Úkol do Missáka Slytherin

 Nedávno ke mně přiletěla sova se psaním od naší kolejní pokladní. Mé nitro se zatetelilo očekáváním něčeho, o čem jsem zatím jen čítal, naplněn radostnou nervozitou, jako když malý trol má dostat svůj první kyj jsem rozbalil pergamen. No, romantika se nekonala. Jednalo se o upozornění na nutnost splatit můj dluh a běžná řádka hrozeb, které nastanou, pokud nezaplatím. Jelikož mám kolejní pokladní ve velké úctě a věřím i jejím čarodějnickým dovednostem, dluh jsem zaplatil co nejdříve. Zůstaly mi prázdné dlaně, prostě nic. Nemá cenu truchlit, vzhůru do Prasinek ve Žluté Tlapě mají pochopení pro zoufalce mého typu. V Tlapě byli příjemní a nechali mne vydělat si pár svrčků. Hurá. Když však ze Žluté tlapy odcházím s pocitem bohatého žebráka, málem narážím do skvostného hábitu. Hle pan profesor. Zdravím, ustupuji stranou. Pak už téměř za dveřmi slyším „ hotovo, tedy zde máte své 4 svrčky“. Co jsem to slyšel, profesor si vydělává ve Žluté Tlapě.

V hlavě mi to tepe, nějak nejde dohromady, profesoři mají přece solidní plat. Přiznám se, od té chvíle si více všímám co se kde děje. Moc tomu však nerozumím. Oni, mocní profesoři a tudle se šťárají v zemi lovíce červy, jinde potkáte elitu kouzelnického světa na kolenou, ve svém drahém plášti, jak drhne podlahu, co by poslední skřítek. Nechápu. Ve velké síni pozoruji profesory, jak sedí u svého stolu, sedí na židlích s vysokými opěradly.

 Příjemné, usměvavé tváře, mnozí z nás k nim vzhlíží s obdivem. Nebo je to všechno jinak? Co když se jedná jenom o masky. Masky pro naivní studenty. Přitom se pod maskou schovává chladná kalkulující tvář, mozek ukládající informace o každém z nás. Informace, které bude možno využít v budoucnosti, až přijde čas boje. Každá slabost, každý rozmar, vše je řádně zapamatováno a katalogizováno. Zdají se Vám milí, jak se k sobě pěkně chovají, profesor sedí čelem k profesorce, galantnost sama. Pozor, to asi není jenom galantnost, to je strategie přežití. Být čelem k soupeři, vidět každý pohyb, čekat až přijde čas a pak v ten správný okamžik udeřit. Tvrdě a definitivně. Kdo ví, co skrývají krásné profesorské hábity, možná dýky s čepelemi, otrávenými exotickými jedy, možná svitky s kouzly o nichž jenom číst člověka vyděsí k smrti. Co když je tohle pravý důvod profesorských aktivit ve Žluté Tlapě. Někdy boj nerozhodují masy vojáků, geniální strategie, ale malé detaily. Vzpomínka na vhodné kouzlo, které se někdo učil před staletími. Poslední flakon posilujícího lektvaru.

To jsou detaily, které údajně rozhodují bitvy. Profesoři to ví. Oni už vědí jak tvrdě hrát, jak nenechat ani tu nejmenší výhodu. Jeden jediný svrček pak může být rozhodující, jeden jediný na miskách vah, které nakloní osud na jednu stranu. To je určitě ten důvod proč profesorstvo chodí do Žluté tlapy. Proto vykonávají podřadné práce, přehlížejíce úšklebky domácích skřítků. Ano pravda bývá občas trpká, leč dává nám sílu, ponaučení a šanci přežít. Už ani svrček na zmar. Vstávám od stolu a usmívám se na profesory, až přijde čas budeme připraveni, my Vaši studenti. Kamarádi, spolužáci, možná se pletu, možná vidím ve stínech stíny, ale co když ne. Co když je pravda ještě horší, buďme připraveni, až spadnou masky, až vzduchem šlehne kouzlo plné zmaru a smrti.

Choďte do Žluté Tlapy, nepromarněte svou šanci na přežití.

Váš kamarád „Který prozřel“