asi nikdy jsem ve svém životě nedostala tolik kritiky jako právě na Hogu, ale taky je to díky tomu oblast, ve které cítím, že jsem se nejvíce rozvinula i ve svém osobním životě. Hrad mě naučil přijímat ji, umět se k ní konstruktivně postavit a poučit se z ní. S čistým svědomím můžu říct, že mi právě tohle Hog dal i do mudlovského života.

Hadí král: Uvažovala jsi už o tom, že bys svou funkci předala dále, nebo jsi stále plná energie a elánu?

Enola Gatito: Rozhodně o tom uvažuju, momentálně dokonce hodně intenzivně. Jsem v sedmém ročníku, ve kterém se skládají zkoušky OVCE, takže po nich logicky není možné ve funkci primuse pokračovat. Já jsem se sice z nějakých osobních důvodů rozhodla, že letos si zkoušku pravděpodobně nepřihlásím, i tak bych ale nejradši předala zlatý plíšek po tomto školním roce dál. Vnímám jako velkou škodu držení odznaku primuse zbytečně dlouho a nedání šance dalším šikovným lidem v koleji. To bych nechtěla – blokovat tento post příliš dlouho. – usměje se – Takže pokud všechno dobře dopadne a bude nějaký vhodný adept…

Hadí král: A máš už za sebe vyhlídnutého nějakého kandidáta?

Enola Gatito: Mám, ale ještě o tom neví. – zasměje se a nejmenuje –

Hadí král: Jako primuska kolem sebe máš mnoho dalších funkcionářů a členů zasedačky, navíc máš tu možnost zažít už třetí kolejní ředitelku. Se kterými lidmi – jmenovitě – se ti za tu dobu spolupracovalo nejlépe a proč?

Enola Gatito: Naštěstí musím říct, že jsem si celkem sedla se všemi třemi kolejními ředitelkami, se všemi se mi spolupracovalo skvěle, i když každá byla trochu jiná a stejně tak styl jejich práce. To ode mě vyžadovalo i nějaké přizpůsobování, ale platí, že se mi se všemi spolupracovalo – a spolupracuje – dobře.
Co se týče dalších funkcionářů a členů zasedačky, tak abych měla čisté svědomí, musím na tomhle místě zmínit Faye Sages, která sice není členem zasedačky, ale dlouhodobě se na chodu koleje podílí, a to velkým dílem. Trošku upřímně musím říct, že na tom, jak zvládám funkci primuse, má taky svůj podíl. Je to totiž takový můj sekundant, za kterým si běžím pro popovídání, když mi je i není zrovna dobře, zkrátka toho s ní hodně sdílím. Ne teda, že bych jí chodila všechno slepičit! Spíš funguje prostě jako moje psychická podpora. A já jí za to moc děkuji!
Jinak máme v zasedačce dlouhodobě hodně šikovných a zdatných lidí, každého trochu v něčem jiném a každý z nich trochu jinak přispívá k chodu koleje. Někdo je vyloženě pracant a takový ten voják, který splní každý úkol, někdo zase pomáhá udržovat příjemnou atmosféru, zodpoví všechny dotazy, s každým si hezky popovídá… Obě dvě současné prefektky jsou skvělé, Ruby je ohromně schopný člověk a Ensí taky, člověk se na ně může vždycky spolehnout. Navíc ten Ensí dokonalý zmijozelský humor! Vrátila se nám do funkce šéfredaktora Christi, které tento post prostě svědčí, a Hadí král pod jejím taktem krásně vzkvétá. A nový přírůstek v podobě Valviky je taky k nezaplacení. Jestli ale můžu vzpomenout i na někoho z minulosti, tak absolutně úžasná byla Sarah Thompson. Tu vnímám jako jednoho z nejkvalitnějších lidí, co v naší zasedačce byli. Jednak byla upřímná a nebála se říct kolikrát ani ošklivé věci, když to bylo potřeba, ale člověk věděl, že se na ni může vždycky se vším spolehnout, a když mohla, pomohla.

Hadí král: Máš chuť v budoucnu vyzkoušet i nějaký další post, nebo ti tvá funkcionářská minulost ke spokojenosti pro teď stačí?

Enola Gatito: No, byla jsem famfrpálový kapitán, pokladník, současně jsem primus, takže už toho moc nezbývá, co jsem si nezkusila…

Hadí král: Můžeš být šéfredaktor!

Enola Gatito: Ten mě opravdu úplně neláká. – zasměje se – Novinařinou já jsem takřka nepolíbená.

Hadí král: Ještě můžeš umřít.

Enola Gatito: To je vlastně jediné, nad čím jsem trošičku přemýšlela, že bych mohla jít ve stopách své hadonošky Márč a být dušice, ale já bych asi nedokázala nemít na Hogu barvy. Takže ani duch nebudu.

TROCHA KONTROVERZE

Hadí král: Z různých částí hradu zaznívá, že zelení jsou trochu jako sekta. Je na tom něco pravdy? Myslíš si, že Zmijozel je kolej pro každého?

Enola Gatito: Zmijozel určitě není kolej pro každého a tak je to dle mého v pořádku. Každý nezvládne náš hadí humor, ale že bychom měli působit trochu jako sekta… vlastně asi proč ne. Nevidím na tom nic špatného. Poslední dobou mi dost jako sekta připadá třeba i Havraspár. Asi každá kolej má potom nějaké interní věci, které nikdo zvenčí nedokáže plně pochopit, když se to tedy vezme kolem a kolem, může každá kolej působit jako sekta nebo nějaké vnitřní společenství.

Hadí král: Jak vnímáš postavení Zmijozelu na hradě? Patří podle tebe mezi úspěšné koleje na poli bodů, famfrpálu, kagíků a dalších oblastí, či nikoliv? V čem ještě případně musí zabrat?

Enola Gatito: Já Zmijozel rozhodně vnímám jako úspěšnou kolej, myslím, že o tom hovoří i všechny ty poháry, co máme na polici v kolejní místnosti. Nezelení studenti se o tom mohou přesvědčit v síni slávy. Na poli famfrpálu a kagíků nás vnímám jako velmi úspěšnou kolej, na poli bodů… nechci, aby to vyznělo divně, teď zrovna jsme v bodech poslední… ale je to tak proto, že jsme se tak rozhodli, a moc dobře vím, že když se naopak rozhodneme, že bodový pohár chceme, tak ho dokážeme s určitou dávkou správně mířené motivace získat. Ale zároveň je to určitě oblast, kde musíme opravdu hodně zabrat, protože na body se poslední dobou orientují i ostatní koleje. Dřív to tak podle mě úplně nebylo.
Na poli famfrpálu si myslím, že nám to jde tak nějak samo díky tomu, že máme velmi šikovné a svědomité hráče. No a kagíci… ti nám jdou od samého počátku. Ještě nebyl ročník, kdy bychom neměli pohár.

Hadí král: První rok nám nebyl udělen, ačkoliv jsme měli s Mrzimorem stejný počet bodů.

Enola Gatito: No jo vlastně! Ale pro mě jsme ho získali i tehdy! – zasměje se –

Hadí král: Někteří lidé na hradě tráví hodiny času denně, tebe bych do nich laickým okem asi zařadila též, ale samozřejmě je otázkou, kolik toho času je aktivního a kolik člověk jen „visí“. Já sama si myslím, že Hog je dobrý sluha, ale zlý pán. Co si o čase stráveném na hradě myslíš a kdy je ho podle tebe už moc?

