Dnes 6.12. jsem se v hostinci u tří košťat setkala s nebelvírskou studentkou 2. ročníku. Že neuhodnete, koho jsem si vzala na mušku? Hm, tak dobře, uhodnete. Ano, je to Helene Langdon. Jelikož je tohle můj první článek, tak jsem se pokusila z Helenedostat i nějaké ty senzace, a taky, že jsem je dostala.

S Helene jsem se sešla U tří košťat, obě jsme ze sebe oklepaly sníh a posadily se ke stolu pro dva.Kývla jsem  na Rosmertu, která mi hned potom přinesla Fialkovou vodu(pozn. redaktorky- byla pěkně hnusná). Helene udělala to samé gesto a následně se přiřítila Rosmerta a začala kolem sebe máchat rukama a nasadila přísný tón.

Rosmerta:“Slečno Helene Langdon, studentům alkohol nenaléváme.“

Helene se začervenala a omluvila se, že prý se asi přeřekla, tak se nakonec vše vyjasnilo a Rosmerta jí konečně přinesla voňavý bylinkový čaj.

Kristie:Ahoj Hel, můžu s tebou udělat rozhovor do Hadího Krále? 

Helene: No jistěže! Jen do toho.

Kristie:  Tvůj optimismus se mi líbí, doufám, že ti vydrží -zlomyslný úsměv-  jakožto novopečená redaktorka bych potřebovala nějakou senzaci. Práskneš nám na sebe něco? 

Helene:Gratuluji. Práskla bych na sebe spoustu věcí. Záleží z jakého soudku, stačí si jen vybrat. 

Kristie: Tak co třeba nějaký drb? 

Helene: Chvilku na přemýšlení -zamyslí se- Myslím si, že jsem v celku pilná studentka, takže nic ohledně záškoláctví nečekej.  Mám ovšem takovou malou úchylku. Strašně ráda nakupuju všemožné kousky oblečení. Pravidelně lozím na Příčné a hledám ve výlohách i v obchodech nějaké pořádné kousky do mé sbírky. Moje největší slabina 

Kristie:Super, jaký je tvůj zatím nejcennější kousek?  A ještě nejoblíbenější ?

Helene:Tak k nejoblíbenějšímu kousku patří krásné červené šatičky Karkulka, pro které mám opravdu slabost. A kdysi dávno jsem dostala darem od kamarádky Aljašský komplet, který stál něco o kolo 10 Géček 

Kristie: Aljašský komplet si přeji pod stromeček a když, už jsme u toho, co chceš od Fleutýnky ty? A byla jsi vůbec hodná?

Helene: Jak už jsem zmínila předtím, považuji se za pilnou a hodnou (!) studentku. Co se týče vánočního dárku, jsem skromná a budu ráda za jakýkoliv pididáreček. Konkretní přání nemám.

Kristie: A vůbec, co říkáš na Nebelvír, nechtěla jsi při zařazování do jiné koleje? 

Helene: Já jsem vždycky moc chtěla do Nebelvíru. V úvahu u mne padl ještě Havraspár a pokud ne, tak Zmijozel. Do Mrzimoru jsem ale opravdu nechtěla. Nic proti té koleji, ale mě vyhovuje moje rudá. Jinak, nutno poznamenat, že když jsem onehdy šla k moudrému klobouku, stal se ze mě věřící. Tak moc jsem chtěla do Nebelvíru.

Mezitím co Helene povídala, ke stolu se opět přiřítila Rosmerta s oným přísným výrazem. A co se nestalo? Zase jí odmítla nalít alkohol, jak nečekané.Helene se zatvářila zoufale a asi nic netušila o mém matoucím kouzlu.

Kristie: Hele, neděláš ty přeřeky nějak moc často?

Helene: Jsem to zkusila no… 

Kristie: Tak pokusy jo? Zkoušíš i něco v laboratoři?

Helene: V laboratoři jsem něco zkoušela…kdysi. Pár věcí se mi povedlo, to jo, ale většinou jsem odešla s ohořelým obočím a rozcuchanými a zakouřenými vlasy.-zasměje se- Moc slavná alchimička nebudu.

Kristie: Nápodobně, už mě nenapadá žádná otázka, takže, máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře, nebo snad chceš někoho pozdravovat?

Helene: Chtěla bych popřát všem zmijozelským, aby se vzchopili a třeba, už od příštího roku zabrali v bodování. -Usmívá se a tváří se přívětivě-

Za zmijozelské moc děkuji za přání, Helene za rozhovor a přeji jí mnoho zdarů, jak na HOGU, tak u mudlů.