VELKÁ – malá soutěž Hadího krále

14. 7. 2012 Redakce 0
Popřej Hadímu králi a získej super ceny!

Hadí král má důvod k oslavě! Tento článek se totiž stává celkově 300. vydaným článkem v novodobé historii našeho časopisu. A to nemůžeme nechat jen tak. Proto jsme se rozhodli ocenit ty, kteří popřejí nejlépe k tomuto výkonu. 

Zadání soutěže je tedy jednoduché: Vymyslete nějakou básničku nebo vytvořte přáníčko, cokoliv, kde popřejete Hadímu králi k tomuto výkonu. Kreativitě se meze nekladou. To, co vytvoříte potom pošlete externí sovou (e-mailem) na adresu redakce.HK@email.cz . Nezapomeňte se podepsat svým kouzelnický jménem, jsme sice ve Zmijozelu vytunění magičové, ale neradi bychom riskovali nějakou chybu a cenu poslali omylem někomu jinému. Přání můžete posílat až do 21.7.2012. O pořadí rozhodne kvalifikovaná porota. Uvítáme jak účast nováčků, tak i těch, kteří nejsou ze Zmijozelu! Ocenění budou první tři nejlepší soutěžící. Těšíme se na vaše výtvory! Barb&Tydy

Budoucí háďata?

12. 7. 2012 Redakce 0

Nikdo z nás nemohl přehlédnout, že se po hradě potulují noví a dosud nezařazení studenti.

Byla by škoda nezjistit, jestli se mezi nimi nepohybuje náš příští bodohrotič, motivátor ostatních, redaktor Hadího krále, či budoucí prefekt či primus.

A tak jsme se mezi ně vydali zjistit, kdo z nich prosvítá zeleně a zajistit koleji dorost.

Už dvakrát jsme se sešli v prostorách hradu s několika z nich.

A co z těchto schůzek vzešlo?

Pobavení, poznávání a mimo jiné i několik drabblíků, o které jsme dostali povolení se podělit.

Na téma „TŘI KARTY“ vznikla tato drabble:

AINUR AGARWAEN ISTARI

U stolu sedí dva muži s tváří z kamene. Sledují každý svého soupeře. Sledují bedlivě, ale nedají nic znát. Vtom jeden muž začne hrát. Položí na stůl tři karty. Protější muž svraští čelo. Děje se něco? Zeptá se jej druhý. Nic, odpoví a přemýšlí, co za tři karty onen muž položil. Jsou to esa či svršky? Přemýšlí a dumá. Snad je to pouhý klam, jen lež. Odhalí svých pět karet a tam se skrývá flesh. Protější muž drží už pouze dvě karty. Pokládá je na stůl pomalu a jistě. Pod třemi kartami se skrývají esa. Dvě jsou pouze dva páry

NENA CAMPBELL

Přes kouř z cigaret a doutníků nebylo vidět ani na desku stolu, která byla tak důležitá. Joe už vsadil celé jmění. Jen kdyby to viděla jeho žena, kdo ví, jestli by dokázal uniknout kulce.

Steve, velký a obtloustlý kmotr, odhodil nedopalek ledabyle na zem a na tváři vykouzlil strašlivý výraz. Joe čekal nejhorší. Tři karty mohly změnit život celé sedlákově rodině. Dobře či špatně, to záleželo na tom, co Steve drží v ruce.

Kostky byly vrženy, kmotrův hlasitý smích se nesl lokálem. Žetony, peníze a úpisy, vše spadlo do jeho kapes a Joe si může jít hodit mašli. Zatracený karban

Ale nepsali nám jen nováčci. Zapojili se k naší radosti i stávající studenti naší koleje.

KEŠA Z BOROVÉ

Trojka, sedma, eso. Tři karty, které prý vyhrávají jmění. Ne vždy je však jisté, že se objeví. Někdy tam, mrška, vklouzne i piková dáma. Pak je problém. Místo jmění se dostaví pád a šílenství. Tři karty, poslední a věčná věta mnoha šílenců, kteří kartám propadli. Mohla za to stará bohata žena s naivní schovankou? Nebo si to celé Puškin vymyslel? Těžko říci. Dnes jsme rovněž propadli kartám. Mají na sobě čipy, čísla, proužky, podpisy a strkají se do podivných budek, ze kterých padají peníze. Nebo také ne. Jsou symbolem bohatství, i když nikdo neví, jak rozsáhlého. Ale je to skutečné?

