Moji drazí zelení a jiní hádající,
jde vám to, jde vám to. Z.L.O. nemá šanci. Kolikátá že už je to hádanka? Nechtějte po mém starém obrazu, aby si to pamatoval. Na to nemám dostatek kapacity paměti, mám jen zastaralý nízkokapacitní RÁM, nikoli vysokorychlostní dynamickou RAM. Mé paměťové buňky jsou jen namalovány olejem na plátně, nejsou tudíž tvořeny bistabilními klopnými obvody a o bitech mám povědomí jen to, že můj byt je nyní tady nad krbem Zmijozelu. A to je vlastně, oč tu běží. Víte, mně se tu nad krbem líbí. Je to tu mnohem hezčí než v tom příšerném sklepení, kam jsem byla odšoupnuta, zašoupnuta a zapomenuta.
Já vám vlastně nevím, jestli vám chci dávat další hádanky a radovat se, jak je hezky hádáte a kolik už máte těch úžasných svíček. Jak tak na vás koukám, jímá mě podezření, že až to báječné, milé a sympatické Z.L.O. bude poraženo a studenti osvobozeni, že mi zase sundáte z krbíku a odnesete mi zase do sklepení. A kdoví, jestli mi tam vůbec odnesete, jestli se mnou jenom nepraštíte u schodů na zem a nestrčíte do mě nohou… a babo, padej. A obraz se bude pomaloučku naklápět, až se jeho těžiště přesune, obraz bude chvíli na prvním schodu balancovat, až se naklopí nad schody, po kterých – zprvu pomalu, poté stále rychleji – se bude sunout dolů, do tmy, do prázdnoty. Tak jako stále lepší, než kdybyste mě odnesli nad kolejní krb Nebelvíru, ale furt žádný šlágr…
Přiznejte se, studenti – kolik očí teď zvlhlo slzami nad krutým osudem mého obrazu? Žádné, co? Tak já vám nevím… nemám vás nechat úpět pod Z.L.E.m??? Jak si mám zajistit stálé místo nad vaším protepleným zmijozelským krbíkem?
Já nad tím ještě popřemýšlím. Zatím holt tedy další hádanka…
4 komentáře