TF: – odkašle si – Ahoj, Kope. Vlastně „Koptos“ je celkem exotické jméno, jsi odněkud z daleka?

KKL: Ahoj, Tarbíku. – usměje se – Ano, pocházím celkem z daleka… Přesněji ze severních zemí…

TF: Fíha, to je docela daleko… A jak ses vlastně dozvěděl o naší škole?

KKL: Inu, za tímhle se skrývá zajímavý příběh.. Když jsem byl na měsíční výpravě, několikrát přede mnou ležela zmrzlá sova s nějákým dopisem. Když jsem potkal už asi desátou se stejným dopisem, odvážil jsem se  podívat, co je vevnitř. Byl to dopis pro mě se vzkazem, cituji: „Přestaň plýtvat naše sovy a dostav se konečně do Bradavic!“

TF: Tak to jsem ráda, že ses nakonec dostavil.  – zasměje se – A jak se ti na hradě líbí? Už sis našel nějaké kamarády?

KKL: No… musím uznat, že je tu o poznání tepleji. – zasměje se – A ano, pár kamarádů jsem si již našel. Mezi těch pár vyvolených patří naše milá Andra s koštětem, poté velmi milá a velmi gamblerská duše Adachi Hirai a v neposlední řadě ty, můj milý Tarbíku. – usměje se –

TF: – při zmínění svého jména se zamračí a ožene se vypůjčeným koštětem, takhle jí nikdo říkat nebude –

KKL: – vidí svištící koště, tak radši sebere medovinu a mizí pod stůl –

TF: – zděšeně pozoruje schovávajícího se Kopta – Počkej! Tak teda ještě jednu otázku…

KKL: – vykoukne zpod stolu – Vážně jen jednu?

TF: – přikývne – Vážně jen jednu.

KKL: – vyleze zpod stolu – Dobrá…

TF: Poslyš, tohle by mě opravdu zajímalo… už ses probojoval do pánských ložnic nebo spíš pořád v přístěnku na košťata?

KKL: – odkašle si – Abych pravdu řekl, v přístěnku jsem nikdy nespal. Většinu času jsem prospal pod tvojí postelí, ale různě jsem to střídal… Nyní spím na střídačku pod tvojí a pod Andřinou postelí… A rád bych jí tímto vzkázal, NECHRÁPEJ SAKRA TOLIK!!!

Pro Hadího krále
Tabitha Firestone