ANABELLA VIOLETTE ESTE

Pohledy se zadumaně soustředí na těžký alkohol ve sklenkách a karty pozvolna leží na stole. Ve vzduchu je cítit kouřový zápach a všude se vznáší poklidně tichá atmosféra, která ale tíží. Každý pohyb se ozývá jako rána a každý povzdech jen zvedá škodolibou radost v lidských srdcích. Všichni pozorují buclatou dámu, která začíná vykládat karty. Jednu vedle druhé, pěkně spořádaně a pomalinku. Hříchem by v tuhle chvíli bylo se nadechnout a vpustit vzduch do plic, protože jediné, na co všichni čekají je poslední karta. Prásk. Karta dopadla na stůl. Všichni hledí a hledají, protože vítězství mohou zajistit právě tři karty

SAMANTHA McROSES

Včera sa zbehlo veľa vecí, z ktorých si veľa nepamätám. Poprvé som si vybral zle z troch karát som si mal vybrať jednu. Prvá by ma zabila, druhá by mi dala bohatstvo, ale ja som si vybral tú tretiu. Dokelu, ako som si mohol vybrať rande s Potterom? Veď som predsa Malfoy. Nič s ním nechcem mať, ale na to rande ísť musím, lebo inak zabijú moju matku. Možno to bude fajn. Len malá bezvýznamná večera. Dúfam. Musím sa ešte raz pozrieť na tú zmluvu, čo som podpísal. Ako som len mohol naletieť dvojčatám Weasleyovým? Dať sa nachytať, teraz trpieť.

Dalším tématem byla „LENOST“

Práce nazelenalých losůsků:

AINUR AGARWAEN ISTARI

Seděl u krbu muž, jenž byl slavný svou leností. Mnozí se domnívali, že již není na živu. Tento muž byl líný natolik, že když spal, měl otevřené oči. Nebylo to kvůli tomu, že by je nemohl zavřít svoji tloušťkou. Byl tak líný je zavřít a ráno otevřít. Jednoho dne sedí u svého krbu a tupě hledí do ohně. V tom malá jiskřička byť nepatrná vylétla z ohně. Chvilku letěla a náhle dopadla na tlouštíčkovu nohu a začala šířit plamen. Líný muž seděl a díval se, jak mu noha vzplanula. Muž, nevolal o pomoc, byl líný a jen seděl a hleděl.

NENA CAMPBELL

Nicnedělání, poflakování, lenost. S jakýmkoliv názvem, s jakoukoliv patlaninou. Stále smrtelný hřích, trestán nejhůře.

Mrháním životem. Jak tak člověk může žít, když mu všechno krásné utíká?

Sněžilo, stráně byly pokryty bílými přikrývkami. Děcka si hrála na kopci, sjížděla dolů na obyčejných hrncích, které ukradla z kuchyní svých matek. Petr, obtloustlý malý chlapec, který se celé dny jen poflakoval, snad ani nezaznamenal, že již nejsou třicetistupňová vedra. Marně se jej jeho rodina snažila přesvědčit k činnosti.

Až jako starý muž si uvědomil, že mu život utekl mezi prsty. A věděl, že kdyby tehdy poslechl a šel ven, nemusel by umírat sám.

A naši zelení:

ANABELLA VIOLETTE ESTE

Pes věnoval svému páníčkovi cosi, co by v lidském zřejmě mělo znamenat: Jdi do háje. On jen tiše pokrčil rameny a znovu posmutněle odešel s výrazem naprostého mučedníka. To stvoření se spokojeně rozvalilo a natáhlo svoje ztuhnuté nožičky kupředu v jakémsi protahovacím gestu. Nebylo to ale opravdové, jen jakýsi pokus o uvolnění bolesti v končetinách. Zhluboka se nadechl, ale cosi ho hluboce píchlo u srdce. Nebyla to emoce, ale holá syrová bolest, která ostře škubla celým hrudníkem zvířete. To znovu zalapalo po kyslíku, ale nemohlo. Nemohlo se nadechnout. Srdce pomalu selhávalo. Lenost ho stála to nejcennější. Lenost ho stála život.

KEŠA Z BOROVÉ

I když je Ai nerozhodný a téma jsme mu v podstatě vnutili, jsem ráda, že je to právě lenost. Já ji totiž moc dobře znám. Byť, abych byla upřímná, málokdy si mohu svou lenost užít dosytosti. Například teď. Ráda bych si lenošila, a jak. Dívala bych se tupým výrazem na písmenka, co Darkness posílá do špeluňky, projížděla kurzorem, ale vlastně na nic takového nereagovala. Ale ne, já prostě musím dělat v šesti dalších oknech. To není fér! Takhle si lenošení nepředstavuji. Rozhodně ne. Na druhou stranu, sice nadávám, ale stačilo by kliknout na křížek a všechno by se zavřelo. Jo.

