Jako první jsem vyzpovídala slečnu Ontariu Emori Reyes, kterou jsem zastihla, jak se plížila kolem famfrpálového hřiště a sledovala starší ročníky na individuálním tréninku. Místo toho, abych ji nahlásila profesorům, že strká nos, kam nemá, jsem s ní udělala dohodu a využiju ji pro svůj článek do Hadího krále. Sice byla trochu zpruzená, ale co by neudělali prváci pro čistý štít?
Sooyeon: Netvař se tak kysele.
Ontaria: Hm… no můžeš začít, ať už to mám za sebou. – zamračí se a zkříží ruce na hrudi –
Sooyeon: Přála sis chodit na Bradavickou školu čar a kouzel? Jak jsi zareagovala, když ti přišla sova s přijetím?
Ontaria: Přála jsem si to už jako kouzelnický záprdek. – usměje se – A když mi přišla moje sova o přijetí, tak jsem začala běhat po místnosti a měla takovou radost, že ze mě lítaly jiskřičky a zapálila jsem závěsy u okna. Samozřejmě omylem. – zasměje se –
Sooyeon: Ježiši. – zasměje se – To z tebe rodiče museli mít velkou radost, když zjistili, že mají propálené závěsy. A odkud vlastně jsi?
Ontaria: Pocházím z malé vesničky ve středozemí, kde žije spousta mudlů, takže mám spoustu mudlovských kamarádů, ale největší zábava je, když je škádlím kouzly a oni pořád přemýšlí, co se to stalo, a já se tvářím stejně udiveně, ale v duchu se můžu smíchy rozervat.
Sooyeon: Tak hlavně, aby na to nepřišli! A co rodiče, jsi z kouzelnické rodiny? Popiš svou rodovou linii. – napije se vody –
Ontaria: Nepřišli mi na to díky tomu, že mamka je vždy někde poblíž, takže mě jen tak nedostanou. Pocházím z dlouhé linie kouzelníků, která však není zaujatá proti mudlům. Jediný, kdo by u nás vyčníval, by byl asi praděd, který byl napůl kouzelník a napůl mudla a ještě ke všemu to byl moták, ale aby to nebylo tak nápadné, tak se naučil tomu, co mudlové říkaj kouzla, a furt tahal králíky z klobouku… už ani Piňďa to nežral. – zasměje se –
Sooyeon: – zasměje se – Takže další čistokrevný kouzelník! Ale je dobře, že nejsi zaujatá proti mudlům. Čeho bys chtěla dosáhnout na této škole?
Ontaria: Tak každopádně asi vystudovat… naučit se spoustu užitečných kouzel, získat řád Salazara Zmijozela a hlavně si to tu chci pořádně užít. Konečně můžu kouzlit a neschovávat se mámě pod sukni. – uchechtne –
Sooyeon: – představí si Ontar, jak leze mamce pod sukni a vůbec jí to nepřipadá divné – Zvláštní představa… – uchechtne se – A co famfrpál? Mezi prváky máš momentálně nejvyšší úroveň na střelci. Máš v plánu pokračovat na tomto postu? Chtěla by sis vyzkoušet další posty?
Ontaria: Chtěla bych vyzkoušet i jiné posty. Jako střelec je fajn, ale občas dát někomu ránu potloukem a ne ji furt dostávat mě také dost láká. – zamyslí se –
Sooyeon: – soucítí s Ontar – Jsi oblíbený terč, že? – zasměje se – Chceš vzkázat něco pěkného našim reprezentujícím odrážečům a kapitánce? Nějaký krásný pozdrav?