Enola Gatito: Asi hodně záleží, jak kdo ke svému času trávenému na hradě přistupuje. Pokud tam někdo jenom visí, pak je to asi zbytečné. Pokud tam skutečně někdo tráví svůj čas smysluplně, tak proč ne. Každý musí cítit, kde má hranici, protože každý ji může mít úplně diametrálně jinde.
Já trávím na Hogu hodně času. Kolikrát si říkám, co to asi vypovídá o mém soukromém životě, ale soustřeďme se jenom na to pozitivní! – směje se – Musím upřímně říct, že s postupem času se učím trávit na Hogu času sice méně, ale více efektivně. Odbourávám právě ten čas, kdy tam jenom visím. U tohoto tématu si vždy vzpomenu na výklad Kouzel všedních dnů madam Dawson, v němž citovala čarostav Matthewa Whitecrowa: „Nikdy nedovolte virtuální realitě, aby vám nahrazovala tu skutečnou!“ S tím totiž souzním. Pokud jde totiž o trávení volného času na hradě, může tak klidně člověk trávit deset hodin denně, ale nikdy by to nemělo být na úkor kvalitního osobního života.

Hadí král: Jak vnímáš proměny hradu? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíš si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo pomalu spěje ke svému konci?

Enola Gatito: Sice jsem člověk, který se hůř přizpůsobuje změnám, ale na Hogu zatím všechny povětšinou vedly k něčemu novému, zajímavému a většinou jsem je hodnotila jako přínosné. Absolutně skvělá mi třeba připadala celá monstrózní akce jezero, která trvala snad kalendářní rok. Bylo to senzační a do dneška na to ráda vzpomínám! Zároveň ale samozřejmě občas přijde nějaká novinka, kterou nehodnotím úplně příznivě.
Myslím si, že by hrad mohl mít ještě dlouhou budoucnost, pokud za ním budou stát lidé, kteří o něj budou chtít pečovat a dál jej rozvíjet. Pak nás klidně může všechny přežít.

Hadí král: Je něco, co ti na pozemcích školy opravdu chybí, a přála bys si, aby se to změnilo?

Enola Gatito: Rozhodně možnost tmavého pozadí postavičky! Moc by se mi líbilo, kdyby, stejně jako noční úbor, šlo nastavit i noční pozadí. Nějaká tmavá (možná temně modrá?) barva, nad hlavou hvězdy. Jinak kromě toho asi ani ne. Výhoda toho, když jste primus, je ta, že všechny své nápady můžete přednášet ve Studentské radě! – usměje se –

Hadí král: Co naopak přebývá, je dle tebe úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o Hadího krále.

Enola Gatito: Nic takového mě nenapadá. Věřím, že každá existující oblast hradu má své fanoušky, kteří se jí věnují. Já bych tedy rozhodně nic nerušila.

ZÁVĚREM

Hadí král: Kdo je na hradě tvým největším vzorem?

Enola Gatito: Nevím, jestli dokážu říct jenom jednoho člověka, protože si od každého beru něco. Na někom se mi líbí jedna věc, na někom druhá… Tak je mám jako vzory částečně oba. Taky se to v průběhu let dost měnilo.
Rozhodně jsou pro mě vzorem všechny naše kolejní ředitelky. Na madam Veru jsem obdivovala všechen ten čas, co koleji věnovala, a všechny nápady, se kterými přicházela. Ten čas a obětavost jsem mimochodem vždy obdivovala i na tobě, když jsi byla ve vedení koleje. Byla jsi snad všude, zvládala jsi ohromné množství práce a u toho ještě bodohrotit! Na madam Máje dodnes obdivuji, jak umí systematicky přistupovat k práci. To mi rozhodně chybí. Madam Barb je zas hodně vidět a každému vždy zodpoví jakoukoliv otázku.
Mým vzorem je také bývalá primuska (Mio)Ness Naiadés, na které upřímně obdivuji to, že vždy ví, co má říct. Působí diplomaticky a mile. A není snad nikdo, kdo by ji neměl rád!
A pokud bych měla zmínit někoho mimo naši kolej, tak byla dlouho mým vzorem nebelvírská primuska Princess Star, protože i přes všechny své primusovské povinnosti byla vždycky strašně milá, sympatická, komunikativní a působila na mě, že je snad všude. Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla být taky taková!

Hadí král: Čeho bys ještě na Hogwarts chtěla dosáhnout? Máš ještě nějaké cíle?

Enola Gatito: Jednou mě určitě láká profesorování. Je to věc, nad kterou už jsem se párkrát zamýšlela, zkoušela jsem si ji představit a tato představa mi byla sympatická. Navíc mám vlastní nápad na nový předmět. Takže nevím, v jak dlouhém časovém horizontu to bude, ale rozhodně bych si to někdy chtěla zkusit.

Hadí král: Jaká je mudlovská Enola Gatito? Čemu se věnuje? Co dělá, když stiskne tlačítko „odhlásit se“ a vrátí se zpátky do reálného světa?

Enola Gatito: Povahově je asi úplně stejná jako ta na hradě. Ač bych strašně chtěla umět zvolit si roli a hrát ji, tak mi to vážně nejde. Takže taková, jakou mě znáte na hradě, jsem i v reálu.
Čemu se věnuju? Samozřejmě mě baví malování, protože je to činnost, u které nezvládám myslet na nic jiného. Takže si u toho vyčistím hlavu a je to pro mě obrovský odpočinek. Ale to byste asi dost dobře tipli podle mého hradního já. Také sbírám minerály, je to má velká vášeň – mám vitrínu s kameny. Jsem kočkař, kočky mám tři. Miluju filmy, miluju knížky. A můj celkem nový koníček je ochotnické divadlo, kde dělám nápovědu. Sice jsem si už zkusila zahrát i pár rolí, ale jak už jsem říkala na začátku, moc mi nejde hrát někoho jiného, takže se lépe cítím v zákulisí při napovídání hercům, když zapomenou text. Ohromně mě to s nimi baví – je to parta takových starších seniorů, kteří k tomu hezky přistupují a umí si ze sebe udělat srandu. Zatím jsem absolvovala teprve dvě sezóny, ale hrozně se mi to líbilo. Jinak ještě miluju lesy a procházky v nich.

Hadí král: Jak bys sama sebe popsala patnácti slovy?

Enola Gatito: Jsem vodnář, veselá a klidná perfekcionistka, která je ráda ve společnosti, ale stejně tak sama.

Hadí král: Chtěla bys ještě něco dodat?

Enola Gatito: Okolo Zmijozelu jsme se v tomto rozhovoru motaly docela dost, ale mám pocit, že jsem dostatečně nevyjádřila, co pro mě znamená. Zmijozel skutečně vnímám jako velkou část své osobnosti a kolej vnímám jako svoji rodinu. Myslím, že mi v předchozí odpovědi chybí, že jsem srdcem i duší zelená!

To byla Enola Gatito. Osobnost zmijozelská, hradní, mudlovská, ale taky osobnost pro mě a možná po dnešním rozhovoru i pro vás.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Jako studentku prvního ročníku, která sotva unese tři učebnice na sobě a je ráda, že trefí do své koleje, by mě velmi zajímalo, kde přišel Zmijozel k takovému bohatství. Jako každého jiného prvňáčka mě velmi zajímá a fascinuje historie naší koleje a předchůdci každého postu. Pro dnešek jsem se rozhodla vyslídit všechny informace, intriky a způsoby, jak s naším majetkem pokladnice zachází.