SAMANTHA McROSES

Lenivosť Puck lenivosť, preto ti hrozilo, že nezmaturuješ. Povedal Will Schuster Puckovi. Puck ledva zvládol zmaturovať a teraz už zase začal obháňať dievčaťa, nie že by si jednu našiel a ostatné nechal napokoji, ale on ich musel obháňať. Mohol by byť s Quinn. Boli pekný párik a mohli by mať spolu ďalšie dieťa. Kvôli Puckovej lenivosti nikdy s nikým neostane dlho, lebo mu je zaťažko prísť na druhé rande. S Quinn chodil dlhšie. Bože, už som ako tvorca vzťahov v zbore. Mal by som sa vrátiť k téme na dnešný týždeň už len kvôli Puckovi to bude lenivosť. Som zvedavý aké piesne si pripravia. Hlavne Puck. "Témou na budúci týždeň bude lenivosť."

Zelený tým Zmijozelský 

Tři cesty – část třetí

Příběh třetí - Síla ,,Kam jdeš, Dane?" zeptala se mě mamka ještě dřív, než jsem stihl nepozorovaně opustit barák.  ,,Jdu si trochu zaběhat. Už jsem z toho učení mimo," vyhrkl jsem první výmluvu, která by mohla zabrat. ,,Ale vrať se brzo, víš, že se musíš učit." Jak jinak mohla tvoje odpověď také znít.  ,,Ano mami." Jako kdybych nedělal nic jiného. Učit se. Učit se. Učit se. Já vím, že ze mě chceš mít právníka, abych pokračoval v rodinné tradici, ale tak snad se nemusím učit 24 hodin denně, ne? Jednou musí každý vypnout. Proběhnu se parkem, třeba se mi pak pročistí hlava.  Je to hrozné narodit se do rodiny právníků a od jejich potomků se očekává, že budou kráčet v šlépějích svých rodičů. Tohle je naprostá katastrofa. To teda nevím, co by se stalo, kdyby doma oznámil, že chce být třeba doktor nebo nedej bože automechanik či jiný technik. To by ho asi rovnou vyhodili z baráku. Ten náraz ho málem položil na zem, naštěstí to ustál. Bohužel dívka, do které vrazil už tak moc ne.  ,,Ježiš omlouvám se," řekl a pohlédl na dívku, do které vrazil. Byla to ta, kterou potkával na chodbě z vedlejšího ročníku. Moc hezká. Škoda, že on nikdy neměl na to, aby jí oslovil. Využij příležitosti, řekl by mu jeho přítel Petr. Takže jí honem rychle začal sbírat ze země i s jejími poznámkami. Nemohl si nevšimnout, že pracuje na maturitních otázkách z češtiny.  ,,Já jsem Dan," řekl možná až příliš rychle, ale někde začít musel.  ,,Tereza," zaznělo v odpověď a dál si ho už nevšímala. Chtěl jí odpověď: "Já vím," ale musel se zarazit. Díval se na ni pokaždé, když procházela po chodbě. Věděl o ní skoro všechno. Jen ona asi neměla ani potuchu, že vůbec existuje. Takhle zblízka ji ještě neviděl. Byla opravdu nádherná. ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala se s nepřátelským pohledem v očích a vytrhla ho z jeho snění o její dokonalé postavě.  ,,Ne. Ne, já jen jestli třeba nechceš pomoct s učením," vyhrkl první, co mu přišlo na jazyk a nadával si, že ho nenapadlo něco smysluplnějšího. ,,Co prosím?" Jdeš na to špatně idiote. Musel si vynadat. Vůbec se jejich rozhovor nevyvíjel tím správným směrem.  ,,No napadlo mě, že je vždycky lepší učit se s někým než sám, tak jsem myslel, že bych ti pomohl a ty bys mi to třeba pak příští týden mohla vrátit." Jo jsi vážně idiot. Tohle byl nejlepší nápad, co tě napadl. ,,No příští týden asi těžko." Jo už to poznala jakej seš idiot. No nic, vzdej se, na tuhle holku prostě nemáš. ,,Jasně tak nic. No nechtěl jsem tě rušit." Vyznělo to možná zklamaně. Ale proč se přetvařovat stejně už to nezachrání. Ta holka o tebe zřejmě nemá zájem. ,,Počkej, nechtěla jsem znít nezdvořile. Já jen... Jsem poslední dobou trochu nervózní. Omlouvám se." Svítí mi naděje. Malinká naděje mi vysvitla. Pokračujem ve hře.  ,,Jo to je pochopitelné, kdo by nebyl. A nechceš tedy pomoct?" Co teď? Jestli bude tvá odpověď stejná, tak se jdu zahrabat.  ,,Budu ráda." Juchůůů. Moje srdce skáče radostí.  Sedli jsme si do altánu, takového malinko rozpadlého, ale asi se jí tu líbí. Tak začneme. Co tu máme. Gide. To byl ten Žid. Jo jasně, Antižid, o tom něco taky vím. A ona není vůbec špatná. Hodně toho ví. No, ona snad řekla všechno, co tu je napsané. Co Poe. O tom nevím skoro nic. Ani kdo to byl. Snad žil v USA, to je tak jediné. Bože ta ty informace ze sebe chrlí jako vodopád. Počkej o tom kocourovi jsem taky něco četl. Možná. Hele ta poznámka se jí líbila. Nebude to se mnou až tak špatný.  ,,Ahoj," zaslechl jsem něčí hlas a vzhlédl. Uviděl pěknou slečnu stojící vedle Terky. Ze slušnosti jsem odpověděl. Dál jsem se věnoval Terčiným poznámkám, ale po očku jsem sledoval, co je příchozí zač. Terka na ní docela vyjela, co tu dělá. Příchozí zapískala a přiběhl krásný zlatý kokr. Špinavý ale krásný.  ,,Potřebuješ něco?" Její hlas zněl uraženě. Copak si ty dvě asi provedly.  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala dívka pozvolna. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Tady někdo touží po odpuštění. Teď se Terko ukaž, jaká doopravdy jsi.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." Aha. Katka, její sestra. No a Terka se fakt ukázala. Já tu holku miluju.  ,,Nemůžu ti nějak pomoct?" Hele nekaž mi mou idylku s Terezkou, jo?  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám." A teď vyhrávám já. Ale nebylo by ode mne hezké, kdybych jí trochu pomohl. Měla by to pak trochu jednoduší. Hlava navíc se přece hodí. A taky jsem to tak řekl. To, že se Terka rozesmála mě sice pobavilo, ale zase nechápu proč.  ,,Co je k smíchu?" ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?" Nezasloužíš, ale bude sranda. Stále potlačovala smích. Nejvíc se rozesmála, když se z nebe spustil déšť a blesky začaly křižovat oblohu. Ještě že mi její sestra vysvětlila, že miluje bouřky, protože jinak bych se zase ztrapnil. Smála se tak krásně. Najednou přestala. Zem se zachvěla... ...Náhle se uprostřed altánku vytvořila obrovská díra. Vykoukl z ní zrzavý človíček. Usmál se na udiveně stojící trojici a řekl. ,,Asia elenitus kultes." ,,Co to říká?" zeptala se vyděšená Katka.  ,,Nevím nerozumím mu," odpověděl Dan a snažil se při tom, aby jeho hlas nepůsobil vyděšeně. Tereza nebyla ani schopna slova. Třásla se po celém těle a sledovala tu zrzavou hlavu, jak se kýve ze strany na stranu, a zelené oči přecházejí z jednoho na druhého. Nebe prozářil další blesk a človíček znovu řekl. ,,Asia elenitus kultes."  Katka vykřikla. Tereza vyvalila oči a Dan nevěřícně řekl: ,,Já mu rozuměl." Obě dívky se na něj podívaly a dali mu jasně najevo, že i ony rozuměly zrzavému človíčkovi.  ,,Co jsi zač?" zeptal se odvážně Dan a ke svému zděšení zjistil, že promluvil stejnou řečí jako před tím človíček. Vyděšeně se podíval na děvčata. Co se to s nimi děje?  ,,Gruntus ila cuculanta elemulic centum lampas kelo," odpověděl človíček, země se pod nimi zachvěla podruhé a všichni tři se propadli na neznámé místo, kde měl začít jejich nový příběh... 



