Dopis na rozloučenou

Dopis na rozloučenou – napsal Bertík „Chlupáček“ Cvrnkavý, Z.v.v.

Rozhodl jsem se odejít do předčasného důchodu. Jsem bohužel nucen učinit tak těsně před svátkem Všech svatých, neboť ani tento rok nebyly má přání, výzvy, stížnosti, ba ani prosby vyslyšeny. Tímto rovněž apeluji na všechny, kteří jsou s přístupem ministerstva nespokojeni, aby mne následovali, a napomohli tak k založení odboru, který tomuto zacházení učiní přítrž. Abych věci uvedl na pravou míru a seznámil širokou veřejnost s těmito život ztrpčujícími praktikami, rozhodl jsem se pro sepsání tohoto dopisu.

Jmenuji se Chlupáč Cvrnkavý a jsem vlkodlak. Pro Ministerstvo kouzel pracuji již osm let, tedy od doby, kdy jsem zdárně dokončil Vyšší odbornou školu vlkodlačí a studium zakončil titulem Z.v.v. (Zdárně vystudovaný vlkodlak). Práce v tomto oboru pro mě byla velkým uspokojením, avšak už od prvního roku jsem si začal všímat nedostatečného ocenění nejenom mých služeb. Cožpak si vy kouzelníci, motáci i skřítci neuvědomujete, jak jsme pro Haloween důležití?

Bohužel již od útlých let trpím poměrně závažnou formou astmatu, tudíž potřebuji lehce nadstandardní péči v podobě pravidelného přísunu mátových bonbónů a inhalátoru. Myslíte si, že mi něco takového ministerstvo zajistilo? Ne. Několikrát se dokonce stalo, že můj výkon byl shledán podprůměrným a bylo mi sníženo finanční ohodnocení. Údajně mé vytí připomínalo zvuky, jež vydává prasnice svolávající své potomky.

Rovněž je pro nás vlkodlaky nevyhovující, že je uměle vyvoláván úplněk, a to i přesto, že před pár dny skončil. Nemáme dostatek sil k tomu, abychom se tak často měnili, což má za následek trčící ocas z mužského pozadí, chlupaté tváře či dlouhé plandající uši. Na tuto skutečnost nám bylo sděleno, že vypadáme jako šašci a jsme ostatním vlkodlakům pro ostudu.

Ptám se, kolik urážek může jeden vlkodlak snést?

Když pominu mě a mé soukmenovce, podívejme se například na kostlivce, s nimiž je zacházeno stejně zlovolně. Kostlivcům se nedostává náležitého mazání, což je zdůvodněno tím, že jim mají kosti vrzat a chrastit, ne po ulicích ladně tančit jako baletky. Ale k čemu to vede? Kostlivcům upadávají za chůze končetiny, trpí silnými depresemi a pokouší se o sebevraždu, neboť jim nedochází, že mrtví už nějakou tu řádku let jsou. Obávám se, že takové počínání je nebezpečné pro celý kouzelnický svět!

To je z mé strany téměř vše. Zbývá jen poslední výhrůžka – dopřejte nám, co potřebujeme nebo vás nakopeme do…!

Váš doposud s láskou vyjící
Chlupáček

Pro HK doručila
Yrma Mucholapná

1 komentář

  1. Jooo, to si umím živě představit, takový přístup k jiným kouzelným tvorům! Škoda, že Hermiona se zastávala jenom domácích skřítků.
    Díky za pěkný článek.
    Sally-Ann

Komentáře jsou uzavřeny.