Mé kouzelné prázdniny ~ Eleanor Charlotte Fields

Dva měsíce před letními prázdninami to chytlo i naší mámu. Jakási dovolenková horečka, či co to je, každopádně velmi nebezpečná nemoc. Zrovna k nám přišly na čajový dýchánek („utíkej, dokud slyšíš smích“ tomu říkáme s kamarádkami) a mamka se dozvěděla, že všichni sousedé někam jedou. Táta si okamžitě vyslechl, že všichni kouzelníci od Prasinek ke Godrikovu dolu někam jedou, ale jenom my zase zůstaneme trčet doma. Tak si to prý má představit, povídala, že Vendelína Uchoplochá odvedle jede kotlíkovou přednášku až do severní Evropy! A nebo, to už nemám vlastním uším věřit ani já, Kroplíkovi odnaproti jedou na nějakou mudlovskou, nejspíš bankovní akci, do jihozápadní Asie, je to něco proti tunelování.

Zanedlouho byl táta donucen, aby šel s mámou do cestovní kanceláře, kde měli vybrat druh zájezdu a pak i samotný zájezd. Tuhle část jsem nějak nepochopila, protože místo dovednostního zájezdu, kde bych absolvovala kurzy lektvarů pomocí vyučovacích technik jakéhosi proferora Snapea, zatímco by si naši užívali sluníčka na pláži, jsme jeli na dobrobružný výlet na Mount Everest. Ne že bych si nějak stěžovala, ale tohle je přeci jen docela veliký přehmat.

Do Himalájí jsme v půlce července z našeho domova odlétali na košťatech. Kufry jsme si tam nechali poslat, protože jsme měli na střechu světa dorazit pomocí mudlovského vynálezu zvaného padák. Ještě že jsme letěli na košťatech, protože jsem aspoň neslyšela mámino ustavičné remcání. Po naštěstí bezpečném přistání do Čarodějného střediska na Mount Everestu jsme si hned vyslechli scénu, co se udála na místní stanici, pro utajení kouzel. Místní pracovník by totiž teprve na praxi a místo paměťového kouzla použil na jednoho horolezce kouzlo matoucí. Budu mu držet palce.

Člověk by řekl, že na Mount Everestu bude víc zajímavých věcí, než neschopných praktikantů, ale to by se mýlil. Nakonec si zvykla i maminka, takže jsme měli i docela klid. Na nejvyšší hoře se nám dokonce líbilo tak, že se naši dohodli, že si prodloužíme pobyt. Náhodou to bylo odpoledne toho dne, kdy jsem ráno u dveří viděla bubeníka skupiny ”Výbušná rána” i s jeho oblíbeným nástrojem.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*