Letní šatník zelených slečen

5. 7. 2012 Tydynka Flyová 0
V čem se promenádují zmijozelské slečny ve společenské místnosti? Když si člověk lenoší v kolejce, rozhodně mu neujdou nějaké úžasné modely jeho spolukolejníků. A já vám přináším pohled na ty nejlepší letní modely v naší kolejce! Barbara Arianne Lecter

Naše nejkrásnější famfrpálová kapitánka v žabím tričku. Komu by to tričko mohlo slušet víc, než právě jí! Lunella Melody

Mně se tenhle model strašně líbí! Působí neskutečně letně a, ano, trochu sladce, ale co, je léto, tak proč ne. Skvělá kombinace NiT věcí. :) Eineann Mag Lasair

A pro změnu jeden letní a zmijozelský model. V tomhle modelu vám teplo nebude a rovněž ukážete, že Zmijozel je to pravé. A že zelená je úžasná barva! Cerridwen Lowra Antares

Naše primuska nám ukazuje, že i v létě můžeme klidně nosit dlouhé sukně a nevypadá to vůbec špatně. Nicméně je pravdou, že naše primuska vypadá vždy dobře. :) Lucy de Lioncourt

A nakonec nejklasičtější letní model! V čem by vám mohlo být v parném létě lépe než v plavkách? Rozhodně letní a nebude vám vůůbec teplo. Lucy určitě zvolila dobře. :)

Tři cesty – část druhá

Příběh druhý - Svědomí I'm the thorn in your side Makes you wriggle and writhe And it's so easy when you're evil This is the life, you see The Devil tips his hat to me I do it all because I'm evil And I do it all for free Your tears are all the pay I'll ever needZpívala jsem si svou oblíbenou písničku, dokud nezazněl hlas mé sestry.  ,,Kateřino, vypni to!" Zrovna teď když přichází má oblíbená část. Jako kdyby neslyšela tu hloubku té úžasné písně.  ,,Ale já to chci poslouchat," řekla jsem naprosto odhodlaná nenechat se rušit až do konce tohoto songu.  ,,Já se ale musím učit a ta hudba mě ruší." Nesnaž se nic vysvětlovat sestřičko mně je to úplně fuk tuhle píseň mi nezkazíš.  ,,Mě to ale nezajímá," odpověděla jsem a se zavřenýma očima jsem se dál věnovala své písni. Třísknutí dveří mě vytrhlo z toho krásného zlého snu. To jsem asi přehnala. Řekla jsem si s úsměvem a pustila si píseň od začátku. Do pokoje nakoukla mamka.  ,,Co jsi udělala Tereze?"  ,,Nic, je přecitlivělá," řekla jsem v odpovědi a dala jasně najevo, že teď ona ruší mě.  ,,Měla by jsi k ní být trochu vstřícnější." Zabouchla za sebou dveře a odešla ...It gets so lonely being evil What I'd do to see a smile Even for a little while And no one loves you when you're evil I'm lying though my teeth! Your tears are all the company I need  Doposlouchávala jsem poslední část písně a zamýšlela jsem se nad textem. Možná jsem to opravdu přehnala. Moje sestra má teď těžké období. Přece jen maturita není nic lehkého a pro ni je to obzvlášť těžké protože je tvrdohlavá a s dvojkou se ona nespokojí. Chjo. Je to s ní těžké. Měla bych se jí omluvit. Otravovat ji budu, až skončí to její trápení. I když jí z části přeju to utrpení, měla by poznat, že má ve mně oporu.  ,,Vezmu Auroru na procházku," zakřičela jsem na mamku, popadla obojek, zapískala na psa a vyšla ven hledat svou sestru.  Chvíli jsem pozorovala, jak naše fenka dovádí venku v podzimní hromadě spadeného listí. No bezva, zase ji budu muset umýt. Na tváři mi však hrál úsměv, protože Aurora byla vážně k pobavení. Trhala a kousala do listí jako by to byl nějaký krutý nepřítel. Ona se ho snažila skolit. Bylo to krásné.  ,,Pojď Auroro, trochu si zaběháme," zapískla jsem na ni a vyběhla do blízkého parku. Nějak jsem zapomněla na svou sestru, ale když jsem ji v parku uviděla v altánku sedět s nějakým klukem, řekla jsem si, že na tom nebude asi zas tak špatně, když si dává i rande. Aurora mě však vytrhla z mého myšlení. Zaštěkala a já jsem jí musela hodit uslintaný míček, který mi položila k nohám.  Po očku jsem sledovala svou sestru. Udělala jsem chybu. Měla bych se přece omluvit. Jsem na ni zlá. Musí vědět, že je na mě taky spolehnutí. Nechci, aby to mezi námi bylo zase rozvrácené jako předloni. Loni za to sice mohl kluk, ale teď už se mezi nás nesmí nic dostat. Musím se jí omluvit. Vykašlala jsem se na Auroru, která hledala svůj míček někde v hromadě listí a vydala se za Terezou. ,,Ahoj." Kluk, který seděl vedle Terky, mě okamžitě pozdravil, kdežto moje sestra mi jen odpověděla otázkou, co tu dělám. Nezmohla jsem se na odpověď, takže jsem zapískala a Aurora okamžitě přiběhla. Myslím, že to jí jako odpověď stačilo. Pohladila Auroru po hlavě a podívala se na mě. ,,Potřebuješ něco?"  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala jsem zlehka. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Nasadila jsem ty nejnevinnější oči a čekala na její reakci. Naštěstí znám svou sestru a vím, co na ni platí.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." A mám vyhráno, radovala jsem se v duchu. Ještě jsem však ze zdvořilosti přidala. ,,Nemůžu ti nějak pomoct?"  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám," řekla a ukázala na kluka sedícího vedle. Ten se usmál a prohlásil, že další hlava navíc je vítaná a usadil mě na druhou stranu. Tereza se v tu chvíli začala smát. Ten mladík asi neznal mou sestru nijak dobře, ale jinak vypadal dost hezky. Myslím, že i k mé sestře by se hodil. Než jsem si ho stačila pořádně prohlédnout, zeptal se Terky, co je k smíchu. Ta mu na to jen odpověděla svou běžnou odpověď.  ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?"  Ještě než jsme na sestru začali chrlit otázky, spustila se obrovská bouřka. Ještě, že jsme byli schovaní, opravdu nerada bych v tuto chvíli zmokla. Sestra se začala zase smát. Musela jsem tedy vysvětlovat, že je to blázen do bouřky. Usmívala jsem se taky, protože její smích mě vždycky rozesmál. Za chvíli nám úsměv zmizel všem. Zem se zachvěla... 

