Detektivní příběh na pokračování

V domě Adelaidy Skorkové, první oběti. Tak tady to všechno začalo. Tady našel svou první oběť. Prošla tady už několikrát.
Čeho si tu nevšimla? Někde přece musí být odpověď. Procházeli zápisy z dne
vraždy. Začali od místa, kde ležela oběť.

Jak to vlastně bylo. Ta žena ležela na boku, byla probodnuta tupým předmětem.
Kolem ní byla poházena spousta věcí. Bylo tam spousta knih, kus červené látky,
zelený závoj, panenka a všude kolem rozsypané lilie. Ostatní části domu
vypadali, jako obvykle v domech vypadají. Tak co bylo na těch věcech tak
jiného? Co byla ta stopa? Nechápala to.

,,Vidíš něco víc než dřív?“ zeptal se jí opatrně Filip.

,,Ne. Vůbec nic. Jak bych mohla. Na ničem není sebemenší otisk, sebemenší
vlásek, nic co by se dalo použít. Můžeme jen číst z toho, co nám tady vrah
nechal.“

,,A co nám tu nechal.“

,,Mrtvolu v Liliích.“

V bytě Zikmunda Greheo, páté oběti

Tady to bylo jiné. Zikmund uhynul v ohni. Musela to být hrozná smrt. Bylo
těžké tělo identifikovat, ale nakonec se objevila jeho přítelkyně. S její
pomocí se podařilo získat jeho totožnost. Byl to tak mladý muž. Nezasloužil si
zemřít. V ohořelých částech jeho se nenašlo nic. Opět jedno velké nic. Tělo
bylo nalezeno pod křížem Ježíše Krista, blízko něhož vysel i hasicí
přístroj.

,,Co myslíš. Běžel ke kříži nebo k hasícímu přístroji?“ zeptal se
Filip a pečlivě si zeď s věcmi prohlížel.

,,Nevím.“ Řekla Susan a stoupla si vedle něj a prohlížela
stejnou zeď.

,,Je to zvláštní viď?“ řekl a myslel na onoho vraha a jeho
mrtvoly.

,,To tedy ano. Podívej.“ Řekla s úžasem Susan a ukazovala na
kříž.

,,Co. Nic nevidím.“

,,Jak to že jsme si toho dříve nevšimli.“

,,No tak Susan co myslíš, já nic nevidím.“ Ve Filipově hlase byla znát
zvědavost a dychtivost.

,,Podívej, zeď pod křížem je celá ohořelá. Přece se plameny museli dostat
i sem nebo snad ne. Jenže to potom znamená …“

,,To znamená, že tam ten kříž někdo pověsil až po Zikmundově smrti. Ale
jak?“

,,Myslím si že vrah Zikmunda zapálil a odešel. Za chvíli se vrátil. Uhasil
oheň a pověsil sem ten kříž. Vše kolem tomu tak nasvědčuje. Ale proč tam
dal ten kříž?“

,,Máme dámu s liliemi a muže v plamenech. Nikdo z nich nemá
oči a společného nemají vůbec nic. To snad nikam nevede.“

,,Ale vede, Filipe. Pojď myslím, že na to brzy přijdeme.“

,,Dívej se, Filipe. Něco ty oběti musí spojovat. Vidíš tady dům paní Skorkové,
byt pana Greheo, dále pak Samuely Lentová, Luise Rola, Poly Molárové
a Víléma Doyla. Každý má u sebe nějaký předmět nebo je zvláštní svojí
smrtí. Paní Skorková leží mezi knihami a liliemi. Pan Grehem byl upálen
pod křížem Krista a v blízkosti hasícího přístroje. U Samueli Lentové jsme
našli okolo těla poskládané růže a ve výtržně schované housle. U Luise
Rola se na psacím stole, u něhož byl zabit, povalovali svitky a pero.
Kdo v dnešní době píše perem na pergameny? Poly Morálová byla uškrcena
šátkem a u Viléma Doyla jsme v jeho ruce našli sevřenou palmovou
ratolest a na závěsech měl vyšitého lva. Furt ti to nic neříká
Filipe?“

,,Abych se přiznal tak ne Susan. Ono je to sice hezký ale všechno to okolo.
Prostě stále to do sebe nezapadá.“

,,Jak to že ne. Právě jsem ti řekla, co všechno mají ti lidé společného.“

,,Kromě toho že nikdo z nich nemá oči nevím, co mají společného.“

,,Přemýšlej, Filipe. Co jsme našli u pana Grehema na zdi.“

,,Kříž s Ježíšem ale jak ten souvisí s těmi vraždami. Byl tam
nastrčen stejně jako ty ostatní věci.“

,,Ne, nemyslím si, že tam ty věci byli nastrčené. Vše bylo v majetku
zavražděných. Jen to vrah trochu upravil. Jediný ten kříž byl nastrčený na
víc.“

,,Ale přesto Susan. Co teda mají ti lidé společného.“

,,Všichni jsou svatí.“

,,Cože jsou.“

,,No svatí. Koukej. Křesťanská ikonografie zpodobňuje svatou Annu jako
důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu,
s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu,
poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své
neposkvrněné dítě.“

,,Takže paní Skorková je tedy považována za svatou Annu.“

,,Přesně.“

,,A kdo jsou ti ostatní?“

,,Domnívám se, že se jedná o Svatého Víta, který byl většinou znázorňován
jako chlapec držící v ruce palmovou ratolest jako znak mučednictví, často
též znázorňován s kotlem, kohoutem či lvem.

