Famfrpálové střípky II.

V předchozím článku jsem se trochu podrobněji věnovala týmu Královéhradeckých kanonýrů 1866, dnes je čas na druhý tým v tabulce, kterým jsou Doudlebští střelci.

Dnešní složení: Myslík, Horejš, Braniš (střelci), Purkarec, Myslíková (odrážeči), Vydří (brankář), Voldřich (chytač a kapitán družstva).

Tradicí v tomto týmu, a to již od dob jeho vzniku v roce 1550, je, že všichni hráči pochází přímo z Doudleb, a to z té části, která patřila rožmberským. Jejich zakladatelem byl Petr Vok z Rožmberka. Petr Vok z Rožmberka byl muž na svou dobu osvícený, nebál se pohlížet na svět různými způsoby. O existenci kouzelníků se dozvěděl náhodou. Říká se, že během Petrovy kavalírské cesty mu jeho páže, takto skrytý kouzelník, zachránil svým uměním život. Historie famfrpálu jej zná pod jménem Česlav Bořek. Ano, byl to první kapitán nového famfrpálového týmu, který pod patronátem předního českého šlechtice vznikl. Navenek však mladíci vystupovali jako Petrova osobní garda.

Když Petr Vok zemřel a po nějakém čase panství zakoupil Jan Adolf, hrabě ze Schwarzenbergu, bylo zřejmé, že se tým může s podporou panstva rozloučit. Záhy došlo k otevřeným sporům mezi hráči týmu a panstvem v čele s Wolfem Maxmiliánem z Albenreuthu. Přátelé hráčů, mudlové, byli pokutováni, mnohdy na hrdle. Hráčům samotným se podařilo uprchnout. Na dlouhou dobu přestal tým fakticky existovat, přestože se hráči a jejich potomci, potomci potomků… stále scházeli.

Činnost tým obnovil až během revolučního roku 1848, kdy se doudlebským starostou stal Vít Menšík ze Straňan, vzdálený příbuzný jednoho z tehdejších „hráčů“ týmu. Přivedl hráče zpět do obce, kde jim byl, ovšem ukryt v lese za řekou, přidělen obecní pozemek. Zde vzniklo famfrpálové hřiště.

Je známo, že se členové týmu účastnili, spolu s mudlovským obyvatelstvem, bojů během první i druhé světové války. Zejména v období druhé světové války byla jejich činnost velmi významná. Společnými silami vytvořili bezpečný úkryt pro členy odbojových skupin. Úkryt se nacházel v jednom ze zdejších domů, který byl opatřen zaklínadlem fidelis, takže nikdo nemohl prozradit, kde se nachází.

Po osvobození se tým začal opět naplno věnovat famfrpálu a rychle navázal na svou slavnou minulost, kdy byl více než důstojným protivníkem Královéhradeckých kanonýru 1866.

Barva famfrpálového dresu se od doby založení družstva nezměnila. Černé kalhoty, zlatá halena, šerpa je bílá. Hábit zlatý s osobním znakem Petra Voka.

Keša z Borové

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*