text písně pochází z písně When you´re Evil

Rozhovor s Hedvikou Wiletovou

Hedvika patří k té skupině lidí, kteří se po dlouhé době objevili mezi zdmi našeho hradu a jelikož je to správná zelená (navíc s datem registrace 2005, tj. ještě dřívějším než já!), nedalo mi to ji trošku vyzpovídat. Ahoj! Ráda tě tu vidím po těch letech. Jak se máš? Ahoj. Mockrát děkuji za přivítání, také tě ráda vidím. Mám se dobře, dík za optání. Tuším, že naposledy jsem tě tu zahlédla někdy v roce 2008 nebo 2009, což už je pěkně dávno. Jak se aklimatizuješ? Změnil se hrad hodně? Vzpomínáš si tu na někoho? Vzpomněl si někdo na tebe? Máš pravdu, že 3 roky jsou dlouhá doba, a přestože se hrad na první pohled nezměnil, je tu pro mě nejen pár nových věcí ke zkoumání (například Godrikův důl), ale i spousta věcí, které jsem za ty roky zapomněla. Jinak se tu ale stále cítím jako doma, vše při starém. Co se týče vztahů, hned při prvním vstupu do hradu jsem musela pozdravit Lee Mortira, a moc mě potěšilo, že i on si na mě vzpomněl a srdečně mě tu přivítal - doufám, že se na mě kvůli této informaci nebude zlobit. Během té doby se toho určitě u tebe spousta událo. Jak válčíš s mudly? S mudly válčím poměrně úspěšně, i když se najdou někteří, které bych často nejraději proklela - konkrétně se jedná o mého pana učitele mudlovské pseudovědy zvané informatika, který mi vydatně a často znepříjemňuje život. Jinak jsem o 3 roky starší, ale mám pocit, jako by mezi mým průchodem branou v roce 2009 a letos neuběhlo více než pár týdnů. Proč jsi zavítala zpátky? Stýskalo se ti po nás? =D Upřímně řečeno mě sem zavedl osud. I v průběhu těch tří let jsem sem občas zavítala, abych se podívala, jak tu žijete, a letos jsem zavítala zrovna v době, kdy byla otevřená registrace, a já si řekla - tohle je znamení! Už jsi byla v kolejní KNP, teď s tebou dělám rozhovor do Hadího krále... Plánuješ být kolejně aktivní a máme se tak na co těšit? ;-) Plánuju být tak aktivní, jak to jen půjde, ale nechci nic slibovat, protože jsem mudlovsky mimořádně vytížená, i když bych ale doopravdy nestíhala, na jeden úkol za 14 dnů a nějakou tu soutěž čas určitě najdu, aby mě zas nevyhodili. :-D Jaký byl úplně prvotní pocit při návratu? Kam jsi šla jako na první místo? Prvotní pocit při návratu byla obrovská radost, že jsem zase doma. Nejprve jsem šla do Godrikova dolu, protože to je jedna z věcí, které od mého odchodu v roce 2009 přibyly. Na co se teď nejvíc těšíš? A co říkáš na ta příšerně nezmijozelská vedra venku? ;D Nejvíc se teď těším na to, až si vydělám nějaké peníze, abych tu nechodila tak nemravně. Na druhou stranu - v těhlech vedrech (můj názor na ně je poměrně negativní) je to snad pochopitelné. Díky za rozhovor a budu se těšit někdy na shledanou v kolejce a na hradě! =)

Máte již svoje letní NiT tílko/triko?

