O zlém čarodějovi Albertosovi – část druhá

Pohádka

Princ si místo čarodějů a čarodějnic velmi oblíbil. Nejvíc si však oblíbil
Gabrielu, která s ním teď trávila hodně času. Rozuměli si spolu
a když se zrovna nevěnovali přípravě na střetnutí s Albertosem,
jezdili spolu na vyjížďky po okolí. Jak David poznal hned po dvou dnech,
Gabriela byla velmi silná a mocná čarodějnice. Když konečně přišel den, kdy
byl princ připraven vyrazit na cestu, rozhodla se Gabriela, že pojede
s ním. Angela proti tomu nic nenamítala, jen oba varovala, aby byli
opatrní. Gabrielu ještě nabádala, že se do souboje nesmí zapojit. Je důležité
aby Albertose porazil princ sám. Gabriela slíbila, že mu bude nápomocna, jak jen
to bude možné v rámci jejích hranic a oba mohli vyrazit. Cesta jim
ubíhala velmi rychle a pouto mezi nimi ještě více rostlo. Vůbec
neměli strach, nebo si to možná neuvědomovali. Až když princ zahlédl v dálce
Albertosův palác pochopil, že to nebude jednoduché. K paláci dorazili bez
problémů a všechny překážky, které na ně čekali uvnitř Gabriela zvládla
odstranit. Stálo ji to však mnoho síly. V jedné chodbě se opřela o zeď
neschopna dalšího pohybu. Bylo vidět, že jí něco velmi tíží.

,,Co je s tebou Gabrielo?“ zeptal se ustaraně princ a snažil se
jí donutit, aby se posadila.

,,Ty kouzla jsou velmi silná. Ničí mě. Jdi, musíš z ničit Albertose
a najít sestru. Já to zvládnu.“

Jen nerad nechával za sebou slabou a bezbrannou Gabrielu. Musel však
pokračovat v cestě. Došel do velkého sálu, kde na konci seděl na velkém
trůně Albertos.

,,Tak nakonec si přece jen přišel. Naivní princi, myslíš si, že mě můžeš přemoci?
Jsi hlupák!“ poslední větu zakřičel, ale David stál a nehnul se
z místa. V jeho očích byl jen hněv a nenávist. Tenhle muž mu zabil
matku, tenhle muž mu unesl sestru a zavinil otcovu nemoc, tento muž ničí
ženu, do které se zamiloval. Tenhle muž musí zemřít. Stál před Albertosem
odhodlán využít všech svých znalostí, které ho Angela s Gabrielou naučily.

,,Jestli si myslíš že odejdu bez své sestry, tak se mýlíš,“ řekl hrdě.

,,Jsi hlupák. Už teď jsi mrtvý. Mrtvý hlupák,“ křičel Albertos a při
tom se smál. Princ vytáhl svůj meč a čekal na první úder. Albertos se na
něj podíval a rozesmál se ještě víc. Když se však princ nepohnul, rozhodl
se ho zničit rovnou. Vyslal první kouzlo, které ho napadlo, při čemž jen ledabyle
mávnul rukou. David však kouzlo vykryl svým mečem, který byl na všechna kouzla
připraven. To čaroděje překvapilo a začal se více soustředit. Metal na
prince jedno kouzlo za druhým. Ten však všechna kouzla bez problému vykryl.

,,Nic víc neumíš?“ zakřičel Albertos, ale v jeho hlase byl znát menší
náznak strachu. David však čekal na správnou chvíli. Nenápadně hodil pod
čarodějovy nohy lahvičku, která vybuchla a zahalila čaroděje temným
kouřem. Ten trochu zmaten se rozhlížel po zdroji výbuchu a když objevil
lahvičku, začal se smát.

,,To ti ty čarodějnice nedaly nic víc než obyčejný kouzelný meč a lahvičku
kouře?“

Když však pohlédl na místo, kde princ původně stál, zjistil, že už
tam není. Rozhlédl se a spatřil prince za svými zády.

