Že by se úplavice šířila dál? I potom, co v jezeře nic není? Udělala jse rozhovor s Kristie Smithovou, která se před chvílí nakazila…

NaSaŠí:Jak jsi k úplavici vlastně přišla?

Kristie: No, vlezla jsem do soutěží…

NaSaŠí: Teď? Já myslela, že úplavice už nehrozí…

Kristie: Jo, to jsem si taky myslela. Ale asi blbě.

NaSaŠí: A měla jsi na sobě vůbec roušku?

Kristie: Neměla. Ono je to jedno, viď. Někdo se nakazil i když tu roušku měl, takže myslím, že by mě stejně nezachránila.

NaSaŠí: A co si o tom myslíš? Nepřipadá ti to blbý, když úplavice pořád řádí? I když by už mělo být po všem?

Kristie: Připadá. Víš co, vytáhli jsme ty poslední věci z jezera, tak by se to logicky už mělo odtopit a úplavice by měla být ta tam. Ale vypadá to, že houby. Ani bych se nedivila, kdyby se „náhodou“ zatopilo něco dalšího, nebo kdyby ty věci do toho jezera spadly znova.

NaSaŠí: No… to máš pravdu. Mám pocit, že by to všechny (ale úplně všechny!) naštvalo a asi by se to už ani nesnažili vytáhnout zpátky, aby se nezatopilo ještě něco dalšího. A myslíš si, že si (a budeš) jedinou obětí tohohle krutého žertu?

Kristie: Myslím, že obětí bude víc. Ne tak moc jako na začátku, ale jediná nebudu, vím to.

NaSaŠí: Přináší ti to aspoň nějakou úlevu? Pomyšlení na to, že v tom nepojedeš sama? Nepřála bys to někomu?

Kristie: Ani ne. Přála bych to…  si radši nechám pro sebe.

NaSaŠí: Jo, to bude asi nejlepší. Další nepříjemnosti asi nechceš, co? Ale aspoň budeš mít větší klid na dělání úkolů, že? Žádný rozrušování…

Kristie: Nechci, máš pravdu. No, do úkolů se mi taky moc nechce.

NaSaŠí: Jo, to chápu… Máš toho hodně, co? Nelituješ, že sis toho nabrala tolik?

Kristie: Nelituju, furt se řídím svým heslem: Bodýýýý!

NaSaŠí:  A máš nějaký vzkaz pro čtenáře?

Kristie: Jasně… ÚPLAVICI ZDAR!

PS: KOUPÍM BYLINKU

NaSaŠí: Snad se někdo chytí a bylinku ti prodá. No, nebudu tě rušit od psaní. No… tak piš a brzy se uzdrav.

Kristie:Budu se snažit…

(PS: Po vytvoření článku chytla úplavici ještě primuska Lecterová i přesto, že už všechno uschlo!)