Avšak Enol je časově velmi vytížená a sotva se zastaví. Jen co skončí hodina, vidím ji se řítit do kumbálu, aby se ujistila, že nic nezmizelo, a i kdyby nezmizelo, tak už po celé společenské místnosti syčí, kdo sebral ty srpce, ležící v primusčině otevřeném měšci. Došlo mi, že tak zaneprázdněnou studentku mohu přilákat pouze tím nejkrutějším způsobem. Popadla jsem Forcera, který mi byl zapůjčen na kolejní trénink, a začala s ním zametat před kumbálem. Během pár vteřin jsem cítila, jak mi na záda dýchla naštvaná pokladnice.

(Podařilo se mi fotoaparátem, který byl velmi nenápadně schován pod mým hábitem a vůbec nevyčuhoval z hrudi ven, zachytit rozběsněnou pokladnici ve vší parádě.)

„Co si myslíš, že děláš?!“ Jen z tónu hlasu bylo poznat, že jsem zcela uspěla ve své misi získat Enolčinu pozornost. Po chvilce přemlouvání se mi však povedlo pokladnici přesvědčit, aby se mnou rozhovor podstoupila, a stačilo jen pohrozit, že všem prvákům v ročníku vyslepičím, že Forcer je určen pouze k zametání.

*

Sooyeon Kang: Děkuji, že sis ve svém nabitém programu našla chvilku času pro mě, Enol! Můžeme rovnou k věci. Když se uvolnila pozice pokladníka zmijozelské koleje po Saiph, uvolila ses zcela dobrovolně post přijmout?

Enola Gatito: Ne tak úplně. Pokladnice Saiph, která vykonávala funkci přede mnou, si mě jako svou nástupkyni vybrala. Takže mě kontaktovala dostatečně předtím, než se oficiálně oznámil její odchod. Těžko říct, proč si vybrala zrovna mě, možná si všimla, jak obratně dokážu schovávat své dortíky před primuskou Nessou, tak pojala pocit, že ochranitelský smysl mi nechybí. – zazubí se –

Sooyeon Kang: Aha! Takže do kumbálu schováváš i veškeré jiné sladkosti před hadí letkou! – smolí do notesu – Věděla jsi, do čeho jdeš? Připravila tě dostatečně na to, abys svými lokty chránila kumbál a pokladnu před nenasytnými studenty? Nebála ses, že by tě případně urostlejší studenti mohli podupat?

Enola Gatito: Tuto část Saiph nepodcenila. Připravena jsem byla na všechny možné i nemožné situace. Urostlejších studentů se rozhodně nebojím, protože díky famfrpálu mám nejostřejší lokty na hradě. No vážně! Už jsem jimi několikrát prořízla papír při psaní úkolů. Takže střežení bohatství nejmovitější koleje je rozhodně v těch správných rukách!

Sooyeon Kang: Tak už vím, na co se příště vymluvím, když nebudu mít splněný úkol. – zasměje se – Chystáš v brzké době namotivovat bývalé zmijozelské profesory, aby naší koleji přispěli více srpců? A jelikož tvá odpověď bude ano, jaké na to máš finty? Vydírání? Výhružky, že si nebudeš zapisovat jejich předměty? Nebo vyměníš zámky od profesorských kumbálů? – nakloní se blíže – 

Enola Gatito: Ale vůbec ne! Žádné pokoutné praktiky! Asi ještě dobře neznáš našeho Ferdinanda, ale on miluje bohatství, a jestli miluje něco ještě o trochu víc, tak je to mámení bohatství z druhých. Takže jenom na něj mrknu se slovy „Ferdo, máme práci“, a pak už jsem vlastně zbytečná. Pak už jenom sbírám srpce a galeony, které profesorstvo strachy hází Ferdinandovi k… břichu? – směje se –

Sooyeon Kang: No, koukám, že Zmijozel má tím pádem toho nejlepšího sběrače a strážce pokladny, kterého si může přát! A co se týče hmotného majetku, jak shromažďuješ ten? Taky mrkneš na Ferdinanda a on vše vymámí, nebo zde máte slídivější taktiky? 

Enola Gatito: Každý Zmijozelský po složení přísahy je vázán Devaterem sssprávného hada. No a přikázání znějící „Odveď jednou měsíčně desátek ze svého majetku do kolejního kumbálu!“ je tam třikrát. Takže… – pokrčí rameny –  

Sooyeon Kang: Cože?! To si nepamatuju! Eeeh… Tak dobře, poslední otázka! Zmijozel je momentálně nejbohatší kolej na škole, máš v plánu to tak udržovat do konce své hrůzo… uh, chci říct, do konce svého trůnění na pokladníkovi? 

Enola Gatito: – zapíše si velkým červeným písmem jméno Sooyeon do svého deníku – Na to říkám yesss! Vivat bohatství!

*

Ať je tento rozhovor příkladem pro všechny, kteří si pořádně nepřečetli podmínky po splnění Salazarovy přísahy! I přes svou lásku ke koleji jsem chudý prvňáček, který si sotva našetřil na předmět a uniformu!

Pro Hadího Krále
Sooyeon Kang

Medailonek respondenta:

Jméno: Veronica Narcissa Williamsová
Přezdívky: Veru, Verča, pan Williams
Rok registrace: 2014
Věk: na ten se u starých dospělých osob neptá
Hadonoš: Lucy de Lioncourt

Současný post: kolejní ředitelka, profesorka
Bývalý post: prefektka
Vyučovaný předmět: Kouzelnické šapitó
Zájmy: koně, králíci, čokoláda, vypisování soutěží, prohledávání černých děr internetu

Z tisku: „Ze všeho nejradši sbírám body!“ uvádí zmijozelská prefektka, Pocity nominovaných v Sedmiboji 2018, Zmijozelský tým B4, Poznejte zmijozelský tým B4, Zmijozelský tým vítězů B4, VNW: „Nesnášela jsem Arietty.“

Saiph Lacaille: Krásný večer! – usměje se na madam Williamsovou a nabídne jí šálek čaje – Jak se vám v poslední době daří?

Veronica Narcissa Williamsová: – se slovy díků po nabízeném čajíčku chmatne a usrkne si – Inu, jde to. Mudlové jsou nároční, stres je na mé tváři nejspíš znatelný – pohladí si vrásky –, ale stále mám pod sebou hromadu úžasných zelených, kteří mi pumpují nadšení do žil! – usměje se –

Saiph Lacaille: – nadšeně přikývne na slova o zelených – Je to rok, co jste převlékla hábit a stala se kolejní ředitelkou Zmijozelu. Z jistých šššepotů jsem se však doslechla, že jste se oficiálního konkurzu vůbec nezúčastnila. Proč ne? Nelákalo vás ani trochu mít na starosti celou zelenou sebranku?

Veronica Narcissa Williamsová: – zamyslí se – Mně vyhovovalo žít na hradě poslední dobou ve stínech. Krásně se s tím dali stíhat mudlové, nebyly žádné povinnosti ani starosti… Pak jsem tedy byla přemluvena. Nejdřív jsem si říkala, že na to nebudu mít čas, ale nakonec – jako profesor si vlastně mohu procházet úplně všechny předměty a zcela zdarma! Takže moje výmluva o tom, že bych chtěla nějaké předměty dostudovat, byla tímto smetena ze stolu. A když jsem to počítala, tak jsem vystudovala 120 předmětů, což je celkem náhoda (to jsem vážně nezamýšlela ukončit studium s tak kulatou číslovkou). Tak asi osud, ne? V cestě za KŘ mi vlastně nic nestálo. – zasměje se –

Saiph Lacaille: Nelitujete toho rozhodnutí, když už teď po roce víte, co přesně práce kolejního ředitele obnáší?

