Zmijozelské literární osvěžení – 5

Tak helejte vážení,
jsem už starší obraz, víme? A osoba na něm namalovaná už taky hodně pamatuje. Mám své tempo a požaduji klid. Nemůžete mi takhle popohánět. Já vás z tajemné komnaty slyšela až sem nad krb. Támhle ta studentka dokonce volila slova „Ať ta baba pohne…“ (Pak jsem už nerozuměla, takže ani nevím, čím mám hýbat, kdybych snad náhodou o něčem takovém chtěla i uvažovat.) Mno… vy, vy studentko. Vy, jak se snažíte tvářit, že v místnosti nejste. Vypadáte jako naprosté hádě z prváku. Takhle složité kouzlo ještě umět nemůžete, takže čelte mému laserovému pohledu. A to na vás ještě prstem ukážu.

Cože jste to říkala? Jak se to jmenujete?

Kša… co? Kšarlinda? Šmarjá, nekuňkejte, nebo budete prohlášena za žábu a moc dobře víte, že s žábama je to na hradě dost vachrlaté. Stačí chvilka nepozornosti a už je jimi ládován Angrešt. Jé, zdravím, paní profesorko…

Vaším zdlouhavým hádáním první hádanky jsem nabyla dojmu, že mezi jednotlivými články mohu jet na dovolenou. Jako mám z vás samozřejmě jakože radost, že vám to tak jde, ale příště by bylo vhodnější, abyste při snaze ze mne vymámit další hádanku volili více podlézavý přístup jako dárečky, lichotky a podobně. Rozhodně se nedohadovat, s čím mám hýbat a doporučuji, aby Kšanda už žádné návrhy v tomto směru raději neuplatňovala. Já moc dobře tuším, co říkala!

Takže hádanka…

2 komentáře

  1. Inees Rut Gowstring
    28. 3. 2019 (22:48)

    Slyšíme šeptání a mnoho hluků.
    Chorály, šepot i tlak ostrých zvuků.
    Avšak tu bez něho bylo by hlucho.
    Proto má odpověď nyní je UCHO.

  2. Šlo vám to nějak jednoducho,
    ač TĚŽKÉ přece bylo ucho!!
    Já chtěla mít klid a pohodlí
    a vy jste to vzápětí uhodli.

    Věnuji Vám s upřímnou radostí mne vlastní – 3 svíce.

Komentáře jsou uzavřeny.