Tři cesty – část druhá

Příběh druhý – Svědomí

I’m the thorn in your side

Makes you wriggle and writhe

And it’s so easy when you’re evil

This is the life, you see

The Devil tips his hat to me

I do it all because I’m evil

And I do it all for free

Your tears are all the pay I’ll ever needZpívala jsem si svou oblíbenou písničku, dokud nezazněl hlas mé sestry.
 ,,Kateřino, vypni to!“

Zrovna teď když přichází má oblíbená část. Jako
kdyby neslyšela tu hloubku té úžasné písně.
 ,,Ale já to chci poslouchat,“ řekla jsem naprosto odhodlaná nenechat se
rušit až do konce tohoto songu.
 ,,Já se ale musím učit a ta hudba mě ruší.“

Nesnaž se nic vysvětlovat
sestřičko mně je to úplně fuk tuhle píseň mi nezkazíš.
 ,,Mě to ale nezajímá,“ odpověděla jsem a se zavřenýma očima jsem se
dál věnovala své písni. Třísknutí dveří mě vytrhlo z toho krásného zlého
snu. To jsem asi přehnala. Řekla jsem si s úsměvem a pustila si píseň
od začátku. Do pokoje nakoukla mamka.
 ,,Co jsi udělala Tereze?“
 ,,Nic, je přecitlivělá,“ řekla jsem v odpovědi a dala jasně
najevo, že teď ona ruší mě.
 ,,Měla by jsi k ní být trochu vstřícnější.“ Zabouchla za sebou dveře
a odešla

It gets so lonely being evil

What I’d do to see a smile

Even for a little while

And no one loves you when you’re evil

I’m lying though my teeth!

Your tears are all the company I need
 Doposlouchávala jsem poslední část písně a zamýšlela jsem se nad textem.
Možná jsem to opravdu přehnala. Moje sestra má teď těžké období. Přece jen
maturita není nic lehkého a pro ni je to obzvlášť těžké protože je
tvrdohlavá a s dvojkou se ona nespokojí. Chjo. Je to s ní těžké. Měla
bych se jí omluvit. Otravovat ji budu, až skončí to její trápení. I když jí z části přeju to utrpení, měla by poznat, že má ve mně oporu.
 ,,Vezmu Auroru na procházku,“ zakřičela jsem na mamku, popadla obojek,
zapískala na psa a vyšla ven hledat svou sestru.
 Chvíli jsem pozorovala, jak naše fenka dovádí venku v podzimní hromadě
spadeného listí. No bezva, zase ji budu muset umýt. Na tváři mi však hrál úsměv,
protože Aurora byla vážně k pobavení. Trhala a kousala do listí jako
by to byl nějaký krutý nepřítel. Ona se ho snažila skolit. Bylo to krásné.
 ,,Pojď Auroro, trochu si zaběháme,“ zapískla jsem na ni a vyběhla do
blízkého parku. Nějak jsem zapomněla na svou sestru, ale když jsem ji
v parku uviděla v altánku sedět s nějakým klukem, řekla jsem si,
že na tom nebude asi zas tak špatně, když si dává i rande. Aurora mě však
vytrhla z mého myšlení. Zaštěkala a já jsem jí musela hodit uslintaný
míček, který mi položila k nohám.
 Po očku jsem sledovala svou sestru. Udělala jsem chybu. Měla bych se přece
omluvit. Jsem na ni zlá. Musí vědět, že je na mě taky spolehnutí. Nechci, aby to
mezi námi bylo zase rozvrácené jako předloni. Loni za to sice mohl kluk, ale
teď už se mezi nás nesmí nic dostat. Musím se jí omluvit. Vykašlala jsem se na
Auroru, která hledala svůj míček někde v hromadě listí a vydala se za
Terezou.

,,Ahoj.“

Kluk, který seděl vedle Terky, mě okamžitě pozdravil, kdežto moje
sestra mi jen odpověděla otázkou, co tu dělám. Nezmohla jsem se na odpověď,
takže jsem zapískala a Aurora okamžitě přiběhla. Myslím, že to jí jako
odpověď stačilo. Pohladila Auroru po hlavě a podívala se na mě.

,,Potřebuješ něco?“
 ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit,“ začala jsem zlehka. ,,Nechovala jsem se
k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací
a mrzí mě to.“

Nasadila jsem ty nejnevinnější oči a čekala na
její reakci. Naštěstí znám svou sestru a vím, co na ni platí.
 ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché.“

A mám vyhráno,
radovala jsem se v duchu. Ještě jsem však ze zdvořilosti přidala.

,,Nemůžu ti nějak pomoct?“
 ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám,“ řekla a ukázala na kluka
sedícího vedle. Ten se usmál a prohlásil, že další hlava navíc je vítaná
a usadil mě na druhou stranu. Tereza se v tu chvíli začala smát. Ten
mladík asi neznal mou sestru nijak dobře, ale jinak vypadal dost hezky. Myslím,
že i k mé sestře by se hodil. Než jsem si ho stačila pořádně
prohlédnout, zeptal se Terky, co je k smíchu. Ta mu na to jen odpověděla
svou běžnou odpověď.
 ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte
oba dva. Zasloužím si to, ne?“
 Ještě než jsme na sestru začali chrlit otázky, spustila se obrovská bouřka.
Ještě, že jsme byli schovaní, opravdu nerada bych v tuto chvíli zmokla.
Sestra se začala zase smát. Musela jsem tedy vysvětlovat, že je to blázen do
bouřky. Usmívala jsem se taky, protože její smích mě vždycky rozesmál. Za
chvíli nám úsměv zmizel všem. Zem se zachvěla… 


text písně pochází z písně When you´re Evil

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*