Veronica Narcissa Williamsová: Rozhodně ne! – rezolutně vrtí hlavou –

Saiph Lacaille: – usměje se – Co vás na tom, být v koleji z druhé strany – a vést ji – baví nejvíce? Co naopak bylo prozatím nejtěžší?

Veronica Narcissa Williamsová: Tak nejlepší je asi ta zpětná vazba. Vědět, že se zeleným mé vedení líbí a že mě respektují. A taky ten pokec na Discordu a možnost v soutěžích vidět, jaká jsme nádherně kreativní kolej plná rozmanitých nadaných hadů! Nejtěžší je rozhodovat, kdo si co zaslouží za ocenění, to bezesporu. Jak už jsem říkala několikrát, cenu Salazara Zmijozela bych zrušila a basta! – zasměje se –

Saiph Lacaille: Kdybyste měla srovnat kolej v době, kdy jste byla prefektkou (Zima 2017 až Zima 2018), a teď – jaké jsou podle vás největší změny? Kam se Zmijozel posunul? A jsou proměny, které se děly a dějí, dle vás spíše pozitivní nebo negativní?

Veronica Narcissa Williamsová: Tak ty změny jsou rozhodně enormní. V prvé řadě za vedení Elle Sutherland se určitě nijak neřešilo, co by chtěl zbytek koleje. Nepamatuji si žádné dotazníky ani nějakou výraznější komunikaci či požadavek na zpětnou vazbu. To si troufám říct, že se dost zlepšilo a že si na to kolej postupně navyká a líbí se jí to. Taky mi přijde, že se toho ve vedení moc nedělalo. Řešil se KP, výpravy a sběr háďat. Teď se v zasedačce řeší první poslední a to se mi hodně líbí. Ještě vlastně jsme neměli žádný web, takže všechno bylo jen na skypu, v zasedačce na hradu nebo v excelu. Upřímně si už koncept vnitrokolejky nepamatuju, takže to nesrovnám, ale možná ten můj výpadek paměti o něčem vypovídá, hm! – zamyslí se –
Ono každá změna s sebou něco nese. Díky dotazníkům a upřímným odpovědím některých členů zasedačky jsem toho dost zjistila a měla možnost spoustu věcí změnit i v průběhu školního roku. Kolej například chtěla vědět, co se v zasedačce řeší, což jsme vyřešili vývěskami, kde se jim události hezky shrnou. V zasedačce pak padl názor, že si prefektky řeší věci spíš interně mezi sebou a ne s celou zasedačkou, což jde vidět, že už se neděje. Zlepšili jsme Salazarovu přísahu, přidali spoustu novot na web… Já jsem spokojená a těším se, co budeme zlepšovat zase příště!
Ještě jsem vlastně chtěla dodat, že je jedna velká změna – madam Elle přispěla několik tisíc galeonů na zmijozelské konto během jejího ředitelování. To se musím přiznat, že v tomhle dost pokulhávám coby zmijozelský skrblík. – zasměje se –

Saiph Lacaille: Je nějaká oblast, která ve Zmijozelu nešlape tak, jak si představujete, a budete na ní chtít tento školní rok – nebo nějaký další – zapracovat?

Veronica Narcissa Williamsová: Pokud konkrétně, tak Salazarova přísaha. Pokud to myslíte obecněji, pak jsem relativně spokojená. Hlavně je super, že i když už nevím co zlepšit, vždycky se v zasedačce nebo koleji najde někdo, kdo ten nápad má. A když ho přednese, chytnou se na něj další a přidávají svoje novoty, a to je upřímně tak strašně dobré prostředí a základ pro jakékoli zlepšení, že až nechápu, proč jsem se na to ředitelování nepřihlásila tehdy sama!

Saiph Lacaille: – uculí se – Co podle vás Zmijozel jako kolej může svým svěřencům – a především novým prvákům – nabídnout? Stojí za to nechat se Moudrým kloboukem zařadit mezi zelené?

Veronica Narcissa Williamsová: Myslíte kromě nejlepších a nejkreativnějších lidí na hradě, nejvíce nadupaného webu a famózního kolejního časopisu? Nevím, jestli jsou na hradě lidé, co se nechtějí podílet na kvalitní kolejní atmosféře, mít možnost ovlivnit přístup vedení ke zbytku koleje a ještě mít tak velkou naději na pohár. Pokud ano, pak je u nás stejně nechceme! – vyprsí hruď –

Saiph Lacaille: – zazubí se, ale pak zvážní – Mám tady jednu možná trochu nepříjemnou otázku na tělo. V roce Zima 2021 byla jmenována nová primuska Noah Limbani, se kterou jste soutěžila v jednom týmu v Bradavické čtyřce. Samozřejmě vím, že má spoustu kvalit a schopností, přesto mi to nedá! Dostala se právě Noah do vedení i z toho důvodu, že si rozumíte? A jak důležité pro vás je mít s funkcionáři osobní vztahy?

Veronica Narcissa Williamsová: Tak slečna Noah byla v zasedačce dřív než já. – zasměje se – To, že se stala poměrně rychle prefektem, dokazuje spíš mrtvost zasedačky, když jsem ji převzala. Nechci teď nikoho urazit, slečny ví, že si jich vážím, ale z aktivních, jako vážně aktivních, lidí tam byla vlastně jen primuska Kira, kapitánka Ontarka, pokladnice Astorka a občas se tam zjevila čarografička Elaine. A s neaktivní zasedačkou se příliš pracovat nedá.
Ale slečna Noah byla trefa do černého – je šikovná, svědomitě plní povinnosti, a kdyby tam opravdu byla jen z protekce, je tam asi stejně, jako tam je Nina Yozhinski. Tu jsem vyhodila, jestli lze vůbec odněkud vyhodit beztělnatou. Pracovní morálku aby člověk pohledal! – prská jen naoko, slečnu Ninu má ráda a obdivuje její grafiku a talent na psaní –
Osobní vztahy s funkcionáři mi úplně prioritní nepřijdou. Myslím, že je super, že pokecáme, ale ono si nejde se všemi lidmi na této planetě sednout. Ale civilní vztahy lze udržovat vždycky! To, že se s někým seznámím víc, máme více společných zájmů nebo si prostě jen „sednem“, beru jako bonus.

Saiph Lacaille: V loňském roce jste vypsala rekordní množství soutěží, a dokonce si za svou aktivitu v této části hradu odnesla Řád kouzelného pera. Co vás baví právě na soutěžích? A kam chodíte na nápady, které ohromují celou školu? Opravdu znáte všechny temné kouty internetu?

Veronica Narcissa Williamsová: Protože jsem od slečny Niny během práce na B4 chytla lelky, mám jen jeden jediný předmět. A hodnotit 10 lidí, pokud jich vůbec tolik do konce roku vydrží, není žádné terno. Tak jsem se potřebovala vybít v soutěžích. A ty se mi moc líbí – konečně může člověk zužitkovat všechny ty nápady na soutěže, co měl jako student!
Na nápady samotné mi stačí navštívit moji fantazii, v krajních případech se obracím na své hledačské schopnosti při surfování po mudlonetu. Ten se zdá být jako vesmír skoro nekonečný. Taky mne přitahuje všechno bizarní a ráda si čtu vypracování studentů (nebo jejich stížnosti, co to zase vypisuju)!
Ale určitě neznám všechny temné kouty internetu. V normálním prohlížeči se toho moc temného najít ani nedá. – povzdychne si –

Saiph Lacaille: Když už zmiňujete tu výuku… váš předmět – Kouzelnické šapitó – zaujal úkoly, v nichž se mohli studenti v rámci stáží proklikat příběhem a dostat zadání na běžný úkol na míru. Považujete to i po první várce studentů, kteří úkoly svým způsobem otestovali, za dobrou inovaci a krok?

