Kouzelnické pohádky

Když jsem byla ještě úplně malinkaté hádě, vyprávěli mi rodiče pohádky ze světa hadů. Chci se s vámi skrz Hadího krále podělit o své nejoblíbenější z nich. Některé jsou starší než sám svět, jiné zase mladší než naše milovaná madam Veronica. Doufám, že se vám budou pohádky líbit stejně jako mně bez ohledu na to, že jste mnohem starší než já, když jsem je slyšela poprvé.



Pohádka první: O perníkové chaloupce trochu jinak

Žila byla jednou v jedné perníkové chaloupce moc milá, ale stará čarodějka jménem Veronica Narcissa Williamsová. Jak už jsem říkala, čarodějka byla již stará a moc dobře neviděla, takže když k ní přišli na návštěvu nějací její přátelé, ani je nepoznala.

Co se jednou nestalo, čarodějka z perníkové chaloupky si všimla, že jí někdo okusuje chaloupku. Naprosto oprávněně z toho byla rozhněvaná, protože perník je velmi drahý stavební materiál a opravit takovou díru v chaloupce není žádná sranda. Když zjistila, že jí někdo loupe perníček, vyšla ven a ptala se pomocí kouzla Sonorus, aby ji každý slyšel: „Kdo mi to tu loupe perníček?“

A ozvalo se potichounku: „To nic, to jen větříček.“

Paní Veronica ale byla s větříčkem Margueritou moc dobrá kamarádka, a tak nevěřila, že by jí větřík Márč olupovala z chaloupky perník. Vyšla ven a zeptala se znovu. Když se jí ozvala stejná odpověď, mávla hůlkou a řekla: „Accio žrout mého perníčku.“ Kouzlem si tak přivolala pravého viníka.

Byli to dva čuníci, jeden s dlouhým ohonem na hlavě a velkým S na břiše a druhý malý a trochu méně chlupatý s M na břiše. Čarodějka se rozhodla, že si čuníky vychová a vykrmí, aby je potom mohla sníst, ale ku svému podivu zjistila, že čuník s písmenem M umí pomáhat, vařit a uklízet, takže si z něj udělala služku. Vykrmovala jen čuníka s písmenem S, protože neuměl nic než jen dělat brajgl v chlívku, ale on ne a ne tloustnout. Tak se čarodějka jednou, když k ní měla přijít na návštěvu její přítelkyně, rozhodla, že čuníka upeče, i když je hubený.

Když ho chtěla dát do pece, zjistila, že čuník neví, jak si nasednout na lopatu, tak mu to chtěla ukázat, aby mohl pohodlně sedět. Čuník i s čuněčicí ji ale hodili do pece, a kdyby na sobě čarodějka neměla kouzlo, aby se nemohla spálit v kuchyni, uhořela by.

Když přišla kamarádka Astorka, našla naši čarodějku v peci a pomohla jí ven. Poté, co čarodějka své kamarádce vše odvyprávěla, Astorka jí řekla: „Prosím tě, však to byla zřejmě naše ztracená háďata Sarah Thompson a Mathias Kjell, ty jsi ale slepá, pořiď si brýle. Tvoje stará kolej ti na ně ráda půjčí, ale hezky s úroky, nezapomeň. I když kdybys trochu podusila Sarah, tak by třeba aspoň přestala zlobit.“

Čarodějka Veronica se praštila do čela a všechno jí došlo. A od té doby naše paní čarodějka z perníkové chaloupky nosí kontaktní čočky, protože brýle se jí nelíbily.

*

Pohádka druhá: O zvířatech, které reprezentují koleje

Žil byl jednou jeden had. Ten had se jmenoval Sal a byl z rodiny zmijí. Jednou chtěl pan Sal uspořádat velikou hadí hostinu. Zval na hostinu všechny možné hady a hadice i s jejich háďaty, všehovšudy jen a jen tu nejjemnější smetánku hadího světa.

Co se však nestalo, nikdo z pozvaných nepřišel. Měli jiný bál, jinou zábavu, a tak se Sal vyplazil ve své hodovní síně a zval všechny, na které narazil, chudé i bohaté. Na původní hadí hostinu dorazilo krom hadů i po jednom od lva, jezevce a vrány, jelikož je Sal ve spěchu pozval také. Normálně se nestávalo, že by se tato zvířata stýkala, ale na hostině se ze Sala, lva Goda, jezevčice Hel a havrana Rova stali úžasní přátelé.

Osud tomu dal, že když se jednou tito neobvyklí přátelé procházeli spolu lesem, narazili na čtveřici kouzelníků.

„Co si myssslíte, že pohledáváte v našem lessse?“ ptal se výhružně Sal kouzelníků, avšak nečekal, že mu jeden z kouzelníků, starý vousatý pán v zeleném hávu, odpoví.

„Zdravím, mé jméno je Sssalzar a toto jsou mí přátelé. Hledáme mísssto, kde bychom založili novou školu pro kouzelníky. Nevíte o nějakém vhodném míssstě?“

Had Sal svým přátelům vyložil, oč se jedná, a po dlouhém povídání se rozhodli, že kouzelníky zavedou na nedaleký prostorný kus louky u jezera.

„Násssledujte nás,“ řekl Sal a čarodějové a čarodějky se vydali na cestu za zvířaty.

Než došli na místo, velice se spřátelili. Když potom pánové Godrik a Salazar a paní Rowena a Helga vybudovali školu, pojmenovali své koleje a dali do jejich znaků právě zvířata, která jim pomohla místo najít. A tak na počest Sala, Goda, Rova a Hel mají koleje svá zvířata. A školu nazvali Bradavice a vesnici pod ní Prasinky podle kance, který Roweně napověděl, kudy se vydat.

Někteří tvrdí, že celý tento děj byl předurčen hvězdami a zvířata s kouzelníky měla speciální pouto, které je dřív nebo později muselo přivést k sobě, jiní věří pouze v podstatu příběhu, jiní zase nevěří v nic, ale většina vám potvrdí, že tenhle příběh na dobrou noc je naprostá pohádka!

Pro Hadího krále
Suzzy Blackwood

7 komentářů

  1. Veronica Narcissa Williamsová
    11. 2. 2021 (16:06)

    Já věřím, že je vám předurčeno speciální pouto s Ferdou ve sklepení, až vás tam zavřu! :Dd
    A vůbec, proč tu není cenzura! Já a mé schopnosti by měly být opěvovány! 😀

  2. No to je krásné a nápadité zpracování! +nadšeně dočetla+ Moc se Vám to povedlo, slečno Suzzy. Už teď se těším na další!

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*