„Tento příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné osoby či události. Veškerá podobnost či shoda jmen je čistě náhodná.“

  Jednoho slunečného zimního rána pár dní po Vánocích se Tydynka probudila ve své posteli. Promnula si oči a zadívala se do slunce. Všichni z jejího pokoje už byli pryč a tak vstala, oblékla se a zamířila si to přímo do velké síně na snídani. Otevřela těžké dveře síně a vstoupila. Bylo tam opravdu hodně lidí. Modří se tlačili u svých stolů, žlutí pobíhali po celé síni a občas se u nějakého studneta zastavili a něco mu pošeptali, červených tu bylo sice jen pár ale i ti pobíhali od jednoho stolu k druhému. Tydynka si to zamířila raději rovnou k Zmijozelským, kterých tu sedělo jen pár. V rohu seděla Wenai, sepisující svou hordu domácích úkolů, vedle ní na zemi klečela Cerri která očividně něco ztratila a teď se to snažila najít, kousek od ní poskakovala Kristie a mávala na někoho u modrého stolu. O kus dál seděla její primuska s pokladnicí a asi něco zaujatě řešily. Tydynka si domyslela, že to bude asi o velkém žabím dluhu, nechtěla sice holky rušit, ale jelikož už tu zbýval jen hádající se Thor s Leem a Elizabeth, která se je všemi způsoby snažila uklidnit, rozhodla se Tydynka, že si přisedne k Barbaře a raději se v klidu nají. Když si sedla a zaposlouchala se do rozhovoru, který děvčata vedla. Nejdřív tomu nemohla věřit, pak to přestala chápat, a proto se zeptal.

„U Salazara o čem to mluvíte?“

„Snažím se tady žábě vysvětlit co se to tady děje. Vždyť se chvíli zaposlouchej a snaž se pochytit nějaká slova rozhovorů co se tu vedou.“ Odpověděla jí Elanis.

Tydynka tak učinila, zaposlouchala se a najednou to pochopila. Po několika výkřicích „dcerko, synáčku, babičko, tatínku, bratře, miláčku, dědo“ to pochopila. Elanis se snažila Barbaře vysvětlit kdo s kým. Tydynka tedy znovu obrátila svou pozornost k tomu co říkala Elanis. Ta se zrovna Barbaře snažila vysvětlit, co s tím vším má společného Niam.

„Niam je prostě omyl, je to neteř George, ale nikdo neví, jak se to stalo. George sice má několik sourozenců, ale nikdo se k Niam nehlásí, přesto Niam nazývá George svým strýčkem. To že je George chlípník a má dítě s každou druhou už chápeš, teď pochop že se tu ještě objevila Niam, která se tu prostě objevila se slovy ´strýčku George´ a ani sám George netuší odkud je. Nicméně vždyť on měl tolik žen, že si to chudák ani nemůže pamatovat. Tak co? Ještě se chytáš?“

„Hej, o původu Niam se neví. S tím se smířím ale co ti ostatní?“ zeptala se Barb a ukázala směrem k síni.

Elanis se únavně nadechla a zadívala se na Tydynku hledající u ní podporu. Tydynka však jen nechápavě zavrtěla hlavou a tak se Elanis nadechla a začala vysvětlovat dál.

,,No, takže. To, že má George dítě s každou, si pamatuješ?“ Barb přikývla. ,,Fajn, pak tedy si ale pamatuj, že nikdo není Georgova manželka či přítelkyně. To ne. Ale Isabella Swanová, Linn Lairová a Katelyn Austerová jsou jeho dcery, i když se Isabella a Katelyn s Linn nebaví a chtějí jí z rodu vyloučit.“ Elanis se se soucitným pohledem podívala na Barb, která se tvářila silně zmateně. Elanis pokračovala. ,,Pak mají všechny dcery. Ale nemají žádné muže! Connie Clerencová je dcera Katelyn, Kristie Smithová je dcera Isabelly. Ale Connie je babička Kristie.“ Barbara vypadala, že se rozbrečí.

,,Tak tohle nikdy nepochopím! Jsem špatná primuska! Vždyt se nevyznám ve vztazích na hradě.“ Barb se zvedla. V tu chvíli vešel do Velké Síně sám pan ředitel. ,,TatiiiiDědooooStrejdooo,“ ozvalo se ze všech rohů. Nim se zatvářil opravdu zmateně. ,,Já?“ V tu chvíli se už však válel na zemi pod všemi studenty, kteří se rozhodli ho umačkat. Ale aby jste si nemysleli, že pan ředitel je nějaký proutník, to vůbec! Jen si ho jedna malá prvačka, která je babička s šesti vnoučaty a má devět dcer, spletla a přepsala se a místo ‚Lee Mortir‘ si do čarostavu napsala jméno našeho ředitele. A odtud si to přepsala snad celá škola, kterou ona červená prvačka v rodokmenu měla. Barb už jenom protočila oči, překročila obří hromadu a vyšla z Velké Síně.