Veronica Narcissa Williamsová: Minimálně to hodnotil pozitivně i inspektor výuky, a to považuji za úspěch! – zasměje se – Hlavně ve zpětných vazbách, co mi od studentů přišly, vyšlo najevo, že by chtěli těch cirkusových stáží a mých předmětů podobného typu víc. To zahřeje na srdíčku, věru!
Původně jsem ty interaktivní stáže plánovala udělat na každý termín, ale až tolik času jsem si na to nevynahradila. Uvidím, co vykoumám o letních prázdninách, třeba někoho potěším!
Takže ano, rozhodně v tomto konceptu hodlám pokračovat. Jinak bych už ty předměty upřímně ani vypsat nechtěla.

Saiph Lacaille: V rozhovoru, který jste poskytla Vicky Charmant v říjnu 2020 do Denního věštce, jste říkala, že byste si ráda koupila nemovitost, ale nemáte na ni našetřeno. Jak jste na tom teď, daří se vám střádat finance? – uculí se –

Veronica Narcissa Williamsová: – od srdíčka se zasměje, až si musí utřít slzu štěstí – Pokud se dobře neprovdám, ta nemovitost ještě dlouho nebude. Ani vlastně nic děsně drahého. Jsem chudá profesorka, se omlouvám!

Saiph Lacaille: – překvapeně koukne na madam kolejní a podá jí kapesník – Když chcete relaxovat, chodíte na hrad? Je pro vás spíše odpočinkem, nebo prací? A pokud na hradě i odpočíváte… jakým způsobem?

Veronica Narcissa Williamsová: Když chci relaxovat, zapnu hru a nikdo o mně pár hodin neslyší. Nebo si přihnu alkoholu, ale o tom bych neměla mluvit, PROTOŽE ALKOHOL ŠKODÍ ZDRAVÍ, STUDENTI. No, každopádně, na hrad chodím, když chci něco aktivního dělat. Třeba ohodnotit soutěže, vypsat nové, podívat se, k jakým volbám studenti došli v rámci úkolu… Beru to jako činnost, co mě baví a kde můžu v reálném čase sledovat všechny změny, co se mi podaří v koleji (a částečně i na hradě) zavést.
V rámci hradu vyloženě odpočívám vypisováním nových soutěží. Fakt. Úplně divným způsobem mě to vypisování soutěží chytlo. Věděla jste třeba, že už jsem si vydělala 146 srpců za jejich vypisování? Ne, počkejte, neříkejte nic, vzpomněla jsem si, kolik jste si vy vydělala na mých.
Každopádně soutěže mě fakt baví a hrad se mě v této oblasti merlinžel jen tak nezbaví.

Saiph Lacaille: – zasměje se, ale radši neodpovídá a místo toho najde ve svých poznámkách další otázku – Kde vidíte Veronicu Narcissu Williamsovou za pět hogwartských let? Co bude mít za sebou? Bude stále kolejní ředitelkou? Profesorkou? Bude mít vrásky? Naučí se konečně starat o krysu?

Veronica Narcissa Williamsová: Merlin ví, co ta budoucnost přinese. Já doufám, že budu mít dalších 5 předmětů na krku, že vypíšu hromadu super seminářů a že především budu mít na kontě několik stovek dobrých soutěží. A hlavně že budu mít pod sebou pořád tak super zelené lidi! – hůlkou vykouzlí bublinu ve tvaru srdíčka –

Saiph Lacaille: A na závěr experiment, který jsem testovala už na dvou respondentech… Začnu několik vět a na vás bude je doplnit maximálně pěti slovy. Může být? – zazubí se –

Veronica Narcissa Williamsová: Snad dnes zvládnu počítat! – připraví si prsty –

Nejvíce se ve funkci bojím toho, že ztratím důvěru těch pode mnou.
Když jsem na hrad přišla, nikdy jsem si nemyslela, že budu KŘ!
Zmijozel je pro mě místem, kde se cítím mezi svými.
Na hrad chodím hlavně proto, abych zaneřádila sekci se soutěžemi těmi svými! – nevinně zamrká –
Kdyby mě Moudrý klobouk měl zařadil podle mých opravdových vlastností, asi bych skončila ve Zmijozelu (nikdy jsem se nedostala žádným testem jinam).
Sebe samu bych popsala jako trhlou, línou a s obskurními zájmy.
Mou nejpodivnější zálibou je hledání bizárků na mudlonetu.
Mým největším hradním snem je vlastnit honosné sídlo v GD!
Hadí král je nejlepší časopis, protože je zmijozelský!

Saiph Lacaille: A to je vše. – spokojeně kývne – Zakončíme to stejně jako předchozí drobnohledy – poslední otázkou. Máte nějaké moudro nebo poselství pro všechny, kteří čtou Hadího krále?

Veronica Narcissa Williamsová: Nezapomeňte si svůj pobyt na hradě užít, mějte se rádi a vězte, že tak skvělý časopis se nepíše sám – srpeček či dva určitě famózní redaktory podpoří ve vydávání dalších skvělých článků!

To byla Veronica Narcissa Williamsová, žena mnoha talentů, krotitelka veškerého zeleného studentstva a soutěžní maniačka. Bývalá bodohrotička, která je pro kolej i hrad přínosem a která svou cestu dláždí kreativitou a novými postupy. Pro každého má vždy vlídné slovo a její proslulost dlouhými proslovy je vyhlášená. Ale na každé její slovo stojí za to si počkat – tento rozhovor je toho důkazem!

Nakonec nezbývá než madam kolejní popřát, aby jí ze zmijozelské bandy nevypadaly vlasy a aby si svůj pobyt na hradě i nadále užívala.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Medailonek respondenta:
Jméno: Astoria von Pens
Přezdívky: Asty, Astor
Rok registrace: 2017
Ročník a věk: 5. ročník, 16. let
Hadonoš: Zuzana Malron

Současný post: pokladník
Bývalý post: zástupce kapitána
Famfrpálový post: brankář

Zájmy: cestování, geocaching, vaření

Z tisku: Rozhovor s nováčky, Sedmiboj 2018: První pocity sedmibojařů

 *

Saiph Lacaille: Přeju ti krásný večer, Astorko, a ještě jednou ti moc děkuju za to, že sis na mě udělala čas. – tváří se zahanbeně kvůli vlastnímu zpoždění – Jak se ti v posledních dnech daří? Už máš hotové nějaké eseje? – usměje se –

Astoria von Pens: Ahojky, Saiph, nic se neděje, já se dokázala zabavit v Soubojnickém klubu. – usměje se – Děkuji za optání, daří se mi skvěle, těším se, až se zase v příštích dnech budeme fotit v soutěži s Pastičkou. Jinak se musím pochlubit, poslední úkol mám napsaný a esej taktéž, vlastně i NKÚ, a to vše z jednoho předmětu. – sní kopeček čokoládové zmrzliny –

Saiph Lacaille: – překvapeně zamrká – Tuhle odpověď jsem nečekala! Tvou píli by mohlo hodně čtenářů závidět! – vytáhne si pergamen a zazubí se – Vítej taky v rubrice v Hadím králi, která se zaměřuje na funkcionáře zmijozelské koleje. Než se ale pustím do tvých funkcí, zajímalo by mě něco jiného – tvoje dávnější minulost. Na hradě ses totiž poprvé ukázala, když jsi byla nominovaná do Sedmiboje. Jak na něj vzpomínáš dnes? – usměje se –

