Je více než zjevné, že od zamořeného jezera dávají všichni ruce pryč. To, že to dělají famfrpáloví kapitáni, je pochopitelné, stejně jako to, že ti, jejichž smyslem života je neustálé klikání na tlačítka, je budou následovat. Nejde mi ale do hlavy, proč tuto problematiku ignoruje profesorský i zaměstnanecký sbor školy. Když jsem ohledně jezera dokonce psala samotnému panu Nejvyššímu, vůbec mi neodpověděl.

Dokud se totiž tento problém ignoruje, může se předstírat, že se nás netýká a žádný není. Faktem ale je, že to, že máme zamořené jezero, nese spoustu nevýhod, jmenovitě třeba:

1, nákaza se může šířit do dalších částí hradu, pokud se nevymýtí včas,

2, nákaza sama rozhodně nezmizí, takže dokud se na ni nezaměříme, nezbavíme se jí,

3, studenti se časem třeba mohou dostat do situace, kdy se nakazí po kopnutí do TÉHOŽ jezera,

4, z jezera se v tuto chvíli nevytahují žádné poklady – a to ani třeba soušky, které jsou důležité pro topení v kolejních místnostech,

5, to, že kouzelníci problém ignorují, neznamená, že živé tvorstvo v jezeře není zasaženo (a chceme snad, aby vymřelo?),

6, není možné si plnit magíky,

7, díky Úplavici mírně ubývají zásoby Potentill, které na hradě kolují.

Jenže co s tím, když se všichni tváří, že jezero je mimo jejich kompetence i zájem?

Abych palčivé téma konečně otevřela, naběhla jsem do Velké síně, sehnala si pár dalších zájemců o tahání a vydala se s celou výpravou pro pánské sandály. To se podařilo, vytáhla si je Any Dawson, která za tuto oběť bohužel i s Lilien Emity Meissed a Ver Loren Vysvobozenou skončila na ošetřovně. I přes znalosti rizika se však rozhodly do této mise jít, za což jim velmi děkuji; a za to, že mi pomohly téma otevřít, jsem navíc všem nabídla na zaléčení jejich nemocí bylinku. Hned druhý den jsem se vrhla do jezera znovu, abych vytáhla Potentillu, parťačkou mi tentokrát byla zelená a beztělnatá Nina Yozhinski. Na ošetřovnu s Mravenčím morem jsem ulehla já a sova mi ještě navíc urychleně donesla školní trest. Ale víte co? Mně to vůbec nevadí!
Proč by taky mělo? Poležet si den na posteli, kde mám klid, mi opravdu nevadí. Co se zdraví týče… bylinek je ve škole tolik, že opravdu není problém nějakou sehnat, aby se člověk uzdravil; a i těch případných pár srpců mi za to stojí. Sice jsem dostala školní trest za to, že lidi tahám k jezeru, na druhou stranu si nejsem vědomá toho, že bych někoho nutila nebo že by někdo neznal riziko (ostatně se mnou tahala i spousta fialových!). Nezájem o Hannibalovo jezero je třeba zlomit, jinak se třeba stane to, že zůstane zamořené navždy.

Proč tedy píšu tento článek?

Pokud vám přijde, že je důležité se o jezero začít zajímat, prosím, přidejte se ke mně. Pokud vám vadí poležet si na ošetřovně, tak se prosím alespoň ptejte na povolaných místech, aby bylo vidět, že o toto téma máme zájem a chceme ho vyřešit. Pokud s ošetřovnou problém nemáte, tak tahejte! Nestalo se nám, že by nemocní skončili všichni, co se u jezera ochomýtli. Spojme se, spolupracujme, darujme si bylinky, mluvme o tom! Hlavně tuto problematiku dále nenechávejme být, ona se sama opravdu nevyřeší.

Pro dobrou věc je občas potřeba něco obětovat. Pokud budeme aktivní, s morem se něco dít začne, tomu věřte. Bude se o tom více mluvit, bude se hledat řešení, nevyzní to do ztracena. A pokud budeme mít brzy jezero zase v pořádku, věřte, že za pár dní na ošetřovně to opravdu stojí – o nic na ní stejně nepřijdete. Sezóna famfrpálových zápasů, které rozhodují o poháru, ještě nezačala, takže kdy, když ne teď?! Vždyť to je problém trvající už několik měsíců!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille