Měsíc: Červen 2012

Detektivní příběh na pokračování V domě Adelaidy Skorkové, první oběti. Tak tady to všechno začalo. Tady našel svou první oběť. Prošla tady už několikrát. Čeho si tu nevšimla? Někde přece musí být odpověď. Procházeli zápisy z dne vraždy. Začali od místa, kde ležela oběť. Jak to vlastně bylo. Ta žena ležela na boku, byla probodnuta tupým předmětem. Kolem ní byla poházena spousta věcí. Bylo tam spousta knih, kus červené látky, zelený závoj, panenka a všude kolem rozsypané lilie. Ostatní části domu vypadali, jako obvykle v domech vypadají. Tak co bylo na těch věcech tak jiného? Co byla ta stopa? Nechápala to. ,,Vidíš něco víc než dřív?" zeptal se jí opatrně Filip. ,,Ne. Vůbec nic. Jak bych mohla. Na ničem není sebemenší otisk, sebemenší vlásek, nic co by se dalo použít. Můžeme jen číst z toho, co nám tady vrah nechal." ,,A co nám tu nechal." ,,Mrtvolu v Liliích." V bytě Zikmunda Greheo, páté oběti Tady to bylo jiné. Zikmund uhynul v ohni. Musela to být hrozná smrt. Bylo těžké tělo identifikovat, ale nakonec se objevila jeho přítelkyně. S její pomocí se podařilo získat jeho totožnost. Byl to tak mladý muž. Nezasloužil si zemřít. V ohořelých částech jeho se nenašlo nic. Opět jedno velké nic. Tělo bylo nalezeno pod křížem Ježíše Krista, blízko něhož vysel i hasicí přístroj. ,,Co myslíš. Běžel ke kříži nebo k hasícímu přístroji?" zeptal se Filip a pečlivě si zeď s věcmi prohlížel. ,,Nevím." Řekla Susan a stoupla si vedle něj a prohlížela stejnou zeď. ,,Je to zvláštní viď?" řekl a myslel na onoho vraha a jeho mrtvoly. ,,To tedy ano. Podívej." Řekla s úžasem Susan a ukazovala na kříž. ,,Co. Nic nevidím." ,,Jak to že jsme si toho dříve nevšimli." ,,No tak Susan co myslíš, já nic nevidím." Ve Filipově hlase byla znát zvědavost a dychtivost. ,,Podívej, zeď pod křížem je celá ohořelá. Přece se plameny museli dostat i sem nebo snad ne. Jenže to potom znamená ..." ,,To znamená, že tam ten kříž někdo pověsil až po Zikmundově smrti. Ale jak?" ,,Myslím si že vrah Zikmunda zapálil a odešel. Za chvíli se vrátil. Uhasil oheň a pověsil sem ten kříž. Vše kolem tomu tak nasvědčuje. Ale proč tam dal ten kříž?" ,,Máme dámu s liliemi a muže v plamenech. Nikdo z nich nemá oči a společného nemají vůbec nic. To snad nikam nevede." ,,Ale vede, Filipe. Pojď myslím, že na to brzy přijdeme." ,,Dívej se, Filipe. Něco ty oběti musí spojovat. Vidíš tady dům paní Skorkové, byt pana Greheo, dále pak Samuely Lentová, Luise Rola, Poly Molárové a Víléma Doyla. Každý má u sebe nějaký předmět nebo je zvláštní svojí smrtí. Paní Skorková leží mezi knihami a liliemi. Pan Grehem byl upálen pod křížem Krista a v blízkosti hasícího přístroje. U Samueli Lentové jsme našli okolo těla poskládané růže a ve výtržně schované housle. U Luise Rola se na psacím stole, u něhož byl zabit, povalovali svitky a pero. Kdo v dnešní době píše perem na pergameny? Poly Morálová byla uškrcena šátkem a u Viléma Doyla jsme v jeho ruce našli sevřenou palmovou ratolest a na závěsech měl vyšitého lva. Furt ti to nic neříká Filipe?" ,,Abych se přiznal tak ne Susan. Ono je to sice hezký ale všechno to okolo. Prostě stále to do sebe nezapadá." ,,Jak to že ne. Právě jsem ti řekla, co všechno mají ti lidé společného." ,,Kromě toho že nikdo z nich nemá oči nevím, co mají společného." ,,Přemýšlej, Filipe. Co jsme našli u pana Grehema na zdi." ,,Kříž s Ježíšem ale jak ten souvisí s těmi vraždami. Byl tam nastrčen stejně jako ty ostatní věci." ,,Ne, nemyslím si, že tam ty věci byli nastrčené. Vše bylo v majetku zavražděných. Jen to vrah trochu upravil. Jediný ten kříž byl nastrčený na víc." ,,Ale přesto Susan. Co teda mají ti lidé společného." ,,Všichni jsou svatí." ,,Cože jsou." ,,No svatí. Koukej. Křesťanská ikonografie zpodobňuje svatou Annu jako důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu, s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě." ,,Takže paní Skorková je tedy považována za svatou Annu." ,,Přesně." ,,A kdo jsou ti ostatní?" ,,Domnívám se, že se jedná o Svatého Víta, který byl většinou znázorňován jako chlapec držící v ruce palmovou