Držíte ji ve svých unavených rukách v krásném obale, snažíte se moc nešustit. Cítíte známý pocit blaženosti, ale zároveň trochu obavy. Víte, co může přijít. Rozhlédnete se, nikde nikdo. Pomalu, za jemného šustění, žabku rozbalíte. Žabka na vás vykoukne a vyskočí z balíčku na vaši ruku. V tom přijde neartikulovatelný křik, lepanec zezadu a než se stihnete vzpamatovat, třímáte jen obal s kartičkou, kterou už stejně máte. Když zvednete hlavu, vidíte již jen vzdalující se pozadí profesorky Lecter. VŽDYCKY!

Pojďme si udělat jednoduchý výpočet. Jedna žába váží 15 gramů. Na hradě je přibližně 370 osob. To znamená, že se za rok rozdá 370 darů v podobě čokoládové žabky. Dále jsou zde Ďáblova jáma a úkoly. Těch by se mohlo rozdat kolik? Sešlo se kolegium skřítků, kteří tvrdí, že jsou to dohromady přibližně dvě týdně. Ale domnívám se, že je to spíše pesimistický odhad. To by znamenalo dalších 100 žabek ročně. Celkem jsme tedy na 470 žabkách za rok. To nám činí přibližně 7 kilogramů čokoládových žabek. To už je slušná hrudka čokolády. Pokud navíc vezmeme v potaz, že profesorka Lecter tuto činnost provádí již téměř 3 roky, je to něco málo přes 20 kilogramů čokoládových žabek. A já se ptám, kde jsou?

Vydal jsem se na výpravu za pravdou. Navštívil jsem jak kabinet profesorky Lecter, tak její dům (ještě před dočasným zánikem Godrikova Dolu). Mohu vám říct, že ať jsem šmejdil, jak jsem šmejdil, po čokoládových žabkách ani stopy. Ani tam, ani tam. V domě byly na stěně maximálně tři prasečí hlavy. To mělo k žabkám tak asi nejblíž. Mimochodem, tři prasečí hlavy? To také stojí alespoň za pozvednuté obočí. Profesorka Lecter žabky zabavuje (nebo jak ona tvrdí zachraňuje), ale po žábách ani vidu, ani slechu.

Pravděpodobných i méně pravděpodobných teorií je mnoho. Jako třeba že žabky jsou přeprodávány do otroctví nebo se z nich tvoří armáda, která má za cíl zničit produkci budoucích žabek, či nedej Merlin, jsou roztaveny na čokoládové lázně. Dostaly se ke mně i naprosto bláhové informace, že si žabky užívají zaslouženou dovolenou. Bohužel v C.A. Part o žádné hromadné dovolené nikdo nic neví. Occamova břitva tvrdí, že řešení je vždy to nejjednodušší. Každý ví, co se s čokožabkami dělá nejčastěji. Profesorka Lecter se čokoládovými žabkami láduje sama!

Doplnění článku po zakoupení vlastnického podílu Hadího krále profesorkou Lecter: Všechno jsem si vymyslel, žádné krádeže se nekonají a ty počty ukradených žabek nesedí už vůbec. Kanibalismus se nekoná. Všechno je křišťálově čisté. Všechny žabičky si vesele kuňkají a kvákají v Žabím hnízdě, které bylo postaveno zcela bez dotací.

Pro Hadího krále
Hayden Folivora