Naše redakce mne opět vyslala do Ďáblovy jámy, ale tentokrát proto, abych omrkla hygienu potravin, které zde můžete získat. Jak jistě víte, úspěšný hadač může jednou za čas najít na dně jámy jistou odměnu. Přemýšleli jste ale někdy nad hygienou, než jste si dobroty nadšeně narvali do pusy, do kapes a bůhví kam ještě?

Mezi nejčastější nalezené odměny patří pár svrčků (Ďábel se příliš nepředá, tak nečekejte, že zbohatnete), různé druhy bylinek, bomby hnojůvky anebo něco na zub. Ano, řeč je v tomto případě o Bertíkových fazolkách tisíckrát jinak a čokoládových žabkách, které všichni tolik milujeme. V případě pochutin ale vyvstává nepatrný hygienický problém, a to ten, že nalezené odměny najde hadač ležet jen tak na zemi.

Vzhledem k tomu, že je Ďáblova jáma otevřena celoročně, nebere se tu příliš ohled na počasí. Zmíněné odměny tak můžete najít ležet na trávě, v jehličí, hlíně nebo třeba v blátě, kalužích či sněhu. Je tedy zcela běžné, že k nevšední chuti Bertíkových fazolek okusíte i nějaké to kamení, kus dřeva, ždibec netopýřího trusu a další dobroty. Po tomhle musí být všem jasné, že jsou pravidla hygieny v Ďáblově jámě zcela ignorována! Kouzelnická hygienická stanice i vyznavači dezinfekcí a ultračisticích prostředků by zaplakali…

Na dně jámy jsem měla štěstí na jednoho z úspěšných hadačů, který objevil několik Bertíkových fazolek. Nutno podotknout, že zrovna jeho hrstka fazolek částečně ležela v blátě. To ale dotyčného vůbec neodradilo, na svou odměnu se hned po nalezení dychtivě vrhnul (na hygienu si ani nevzpomněl) a hned si všechny zablácené fazolky s chutí strčil do pusy. Když mě potom viděl, jak se k němu blížím a představuji se mu jménem Hadího krále, vykulil oči, zakuckal se a dal se na útěk.

O chvilku později se mi pro změnu naskytl pohled na mladou slečnu, která rovněž objevila Bertíkovy fazolky. Její odměna pro změnu ležela „pouze“ v hlíně. Dotyčná slečna si s úšklebkem natáhla ochranné rukavice, na obličej nasadila plynovou masku, opatrně sebrala fazolky a vhodila je do připraveného váčku. Po tomto výkonu si sundala veškeré ochranné pomůcky, jež vhodila do dalšího vaku, a celý proces zakončila důkladnou dezinfekcí rukou. Dotyčnou jsem rovněž chtěla vyzpovídat, když jsem se jí ale představila, pouze odvětila, že rozhovory neposkytuje, nestojí o publicitu a slávu.

Štěstí na rozhovor jsem neměla ani u samotného Ďábla, který vede místní jámu. Nicméně vám přetlumočím alespoň pokus o rozhovor.

Já: Dobrý den, jsem z redakce Hadího krále a jako majitele a provozovatele místní jámy se Vás ptám, zda se můžete vyjádřit k hygieně pochutin, které svým hadačům podáváte. Dodržujete hygienické předpisy o skladování a vydávání potravin? Jak jsem měla možnost právě vidět, tak asi ne!
Ďábel: Heleďte se, slečno, já ve svým podniku nejsem zvědavej na nějaký zatracený pisálky, co do všeho strkaj nos. Bavit se budu jedině s někym od hygieny a to Vy nejste, tak zmizte! – rozeběhl se na mě –
Já: – už značně v poklusu na útěku z jámy – Uvědomujete si, že můžete ohrozit zdraví návštěvníků jámy?
Ďábel: Povídám, zmizte odsuď! – plivnul na mne ohnivé jiskry, kterými mi upálil tkaničky od bot, takže jsem musela v zájmu ochrany zdraví a života utéct pryč –

Je jasné, že Ďábel tuší, že by hygienickou kontrolou neprošel. Bohužel i nadále se asi budou návštěvníkům jámy podávat pochutiny, které neodpovídají hygienickým standardům. Nezbývá než doufat, že bakterie a mikroby, jež návštěvníci spolu s cukrovinkami spořádají, jen posilní jejich imunitní systém a neuvězní je na pár dní na toaletách.

Za naši redakci přeji všem hadačům dobrou chuť, silný žaludek a rychlý krok (v případě, že budete muset uhánět na záchod).

Pro Hadího krále
Ruby Élise Day