Hru jsem brala jako možnost seznámit se s Ferdinandem. Zelená kolej je potemnělá a zahlédnout ho tam může být někdy značně obtížné. Jednoho dne jsem na něj narazila u vstupu do sklepení (rozhodně jsem se nesnažila dveře otevřít, přísahám). Pověděl mi o maléru s Hadím králem a poprosil o pomoc. Dalo by se tedy říct, že mou maličkost uvítal s otevřenou neexistující náručí!

Mé prvotní nadšení vyprchalo po nedlouhé době od začátku prohledávání sklepení. Přijde mi ironické, že bazilišek oddaně skákal a hledal cestičky k výtiskům, zatímco já jsem se plazila za ním. Kdyby mi byl někdo řekl, že získat už druhý výtisk bude tak náročné, nejspíše bych se mu vysmála a pokusila bych se o to tak jako tak… Aha, takže se ve mně Moudrý klobouk asi opravdu nespletl. Po nedlouhé době (= po hodinách úmorného snažení) se nám podařilo vyskákat pro 3. Hadího krále.

Právě 3. výtisk mi dodal potřebnou motivaci snažit se dál. Skákali jsme, létali jsme vzduchem a padali jsme. Sem tam na mě Ferdinand zasssyčel, což jsem mu brzy začala oplácet; to se zvrhlo v neurvalé vyhrožování, že ho vypnu, pokud se nezačne chovat (z mé strany), a k vyhrožování, že mě napráská madam kolejní za to, že se dostatečně nesnažím (ze strany baziliška).

Trvalo to ještě značnou chvíli a hodně prossseb (= myší), jelikož mu začala docházet trpělivost, ale Ferdinand to se mnou nevzdal a společně se nám podařilo vyskákat pro poslední výtisk. Poslední kamenná plošina se mi zdála jako země zaslíbená. Místo, kde mohu v klidu zemřít.

Co se ale dělo mimo sklepení? Můj mezerník značně trpěl. Často jsem se chodila vypovídat komukoliv do Velké síně. Po nocích se mi zdálo o skákání, zatuchlém sklepení, syčícím Ferdíkovi a mizejících kamenných kostkách. Sem tam jsem si zašla sednout ke Třem košťatům, chvíli prosila Rosmertu o kapičku piva, pak jsem to vzdala a nechala si donést zmrzlinový pohár, abych své zklamání, psychické vyčerpání a vztek mohla zajíst.

Shrnu-li to, Ferdinand na mě už tolik nesssyčí, já na něj také ne, jsem na sebe hrdá, že jsme zvládli posbírat všechny výtisky a můžu v klidu začít vyhledávat odbornou pomoc po tomto náročném dobrodružství.

(pixelart ze soutěže od Barbary Arianne Lecter)

*

1. Co tě přesvědčilo, že chceš Ferdinandovi pomoct posbírat ztracené výtisky Hadího krále? – šeptem – Přinutil tě nějak?

Aya Watanabe: Ferdinand mě ničím nepřinutil, ale jsem si jistá, že by toho byl schopný. – zasměje se – Pomoct jsem se mu rozhodla sama od sebe, možná to je nějaký šéfredaktorský pud, ztracené výtisky jsou noční můra!

Daniela Dark Wolf: Přesvědčil mě mu pomoct částečně můj zmijozelský kamarád Jasper, se kterým jsem se vsadila, a také soutěž, kterou jsem bohužel nestihla. A neboj, Ferdinand mě nepřinutil. – usměje se –

Madam Žába: Obecně se mi líbil tento typ soutěže – přeci jen hra, kterou vytvořil student školy, je poměrně neobvyklá záležitost a zajímalo mě, zda to zvládnu – přeci jen jsem na podobných arkádovkách vyrůstala!

Martin Matýsek: Ferdinand mne nijak nenutil. Mám toho haďoura rád, tak jsem si řekl, že bych mu mohl pomoci posbírat rozsypané tiskoviny. Vím, jaké to je, být trochu chromý. Navíc on nemá ani ruce, ani nohy. – zasměje se –

Saiph Lacaille: Kdybych se nesnažila, asi by to byla ostuda. Když je člověk jednou šéfredaktor, musí se postavit čelem i k takové věci jako jsou poztrácené výtisky… V podstatě jsem neměla na výběr! – zazubí se –

2. Jak probíhalo seznámení s Ferdinandem? Jak na tebe působil, vycházeli jste spolu? Ferdinand dokáže být velice vytrvalý, dalo ti neustálé skákání zabrat?