ratolest jako znak mučednictví, často též znázorňován s kotlem, kohoutem či lvem. Dalším je Svatý Florián, který byl upálen a je patronem všech hasičů, vyznačuje se tím, že v ruce drží jakýkoliv nástroj na uhašení ohně. Dále pak svatá Ludmila, byla uškrcena svým šátkem. Svatá Cecílie je patronkou duchovní hudby, muzikantů, zpěváků a básníků znázorňuje se především s růží a hudebními nástroji jako jsou housle a varhany. Svatý Lukáš je patronem lékařů a umělců, notářů a knihařů, mezi jeho atributy patří kniha, svitky a pero. Vidíš, všechno do sebe zapadá. Každá z našich obětí byla pro našeho vraha vyobrazována jako světec. Stejně jako se zmínil v tom dopise. Ničí posly. Posly Boží." ,,Susan. Tys to dokázala. Objevila si tu spojitost." ,,Moc se neraduj Filipe. Musíme ještě najít vraha, a pokud nechceme, aby vyvraždil všechny světce na zemi, musíme si pospíšit." ,,Susan víš, co mě teď napadlo?" ,,Co?" ,,Dnes je 4. února, že?" ,,No, ano." ,,Dnes má svátek Veronika. Ta je přece taky svatá ne?" ,,Ano. Filipe. Veronika byla ta, kdo podala Kristovi roušku, aby se do ní otřel a na ní se pak zjevila jeho tvář." ,,A nemyslíš, že tihle svatí budou chtít její svátek nějak oslavit? Třeba by tam mohl být i náš vrah?" ,,Filipe. To zní jako dobrý nápad. Chce to jen zjistit kdy, a kde se něco takového bude konat." ,,Jdu hledat." ,,Mám to. Dnes v18:00 v restauraci U Kostela se koná setkání na počest svaté Veroniky..." ,,Jedeme tam. Když už nic alespoň se tam podíváme." ,,Zajímalo by mě kdo je tady ta oslavenkyně."pronesl s úsměvem Filip a rozhlížel se po okolí. ,,Bude na sobě mít asi onu legendární roušku." Řekla s menší ironií v hlase Susan a také sledovala okolí. Všichni vypadali velice zvláštně. Tak nějak nepozemsky. ,,Vy v Boha asi moc nevěříte, že?" neznámá žena, která jí oslovila, jí trochu vyděsila. Byla shrbená a vypadala velmi staře. Přesto z ní sála jakási čistota a klid. ,,Ne myslí, že kdyby byl Bůh nedovolil by lidem páchat žádné zločiny." ,,Přesto je Bůh všemocný. Jednou se o tom sama přesvědčíte." řekla žena a odešla. No to asi ne. Pomyslela si Susan a dál se ženou nezabývala. Kdyby však byl Bůh tak všemocný určitě by jí ukázal toho vraha, který zabil tolik nevinných lidí. Musí být tady. Cítila to. Je tady. Já to vím. ,,Doufám, že vás babička moc neotravovala. Ona už to nemá nějak v hlavě v pořádku." To bylo podruhé co se za dnešní večer Susan polekala. Dívala se do očí ženy, která na sobě měla bílé šaty a na krku stříbrný řetízek. Byli to první věci, kterých si všimla. ,,Jmenuji se Sybila. Dovolte mi, abych vás tu trochu provedla. Vidím, že jste zde poprvé." Susan se ta žena příliš nelíbila, avšak Filip se sní dal vesele do řeči a tak neměla na vybranou a následovala ženu. ,,Pojďte za mnou, chci Vám něco ukázat." Promluvila na ní znenadání opět stařenka. Susan tedy opustila bavící se dvojici a následovala stařenku. Přece jenom jí byla sympatičtější než její vnučka. ,,Vidíte, to je on. Bůh." Ukazovala stařenka na krajíc chleba a se zasněným výrazem ho pozorovala. ,,Krajíc chleba, že je Bůh?" udivila se Susan a nevěřícně hleděla na stařenku. ,,Bůh má mnoho podob. Je všude. Ve vás ve mně. Každý člověk má místo kde se Bůh skryje. Vidíte třeba vy. Máte boha schovaného tady přímo tady." Řekla stařenka a ukazovala přitom Susan na čelo. ,,V mé hlavě?" ,,Ano. Tam sídlí vaše část Boha. Ten komu se usídlí v hlavě, je velmi chytrý a bystrý. Vyřeší každý problém a vše si dá správně dohromady." Susan se nad tím musela pousmát: "Bohužel. Tohle se mi nějak nedaří." ,,Ale jak to že ne." udivila se stařenka. ,,Něco hledám a nemůžu to najít." ,,No já teď momentálně taky hledám. Svou vnučku. Všimla jste si. Je velice podobná svaté Lucii. Určitě jste si všimla jejích očí. Jsou krásné. Ona totiž svatá Lucie si vyloupla obě oči, aby se nemusela vdát. Panenka Marie jí však obdarovala ještě krásnějšími. I to se stává. Ale moje vnučka ta má nádherné oči ta ano." S těmito slovy odcházela stařenka do davu. Susan tam zůstala stát jako zkamenělá. Oči. Proč zrovna oči. Něco jí zapadalo do skládanky a ona už věděla co dělat. Musí najít Filipa.

