„Nimrandir Elénére mě překvapil.“ aneb cedulka je pryč!

Včera k večeru jsem se procházela po hradě a narazila na jednu studentu. No jo studentka jako každá jiná. Oblečená ve školní uniformě, pospíchající hradem, pravděpodobně na zápis. Pak mi to ale trklo. Vždyť to byla Elanis. Moment ale kde má cedulku?!

Rozhodla jsem se Elanis doběhnout a trochu vyzpovídat.

Hadí král: Kam jsi dala po tolika letech cedulku?

Elanis: To fakt nevím. Prostě zmizela. A hlavně není to zas tolik let. Jen dva roky, jasný!

Hadí král: Kdy se to stalo?

Elanis: Ani nevím. Někdy během dneška. (pozn. redakce úterý 7. února) Už jsem si na ní tak zvykla, že jsem si ani nevšimla, že chybí. Všimla jsem si toho až když na mě v kolejce začala Suši strašně divně koukat. Pak z ní vypadlo, že nemám cedulku.

Hadí král: Jsi ráda, že máš cedulku pryč?

Elanis: Na jednu stranu ano na druhou ani ne. Když jsem měla cedulku, byla jsem jiná. Teď už jsem prostě jen zase obyčejná jako každý druhý.

Hadí král: Jak se teď vlastně cítíš.

Elanis: Trochu šokovaně =D

Hadí král: Proč zrovna šokovaně? =)

Elanis: Tak za prvé jsem to vůbec nečekala, a abych řekla pravdu, pan ředitel mě s tímto rozhodnutím překvapil. Vůbec mě nenapadlo, že by mi jí mohl sundat. Zvlášť teď. Počítala jsem s tím, že když sem jí měla i po slavnosti, že jí budu nosit ještě další rok. Dokonce jsem zkoumala i reakci pana ředitele na onu kauzu s Wenai a jeho slova byla ta, že nám nikdy nehodlá odpustit. Takže ano, jsem trochu v šoku, že upustil od tohoto trestu. I když věřím, že mi opravdu neodpustil.

Hadí král: Nemyslíš si, že ti bude bez cedulky smutno?

Elanis: Možná trochu ano. Přece jen byla tu semnou každý den, na každém kroku. Tak věrného přítele by člověk jen těžko hledal.

Hadí král: Je něco, co ti bude opravdu chybět?

Elanis: Ano! Ta výmluva:  „Ale já jsem přece lhář, tak co čekáš?“ Vlastně celkově mi cedulka dávala takový pocit oprávnění konat to špatné. Jsem lhář, musím se podle toho chovat. Docela se mi to líbilo. Najednou na to už nemám takovou chuť jako dřív. Mám takový pocit, že zase musím být ta „hodná holka“. Ne že bych jí někdy byla, ale i tak. Už není žádná výmluva.

Ano to mi bude chybět. -zasní se-

Na druhou stranu vůbec mi nebudou chybět ty otázky typu: Proč máš tu cedulku? Kde si ji vzala? Můžu mít taky takovou?

Hadí král: Jistě sis během těch let všimla návrhů v ředitelně o sundání tvé cedulku. Co si o tom myslíš?

Elanis: Tak o pár prosbách vím. Samozřejmě vím i o té petici, kterou Zmijozelští posílali panu řediteli. Nejednu stranu mě těší, že si vůbec někdo všiml, že na hradě vůbec existuju. Je fakt, že jsem měla často pocit, že jsem prostě ignorována. Nicméně ony pokusy studentů mě moc nenadchly. Zvlášť potom když pan ředitel dával jasně najevo, že se mu to nelíbí a nemá to zrovna ten správný účinek.

Hadí král: Co ty? Zkoušela jsi někdy pana ředitele kontaktovat?

Elanis: Já ho kontaktovala. =D Bylo to však v úplně jiné záležitosti. Měla jsem nějaké problémy se zkouškou OVCE a opravdu jsem potřebovala zásah vyšší moci. Ale jinak ne. Ohledně cedulky a celé kauzy jsem s ním nemluvila. Věřila jsem, že až pan ředitel uzná za vhodné, cedulku mi sundá. Prosit ho by byl jen ubohý pokus, který by stejně skončil nezdarem.

Hadí král: Teď když jsi zmínila OVCE. Na zkoušce jsi ještě stále měla cedulku. Nebála ses, že by cedulka mohla ovlivnit nějak tvou zkoušku?

Elanis: Jak? Jako že bych celou zkoušku lhala? Myslím, že zkoušející madam Orionis by jistě poznala, kdybych si něco vymýšlela. Hlavně madam Orionis je dobrý člověk, kterého zajímají především výsledky, ne přímo člověk. Tím však nechci říct, že nemá ráda lidi nebo že jí nezajímají. Spíš tím chci říct, že výsledek mé zkoušky cedulka opravdu ovlivnit nemohla neboť madam Orionis určitě nezajímalo, co mám na krku, ale co mám v hlavě. Proto jsem se opravdu nebála a zkoušku se rozhodla složit.

Hadí král: Chtěla by si na závěr něco vzkázat?

Elanis: No tak samozřejmě bych chtěla poděkovat panu řediteli, že byl tak laskav a cedulku mi sňal.

Na druhou stranu bych se chtěla i omluvit. Ne za chování, které mi cedulku přineslo, to byla chyba. Ale chtěla bych se omluvit za chování, které přišlo po tom. Nejvíc to odnášela paní kolejní někdy i samotná kolej, věřím, že minimálně z poloviny případů si to nikdo z nich nezasloužil. Byl to vztek, co se chtěl dostat na povrch a v mnoha případech ve špatnou chvíli. Proto ano, ráda bych se omluvila.  

Taky bych chtěla poděkovat slečně Queti Sylie, která o celé kauze napsala moc krásnou vzpomínku. Byla bez zbytečných emocí, předsudků či soudů. Jsem ráda, že se k tomu postavila takhle a nepranýřovala mně jako někteří jiní.

Podle mě Elanis cedulka i slušela. Rozhodně to bude nezvyk dívat se teď na ní. A co horšího, poznat jí mezi těmi davy lidí co teď brouzdá po hradě. Cedulka přece jen byla unikátním a zajímavým poznávacím znamením.

A co si myslíte vy? Myslíte si, že Elanis vypadá bez cedulky líp?

Proč si Elanis cedulku zasloužila, se můžete dočíst v Myslánce, která se nachází ve školní knihovně. Jedná se o zmiňovaný příspěvek slečnyQueti Sylie s názvem HH – cedulka lžu a slavnost 30. 1. 2011

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*