4. 7. 2012 Tydynka Flyová 5
V poslední době se u oblíbeného domečku u jezera v GD objevila nová tílka a trika a Hadí král to pro vás vše zdokumentoval! Jaké bylo mé překvapení, když jsem šla na svou oblíbenou návštěvu do salónu (omrknout jaké punčochy ještě nemám) a objevila tam nové a úžasné kusy letních tílek a trik, které přišly přesně v ten správný čas. Okamžitě jsem se zaměřila na cenu, protože to je asi můj nejčastější problém a s radostní jsem zjistila, že ceny jsou velice customer-friendly a tílko či triko pořídíte už od 8 srpců a rozhodně se nepřehoupnete přes jeden galeon! A čím jsme mohli (a stále můžeme) obohatit svůj šatník? Kolejní tílko To by nebylo, abyste v létě nemohli ukázat to, že vaše kolej je pro vás to důležité! Nebo jen chcete nosit svojí oblíbenou barvu, protože v ní vypadáte neodolatelně.. Ať je to jakkoliv, kolejní tílko je pro vás ta pravá volba a musím říci, že se rozhodně povedlo ve všech barvách, což zrovna není tak obvyklé.

Upíří tílko

Tílko pro všechny správné upírácké vyznavače, kterým můžete ukázat cokoliv. Ať už je to to, že by se vás všichni měli bát nebo to, že vám černá prostě sluší a hlavně v parném létě na něm nebude vidět, že je vám ooobrovské vedro.

Tílko veselé žáby

Tílko nám říká, že se máme vyKVÁknout na učení a užívat si prázdnin! A to je určitě ten správný plán. Proto neváhejte a věřte, že toto tílko musí být ve vašem šatníku. Navíc si můžete určitě šplhnout u naší famfrpálové kapitánky.

Triko epic fail

Yayy pro trička s nápisy! Není lepší způsob jak vyjádřit cokoliv než právě tričkem. A pokud nějaký epic fail máte, rozhodně neudělejte další tím, že si nepořídíte toto tričko. Dá se s ním zakrýt i epicky spálená záda ze včerejšího opalování.

Triko gradient

Jestli něco může chybět v šatníku, tak to rozhodně není toto triko! Určitě naleznete tisíce způsobů, jak ho zkombinovat nejen v letních obdobích.

Duhové tričko

A nakonec můj nejoblíbenější nový kousek - Duhové tričko. Co dodat, snad jen že ničím nevyjádříte svojí duhovou podporu lépe, než právě tímto tričkem. :)

Doufám, že vám nechybí alespoň jedno nové tričko v šatníku a udělali jste si radost k začátku prázdnin. Já mám hned čtyři kousky - padla na to má celá první výplata. :D Jaký je VÁŠ oblíbený kousek? :)

50 odstínů.. Zelené!

4. 7. 2012 Tydynka Flyová 2
Zelená, zelená, zelená, zelená.. Zelená! Jak každý zmijozelský ví, tak zelená je barva mnoha odstínů a můžeme jí nalézt skoro všude! Ano, je to tak! I u věcí, o kterých byste to nikdy neřekli! Samozřejmě máme klasické zelené věci..

Máme hady..

.. máme rostliny..

.. máme zelené přírodní scenérie!..

..můžeme se i stravovat zeleně..

.. najdeme i správně zelené domy!..

.. žáby!!..

.. najdeme i zelené psy!..

.. a pokud jsi dostatečně zelený, najdeš po svých nohou i ten správný zelený otisk!!

Doufám, že vám tento článek přinesl trochu zelené barvy do mysli a že váš den bude maximálně zelený! 