Aya Watanabe: S Ferdinandem jsem vycházela dobře, dokud po mně nechtěl sebrat druhý výtisk. To se najednou z roztomilého hada stal tyran, co mě nutil skákat všude možně a pořád dokola. – otřese se při té vzpomínce –

Daniela Dark Wolf: No, bylo to zajímavé seznámení a trochu jsem se jej lekla, ale nakonec jsme našli společnou řeč. Skoky byly dosti náročné a mé nervy dostaly zabrat, ale přeci jen se mi tři výtisky povedlo dostat.

Madam Žába: Naštěstí jsme s Ferdinandem staří známí od dob mého působení v koleji, a tak jsme si poměrně dobře rozuměli. On skákal, já radila – férová dělba práce! Ale musím říct, že má můj obdiv, já bych to rozhodně nevyskákala…

Martin Matýsek: Seznámení a celá kooperace probíhala na vysoce profesionální úrovni. Vše bylo správně vyladěné a naprosto v pořádku. Samozřejmě po nějaké době jsme byli oba lehce unaveni, ale já s nezlomným duchem a on s nezlomným tělem jsme bojovali dál.

Saiph Lacaille: Ferdinanda znám, ke své vlastní smůle, až příliš dobře. Normálně na sebe sssyčíme a snažíme se přesvědčit toho druhého o tom, že tenhle článek je lepší vydat dřív než támhleten… a většinou vyhraju já!… Tentokrát mi však žádný pohyb, se kterým předem nesouhlasil, nedovolil! Souboj našich vůlí byl obdivuhodně náročný.

3. Ve Velké síni se mnohokrát řešilo kouzlo „mezerník“. Sama vím, jaké je jej používat stále dokola. Přežila tvá hůlka nesčetná opakování tohoto kouzla?

Aya Watanabe: Hůlka ano, ale nervy málem ne. – zasměje se –

Daniela Dark Wolf: Záhadným způsobem to má hůlka zvládla, ale sama jsem to nakonec vzdala.

Madam Žába: Naštěstí přežili všichni a všechno. Zas tak dlouho nám kouzlení netrvalo. – usměje se –

Martin Matýsek: Jo, mezerník. Já jsem střídal několik hůlek. Je pravda, že dodnes má hůlka s tímto lehce problém. To je holt prokletí těch jednotvárných kouzel, no.

Saiph Lacaille: Přežila to má hůlka, můj mezerník i mé prsty – ale bylo to o fous! Ferdinand se na mě navíc naštval a odsssyčel pryč pokaždé, když spadl více než pětkrát po sobě. Hru jsme kvůli tomu museli zkoušet několik dní!

4. Já sama jsem nad hrou strávila několik dní a Ferdinand při mé snaze posbírat všechny výtisky zažil značné rozhořčení. Co ty? Jaký byl pro tebe pocit padat z kamenů na zem, dolů nebo na kamennou podlahu? Zašla sis také jako já ke Třem košťatům dát piv- tedy pampeliškový čaj, nebo jiný nápoj na uklidnění?

Aya Watanabe: Pár piv jsem si u Rosmerty dala a nebylo to jen na osvěžení, ale i na kuráž a možná i ze zoufalství. – zasměje se – Z kamenů jsem padala víc, než jsem na nich stála, bylo to frustrující.

Daniela Dark Wolf: Ehm… no padání bylo… no hezky řečeno obtížné. U Tří košťat díky tomuto padlo dost máslových ležáků a kafe to samé. Nemluvě již o zmíněných nervech, kterých mi asi moc nezbylo.

Madam Žába: Kdybych měla počítat čistý čas, za který se nám podařilo posbírat výtisky, bylo by to něco pod dvě hodiny. Jeden den jsme si sklepní prostory s Ferdinandem okoukli a hned ten druhý se do toho pustili. Naštěstí se velmi rychle učil některé části procházet, takže to zas taková hrůza nebyla. Na konci jsme ale sesbírání všech výtisků oslavili!

Martin Matýsek: No, nápoj na uklidnění by nebyl správnou volbou. Jelikož mi Rosmerta klidně nalije i něco ostřejšího, motal bych se asi více jak Ferdinand. Každopádně po mých eskapádách byl občas Ferdinand dost pomlácený. Ale jako je pravda, že jsem s ním také prokrastinoval nejednu hodinu i půlden.