Astoria von Pens: Sedmiboj… – není dostatečně identifikovatelné, jestli se zasnila, nebo se jí při tom slově zatajil dech – Vlastně jsem moc ráda, že jsem se ho zúčastnila. Docela mě úkoly, které se odehrávaly v aréně, nabíjely adrenalinem! Do toho bylo skvělé sledovat, že tam byli i diváci, co fandili, a ani všichni nemuseli být nutně zelení. – usměje se – Byla jsem nadšená, že to vyhrál někdo z naší koleje a zpětně děkuji za cenu sympatie, která mi spadla do náruče. Ale pořád platí, že už bych do toho znovu nešla! – smích –

Saiph Lacaille: – zasměje se – To chápu, zdá se, že celoškolní soutěže jsou náročné a často i vypjaté… – přikývne sama sobě – Dal ti Sedmiboj něco, z čeho dodnes těžíš? Naučila ses něco, co se ti hodilo jak do tvého působení na hradě, tak třeba právě do funkcionářství ve vedení koleje?

Astoria von Pens: Lásku ke galeonům? – zasměje se – To asi né, zas tolik jsem nevyhrála, ale dobře se to pamatuje, být sedmá v sedmém ročníku Sedmiboje, kdo to má? K funkcionářství asi ne, na zástupkyni kapitánky a teď na pokladnici to nemělo vliv. Spíš jsem se dostala do podvědomí lidí z koleje a na hradě, každé takové velké akce a účastníků si lidé všímají.

Saiph Lacaille: Vyhovuje ti být na očích, nebo by ses někdy ráda vrátila do časů, kdy jsi byla tichá studentka a nikdo o tobě nejenže nic nevěděl, ale ani od tebe nic neočekával? – zvědavě na spolužačku koukne –

Astoria von Pens: K tomuto bych řekla, že zlatý střed je naprosto vyhovující. Násilně bych si nevynucovala pozornost, ale naopak být šedou myškou, to také není nic pro mě. – zadívá se na Saiph –

Saiph Lacaille: – přikývne – Minulý rok jsi byla zástupkyní kapitánky, letos ses rozhodla vzít funkci pokladníka. Proč ses rozhodla pro změnu – a navíc tak výraznou? Přeci jen – famfrpál a peníze, to je něco úplně jiného!

Astoria von Pens: Já jsem byla zástupkyní Lorči, což je člověk, s kterým se skvěle spolupracuje. Tím, že se rozhodla odejít z funkce, tak mi přišlo fér, abych odešla také a nová kapitánka si zvolila zase podle sebe svou pravou ruku. Když se následně diskutovalo o pokladníkovi, tak myslím Andruš řekla, že bych se jí na této pozici líbila. Jakmile jsem si to jen představila, tak už se mi začaly hlavou honit nápady, jak bych ještě více navýšila naše chudé konto. – směje se – Tak jsem to vzala!

Saiph Lacaille: A uchopila jsi to za správný konec, protože bohatneme. Což je hlavní. – zasměje se – Chápu to správně tak, že jsi neuvažovala nad tím, že by ses sama stala kapitánkou, když Lori z postu odcházela? Proč ne? Necítíš se na tak výraznou a vedoucí pozici?

Astoria von Pens: Děkuji, děkuji, je to skvělá zpráva pro naše konto! Ve famfrpálu bych se kapitánování ani nemohla věnovat, v mudlovském světě „jedu na směny“, takže plnohodnotný dvouhodinový trénink, na který jsme zvyklí, by mohl být dvakrát za tři týdny… což není ideální. Výraznější post mi nevadí, myslím, že organizační schopnosti mi nechybí, jen to nesmí být limitováno na určitý čas, ale na individuální práci, kdy mně se to hodí a mám čas nezávisle na skupině, což u zástupce i pokladníka funguje.

Saiph Lacaille: Je tedy možné, že do budoucna nás ve vedením ještě něčím překvapíš? – zaujatě zvedne hlavu – Máš, co se právě funkcionářství či členství v zasedačce týče, nějaké další plány?

Astoria von Pens: Musím se přiznat, že nad tím jsem neuvažovala, jelikož pokladník mi přijde jako moc hezká funkce. Mám přeci klíče od kumbálu a trezoru nejbohatší koleje! – zazubí se –Samozřejmě mi ale záleží na tom, aby naše kolej fungovala a byli v ní všichni spokojení. Snažím se vymýšlet, čím bych nám to tu oživila, nebo píši do Hadího krále. Mám ráda akci. Příští rok by nás měl čekat opět boj o školní pohár, tak uvidíme, kdo na tom jak bude se silami, jsou totiž zapotřebí.

Saiph Lacaille: – usměje se – Jde vidět, že máš hezký vztah ke koleji i ke kolejnímu dění. Vrátím se na chviličku ještě zpátky k famfrpálu – baví tě ho hrát? Co přesně tě na něm baví? A proč sis vybrala právě post brankáře?

Astoria von Pens: Andra se mě tehdy ptala, jaký post by se mi líbil hrát, tak jsem řekla, že střelec nebo brankář. Odražeč mi vůbec nešel, moje trpělivost! Chytač by dopadl nějak podobně. Proto jsem se rozhodla spíše pro brankáře. Navíc za dob Andry jsem jako jediná mohla jíst a nebyla jsem trápena hlady jako zbytek týmu! – zamračí se – Ale i bez jídla jim energie a síla do zápasů evidentně nechyběla. – vzpomene si na naleštěné poháry z krbu – Jinak se mi na famfrpálu celkově líbí, že jde o kolektivní hru, při které se sejdeme a hrajeme spolu proti ostatním kolejím nebo si užíváme zelené tréninky.

Saiph Lacaille: – usměje se nad odpovědí ––Ještě, že s jídlem už je to o dost lepší… – vytáhne si škrknu v čokoládě a rovnou ji sní – Jaké to je, dělat pokladníka v koleji, kde pokladničil Zpytlehněv Zďáblíkov? Asi nebudu přehánět, když řeknu, že Zpytlehněv je osoba nejvíce spojovaná s penězi – a je také jedním z nejoceňovanějších pokladníků vůbec. Cítíš se být kvůli tomu v nevýhodě?

Astoria von Pens: Zpýťa je legenda a můj vzor! Než jsem se naplno chopila funkce, tak jsem si právě od něj nechala dát několik cenných rad! Proto, když jsem se dočkala pak pochvaly přímo od něj, že jsem správně aktivně nasměrovaná, byla jsem v sedmém nebi. – zasní se – Rozhodně je těžké se mu vyrovnat, za jeho působení trezor rozhodně nestrádal. Mně bude k spokojenosti stačit, že se mu přiblížím.

Saiph Lacaille: – překvapeně se zarazí – On umí rozdávat i pochvaly? Já jako jeho hádě jsem to ještě nezažila! – zabrblá se smíchem – Jaký je podle tebe na hradě zatím tvůj největší úspěch?

Astoria von Pens: Úspěch? No, velký nevím, ale seskládala bych do sebe ty malé. Dokončila jsem Sedmiboj, i když člověk má v průběhu několikrát nutkání, že si vzal moc velké sousto. Zahrála jsem si aktivně ve skvělém famfrpálovém týmu, který vyhrál pohár. Byla jsem u toho, když jsme v jednom zápase získali všichni magíka Záskok. A z letoška mám radost, že se povedlo dotáhnout až do konce Ferdinandovu oslavu na Zelený čtvrtek, sice se nám protáhla víc než mělo být, ale za to mohla naše štědrost kumbálu. Poslední, co bych zmínila, bude snad úspěšné postoupení do šestého ročníku.