Pokračování příště

Detektivní příběh na pokračování Převalovala se v posteli a snažila se usnout. Bude to snad další probdělá noc? Nebo se ráno probudí z hrozné noční můry? Co se tentokrát stane? Je to už týden co začal řádit. Kolik obětí už má na svém seznamu. Tolik nevinných mužů a žen. Podle čeho si však vybírá? Proč vraždí? Co ho k tomu vede? A co je vlastně zač? Plíží se všude jako krvelačná bestie, nezastaví se před ničím, nenechá za sebou žádnou stopu nic. Vše, co měla teď v ruce, bylo jen 6 vražd, které nikdo nedokázal vysvětlit. Nikdo nic neviděl, nic neslyšel, nikdo nic netuší. A ona má tenhle zapeklitý případ vyřešit. Ale jak když nemá jedinou stopu, jedinou cestičku k cíli. Neví kam jít. Je ve slepé uličce a ke zdi jí tlačí obrovská hromada novinářů, vystrašených lidí, nadřízených a všichni jí pokládají jednu a tu samou otázku. Kdy to skončí? Přemýšlela o něm každou noc, každou noc jí ze snů vzbudil hrozný sen. K ničemu to však nevedlo. Musela přece něco přehlédnout. Musel přece udělat chybu. Jediné co bylo jiné na těchto vraždách, bylo to, že každé oběti chyběli obě oči. Proč zrovna oči? Proč? Tahle otázka jí hryzala v žaludku a nenacházela na ní odpověď. Zvuk budíku jí vytrhl z přemýšlení. To už je zase ráno. Vstala. Uvařila si kávu a snažila se v koupelně upravit svůj vzhled. Snad nikdo nepozná, že probděla další noc. Zvuk domovního zvonku jí vyhnal z koupelny. Šla otevřít. ,,Ahoj Susan, jak ses dnes vyspala." když se na ní ovšem podíval, zjistil, že se ani nemusel ptát. Jeho pohled mu oplatila. Všimla si, že se jí nepotěší. V jeho očích se odrážel podivný stín. Věděla, že souvisí s těmi vraždami. Že by zase vraždil? ,,Dobré ráno, Petře. Tak co se stalo." ,,Víš Susan rád bych ti to řekl až na stanici, ale bude lepší, když si to přečteš v klidu doma." ,,Co? Co si přečtu?" ,,Poslal ti dopis." při těch slovech jí podával bílou obálku. ,,Jaký dopis?" řekla a vzala si od něj obálku, kterou ihned otevřela. ,,Je adresovaný tobě. Nikdo ho neotevřel." ,,Jak víš, že je od něj?" Místo odpovědi jí ukázal obsah sáčku, který skrýval ve své kapse. Bylo to lidské oko. Musela se posadit. ,,Už jsme to zkontrolovali, patří první oběti Adelaidě Skorkové. Není na něm nic. Vůbec nic. Jediná stopa je teď ten dopis." Upřeně se zadívala do jeho očí. Byl v nich vidět strach. Bál se. Ona však ne. Došlo jí to dneska. Cesta, která k němu vede, se začala rozvětvovat a on se vydal po té, která vedla skrze ni. "Měla bys to otevřít." řekl pomalu do ticha. Otevřela dopis a začala číst, písmo bylo úhledné a dobře čitelné. Zdravím tě Susan.  