Tři cesty – část první

Příběh první - Moudrost ,,Kateřino, vypni to!" zařvala jsem na svou sestru, protože mě ten randál už přiváděl k šílenství.  ,,Ale já to chci poslouchat," řekla s naprostou ignorací. Nechápu, jak jsem s ní mohla těch několik let žít. Já to s ní už nevydržím.  ,,Já se ale musím učit a ta hudba mě ruší," řekla jsem s pokusem ještě vyjít s ní v dobrém.  ,,Mě to ale nezajímá," odpověděla se stejným tónem v hlase jako předtím. Krev se ve mně začala vařit. Popadla jsem svůj notebook, učebnice a šla do nedalekého parku, kde už snad budu mít klid. Hlasitě jsem u svého odchodu bouchla dveřmi, aby věděla, jak moc mě naštvala. Moje sestra je vážně naprosto nezodpovědná. To, že se teď musím učit na maturitu ji prostě vůbec nezajímá. Potřebuju klid. Ne, ona musí dělat všechno proto, aby mě rušila a naštvala navrch. Cestou jsem si pročítala své poznámky. Musím si svůj deník upravit tak, aby mi autoři šli po sobě v jednotlivých obdobích. Musím to přepsat, abych tam měla co nejvíce informací, se kterými by mě nemohli vyhodit. Hlavou se mi honilo vše, co musím udělat, aby moje maturitní otázky z češtiny byli co nejpřesnější a nejjednodušší a hlavně aby můj čtenářský deník byl dokonalý a u maturity mi co nejvíce pomohl. Je toho tak moc, co musím stihnout. Najednou do mě někdo vrazil. Poznámky mi vylétly z ruky a já skončila na zemi.  ,,Ježiš omlouvám se," zaznělo nade mnou a já zmateně pohlédla, od koho ten hlas pochází. Pohlédla jsem do kaštanových očí kluka z vedlejší třídy. Vídali jsme se tak někdy na chodbě, ale nic víc. Měl to štěstí, že maturoval o týden později než já. Takže měl ještě čas, než se bude muset takhle šprtit jako já. Sesbíral mě ze země a pomohl mi sebrat i mé poznámky.  ,,Já jsem Dan," vyhrkl na mě.  ,,Tereza," odpověděla jsem a začala jsem skládat své poznámky do desek a kontrolovat jestli je mám všechny. Zkontrolovala jsem i notebook, jestli ten můj pád přežil. Dan tam stále stál a pozoroval mě. Co po mně sakra chce? Nestačí že mě srazil, ještě bude otravovat. ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala jsem se a snažila jsem se, aby to nevyznělo neslušně.  ,,Ne. Ne, já jen jestli třeba nechceš pomoct s učením," vypadlo z něj.  ,,Co prosím?" tohle mě fakt zarazilo. Proč by mi měl pomáhat nějaký skoro cizí kluk s učením? Ne že by se mi pomoc nehodila, ale...  ,,No napadlo mě, že je vždycky lepší učit se s někým než sám, tak jsem myslel, že bych ti pomohl a ty bys mi to třeba pak příští týden mohla vrátit."  ,,No příští týden asi těžko," řekla jsem s velkou dávkou výsměchu v hlase.  ,,Jasně tak nic. No nechtěl jsem tě rušit," řekl docela zklamaně. Teď byl čas začít napravovat. ,,Počkej, nechtěla jsem znít nezdvořile. Já jen... Jsem poslední dobou trochu nervózní. Omlouvám se."  ,,Jo to je pochopitelné, kdo by nebyl. A nechceš tedy pomoct?" řekl s nevinným úsměvem, a proto nešlo říct mu ne. ,,Budu ráda."  Sedli jsme si do nedalekého altánku. A on mě začal zkoušet. Ježiš to je na mě moc rychlé, ještě jsem si to ani nepřečetla a teď budu vypadat jako úplný debil. Takže. Počkej klid. Co víš o tom pitomci. Jo. André Gide. Komunista. Francouzský prozaik v první polovině 20. století. To dáme dohromady. Začala jsem odříkávat vše, co jsem si o tomhle autorovi pamatovala. Vypadal docela spokojeně. No tak uvidíme, s čím vyrukuje příště. Edgar Allan Poe. To se teda přemohl. Můj nejoblíbenější autor romantismu. Teda je tak na stejno s Puškinem. Nebylo nijak těžké vzpomenout si na průkopníka hororu. Chrlila jsem ze sebe informace jako na běžícím páse. I jsem se někdy divila, že to všechno vím. Někdy mě doplnil svou vtipnou poznámkou a mně to učení přišlo hned zábavnější.  ,,Ahoj," zaslechla jsem vedle sebe známý hlas své sestry.  ,,Ahoj," pozdravil jí Dan a já jsme se jen nevěřícně dívala na svou sestru, co tady dělá. Taky jsem se na to zeptala. Na místo odpovědi jen pískla a přiřítila se naše Aurora. Kokršpaněl. Nádherný pes momentálně strašně špinavý protože se asi někde vyválel v blátě. Kateřina ho vůbec nehlídá. Pohladila jsem jí po hlavě a podívala se na sestru. ,,Potřebuješ něco?"  ,,Víš chtěla jsem se ti omluvit," začala sestra pozvolna. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Nemohla jsem se na ní zlobit. Moje sestra je sice někdy paličatá, ale nemůžu jí upřít to, že se dokáže omluvit a uznat svou chybu.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." ,,Nemůžu ti nějak pomoct?" zeptala se. Ona mi asi vážně bude chtít pomoct.  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám," řekla jsem a ukázala na Dana. Ten mi však vyrazil dech, když Kačce oznámil, že další hlava navíc se bude hodit. Musela jsem se začít smát.  ,,Co je k smíchu?" zeptal se, vyveden z míry, Dan.  ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě puste oba dva. Zasloužím si to, ne?" řekla jsem stále potlačujíc smích. Najednou se nebe zatáhlo a celou alej ozářil blesk. Po něm následovali hromy a hustý déšť. Ještě že jsme byli schovaní pod altánkem. Začala jsem se smát. Dan se na mě dívala dost překvapeně dokud mu moje sestra nevysvětlila, jak moc miluju bouřky. Blesky protínaly oblohu a hromy otřásaly naším altánkem. Najednou mě přešel smích. Zem se zachvěla...