Vítejte v galerii moderního těstovinového umění! Nazujte si papuče, zrovna jsme navoskovali podlahy! Mé jméno je Vermicelli Googlyeyeová a jsem vaší průvodkyní. Prosím, slečno, tlustočervové zde nejsou povoleni…

Před tím, než vás zavedu k prvnímu exponátu, bych ráda podotkla, že stížnosti ohledně toho, že pořád zveřejňuji své ztřeštěné soutěže, nejsou povoleny, neboť: 1) si mě pletete s kolejní ředitelkou Zmijozelu, 2) usuzujete, že jsem stejně vadná jako ona, 3) si myslíte, že mám potřebu plácat každou špatnou soutěž do tiskovin a 4) mám stejně vadný vkus jako ona. Proto pamatujte, že chodby naší galerie jsou spletité a byla bych velmi nerada, kdybyste se snad při jejím prohlížení jaksi ztratili.

Zde máme náš první exponáá- Pardón, hrozně se omlouvám, vůbec nevím, co to tu dělá! To je můj portrét, který mi kreslila expřítelkyně, ten tu na tak čestném místě nemá co dělat! Prosím, nevšímejte si této neprofesionality a přejděme dál. A nebrblejte, však jste tu zdarma!

Vážení návštěvníci, díváte se na AU-TO. To jest pojízdný mudlovský prostředek pohodlnosti létajícího koberce. Kdo se odváží podívat blíž – ale kšá, nesahat! –, uvidí dusící se děti. Ano, dalo by se říct, že zde autor ventiluje zkázonosnost mudlovských technologií. AU-TO coby výsledek omezenosti obyčejných smrtelníků. Víte, co se stane, když takové AU-TO havaruje? Nejenže se všichni v kabině udusí, ale taky bodák, který se z neznámého důvodu nachází na palubní desce, uštkne všechny pasažéry! Jak si lze povšimnout, AU-TO nemá žádné dveře, jen jakousi prosklenou kopuli. Z toho zkrátka není úniku.

Co? Jestli to spíš neznázorňuje autorovu touhu vymanit se ze zajetí pokročilých mudlovských technologií? Na to jste přišla kde, slečno? Nepřipadá vám to trošku přitažené za vlasy?

Zde vás musím upozornit, že se přes veškeré indicie NEjedná o kolejní ředitelku Zmijozelu. Patrně je v rámu vyobrazena zatoulaná Eillen McFir Elat, případně je dobrým tipem ještě její kolega Zendaer Amattis v nočním hávu.

Nu prosím, poslužte si, kdo jste na těstovinové autoportréty. Autorku znám osobně – je zajímavé, jak se ti umělci vždycky znázorňují v o dost hezčím světle, že? To byste se moc divili, kdybyste potkali autorku jen tak na ulici. Naštěstí pro vás ji znáte jen z toho autoportrétu, a tudíž ji v reálu nezvládnete identifikovat.

To je tak, když požijete moc ohnivé whisky a ve čtyři ráno se v podroušeném stavu plazíte domů. Pak vás napadne se přemístit, protože jste přece kouzelník, ale vaše kouzlo jen neškodně vyrazí z hůlky a porazí strom, který spadne na opodál vesele se pasoucího jelena. Nu což, tak si tu trofej zavěsíte na čestné místo nad krb, a když to přijdou vyšetřovat bystrozorové, obarvíte ho na modro, abyste jim mohli říct, že je to váš patron. Ale berte to z pozitivní stránky, až vás odvezou do nemocnice sv. Munga na oddělení pro duševně nemocné, budete sdílet pokoj a podobné myšlenky i s autorkou toho obrazu a zpívat si „Zabil jseeeem v lese jelenaaaa!“.

Ach ano, zde, hleďte – hřeb prohlídky! Samotná Mona Macarona se svým tajemným špagetovým úsměvem! To je umění, že? Mistrovské dílo naší galerie!

Dívka s hranostajem je pro vás už okoukaná? Co takhle Dívenka s jezevcem? Autorka má možná nějaké potlačované problémy nebo traumata z dětství, která ventiluje kresbou, ale víte co, třeba na motivy obrázku někdo sepíše krásnou čarostorku!

Že je mudlovský svět zdrojem nevyčerpatelné inspirace, nám potvrzuje i toto těstovinové dílo. Extraterestriální život fascinuje mudly už po staletí a… ale paní, co to vykládáte? Nemáme tu žádnou kasičku na příspěvky žákům s poruchou autistického spektra z nadace Jednorožčí prd – tato díla vytvořil respektovaný lid hogwartský! Dobře, když tak naléháte, můžete přispět…

Mám za to, že je na plátně znázorněn bazilišek Ferdinand, rezident zmijozelské koleje, ale máte pravdu, že když si představím, že obraz visí trochu nakřivo, vidím v tom i žížalu nebo housenku s neštovicemi.

Někdo surfuje na divokých nezkrotných vlnách, někdo na rybníčku, kde občas zafouká větřík a zčeří vodní hladinu. Nesuďme!

Věděli jste, že je na hradě speciální předmět ohledně cirkusů? Možná z něj si autorka odnesla tak intenzivní momentku nadaného žongléře. A už nechte to s tou nadací Jednorožčí prd!

Vaše touhy pomáhat mentálně slabším možná uklidní tento skvost. Kdo by neměl rád zvířátka? Ostatně, znáte ten vtip, jak si chce mudla upéct hada, kočku a králíka a ptá se jich, co předtím sežrali? Kočka povídá: „Já měla myšičku s podivnou slinou kolem pusy, kterou jsem sama ulovila!“ Mudla: „Hm, to se dá, to sežere můj podřízený.“ A šup s ní do guláše! Had povídá: „Já měl potkana z kanálu, už tři dny mi leží v žaludku!“ Mudla: „Hm, to taky není špatné, to si moje sekretářka pošmákne.“ A šup s ním do polívky. Pak se obrátí na králíka. Potlouk: „Já snědl zpocenou ponožku primusky Noah!“ Mudla zbledne, čelo se mu orosí a vyděšeně zvolá: „Informujte policii!“

Dobře, až takové ticho tady být nemusí, pokročme proto dál.

Ach, v tomto díle nejspíše poznáváte zmijozelskou studentku Mayu Prinz. Je dost možné, že je zachycena, jak zrovna přichází do kanceláře šéfredaktorky po náročném famfrpálovém tréninku a žádá, aby jí okamžitě vydala články, kterým může udělat korekturu. Anebo jen přišla šéfredaktorku praštit po hlavě, kdo ví?

Drazí hosté, to by bylo z dnešní prohlídky všechno. Pokud jsou zde někteří návštěvníci inkognito a zjistili, že se v prezentovaných dílech nenašli, nezoufejte. Pravděpodobně umíte kreslit nebo to nebyl takový bizá- teda co? Umělecké dílo jsem chtěla říct! Do galerie jsme vybrali pouze ty nejlepší z nejlepších, to už je život.

Jo, abych nezapomněla – poprosím všechny, aby se ráčili do návštěvní knihy vyjádřit, který obraz jim přišel nejlepší, ať víme, jak otřesný vkus naši klienti mají a jak moc se musíme příště snažit. Děkuji!

Pro Hadího krále
Vermicelli Googlyeyeová