Ontaria: Terč oblíbený opravdu jsem – povzdechne -, ale co, časem si zvykneš. Chci jim vzkázat, že jestli nezískají pohár po tom, co si na mě trénujou odpaly, tak se vypracuju na dobrého odrážeče a každý ode mě schytá minimálně tolik potlouků, kolik jsem jich schytala já. – zazubí se, už jí je jasné, kdo bude na příštím tréninku terč –
Sooyeon: Moc dobře vím, jaké to je. – zasměje se – Sama jsem byla oblíbeným terčem, hlavně naší Lori a mého hadonoše. Co půlhodinu, to jsem byla aspoň jednou dole! – otřese se – Ještěže mám tadytu kapitolu života za sebou. – vůbec nemyslí na to, že je teprve ve druhém ročníku –
Ontaria: – přemýšlí, zda si teď Soo na sebe neušila značku terč č. 2, aby nevyšla ze cviku – Tak aspoň v tom nejsem sama. – zasměje se –
Sooyeon: Poslední otázka: přála by sis dostat se do týmu a co bys chtěla vzkázat své hadonošce?
Ontaria: Tak pokud příležitost dovolí, tak bych se chtěla někdy do týmu dostat. Pálit do jiných barev musí být také zábava. – rozchechtá se – Své hadonošce bych chtěla vzkázat velké děkuji, že mě tak hezky přijala a zasvětila do zmijozelského světa a za tu její úžasnou fotku, kterou mám ve svém diplomu. – odkašle si a přestane se smát –
Sooyeon: Dobře, to bude stačit, a teď zmiz, než si to rozmyslím a prásknu tě.
S letem světem se ztratila z dozoru jako zlatonka při prvních minutách famfrpálového zápasu.
Sharlindru de Vries bylo snadné najít. Sotva jsem vešla do Velké Síně a viděla ji, jak je zabořená do učebnic a píše mimořádné domácí úkoly. Nenápadně jsem si sedla naproti a čekala, až si mě všimne.
Sooyeon: Ahoj, nechceš mi pomoct s článkem?
Sharlindra: – zvedne hlavu – Ani ne.
Sooyeon: Prosím.
Sharlindra: Ne.
Sooyeon: Prosím!
Sharlindra: Ne!
Sooyeon: Seženu ti 5 galeonů od Zpytlehněva.
Sharlindra: Poslouchám. – přestane psát –
Sooyeon: Přála sis chodit na Bradavickou školu čar a kouzel? Jak jsi zareagovala, když ti přišla sova s přijetím? Rozmluv se nám!
Sharlindra: Tak pro mě to byla trochu samozřejmost, vůbec jsem nepředpokládala, že bych já (nebo jakýkoliv jiný de Vries) mohl být NEpozván. Takže sovu jsem přijala klidně, prostě jsem s tím počítala. Ale tak samozřejmě jsem se těšila, to ne že ne, Bradavice jsou zábavou proslulé.
Sooyeon: Zmínila ses o de Vries. To zní vznešeně! To je nějaký váš rod? Odkud vlastně pocházíš? Samo tvé jméno zní zvláštně, tak netypicky.
Sharlindra: Ano, rod de Vries je jedním z nejstarších kouzelnických rodů Evropy. Původem je z Nizozemska, kde je toto jméno celkem běžné, ale pak jsme si našli novou domovinu a tady to zní podstatně exotičtěji a vznešeněji, což je příjemný bonus. Moje křestní jméno… – pokrčí rameny a zasměje se – …na to by ses musela zeptat mých rodičů.
Sooyeon: Poslední otázka: co bys chtěla dokázat za svá školní léta? Chtěla by sis vyzkoušet stát se péčkem (prefekt, primus, pokladník)? A co bys chtěla vzkázat svému hadonoši?
Sharlindra: Vlastně nevím, nějak ambice nemám. Uvidím, jak se to bude vyvíjet. Hlavně se chci bavit, teď jsem na prefekta stejně určitě moc mladá. A až budu starší, uvidíme. Prostě neplánuju.
Co bych vzkázala Zpytlovi? Že má setsakra štěstí, že jsem byla šikovné, samostatné hádě, které ho nepotřebovalo, jinak by dostal kotlíkem po hlavě. Hodněkrát. – zasměje se –
Tímto bych chtěla zakončit rozhovory s letošními háďaty. Všichni jste byli skvělí a snaživí!
Pro Hadího krále
Sooyeon Choi
1 komentář