,,Ne, dali mi ještě tohle!“ a bodl čaroději zahnutou dýku do srdce.
Překvapený čaroděj se začal svíjet bolestí až dopadl na zem mrtev. David přešel
k němu, aby zkontroloval jestli je čaroděj opravdu mrtev, když v tom
se čaroděj proměnil v prach a vylétl z něj černý proud energie,
který vstoupil do prince. Najednou jím projela ostrá bolest a on se
zhroutil na zem. Chvíli se zmítal v křečích až nakonec bolest ustala.
Princ se vzpamatoval z šoku a vydal se hledat svou sestru. Našel jí
v podzemní kopce. Když ho uviděla, radostí vykřikla. On sám ji ani nemohl
poznat. Hodně se změnila. Vyrostla z ní krásná žena. Byla teď hodně podobná
matce. Uvolnil jí pouta, které ji věznila a objal ji. Najednou se celý
palác začal třást.

,,Honem musíme pryč. Palác se za chvíli zřítí,“ vykřikl princ a táhl
svou sestru ven. Když už byli za branou, vzpomněl si na Gabrielu.

,,Běž, utíkej. Tam u těch stromů jsou koně. Počkej tam na mě. Hned jsem
zpátky,“ řekl princ své sestře a utíkal zpátky do paláce. Neslyšel
výkřiky které za ním volala jeho sestra. V jeho mysli byla už jen Gabriela.
Našel ji tam, kde jí viděl naposledy. Ztratila vědomí a teď ležela na
podlaze jako mrtvá. Vzal ji do náruče a utíkal s ní cestou zpátky,
jenže tam, kde byla dříve chodba, byla teď jen velká díra. Palác se začal
hroutit. Rychle utíkal chodbou a hledal jiný východ. Vyhýbal se padajícím
kamenům a doufal, že Gabriele ještě dokáže někdo pomoci. Konečně uviděl světlo
a rychle se rozeběhl ven. Povedlo se mu to na poslední chvíli. Venku našel
svou sestru a vydali se směrem k paláci čarodějnic. Cestou řekl Petře
všechno, co se po jejím únosu stalo. Když dorazili k cíli vyšplhali zase po
příkré skále a donesli Gabrielu k Angele. Ta se s ní zavřela na
několik hodin do místnosti a odmítala komukoliv něco říci. David si
vyčítal, že jí bral sebou. Kdyby zůstala tady, nic by se jí nestalo. Mezitím
Petra objevila portrét své matky a povídala si s ní. David k ní přišel
taky. Matka se na něj usmála a řekla:

,,Věděla jsem, že to dokážeš. Vždycky jsi byl silný.“

Povídali se spolu opravdu velmi dlouhou dobu. Asi za pět hodin vylezla Angela ze zamknuté místnosti. Vypadala
starší než dřív,  avšak v jejích očích byla úleva.

,,Jak jí je?“ zeptal se okamžitě David.

,,Uff, mladíku, nech mě přece vydechnout.“

Když však viděla ustarané oči
Davida řekla: ,,Bude v pořádku neměj strach.“

,,Můžu za ní?“ zeptal se opatrně a omluvně, aby Angelu ještě více
nerozzlobil. Ta jenom přikývla a šla za Petrou.

David stoupil do pokoje, kde na posteli spala Gabriela. Sedl si k ní
a políbil ji na ústa.

,,Omlouvám se,“ řekl a pozoroval, jak spí.

,,Nemáš se za co omlouvat. Šla jsem s tebou ráda,“ řekla potichoučku
Gabriela a usmála se na něj.

,,Vypadáš jinak,“ řekla s údivem v hlase.

,,No Angela přece říkala že mě Albertosova moc, která do mě po jeho smrti
vstoupí, může trochu změnit,“ řekl s úsměvem David.

,,Ano, zapomněla jsem že teď jsi vlastně čaroděj mně rovný,“ oba se pak
začali smát.

David s Petrou počkali, až se Gabriela úplně uzdraví, rozloučili se
s matkou a Angelou a pak se všichni tři vydali na cestu domů.
Angela neměla žádné námitky a popřála jim šťastnou cestu. Když jejich otec
uviděl svého syna, který mu přivedl dceru byl okamžitě zdráv a velmi šťastný.
A když mu ještě David představil Gabrielu byl král v sedmém nebi.
Zanedlouho byla svatba. No ano, koho jiného než Gabriely a Davida. Oslava
byla dlouhá a veselá. Od té doby všichni lidé v království žili
šťastně. A David s Gabrielou? Ochraňovali svou zemi a vládli moudře
a spravedlivě. A pokud neumřeli tak vládnou spravedlivě dodnes.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*