Saiph Lacaille: Líbí se mi, jak jsi skromná. Někdo za úspěchy považuje jen řády, ty i úspěšné dokončení ročníku. – usměje se na Astorku – Blíží se nám Osobnost Hogwarts. Kdybys o tom, kdo tento řád získá, rozhodovala ty, komu bys jej udělila a proč?

Astoria von Pens: A tak, také je to úspěch. – usměje se – Pro mě jsou aktuální „osobností“ naše čtyři holky v B4 – Veronica, Edith, Noah a Nina, sleduji je a jsou přímo úžasné, ta jejich parádní vypracování! Jinak mi přijde třeba Esme z Nebelvíru jako „superžena“, soutěží v B4, k tomu je největším dříčem famfrpálového týmu. Jak to dělá?! – smích –

Saiph Lacaille: Nemám nejmenší tušení! – zazubí se – Co tě na hradě baví nejvíce? Kde nejčastěji a nejraději trávíš svůj čas?

Astoria von Pens: Aktuálně je to soubojový klub. Jsem sice v opakovaném pátém ročníku, ale začala jsem se mu věnovat až letos, do té doby mě prostě nějak nezaujal. Takže se snažím zdokonalovat a okrádat příšery ve sklepení! Zrovna včera jsem dokončila první patro poražením nemrtváka, měla jsem z toho upřímnou radost. HA! – vykřikne – To jsem mohla dát také jako malý úspěch! – směje se –

Saiph Lacaille: Tak to moc gratuluju! – usměje se – Na závěr bych chtěla zopakovat takový malý experiment, který jsem ozkoušela už na Soo… – koukne na Astorku a doufá, že ani ji nevyděsí – Začnu několik vět a na tobě bude, abys je doplnila maximálně pěti slovy. Můžeme se do toho pustit?

Astoria von Pens: – kouká s napětím na Saiph – Dobře tedy!

Na udržení bohatství koleje je podle mě nejtěžší… být štědrá k ostatním.

Nejvíce se ve své funkci bojím toho, že… bych zklamala ostatní.

Když jsem na hrad přišla, nikdy jsem si nemyslela, že… to tu bude tak bezva.

Zmijozel je pro mě místem, kde… zapomínám na mudlovské starosti.

Na hrad chodím hlavně proto, abych… si užila magický svět kouzel.

Čistota krve – zastaralý způsob výběru.

Sebe samu bych popsala asi jako… realistu se smyslem pro humor.

Mým největším snem na hradě je… zůstat nohama pevně na zemi.

Saiph Lacaille: Moc děkuju! – věnuje Astorce poslední úsměv – A úplně nakonec, jako tečku –máš nějaké moudro, které bys chtěla vzkázat funkcionářům současným nebo budoucím?

Astoria von Pens: Funkce není povinnost, ale příležitost. – usměje se –

Dnes byla představena Astoria von Pens. Skromná dívka, která často není středem pozornosti, ale práce dělá za dva, je výraznou oporou zasedačky a pro Zmijozel dělá první i poslední. Nezbývá než doufat, že jí to vydrží i do dalších let, protože pro zelené by byla její ztráta obrovskou ránou. Naštěstí to nevypadá, že by se k ní schylovalo!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Medailonek respondenta:
Jméno: Sooyeon Choi
Přezdívky: Sova, Sůva, Sověnka, Sója, Terč
Rok registrace: 2018
Ročník a věk: 5. ročník, 15. let
Hadonoš: Zpytlehněv Zďáblíkov

Současný post:zástupce kapitána
Bývalý post: šéfredaktor Hadího krále
Famfrpálový post: odrážeč

Zájmy: zkoumání neznáma, kouzla, obrana proti černé magii, lektvary, sarkasmus a občasná podlost, tancování, zpívání, hra na hudební nástroje, basketbal, martial arts tricking, k-pop

Z tisku: Zmijozelští karikují… Sooyeon Choi!

*

Saiph Lacaille: Hezký večer, Soo. – usměje se na spolužačku – Jsem moc ráda, že jsi přijala moje pozvání k rozhovoru. Jak se ti v poslední době daří? Jak prožíváš konec tohoto školního roku? – zvědavě si připraví brk a pergamen –

Sooyeon Choi: Ahoj, Saiph! Mám se docela dobře, akorát jsme skončili na famfrpálovém tréninku a nemůžu uvěřit, že už je konec roku. Uteklo to jako voda! Klasicky nestíhám úkoly, nepřečetla jsem si ani zadání esejí a podobně! A jak se máš ty? Jak se ti líbí první prožitý rok na naší škole?

Saiph Lacaille: – zasměje se – To jsi celá ty! Já se mám dobře a z hradu i koleje jsem stále naprosto nadšená. – zazubí se – Jsi bývalá šéfredaktorka Hadího krále, do kterého dnes děláme rozhovor. Jaký vztah ke zmijozelskému plátku máš?

Sooyeon Choi: To víš! Všechno se musí dělat na poslední chvíli! – zasměje se – Jo, to jsem a vztah mám velice kladný. I když asi mám pocit, že nic extrémně nového jsem časopisu nepřinesla, práce mě přesto bavila, ale když se objevil někdo jiný s větším nadáním pro řízení takového vznešeného bulv… časopisu jako je Hadí král, tak jako dobrosrdečná, vždy myslící jen na blaho koleje, odstoupím a přenechám práci někomu zdatnějšímu. – usrkne si z čaje –

Saiph Lacaille: Takže jsi z šéfredaktorského křesla odcházela proto, že jsi usoudila, že je někdo, kdo se na tento post hodí víc? Nebo šlo o více faktorů? Hrálo roli i tvé vyčerpání nebo fakt, že ti daný post třeba nesedl? – zkoumavě se na Soo zahledí –

Sooyeon Choi: Když mi byl nabídnut post šéfredaktora, tak to pro mne byla velká čest! Ale to víš, v jeden rok se toho najednou nakupí více, navíc můj otec, sice mudlovský, ačkoliv významný, měl potíže se svým businessem, tak jsem se musela stáhnout a věnovat se trochu více mudlovskému světu, aspoň na nějakou dobu. Nechtěla jsem však post předat někomu neschopnému a doufala jsem, že se mezi mladými háďaty najde talent. A taky se tak stalo! Kdo by mohl být talentovanější než mé vlastní hádě? To je k tomu přeci vychované!

Saiph Lacaille: – culí se – Je pravda, že Kira je skvělá! – napije se čaje a zamyslí se – Co se ti vybaví jako první, když se řekne famfrpál?

Sooyeon Choi: Tak doufám, že tě platí dobře. – vymění čaj za ležák – Trénink, odrážeč, zlatonka, odrážeč, kapitánka, pohár, odrážeč, Zmijozel, výhra… a už jsem zmínila odrážeče?

Saiph Lacaille: – přikývne – Zmínila! – zapíše si to – Jaký byl pocit si poprvé sednout na koště při famfrpálovém zápase? Je to radost, nebo spíše stres? Jak takový zápasový den prožíváš?