Dalším je Svatý Florián, který byl upálen a je patronem všech hasičů,
vyznačuje se tím, že v ruce drží jakýkoliv nástroj na uhašení ohně.

Dále pak svatá Ludmila, byla uškrcena svým šátkem.

Svatá Cecílie je patronkou duchovní hudby, muzikantů, zpěváků a básníků
znázorňuje se především s růží a hudebními nástroji jako jsou housle
a varhany.

Svatý Lukáš je patronem lékařů a umělců, notářů a knihařů, mezi jeho
atributy patří kniha, svitky a pero.

Vidíš, všechno do sebe zapadá. Každá z našich obětí byla pro našeho vraha
vyobrazována jako světec. Stejně jako se zmínil v tom dopise. Ničí posly.
Posly Boží.“

,,Susan. Tys to dokázala. Objevila si tu spojitost.“

,,Moc se neraduj Filipe. Musíme ještě najít vraha, a pokud nechceme, aby
vyvraždil všechny světce na zemi, musíme si pospíšit.“

,,Susan víš, co mě teď napadlo?“

,,Co?“

,,Dnes je 4. února, že?“

,,No, ano.“

,,Dnes má svátek Veronika. Ta je přece taky svatá ne?“

,,Ano. Filipe. Veronika byla ta, kdo podala Kristovi roušku, aby se do ní otřel
a na ní se pak zjevila jeho tvář.“

,,A nemyslíš, že tihle svatí budou chtít její svátek nějak oslavit? Třeba by
tam mohl být i náš vrah?“

,,Filipe. To zní jako dobrý nápad. Chce to jen zjistit kdy, a kde se něco
takového bude konat.“

,,Jdu hledat.“

,,Mám to. Dnes v18:00 v restauraci U Kostela se koná setkání na počest
svaté Veroniky…“

,,Jedeme tam. Když už nic alespoň se tam podíváme.“

,,Zajímalo by mě kdo je tady ta oslavenkyně.“pronesl s úsměvem Filip
a rozhlížel se po okolí.

,,Bude na sobě mít asi onu legendární roušku.“ Řekla s menší ironií
v hlase Susan a také sledovala okolí. Všichni vypadali velice
zvláštně. Tak nějak nepozemsky.

,,Vy v Boha asi moc nevěříte, že?“ neznámá žena, která jí oslovila,
jí trochu vyděsila. Byla shrbená a vypadala velmi staře. Přesto z ní
sála jakási čistota a klid.

,,Ne myslí, že kdyby byl Bůh nedovolil by lidem páchat žádné zločiny.“

,,Přesto je Bůh všemocný. Jednou se o tom sama přesvědčíte.“ řekla
žena a odešla.

No to asi ne. Pomyslela si Susan a dál se ženou nezabývala. Kdyby však byl
Bůh tak všemocný určitě by jí ukázal toho vraha, který zabil tolik nevinných
lidí. Musí být tady. Cítila to. Je tady. Já to vím.

,,Doufám, že vás babička moc neotravovala. Ona už to nemá nějak v hlavě
v pořádku.“ To bylo podruhé co se za dnešní večer Susan polekala.
Dívala se do očí ženy, která na sobě měla bílé šaty a na krku stříbrný
řetízek. Byli to první věci, kterých si všimla.

,,Jmenuji se Sybila. Dovolte mi, abych vás tu trochu provedla. Vidím, že jste
zde poprvé.“

Susan se ta žena příliš nelíbila, avšak Filip se sní dal vesele do řeči
a tak neměla na vybranou a následovala ženu.

,,Pojďte za mnou, chci Vám něco ukázat.“ Promluvila na ní znenadání opět
stařenka. Susan tedy opustila bavící se dvojici a následovala stařenku.
Přece jenom jí byla sympatičtější než její vnučka.

,,Vidíte, to je on. Bůh.“ Ukazovala stařenka na krajíc chleba a se
zasněným výrazem ho pozorovala.

,,Krajíc chleba, že je Bůh?“ udivila se Susan a nevěřícně hleděla na
stařenku.

,,Bůh má mnoho podob. Je všude. Ve vás ve mně. Každý člověk má místo kde se Bůh
skryje. Vidíte třeba vy. Máte boha schovaného tady přímo tady.“ Řekla
stařenka a ukazovala přitom Susan na čelo.

,,V mé hlavě?“

,,Ano. Tam sídlí vaše část Boha. Ten komu se usídlí v hlavě, je velmi
chytrý a bystrý. Vyřeší každý problém a vše si dá správně
dohromady.“

Susan se nad tím musela pousmát: „Bohužel. Tohle se mi nějak nedaří.“

,,Ale jak to že ne.“ udivila se stařenka.

,,Něco hledám a nemůžu to najít.“

,,No já teď momentálně taky hledám. Svou vnučku. Všimla jste si. Je velice
podobná svaté Lucii. Určitě jste si všimla jejích očí. Jsou krásné. Ona totiž
svatá Lucie si vyloupla obě oči, aby se nemusela vdát. Panenka Marie jí však
obdarovala ještě krásnějšími. I to se stává. Ale moje vnučka ta má nádherné oči
ta ano.“ S těmito slovy odcházela stařenka do davu.

Susan tam zůstala stát jako zkamenělá. Oči. Proč zrovna oči. Něco jí zapadalo
do skládanky a ona už věděla co dělat. Musí najít Filipa.

Pokračování příště