V hlavě jí to vířilo nejrůznějšími myšlenkami, ale ta poslední jí otevřela oči dokořán.

„Sovinec!“ řekla nahlas, načež se rozběhla do jedné z věží a cestou málem srazila jedno brnění, zpoza kterého se ozval dobře známý hlas jednoho z profesorů a jakési studentky.

„Pardón,“ stihla ještě dosti neupřímně houknout Barbara směrem za její záda, ale to už brala schody po třech a míjela studenty, profesory a jednou dokonce proběhla skrze Phosgena, který se na schodech odnikud vyloupnul.

Když Barb vrazila do sovince, sotva popadala dech, ale hned šmátrala po kapsách, aby našla kousek pergamenu a brk, který nepotřebuje k psaní inkoust. Jedno i druhé našla, i když v poněkud dezolátním stavu, a dala se do psaní.

„Adresováno Ministerstvu kouzel; odbor kouzelného vzdělávání

Vážený pane ministře,

píši Vám ve věci přemnožení příbuzenských vztahů a jsem si téměř jistá, že je potřeba řádná inspekce a zakročení ministerstva kouzel.

Nejsem si totiž vědoma, že bych mohla mít i já několik desítek sourozenců, neznámou matku a otce jednoho z profesorů, což se během několika dní může na Hogwartské škole čar a magie bez problémů stát.

Prosím přijeďte co nejdříve!

Barbara Arianne Lecter

toho času velmi zmatená primuska Zmijozelu“

Dívka srolovala pergamen, ulovila svou nejelegantněji vypadající sovu a i s drahocenným náhladem jí vypustila k adresátovi.

Barbara si oddechla.

„Tak to bychom měli. Teď jen počkat na inspekci.“

Primuska nemusela čekat ani den. Ještě ten večer se v ředitelně rozlétly dveře a dovnitř vstoupil inspektor poslaný z ministerstva.

„Dobrý den pane řediteli, přijel jsem, abych se trochu porozhlédl po škole a prozkoumal zdejší poměry, pokud vám to nevadí.“ Řekl velmi přívětivě pan inpektor, načež mu odpověděl rozčílený pan ředitel. „Nedostal jsem žádné oznámení o inspekci, nic se tady zkoumat nebude.“

„To si nemyslím, pane řediteli. Tady je písemný příkaz pana ministra o důkladnou kontrolu.“ Řekl opět s klidným hlasem inpektor a vrazil do rukou ředitele smotaný pergamen. Nečekal ani na odpověď a trádoval si to přímo do velké síně. Za ním ještě běžel pan ředitel a snažil se ho zastavit se slovy. „Počkejte. Tohle není dobrý nápad.“ Inspektor však vrazil do síně a zabouchl řediteli dveře přímo před nosem. Než se však ředitel stačil jen nadechnout byl inspektor zpátky u něj a přibouchl za sebou dveře, jako kdyby na druhé straně byl obrovský drak, který si ho právě chtěl podat k večeři.

„Co… Co? Tototo to je? Co to je?“ Vykoktal ze sebe inspektor.

„Trochu se nám to vymklo kontrole,“ pokrčil rameny ředitel.

Na druhý den ráno se dveře v ředitelně rozletěly podruhé. Tentokrát v nich stál sám ministr kouzelnických vztahů a vedle něj cupital inspektor.

„Tak co to tu je za bordel.“ Vykřikl na ředitele.

Ten znovu pokrčil rameny a řekl: „No pojďte se podívat sám, pane ministře. Stejně byste mi to nevěřil.“ vstal a zavedl ministra do velké síně.