Sooyeon Choi: Určitě to bylo stresující. Pamatuji si svůj úplně první zápas, kdy jsem nastoupila jako záskok na dvou pozicích, na střelci a odrážeči, a dokonce si jednou odpálila a vstřelila gól! Bylo to ve druhém ročníku, pamatuji si tu radost, když se mi povedlo odpálit potlouk a prostřelit červenou brankářku Emmu. Je ale věc, co nezvládám sama, a tou je vstávání na zápasy. Bývají z nepochopitelného důvodu brzo ráno, kdy já mám ještě půlnoc. Nebýt kapitánky a týmu, který začne nervózně pobíhat po pokoji a hledat kusy famfrpálového oděvu, který smrdí na míle daleko, tak bych sama nevstala a spala dál. Pak když se proberu k životu, tak jsem samozřejmě hrozně natěšená na zápas, ať už jako fanoušek, nebo i hráč…

Saiph Lacaille: Jak jsi reagovala na nabídku zástupce kapitána, když za tebou přišla nová kapitánka? A navíc v půlce roku?

Sooyeon Choi: Byla jsem dost překvapená! Byla jsem tak zpohodlněná, protože bývalá kapitánka byla natolik hodná, že mě nechala pinkat si s potloukem s odrážeči na protější straně! Když však oznámila, že odjíždí do zimních krajin a že štafetu po ní převezme Ontarka, věděla jsem, že začne peklo a sekýrování. Měla jsem v plánu utéct, ale Ontarka si mě nakonec odchytila na chodbě a i přesto, že je mladší a menší, tak z ní v tu chvíli šla opravdu hrůza. Jestli to bylo jejím ranním zjevením, nebo tak vypadala vždy, to nevím, ale otázka byla příjemně překvapující. Famfrpálu se věnuji od prvního ročníku a jsem ráda, že se můžu účastnit šikanátorského dua!

Saiph Lacaille: Jak se změnila tvoje pravidelná famfrpálová rutina? Děláš něco navíc teď, když už nejsi pouze řadový hráč?

Sooyeon Choi: Pomáhám kapitánce srovnat pořádek na hřišti během tréninku. Taky jí pomáhám s interními věcmi jako s připravováním soupisek a neustálým hraním si na stůl, protože naše kapitánka sem tam zapomene udělat soupisku lidí včas, tak jí musím udělat stůl, aby mohla psát. Trénování se věnuju stejně jako v předchozích letech, člověk by určitě řekl, že na koštěti spím.

Saiph Lacaille: Myslíš si, že jako zástupce máš dost pravomocí? A máš dojem, že díky tomu „A“ na hrudi se tvůj vztah k famfrpálu nějak změnil? – usměje se na spolužačku zvědavě –

Sooyeon Choi: Nemyslím si, že bych měla extra pravomoce. Akorát mám povoleno šikanovat hadí letku a nejsem za to potrestaná, je to přeci v zájmu celého týmu. A hlavně nechtějí dostat nářez na dalším kolejním tréninku. Můj vztah k famfrpálu se jinak nezměnil, pořád je to pro mě super hobby ke škole, kde může člověk vypustit páru, když ho naštve profesor s pozdě opraveným úkolem nebo přehlédnutou sovou. – pokrčí rameny –

Saiph Lacaille: Co tě – kromě famfrpálu – na hradě baví nejvíce? Kde se ráda pohybuješ, jak tady ráda trávíš svůj čas?

Sooyeon Choi: Kromě famfrpálu každou noc zavítám do sklepení s hůlkou a vybíjím příšery. Teoreticky bych mohla i ráno, ale není to sranda, když nemůžu dobrovolně hlučet a budit tím ostatní studenty ve sklepení. Většinou se tak naštvou, že sami vyrazí s hůlkou v pyžamu do sklepení si vybít vztek na příšerách. Náhle už nejsem sama! Kromě sklepení též ráda navštěvuji spolek U Růžové chryzantémy. Je to kouzelnická čarokreslírna, kde se sejdou studenti a zaměstnanci s nadáním pro šití nebo kreslení nových oděvů. Spojili jsme síly ještě s dalšími dvěma zakladateli spolku a vykouzlili i čaronet, kde můžeme sledovat náš proces za nějakou dobu, protože naše paměť si přesně nepamatuje náš první oděv. Musí se někam uložit!

Saiph Lacaille: Jaký je prozatím ve tvých očích tvůj největší hradní úspěch?

Sooyeon Choi: Největší úspěch v mých očích? – zamyslí se – Asi to, že jsem zvládla uspořádat Soubojový turnaj, také post šéfredaktora a teď i post zástupce kapitána. Jsem určitě ráda i za několik kousků oblečení, které se dostaly na Příčnou ulici, ale mimo ně jsem nic extrémně velikého nedokázala.

Saiph Lacaille:  S tím bych nesouhlasila. – usměje se – V poslední době se na hradě hodně skloňuje slovo „osobnost“. Je to dané jak tím, že se blíží hlasování o Osobnost Hogwarts, tak tím, že hrad osobnosti potřebuje, bez nich by jednoduše nestál. Kdo je největší hradní osobností pro tebe konkrétně?

Sooyeon Choi: Hm… To je hodně těžká otázka. Ale myslím si, že to bude můj smradlavý hadonoš. Dopytlehněv? Zpytihněv? Aaa, špatně! Slaďomílek! Jsem úplně mimo. Na to, jak kladné má jméno, je to teda pěkný hamoun. Chtěla bych ho zvolit osobností Hogwarts za udržování přísné ekonomiky na hradě, překupnictví a odmlouvání. A to zdaleka nejsou jediné věci, ve kterých vyniká. Též je velmi nadaným návrhářem a jeho návrhy se dostaly nejen na pulty PU, ale dokonce i na věhlasné pulty Stříbrné NiTi ve spolupráci se slečnou Niam! Podílel se na spoustě hradních aktivit, kterých se účastnil celý hrad. Někdo přece musel dohlížet, zda si někdo ze studentů neodnese větší budget peněz, než mu je dovoleno. Takže za mě určitě on!

Saiph Lacaille:  Na závěr bych chtěla vyzkoušet takový malý experiment… – koukne na Soo a doufá, že ji nevyděsí – Pokusím se začít několik vět a na tobě bude, abys je doplnila maximálně pěti slovy. Jsi pro?

Sooyeon Choi: Dobře, snad jsem to pochopila správně.

Ve famfrpálu je mým nejoblíbenějším soupeřem… kapitánka zmijozelské hadí letky Ontaria.

Nejvíce se ve své funkci bojím toho, že… dojdou živé terče během tréninku.

Můj hadonoš pro mě znamená… poklad, protože schoval můj majetek!

Zmijozel je pro mě místem, kde… má každý šanci se předvést.

Mé oblíbené předměty jsou… Kouzelnický zeměpis a Kouzelnická návrhařina.

Čistota krve… není důležitá, pokud máš nadání.

Sebe samu bych popsala asi jako… vodu a oheň, plná protikladů.

Mým největším cílem na hradě je…, aby si mě lidé zapamatovali.

Saiph Lacaille: Moc děkuju! A jako sladkou tečku – máš nějaký vzkaz pro čtenáře? Nějaké moudro pro ty, co jednou budou famfrpál vést, až budeš léta trčet v profilize?

Sooyeon Choi: Nenechte se zastrašit prvním dojmem! Vypadá to složitě a časově náročně a nebojte se, opravdu to tak je! – ukáže palec se zářivým úsměvem jako z reklamy na zubní pastu –

Tohle byla naše současná zástupkyně kapitána, členka zasedačky a osoba, která vždy srší energií a má obrovský potenciál, díky kterému má spoustu možností předvést, co všechno dokáže. Přeju jí k tomu hodně štěstí.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille