Cesta za šílenstvím a ještě dál

Ano, nějak takhle by se také dala charakterizovat naše cesta za jiskrou ohnivce.

Po peripetiích, kterých si nejvíce užila naše vrchní míchačka Elanis s umícháním velmi složitého lektvaru Slza ledu, už byla hračka domluvit si výpravu za získáním jiskry pod vedením madam lesnice Monny, na níž jsem byla pozvána kupodivu i já, a tak vám mohu nyní ve zkratce vypovědět, jak se to vše odehrálo (tedy mohu vám vypovědět pouze to, co si má líná paměť pamatuje, což určitě není vše, ale však oni vám kdyžtak moji kolegové – Aerith Rigel, Barbara Arianne Lecter, Darkness deStination, Elanis Aelana Roselfová, Jean Molliacová a Lucy de Lioncourt- rádi pomohou, pokud si to sami budou pamatovat).

Naše výprava začala, jak jinak, na kraji Zakázaného lesa, který byl obehnán kůly s naraženým hlavami nějakých nezbedníku. Opravdu děsivý pohled.

Madam lesnice nás instruovala, že musíme nejdříve najít pousetevníka Doriana, který nás k ohnivci dovede. Jak jsme však měli brzy zjistit, ono to nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Kmeta jsme našli, ale on si po chvíli ani nepamatoval, že jsme se našli a kde to jsme a natož co by nám měl ukázat. Některých z nás se začalaa jímat šílenost , jestli tato výprava někdy vůbec dospěje k zdárnému konci, neboť kmet se zdál více zaujat pro nabízení čaje než pro ukázání cesty za ohnivcem. Madam Monny však zachovala chladnou hlavu a trpělivým upozorňováním, cože to u kmeta v chaloupce vlastně chceme, se kmet uvolil ukázat nám vstup do podzemních chodeb,do kterých jsem se po hlavě vrhli.

Cestou jsme potkali na zemi ležící malý leský černý kamínek, který jedna z nás (ano, byla to Jean) zvedla a kamínek, uličník, jí nehezky popálil dlaně.

Po několikerém dalším výpadku paměti pána postevníka jsme se nakonec chodbami dostali až do prostornější jeskyňky s devíti ohnivci. Při přemýšlní, jak bychom je mohli zpacifikovat, se jeden z ohnivců rozmluvil a nabídl nám jiskru za to, že poznáme, který z nich je pravý. Pravidla byla taková: uprostřed jeskyně ležely obří váhy a my měli dvě vážení, abychom díky nim odlišili těžšího pravého ohnivce. Nechtějte po mě, abych vám vysvětlovala celý postup, ten byl pro mě občas záhadou, ale zde se prokázala bystrost naší žáby Barb, která hádanku bleskově vyřešila a my tím získali od ohnivce jiskru, po které jsme se hned vrhli….. a popálili si ruce, že?

Nakonec se konečně ozvala Elanis, že má Slzu ledu a jiskru sebrala. Na cestě zpět jsme znovu potkali onen krásný lesklý černý kamínek a já, abych odčinila to, co provedl Jean, jsem do něj kopla. Ten bídák se však jen tak nevzdal a přiletěl zpět s takovou silou, až se mu podařilo mi zlomit nohu.

To už nám naštěstí zbývalo se jen dostat zpět do hradu, což už se mi po jedné noze podařilo. Jiskrou jsme zapálili krb v kolejce a máme tam konečně teploučko. Takže tak…

Šílenství zdar!

Pro HK
Lisey Silver Diamondlash

6 komentářů

  1. Elanis Aelana Roselfová
    4. 12. 2011 (06:05)

    Já bych to teda poupravila… Za prvé ten kamínek jsme zvedla já a Jean mi ho vzala!
    A za druhé celou cestu višchni věděli že já mám Slzu a že jen já to můžu sebrat =)
    Takže žádný házení na to že teda když sme se spálili tak Elanis řekla že můž jen ona… Tvrdilo se to celou cestu =P. Takže vaše smůla že neposloucháte.

  2. Kdybych vám to neřikala, že na jiskru může sahat jen člověk se Slzou! 😀
    Hlavně že mi to všichni odkejvali, nebo se tvářili chápavě 😀
    Ale hlavní je, že hoří ;D

    Barb

  3. Jo. Jenže když se kdekomu mimo mě povedlo něco užitečného sebrat, už jsem nečetla, že jde jiskru a šáhla jsem na ni. Okamžitě jsem si vynadala. Hlavně že vím, že když nemám slzu ledu, nemám na jiskru šahat 🙂
    Darkness

  4. my to věděli všichni, ale Elanis byla pomalá 😀 A jak říká Dark, já taky moc nezkoumala, co to na té zemi leží 😀 kdybych viděla, že je to jiskra, ani se jí nedotknu 😀

    Elanis, ale za to zvednutí kamínku se omlouvám, asi jsem se otočila, když už ho vlastnila Jean 😀

    LSD

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*