Ani netušíš, jak je ponižující ti napovídat. Nechci, ale nemám na vybranou. Jsi tak hloupá. Kdybys v sobě měla jen trochu rozumu, už bys o mě věděla víc. Nechávám ti přece tolik vzkazů. Tak proč jsi v novinách ty a ne já? Proč o mě nepíší? Proč píšou jen o vyšetřovatelce a jejím týmu? Žádný zprávy o tom, že šílený vrah zase udeřil či jak jsi mě to nazvala. Ano masový deviant, který neví kdy přestat. Já vím kdy přestat, ale nechci. Budu v tom pokračovat dokud poslední živý posel bude chodit po světě. A pokud se do zítřejšího večera neobjeví o mě jediná zpráva v novinách, začnu vraždit v mnohem větším počtu. To snad nechceš nebo ano? Chceš snad, aby lidé umírali? Já na tebe stále čekám. Stále jsem tady a budu čekat. Čekat na tebe... Dopis v ní vyvolal velký zmatek a spoustu otázek. Podala ho i Filipovi aby si ho taky přečetl a mezitím přemýšlela. Ničí posly. Jaké posly? Chce být v televizi. Jde mu o popularitu. Nechce zůstat neznámý. On touží po tom, aby byl odhalen. Zanechává vzkazy. Přehlédla snad něco? ,,Co si o tom myslíš?" zeptal se najednou Filip. ,,Že bychom měli zařídit, aby se v těch novinách neobjevil a vrátit se na místa činu." ,,Ale vždyť zabije více lidí. Přece nechceš, aby byli další mrtví." ,,Nechci, a proto si musíme pospíšit."

Pokračování příště

Znáte ty dny kdy se opravdu nudíte a ani náhodou se vám nechce učit, nechce se vám číst knihu nebo koukat na film, nemáte náladu jít ven ani sedět jen tak zbytečně doma. Prostě nechcete dělat nic, ale přesto nechcete nic nedělat? Co pak dělat...

V těchto chvílích se většinou snažím udělat něco minimálně alespoň ve prospěch koleje. Kopu se do soutěží i do úkolů, ale i tak někdy prostě nápad nepřijde a nepřijde. To pak při těch těchto chvílích čmárám na pergamen sem a tam. 

Někdy, někdy vznikne nic a někdy vznikne něco. V každém případě zde talent vůbec nehraje roli. Talent je totiž něco co se nedá ovládat ani co se nedá naučit.

Proto na něm v určitou chvíli ani nezáleží. Nuda někdy vykouzlí víc než talent sám.

Třeba například když se vám chce spát malujete spící lidi:

Když před sebou máte profesora v kostkované vybarvujete kostičky:

Když chcete být jinde kreslíte tvory z jiného světa:

I romantická nálada se občas projeví:

Když si chcete udělat radost kreslíte sebe:

A nakonec to všechno využijete v soutěžích, v úkolech i pro radost. Jak prosté. 

Takže vzdejte čest nudě a vzhůru kreativito! Inspirace je všude kolem stačí jí jen najít.