No vidíte, děti, ono to půjde. Však taky kdo by chtěl plesnivé svíce, že? Na panně jste si zjevně rozehřáli hlavu na provozní teplotu a teď už to půjde samo. Domnívala jsem se, že rozehřátí nebude potřeba, že tuto činnost permanentně zajišťuje škola a nenechává studenty vydechnout a vychladnout, jako tomu bylo za dob, kdy jsem byla inspektorkou výuky. To byly panečku časy – kdo neodevzdal domácí úkol – šup s ním na 3 dny do sklepení přivázat za nohu k tomu velkému trámu nad tím propadlištěm do neznáma. To vám byly krásné časy. Většinou to u trámu vypadalo jak hnízdo netopýrů. Kdy tenhle krásný zvyk vymizel? Už ani nevím. No za mne né! Ještě jako čerstvě namalovaný obraz jsem měla výhled na první část trámku, pak mě dali dál sklepení, až úplně dozadu, a tam už jsem nejenom že nic neviděla, ale ani žádný křik už ke mně nedolehl. Tady vidíte, milí studenti, jak rozsáhlé je hradní sklepení.
(Pokračování textu…)