Saiph Lacaille: Nápoj na uklidnění nebyl třeba, ale hru jsem opravdu otevírala asi deset dní po sobě. Když mi nešlo dostat se dál, tak jsem radši Ferdinanda nechala odpočívat, šla se od něj odreagovat a vrátila se až ve chvíli, kdy jsme oba měli chuť skákat znovu.

5. Zmijozel se lidem často jeví jako prohnaná, vypočítavá, zlá kolej. Napadlo tě, že hra mohla být vytvořena s úmyslem odvést tvou pozornost, zaměstnat tě, aby zelení měli čas na probírání strategie ohledně školního poháru nebo abys neměla čas na čtení jiných kolejních časopisů? Přeci jenom Ferdinand je skrz naskrz zelený…

Aya Watanabe: Nikdy se mi tak Zmijozel nejevil a nemyslím si, že je na hradě někdo, kdo by si hradní Zmijozel takhle představoval, tak k této otázce asi nemám co říct.

Daniela Dark Wolf: Upřímně jsem si říkala, že samotný Ferdinand je dost zákeřný svými skoky a měla jsem za to, že v tom nějaká strategie bude, ale na nic jsem nepřišla. Tak mi řekni ty, byla v tom taktika?
(Jamie: Byla? – usměje se –)

Madam Žába: Já jsem multifunkční, zvládám víc věcí najednou. Tohle mě nerozhodí!

Martin Matýsek: Ale to klidně mohl být cíl. Ona ta odměna nebyla tak vysoká, aby to případně nějak zasáhlo. Ale spořivé studenty to nalákalo. Je tedy samozřejmě možné, že to bylo cílem vypsání soutěže. Proč by jinak zelená ředitelka nabízela jiným kolejím peníze. – zasměje se –

Saiph Lacaille: K tomuhle nemůžu nic říct! – naznačí před svými rty, že má pusu na zámek –

6. Kolik výtisků se ti podařilo posbírat? A pokud všechny, byl pocit z dokončení hry dostatečnou kompenzací času stráveného s Ferdinandem?

Aya Watanabe: Merlinužel jen jeden. Fakt mě to mrzí, Ferdinande, Saiph, Blakeu, celá zelená koleji, ale druhý výtisk byl nad mé síly. I tak jsem ale s hrou spokojená a musím pochválit jejího tvůrce. Mrzí mě, že jsem neviděla další části, ale věřím, že byly ještě lepší než ten jeden osamocený výtisk na podlaze, co jsem zvládla sebrat, a následující ďábelský parkour, který jsem merlinužel nezvládla.

Daniela Dark Wolf: Již jednou jsem to zmínila, ale i tak… Povedlo se mi ukořistit tři výtisky a byla jsem ráda za takový výsledek. Přeci jen to bylo dosti náročné.

Madam Žába: Samozřejmě, že jsme s Ferdinandem posbírali všechny výtisky! To by bylo, aby nám některý chyběl. Pocit byl smíšený – nemohl by pak třeba udělat pan Blake pokračování? Třeba nějaké pátrání v jezeře? Přeci jen je prakticky na stejné úrovni jako sklepení…

Martin Matýsek: Posbíral jsem nejvíce 5. Tedy poslední jeden mi chyběl a ani nevím, kde byl. Nedostal jsem se nějak do pozice, kdy se muselo vyskočit nad sebe. Asi už mi moje hůlka odmítala toto kouzlo splnit. Škoda. Navíc jsem, trubka, propásl termín na odeslání soutěže. Ale tak bylo to o zábavě a ne sbírání srpců, ne? – usměje se –

Saiph Lacaille: Bohužel – i přes veškerou snahu – nakonec jen 3. Což je půlka! Naštěstí mé poloviční hádě je posbíralo všechny, takže zachránilo mou pověst. – zatváří se samolibě a mrkne na Jamie –

*

Tady to vidíte. Hra rozhýbala hrad a zvedla tržby Rosmertě U Tří košťat (a možná i hradnímu terapeutovi, alespoň v mém případě). Já se však ptám na to, co už zmínila madam Žába – zachce se někdy Blakeovi potrápit nás znovu? A kdo bude skákat/běhat/plavat tentokrát? Že by červený lev nebo jezerní oliheň? Nebo budou muset zamakat studenti vykopnutí z okna Velké síně?

Pokud se nic takového neodehraje, zkuste si alespoň znovu odehrát hru s Ferdíkem.

Pro Hadího krále
Jamie Taylor