Jaké bych asi měla mít pocity po tom, co jsem se vrátila z mrazáku?

Zaprvé, je mi hrozná zima, neboť jsem několik měsíců trčela v mrazu. Zadruhé, cítím se trochu nesvá, za to, že jsem jen tak opustila hrad, ale zároveň si říkám: „Vždyť jsi k tomu měla dobrý důvod, neboj, nebudou se na tebe dívat skrz prsty.“

A hned první den a hodinu mi přišla sova od NaSaší Jackson, která mě uvítala a já byla hrozně šťastná, že na mě nikdo není naštvaný…

Jistě, nejsem žádná mašina na body, já vím, ale přesto si mě možná někdo všiml a mě bylo líto jen tak odejít a nic neříct. Prvotní dojmy ze znovupřijetí jsou opravdu velmi kolísavé. V jednu chvíli jsem byla šťastná, jako nikdy, že jsem zase zpátky, ale v druhé jsem se tahala za vlasy – asi jako v tom úžasném mudlovském filmu Na vlásku, kde Locika litovala svého činu a  zároveň byla neuvěřitelně naplněna štěstím.

Řekla bych, že podobně se asi cítí každý, kdo přišel z tzv. mrazáku a já si myslím, že bychom takovým lidem, mezi kterými jsem i já, trochu pomoct znovu se začlenit do kolektivu. Jsem si ale jistá, že tohle už se tu děje odjakživa, takže nemám strach o navrácené osoby, které se chtějí nějakým způsobem revanšovat.

Musím říct, že jsem ze začátku měla problémy s přihlášením… Registrace byla otevřena a já vzrušeně klepla na to tlačítko, že jsem již obyvatel hradu a chci obnovit svoji postavu. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem byla přihlášená na ten nebo tamten mail, takže jsem žádost odeslala dvakrát. Ano, v první chvíli jsem si říkala, že to je asi trochu pochopitelné, vždyť nevím, který mail tam byl používám, ale další den nebo dokonce už ten den jsem se omlouvala, že jsem žádost poslala dvakrát.

Další problém byl, že registrace byla uzavřena a mně bylo řečeno, že e-mail přijde do tří dnů. Čekala jsem a čekala a nic stále nepřicházelo. Jediné, co jsem viděla přicházet, byla panika. Co když mě neobnoví? Co když je něco v nepořádku?

Ale když jsem pak znovu a znovu napsala do návštěvní knihy otázek, tak jsem dostala odpověď, že mám vyzkoušet, jestli se mi jde přihlásit… hm.. to by ještě šlo, ale jaké uživatelské jméno jsem to vlastně měla?

A tak začalo mé další dobrodružství v podobě odkazu Zapomněli jste ID nebo heslo? a zkoušela jsem oba své maily, protože jsem si nebyla jistá, který z nich to je. A nakonec to byl můj starý mail který dosud už nepoužívám a zjistila jsem, že mé uživatelské jméno je úplně jiné, než jsem myslela a v hlavě mi problesklo: Ahááá.

Ten pocit z přihlášení a když se objevila kolejní místnosti Zmijozelu byl… naprosto elektrizující a nejúžasnější pocit, jaký jsem za poslední tři měsíce v internetové komunitě zažila.

Každý, kdo se obnoví z mrazáku je svým způsobem člověk, který měl v té době nějaké své problémy a neměl čas, aby studoval. A já jsem samozřejmě byla jedním z nich. A lituji lidí, kteří žádné problémy nemají… to musí být opravdu nuda…

Catalina Jean Geanta