Pročítala jsem různé kolejní plátky, vrhla jsem se dokonce i na Denního věštce, jenže nikde není o tom dni, kdy byla polovina školy popálená, ani zmínka! Rozhodla jsem se tedy, že o něm něco málo napíšu. Takové shrnutí toho, co se dělo… Neváhejte a čtěte dál!

Nejdříve trocha historie, abyste, především ti „nezasvěcení“, nováčci, nebo prostě ti, kteří se na to neustále ptali, věděli, proč se vlastně Ohnivý den koná, proč se jmenuje tak, jak se jmenuje, atd.

Kdysi dávno, před několika lety – v dobách, kdy byly Hogwarts takřka „v plenkách“ – se stalo jedno veliké neštěstí. Hrozilo totiž, že se škola zavře a navěky zmizí z povrchu zemského. Naštěstí se našlo několik jedinců, kteří za školu bojovali a nakonec ji i zachránili. Byl to ale boj veliký, převeliký. Právě proto se slaví několik dnů jdoucích po sobě (a odehrávajících se na konci listopadu):

• Den zoufalství (což byl právě ten osudný den, kdy škola zmizela a nikdo nevěděl, zda zmizela nadobro, zda je vůbec ještě objeví… jestli je to úplný konec…)
• První den smutku (škola se stále neobjevovala)
• Druhý den smutku (stále a pořád nic, jen špetka naděje, že se škola snad vrátí…)
• Ohnivý den, kdy se škola „znovuzrodila“, vrátila se, brány byly znovu otevřeny… (odtud tedy ten název, jelikož se škola znovuzrodila podobně jako nádherný pták fénix, který na konci svého života shoří, a pak povstane z popela… Jenže to snad všichni víme, ne?)

Tedy, poslední Ohnivý den se konal 26. listopadu tohoto roku (2013 – pozn. redakce). Bylo skutečně o co stát. Sice se zpočátku nedělo téměř nic, tedy kromě toho, že jste mohli u bran školy vidět veliký nadpis „Ohnivý den“, ale večer ve Velké síni se už konečně něco dít začalo! Objevil se fénix, ten nádherný, majestátný, ohnivý pták, který zářil a poletoval z jednoho koutu Velké síně do druhého. Přitom z něj sršela spousta jisker, které občas dopadly na nějakého toho nebohého studenta a přinejlepším mu trošku spálily oblečení.

Fénix osobně!

Když už fénix náhodou ladně dosedl na nějaké předměty či některou z židlí, hned se za ním vrhla skupinka složená převážně ze studentů, ale také i profesorů. Všichni chtěli využít příležitosti a pohladit si bájného ptáka!

Jenže fénix je přeci jen pták ohnivý, že… takže není divu, že se téměř všichni, kteří se ho dotkli, pořádně popálili… Schválně říkám že „téměř všichni“, protože někteří na to šli mazaně a vzali si rukavice…

Nu, z fénixe bylo takového nadšení a takové účasti, že byla téměř polovina zdejší populace nemocná, právě kvůli popáleninám. Takže se uskutečnily různé výpravy do ošetřovny, kde tím pádem bylo celkem rušno. A nejen na ošetřovně. Byla totiž odemčena apatyka, kde se vyskytují všelijaké dryáky, všech barev a chutí (a také složení, samozřejmě!). Jak je známo, měli byste nejdříve vědět, co to vlastně budete pít, že ano… Jenže na to někteří studenti nedbali a vzali apatyku útokem. A pak se divili, že k popáleninám ještě jako bonus dostali Pazubnici, Mravenčí mor, a podobné nemoci.

Hodiny ubíhaly a hradní obyvatelstvo už bylo lehce znavené a hlavně dost popálené. Fénix pořád létal sem a tam, ale nic moc, kromě ohořelé Velké síně, z toho nebylo. Jenže pak jsem se dotkla fénixe znovu, ze zvědavosti, a co se nestalo! Dostala jsem magíka! Jakmile to všichni uviděli, počali fénixe také hladit, a najednou se objevilo tolik nových magíků…

Já jsem z toho byla tak nadšená, že mi asi samým nadšením sklouzly rukavice a hladila jsem fénixe dál. A hladila jsem a hladila, a hladila a hladila… V jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že se mi podaří změnit se v fénixe (což se mi, merlinužel, nepovedlo)… A ejhle, najednou se mi vyklubalo asi 24 popálenin! Nejspíš jsem trhla hradní rekord… 😀

Ve Velké síni jsem nestrávila celý večer, jelikož jsem musela vyřešit několik mudlovských záležitostí, ale hlavně jsem se pokoušela hledat, kde bych sehnala těch dvacet čtyři popáleninových mastí… Nějakou chvíli to trvalo, ale našlo se pár milých nejmenovaných osob, které mi pomohly a masti mi darovaly. Jsem jim za to vděčná. Akorát mě ještě teď štve, že se mi ta proměna nepovedla! …Ale což, třeba se to povede příště… Kdo ví? 😀

Každopádně, toto byly zážitky z mého vůbec prvního Ohnivého dne. Užila jsem si ho dost a dost (v tom dobrém slova smyslu, samozřejmě). Akorát mě na konec napadá poučení… A to zní: Nesnažte se změnit v fénixe, nehlaďte ho bez rukavic a hlavně nelezte do apatyky, když nevíte, co máte vypít…

(= nepijte ty krásně barevné lahvičky jen proto, že jsou tak krásně barevné!)

Pro HK
Maia Lynette Aerangis