Kam zmizel zmijozelský mazlíček?

Všichni jsme se již doslechli o tom, že ve zmijozelské společenské místnosti už nějakou dobu není králík Potlouk. Všemje záhadou, kam zmizel. Někteří tvrdí, že je uvězněn v hromadě Zpytlehněvových smrdutých ponožek, jiní zas, že se nachází za hromadou věcí, které skladuje, a další zas, že ho přestal bavit život ve zmijozelské koleji, tak se vrátil k původní majitelce. Po neúspěšném hledání jsme králíčka nenašli na žádném z výše uvedených míst. Všichni byli zoufalí, že se nám ztratil kolejní mazlíček.

Když jsem však jednou byla v dívčí ložnici sama a přemýšlela, o čem dál bych mohla napsat do Hadího Krále, všimla jsem si zvláštní siluety za skříní u postele jedné z dívek. Mělo to vystrčené ušiska a hned mi docvaklo, kdo by to asi mohl být. Byl to náš králíček Potlouk, který všemožně syčel a okusoval nervózně nožičku od skříně.

(zde na fotce vidíte vyobrazení zmijozelských dívčích ložnic a králíčka schovávajícího se za skříňkou se svícnem a lebkami. Po poradě se Zpytlehněvem jsme se rozhodli přidat i pár oken, abychom do budoucna neodradili prváky, kteří se dostanou do naší koleje a kteří by po zjištění, že Zmijozel nemá přístup ke světlu, mohli chtít změnit kolej. Jelikož byla naše žádost na zvětšení prostorů zamítnuta, nedalo se dělat nic jiného než lhát a přibarvovat pravdu.)

Vytáhla jsem ho odtamtud dřív, než by mohla skříň spadnout a vše by opět bylo na mně. Kdo by přece podezíral čtyřiceticentimetrovou hrudku masa, kostí a tuku s prodlouženýma ušima a nevinným výrazem ve tváři.

Posadila jsem ho na gauč a snažila se ho uklidnit, jenže se bránil a chtěl zpět za skříň.

Chtěla jsem zjistit, co mu je a proč tak odmítá nadále pobývat ve společenské místnosti, takže jsem si musela sehnat překladač z králíčtiny.

Došla jsem tedy za madam Cerridwen, která vyučuje Péče o kouzelné tvory a zároveň Tajemství cizích řečí, zda by mi nemohla půjčit překladač.

Stálo mě spoustu úsilí, přesvědčování a srpců, než mi madam překladač půjčila, protože tento přístroj nebyl nikdy používán. Musela prohrabat celou skříň, div do ní nespadla. Občas byla v nepěkných legračních pozicích, které bych nejraději zachytila, ale Hadí Král není žádný bulvár, a nebylo by to vhodné. Po dobrých 10 minutách hledání mi ho předala, vysvětlila, jak se používá, a já se mohla vrátit na kolej za králíčkem, který byl opět zalezlý za skříní. Díky planým slibům a jídlu se mi ho podařilo dostat ven dřív, než jsem si myslela. Konečně jsem mohla uskutečnit rozhovor pro náš kolejní časopis.

Potlouk: Už mám dost, jak mě všechno to harampádí utlačuje. To už si ani čistokrevný králík nemůže najít chvilku soukromí a místa pro odpočinek?!

Soo: Hele, promiň Potlouku, ale celá kolej se po tobě shání už nějakou dobu. Mysleli jsme, že jsi utekl zpět k původní majitelce. Jak dlouho už „bydlíš“ tady za skříní v naší ložnici?

Potlouk: No jo, pořád mě někdo shání, pořád se se mnou někdo chce mazlit, zvedat mě a cumlat mě. Zdrhl jsem hned, jak se začala rozpadat společenská místnost. Zasypalo mi to můj polštář, na kterým jsem spal, a zásoby jídla! Musel jsem něco podniknout!

Soo: Jo… to chápu, ale proč jsi se schoval zrovna v naší ložnici? Proč ne chlapecká ložnice?

Potlouk: V chlapecké ložnici to podivně páchne, navíc tam je také spoustu odpadků, které nazýváte „famfrpálové dresy, chrániče a helmy“ a další nepotřebné věci. Navíc jsem chlapák, proč si myslíš, že jsem šel do dívčí ložnice, někdy bys měla zapnout mozek, slečinko. – vytvoří se mu šibalský úsměv –

Po tak nemravném chování a urážce mé osoby jsem se zmohla už jen na jednu otázku. Tohle si teda dovolovat nebude! Má to 40 cenťáků a myslí si, že když je roztomilý a zákeřný, že si bude dovolovat? To teda ne! Příště dostane salát se zapíchnutým nebelvírským mávátkem!

Soo: No… dobrá… mám pro tebe poslední, ne tak důležitou, otázku! Hodláš se někdy vrátit do společenské místnosti?

Potlouk: Vrátím se, až bude trochu poklizeno. I když… je konec roku a pan Matthew zase nacpal školu usmrkanými nováčky, kteří mě budou ohmatávat a otlapkávat hned, jakmile zazní kolej „ZMIJOZEL!“, takže svůj návrat budu ještě bedlivě promýšlet. A teď zmiz, přicházejí dámy, musím zaujmout svou pozici při šmírování… teda… zvelebňování svého budoucího domečku. – odskáče zpět za skříň –

Doufala jsem v trochu přínosnější rozhovor, ale po tomhle jsem zažila možná tak trauma. Příště si ještě rozmyslím, jestli budu ještě dělat rozhovor se zvířaty. Bůh ví, co si myslí o čarodějkách a čarodějích. Každopádně vám mohu říci, že od té doby se radši trochu projdu a převlíkám se v dívčí umývárně, kde mě aspoň nebudou sledovat studenti opačného pohlaví.

Pro Hadího Krále

Sooyeon Choi

3 komentáře

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*