Né, to já nemůžu vědět přece. Až dostanete svíčku, která nehoří, protože na ní rostou houby, mně to bude celkem jedno. Né, vlastně, mně to jedno nebude. Já se budu bavit předstíráním, jak moc mě to mrzí. Myslíte, že bych uměla nějak uvěřitelně i ukápnout slzu? Je to sice výzva, ale přece jenom jsem celkem schopná čarodějka!

Takže první hádanku máme víceméně úspěšně za sebou, čeká nás jich ještě 14. No nevím, jestli tu s vámi tolik let ještě vydržím. Ale nějak tuším, že až – pokud tedy vůbec – zaženete Z.L.O., že mě zase šoupnete někam do vlhkého sklepení, kde mi bude dál praskat můj drahocenný damarový lak na plátně a vám to bude jedno. Nevděk světu vládne…

Za správně zodpovězenou hádanku vám teď předávám 2 vzácné svíce s bílým plamenem. Samozřejmě teď je nezapalujte, to až půjdete do sklepení k zaklínadlu. Do té doby by vám mohly vyhořet. Sice by vaši kolejní místnost velmi atraktivně ozařovaly, ale do sklepení byste pak šli po tmě, jak věštecky poznamenala Wenai Lafayette.

Přistupte tedy blíže k mému jedinečnému obrazu, abyste mohli svíce převzít… Hernajs, né všichni najednou, vyšlete posla… někoho spolehlivého, kdo tyto vzácné svíce zamkne na bezpečné místo a bude je chránit vlastním tělem. Měl by to být někdo dostatečně lakomý, kdo není ochoten pro svou kolej ze zamčené truhly něco někomu dát, i kdyby mu ostatní předkládali sebelepší nápady na využití. Je mezi vámi někdo takový?

Koho mi to sem strkáte? …říkala jsem posla, né osla.

No neboj se, studentíku… jakpak ti říkají?

-sím, Zpytlehněv.

S čím pytel? To je jméno??? A jsou vaši rodiče zdrávi?? Ale to je jedno, vaše rodina mě vlastně nezajímá, jestli je „pytel něčeho“ jméno, tak se s ní seznamovat ani nechci. Ách jo, kam ty časy dospěly. Takže milý Pytle, nechť už jste s čímkoliv, tady máte 2 vzácné svíce – jééé, není tohle tady plíseň? Podívejte se na to, vy máte lepší oči, ty moje jsou jenom namalované. Né? Jenom stín to byl, říkáte? No když to říkáte.

Dobrou radu vám dám na závěr. Hádanky nelze brát doslovně. Jsou to nápovědy, indicie plné metafor, náznaků a básnických nadsázek.

Tuhle se ke mně ve sklepení zakutálela nějaká knížečka mudlovských básní. Trochu jsem na ni mrkla svým okem, jako co tam mám v tom sklepení dělat? …nějaký Bezruč. Vím, že vám to nic neřekne, mně taky ne… ale zaujala mě básnička:

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.

Fakt žijí mudlové 100 let? A navíc v šachtě??? A mohou celých 100 let kopat uhlí? Oni se mudlové nějak vyvinuli, co jsem v tom sklepení??? To za mých mladých let nebylo!!!