Jak to vypadá, když jde člověk ve znamení Kohouta na rande? Co se mu honí hlavou a jak smýšlí o objektu svého zájmu? Třeba takhle.

S největší opatrností jsem dal své koště, jak jinak než to nejkvalitnější, Forcer 2006 Ultra, do kumbálu. Zajistil jsem jej popruhy, aby náhodou nespadlo a, nedejmerline, něco se mu nestalo. To bych asi nevydýchal.

Měl jsem asi hodinu do rande s tou pěknou slečnou z nižšího ročníku. Dlouhé nohy, brunetka… radost pohledět. Na přípravu byla hodina docela málo, ale rozhodl jsem se, že to stihnu. A ono, i kdybych šel nepřipravený, stejně ze mě půjde do kolen, protože jsem přece Blair. Už jen moje jméno je jasnou značkou kvality.

Bez toho, abych věnoval byť i jen jedinou myšlenku tomu, co jsem skutečně dělal, jsem si začal stajlovat vlasy a vybírat oblečení. Vše samozřejmě v barvě mé skvělé koleje, žluté. Stěží bych na sobě snesl jinou barvu, pominu-li tu zvláštní šedou, která je na uniformách.

Myšlenkami jsem se věnoval spíše programu aneb „Jak okouzlit slečnu bez větší vynalézavosti.“ Nebudu lhát. Jsem romantik (tajný) a vždy jsem snil o tom, že jednoho krásného dne zachráním princeznu z vysoké věže, kterou stráží zlý drak. Ale když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že takových princezen je všehovšudy dvě tři na celém světě a že draci jsou docela fajn bytosti, jež by bylo jistě lepší ponechat živé. To takové krysy, které se někdy skrývají ve sklepení… Ty mi dávají zabrat mnohem více. Ale zpět k tématu. Zkrátka a dobře, na dnešní slečny, jež po přečtení všech románků od Evženie Lávstoryjové věří, že jakmile se na ně někdo usměje, je to znamení lásky… Na ty je třeba fakt málo.

Jistěže jsem jako vždy v koutku duše doufal, že tahle bude jiná. Ale moc jsem tomu nevěřil a tu myšlenku se nesnažil příliš jasně formulovat. Ona totiž jiná nebude. Bude to stejná husička jako všechny ty, se kterými jsem si vyšel před ní. Stejně jako je ji vezmu kolem jezera, kam přičaruju piknik, pod hvězdami si dáme ovocný punč… A bude zamilovaná až po hradní věž.

A pak, pak už to přejde jen ve zcela kamarádský vztah, kdy jí občas delším očním kontaktem naznačím, že by přece něco snad jednou… Protože tohle ty holky, promiňte mi ten výraz, žerou. Ony se zamilovávají do představy lásky a myslí si, že vy jste na tom stejně.

Asi jste už uhodli, že přesně takové slečny já rád sbírám. Nemusím se tím ani nikde chlubit, ne, ačkoliv i to je občas příjemné. Hlavní je to vědomí, že jsou do mě zamilované a ještě dlouhé roky budou. Ale ta pravá zábava, to je ta chvíle u jezera, ta chvíle, ten úsměv, nesmělý dotyk ruky, rozhodující o tom, zda je to jen další naivní husička. Zatím jsem ještě nepotkal takovou, která by jí nebyla.

Třeba se jednoho dne najde.

Pro HK
Chelle Lailah Fay