Barbara již s Elanis a Elizabeth čekaly u ředitelny a nenápadně cupitaly za inspekcí do Velké Síně. Když vešli do Velké Síně, všem jim jen spadla brada. Jeden ze stolů, byl to ten Havraspárský, byl opřen o stěnu a byl na něm udělán obrovský rodokmen. Z vrchu, kde byli psané prababičky a pradědečkové, na VS pomrkávali studenty prvního ročníku a na spodu jsme mohli vidět podobizny profesorské elity. Nu ano, prvačky prapra vnučka byla vážená profesorka. Ministr kouzelnických vztahů už si to prostě nedával a omdlel. Inspektor, jenž byl podoben profesoru Georgovi, byl okamžitě obklopen zástupem studentek, které se přeřvávaly: ,,Hihíí Džóržíků … Tatíííí .. Babííí .. Dědůůškoo“ a hopsaly na něj a dusily ho objetími ze všech stran. To už nevydržel ani inspektor a omdlel také, ale každému to bylo jedno, hlavně že mohly ‚Džóržíka‘ dál objímat. Nim začal oživovat Ministra, protože přeci jen to byla postava důležitější a dostat Inspektora zpod davu by bylo stejně namáhavé. Ministr se probudil a vstal. ,,No.. Tak tohle je vopravdu silný kafe, Nime. Nejenže máte v místnosti, která by jakožto hlavní sál měla být v pořádku, neskutečnej bordel,“ jeho oči zpočinuly na stole opřeném o zeď a hromadě pořvávajících těl na inspektorovi ,,pak také tady asi moc nedbáte na dodržování školního řádu? Myslel jsem, že jste kdysi zaváděli odstavec o tom, že profesorům se musí vykat a musí se oslovovat výhradně příjmením a ne žádnou zkomoleninou jména.“ Nim jen pokyvoval hlavou. V tu chvíli se rozrazily dveře do Síně.

„Tak jsem tu, pane řediteli!“

Postava, která vešla do hradu byla zahalena v cestovním plášti a vedle ní levitovalo obrovské zavazadlo.

Ministr i pan ředitel chvíli nechápavě koukali.

„Kdo vás sem prsk?“ neudržel se Nim a vyhrkl na zakuklence, který si právě sundaval kapuci, pod kterou pan ředitel poznal dávno ztraceného a znovu nalezeného profesora Whitecrowa.

„Jejda…“ omluvný pohled ale nestačil na to, aby pan ministr nakrčil obočí, nos i bradu a vypadal jako zlý buldok, který se právě chystá sníst malé nevinné dítko hrající si s bábovičkami na jeho oblíbeném pískovišti.

„A mám toho tak akorát dost!“ prohlásil ministr stroze, kouzlem proměnil dívky navalené na jeho kolegovi v potkany, kteří se ihned rozutekli po celé velké síni, a vytáhl zuboženého uobjímaného inspektora zpátky na nohy.

„Aby bylo mezi námi jasno,“ vypravil ze sebe, když podpíral muže tak podobného Georgovi.

„Tady končí všechna legrace. A pokud to tu nedáte do sedmi dnů dokupy, pak budu nucen váš institut zavřít a výuku přesunou do Kruvalu, dokud se vše neurovná. Jistě víte, jaký by to mělo dopad!

A abych nezapoměl, ministerstvo kouzel vypracovává vyhlášku, kterou nejpozději ihned po vypracování schválím. Její znění vám pošlu expresním výrem. Má úcta.“

A bez jediného dalšího slova i  se zátěží v podobě inspektora odešel kolem pana Whitecrowa pryč.

Druhého dne skutečně v ředitelně přistála majestátně vyhlížející sova s vypracovanými křídly a k noze měla připevněn úředně vypadající dekret.

Pan ředitel ho sundal, podepsal doručenku a zamyšleně sledoval, jak výr mizí v dálce.

Když se konečně rozhodl pergamen otevřít, musel si několikrát otřít pot z čela, aby mu nerozpil inkoust, který zdobil pergamen.

„Vyhláška ministerstva kouzel číslo 251J/1

ze dne 27.12.2010

 Ministerstvo kouzelných vztahů v dohodě s Ministerstvem kouzel stanoví podle  zákona č. 251A/1  o rodinných vztazích následující úpravy:

Čl.   I

Žádný člen světa kouzel nesmí oslovovat jakýmikoli příbuzenskými přívlastky osoby jemu blízké, které s ním nejsou ve vztahu příbuzenském.

 Čl.   II

Žádný nezletilý kouzelník nesmí tykat či označovat zdrobnělinami kouzelníky dospělé, kteří jsou zároveň jeho učiteli.

Trestem za porušení těchto dvou článků zákona číslo 251J/1 je přesun dotyčného na převýchovné oddělení Ministerstva kouzel a přerušení povinné školní docházky do té doby, než bude jedinec přesvědčen o chybnosti jeho konání.

Dovětek:

Tuto listinu jest každá škola čar a kouzel povinna vyvěsit na dostupné a dobře viditelné místo a slovně upozornit studenty i profesory o rozhodnutí Ministerstva kouzel.

Ministr kouzel

Bartoloměj Urputný“