Z venku ssse mi univerzita zdála mnohem menššší, ale uvnitř to bylo obrovssské. Přivedli mě do kanceláře jakéhosssi Arcikancléře, kde jsssem byl sssvědkem zajímavého rozhovoru. Zkusssím ho popsssat co nejpřesssněji…

Arcikancléř Výsměšek se udiveně podíval na Ferdinanda, který byl stočený na prahu dveří a nadšeně hleděl na muže.

„Vy asi budete ten cizinec, kterého máme za úkol od Vetinariho provést po městě a ideálně i po vzdálených částech Zeměplochy, že?”

Ferdinand přikývl. „Ano prosssím, to jsssem já.”

Výsměšek se otočil ke svým kolegům: „Pánové, nějaký nápad, kdo by se mohl postarat o tohohle milého pána, ehm, hada?”

Přítomní mágové se ze všech sil snažili tvářit, že dělají něco velmi důležitého. Kvestor se přehraboval ve svých sušených žabách a Děkanovi se i přes svoji velikost podařilo schovat do výklenku.

„Sežeňte mi někdo Mrakoplaše, ten s tím má zkušenosti.”

O pár minut později se objevil ve dveřích starší chlapík s otrhanými vybledlými svršky a prořídlou bradkou. Na jeho klobouku bylo vybledlým zlatavým písmem napsáno ‚Mág‘.

„Mrakoplaši, tady hm, pána, jakže se to jmenujete?”

„Jsssem Ferdinand, bassilišššek.”

“Samozřejmě, samozřejmě, tady baziliška Ferdinanda provedete po městech a pokud bude chtít, tak i někam dál po Zeměploše, rozumíme si Mrakoplaši?”

„Arcikancléři, to ne, na to já nejsem stavěný.”

„Setkal jste se s cizinci? Setkal. A pořád tu stojíte, tak se, chlape, vzchopte, jste na to nejlepší.”

Mrakoplaš se více schoulil a smutným pohledem se díval na arcikancléře.

„Ale pane, já před cizími rasami a tvory utíkal, já se s nimi nebavil ani je neprovázel. Když utíkáte, není dobrý nápad se bavit, stejně jako se nikdy nesmíte dívat za sebe. Prostě jen utíkáte.”

„Konec řečí, Mrakoplaši, do práce,” rozkázal Výsměšek.

Mrakoplaššš ssse mě pak sss viditelnou nechutí ujal a vydali jsssme se do centra Ankh-Morporku. Tedy alessspoň to jsssem ssse domníval. Mág mě po chvilce cesssty zatáhl do nějaké temné uličky a tam rovnou do prvních dveří…

Mrakoplaš se ihned po vstupu urychleně usadil ke stolu nedaleko dveří a začal Ferdinandovi vysvětloval, kde jsou.

„No, tohle je hospoda, určitě jsi už byl v nějaký hospodě. Tak tady je jedna taková. No a jmenuje se U Prokopnutého bubnu, mimochodem.”

Ferdinand se rozhlédl a po chvilce se obtočil na židli vedle Mrakoplaše.

„Aha, a sso sssi mám dát?”

„Pivo, co jinýho,” odpověděl mu Mrakoplaš otráveně. V tu chvíli se o kousek dál ozvalo několik tichých kvíknutí a zvuk chřestících kostí.

„Ssso to bylo?” Divil se Ferdinand.

„Asi krysí smrť, tady často hospodský nějakou krysu zabije, hodí do řeky a podobně. Ty bys možná i Smrťě viděl, lidi ho obvykle nevidí, kočky ho vidí, nevím, jak u tebe.” Mrakoplaše ze zamyšlení vyrušil překvapený sykot Ferdinanda. O kousek dál totiž z myší díry ve zdi vyťapkala krysí kostřička s krátkým pláštěm. Kostřička se zvědavě podívala na Ferdinanda a pak vyděšeně kvíkla.

„Kvík kvík.”

„Já tě nechci sssníssst, neboj, Ty jsssi ale roztomilá,” rozplýval se nad Krysí smrtí Ferdinand. Smrť rozlobeně zakvíkala, ona je přeci děsivá, ne roztomilá.

„Kvík!”

Ještě ohnula čumáček směrem k Ferdinandovi a odťapkala zpátky do díry.

Při sssezení v hossspodě jsssem ssse optal svého průvodce, zda mi ukáže i ssvět mimo Ankh-Morpork. Bohužel ssse to Mrakoplašovi nelíbilo, prý sssi užil cessst až moc. Povedlo ssse mi ho přesssvědčit ješšště na krátkou procházku po Ankh-Morporku, pak jsssme ssse navrátili na Univerzitu. Za pár hodin, až se mágové prossspí a nají, bych měl být přemíssstěn na nějaké dalšší dobrodružssství.

 

Z Ankh-Morporku ssse sss vámi loučí Ferdinand a brzy čekejte dalššší zprávy.

Pro Hadího krále
Ferdinand a Rose Elizabeth Angel