Nápad na tento článek vznikl celkem nedávno. Bavila jsem se s Darkness o Zmijozelu a hadech. Přistihla jsem se při utkvělé představě, že hadi jsou zelení. Netuším, proč mám ten dojem. Díky Merlinovi jsem v životě žádného zeleného hada neviděla. Ti, kteří mi někdy zkřížili cestu, byli oblečení v odstínech hnědé, žluté, šedé až černé. Dlouho jsem o tom přemýšlela. Kde jsem takovou představu vzala? Proč mám ten pocit? Od těchto úvah byl už jen krůček k nápadu zjistit, jak si to tady, ve Zmijozelu, hadíme.

Rozeslala jsem tedy sovy s dotazem pár lidem, se kterými jsem tu již tak trochu zelenila. Připouštím, že jsem doufala v nadšenější odezvu. Otázka zněla: „Jaký had jsi ty? Stačí barevné variace, nemusí to být zcela konkrétní druh.“

Protože jsem se však zároveň nezeptala na možnost případného zveřejnění, budu mluvit anonymně.

Tak například tu máme anakondu. Eunectus murinus z čeledi hroznýšovitých. Oblíbila si vodu, nejlépe stojatou, v Amazonii. Žere úplně všechno, na co stačí. Nejčastěji želvy, ryby, ale i savce, co se přijdou napít. A kouše. Často a ráda. Je často podrážděná, útočná, náladová a jsou z ní moc hezké kabelky.

Z „menších“ hadů se nám tu plací černo šedo bílá užovka červená, Elaphe guttata Anery. Přišla k nám z Latinské Ameriky. Chovatelé pějí chválu, jak je mírná, vlídná, v kolektivu oblíbená… s lidmi vychází velmi dobře. Když už kousne, téměř to nebolí a musí mít k tomu pádný důvod. Ale, znáte hady, ti si vždy najdou pádný důvod. Žere malé hlodavce.

Další, na koho můžeme v kolejce narazit, je had „…nenápadný, tmavý, nic výrazného…možná kobra indická…“. Naja naja pochází, jak je zřejmé z jejího jména, z Indie. Tmavě hnědá, tmavě olivová až černá. Nosí brýle 🙂 Žere hlodavce, žáby a ptáky, někdy hmyz. Často se zdržuje v blízkosti lidí, např. v okolí rýživých polí. Moc velké sucho jí vadí, takže na poušti ji nenajdeme. Oproti tomu zima ji zřejmě nechává chladnou, občas vyleze až do 4 000 metrů nad mořem. Mimochodem, také vám zní „brejlovec“ lépe, než „kobra?“

Chřestýš, Crotalus, mi vyprávěla, že kdyby záleželo pouze na ní, raději by byla slepýšem. To, že je chřestýš, jí sdělila dobrá kamarádka. Prý, než zatočí, upozorní na sebe. Dle mého názoru je to jisté positivum, dle chřestýše zřejmě až tak úplně ne. Přišel k nám z Ameriky. Má dvacet devět druhů, největší z nich, chřestýš diamantový, je pěkný macek. Šedý nebo pískový, s kresbou na zádech ve tvaru mřížky či kosočtverců. To může být značně výmluvné 🙂 . Žere žáby, hlodavce či ptáky a to, čím chřestí, jsou zrohovatělé články na konci ocasu.

Pak tu máme schizofrenní zmiji Nitscheiovu, Atheris nitschei. Občas si o sobě myslí, že je tajemný had s tělem kobry, pastelově zbarvený, s černými pruhy. Tak, každý máme své alter ego, ne? Bydlí v Africe, většinou na stromech, je zelená s černým vzorem. Loví ptáky, ještěrky, žáby a malé hlodavce. Lidí si příliš nevšímá, když už člověka uštkne, obejde se to bez vážnějších následků.

Ještě tu lze najít blíže neidentifikovatelného hádka, malého, šedého, lehce do stříbrna. Ve slunečním světle se chlubí tmavě zelenou metalízou. Jenže právě slunce moc v oblibě nemá.

Zdá se, že schizofrenie je tu poměrně rozšířená. Dalším adeptem na představení je totiž had, „…černý nebo bílý, protože jsou to dva extrémy. Útočný, vytrvalý…“ Pak si má člověk vybrat, že… Bílý had vystupuje v pohádce, kde ho hlavní hrdina kousek uždíbl a pak rozuměl zvířecí řeči. Také v Knihách džunglí vystupuje bílý had, jako strážce pokladu. Ale tam je bílý z nedostatku slunečního světla a stářím. Černých hadů oproti tomu máme na výběr.

Poslední z těch, kteří mi na můj dotaz odpověděli, je užovka černá, Elaphe obsoleta. Krasavec, ale fakt, že jo. Utekl se do Zmijozelu z území Spojených států, částečně Mexica a částečně Kanady. Vesměs se pohybuje v korunách stromů, proto i v kolejce posedává na vyvýšených místech. Žere ptačí mláďata, nebo i jiná malá zvířátka.

Tolik se mi tedy podařilo zjistit o hadích stránkách našich osobností. Je škoda, že mi neodpovědělo víc Zmijozelských. Takže tohle berte, naši čtenářové, jako takovou výzvu. Pošlete mi sovy o svém hadím já, ať máme přehled, s jakými jedůvkami se tu dnes a denně podkáváme 🙂

Keša z Borové