Nejbohatší studenti naší školy

Myslíte si, že jsou místní mamonáři na sebe patřičně hrdí? Co nejdražšího mají v majetku a co touží vlastnit? Jaké to je, když přijde na pulty nová kolekce oblečení a oni se nemusí ohlížet kolik co stojí, protože na to jednoduše mají galeony? Berou to jako výhodu? Čtěte v článku.

Vždycky jsem měla oblibu ve velkých trezorech plných zlaťoučkých galeonů, proto také dělám pokladníka nejbohatší koleji na hradě. Nenechte se mýlit, ono bohatství není nikdy dost a do našeho trezoru se toho ještě vejde. – odmlčí se –

Skrytá reklama: Pokud darujete srpeček na konto Zmijozelu, budete mít celý den štěstí. Pokud darujete galeon, čeká vás nekonečná sláva. (Pozn. redakce: škrtnuto pro navádění)

Tentokrát jsem měla tu čest podívat se do největších pokladnic studentů zde na hradě. Sama nemám na svém kontě skoro nic, protože neumím šetřit. Těžko se mi to přiznává, ale celou dobu jsem jen tiše záviděla.

Vyzpovídala jsem devět nejbohatších, jmenovitě Ineesku, Lucy, Lee, Rebeccu, Indris, Abigail, Klotyldu, Uhniltiho a Jagguš. Nenu jsem bohužel nezastihla. Všem bych chtěla moc poděkovat za ochotu, že si na mě udělali pár minut čas. Klidně ho mohli věnovat nějaké soutěži za srpce, ale… děkuju! – usměje se – A teď již k mým záludným otázkám.

1) Jsi hrdá/ý na to, že patříš mezi nejbohatší studenty na hradě?

Inees: Jsem hrdá na některé své spolužáky a jejich neuvěřitelně skvělá díla v archivu. Jsem hrdá na skvělé výkony hadů na famfrpálovém hřišti. S hrdostí sleduji, jak se zelené hábity mění na fialové. Každopádně s počtem galeonů na mém účtu jakákoliv špetka hrdosti nijak nesouvisí.

Lucy: Nemyslím, že je na co být hrdá. Mít třeba nejvíc bodů na škole, to by byl jiný úspěch hodný hrdosti. – usměje se – Navíc se člověk může setkat se závistí a řečmi typu „ona je skoupá“, „ona to určitě nezískala poctivě“…

Lee: Ano, jsem hrdá mamonářka. – usměje se –

Rebecca: Pokud se vezme v úvahu doba, jak dlouho jsem na hradě, tak být v top 50 vlastně neznamená jinou námahu než to, že neutratím všechno najednou. Být v top 20 už vyžaduje jistou snahu, ale taky to není zase tak složité. Neřekla bych, že jsem na to hrdá, nebyl to můj cíl, prostě je to tak nějak výsledek způsobu, jakým si tu na hradě žiju. Měla jsem jenom takovou přátelskou soutěž s Nebelbrachem, ale ten je nyní bohužel na návštěvě u tučňáků.

Indris: Myslím, že hrdá asi ne. Není to špatné, ale nemám z toho tak dobrý pocit, jako třeba z množství bodů nebo nějakého úspěchu v kolejní soutěži. Myslím, že množství peněz samo o sobě o člověku moc nevypovídá.

Abigail: Jsem ráda, že neobracím každý srpec, ale pyšná jsem na spoustu jiných věcí!

Klotylda: Nebýt tvých otázek, ani to pořádně nevím, takže o hrdosti určitě nemůže být řeč. – usměje se – Primárně o mamonářském žebříčku moc nepřemýšlím.

Uhnilti: No jasně, každé ráno chodím kontrolovat, jak jsem na tom. – směje se – Ne, dělám si srandu. Je mi to jedno.

Jagga: Nevím, jestli hrdá, ale rozhodně jsem ráda, že k nim patřím. – usměje se – 

2) Ty jsi cíleně chtěl/a patřit mezi mamonáře, nebo se to tvou aktivitou prostě stalo?

Inees: Na začátku cíleně určitě ne, protože stejně jako nemám čas se pustit do honu na titul Snaživce roku, tak ani hon za galeony jsem neplánovala. Nemám ale nutkavou potřebu utrácet, a proto se mi to v mém trezoru začalo docela hromadit. Když jsem ale měla na dohled částku 500 galeonů, tak na tu jsem se již cíleně těšila. Teď se zas těším na 1 000 galeonů. Pak ale budu štědrá a rozhodla jsem se otevřít svůj trezor v oblasti půjček a pomohu tak již druhému profesorovi k zakoupení vysněné nemovitosti v Godrikově Dole.

Lucy: Určitě to nebyl cíl. Jen se mi jednu dobu hodně dařilo vypracovávat všechny prázdninové soutěže, ze kterých káplo hodně srpců. A po těch letech na hradě už mám poměrně dost oblečení a jiných věcí, takže čím dál tím méně utrácím.

Lee: Když jsem sem přišla jako nováček, tak jsem si dala cíl, že chci být alespoň nejbohatší z Mrzimoru. A když se mi to povedlo, tak jsem si řekla, že chci být i nejbohatší na škole, ale to se mi už nejspíš nepovede.

Rebecca: A koukám, že jsem už stihla odpovědět v předchozí otázce. Prostě se to tak stalo.

Indris: Můj záměr to určitě nebyl. Spíše jsem měla štěstí, že se sešlo hodně soutěží, které mě bavily a byly zároveň dobře finančně ohodnocené.

Abigail: Stalo se to tak, že jsem jako nováček chtěla na jedny šaty a pak druhé a tohle a tamto a už to jelo!

Klotylda: Už z předchozí odpovědi je asi jasné, že se to prostě nějak stalo. Já tedy celkem dobře chápu, jak se to stát mohlo, navzdory různým méně akčním obdobím odevzdávám kvanta soutěží, a když zrovna Mrzimor neútočí na pohár, přirozeně si říkám o peníze. Ale je to víc o neschopnosti neposlat soutěž, kterou bych poslat mohla, než o snaze si vydělat. – usměje se –

Uhnilti: Stalo se to samo. Nastoupil jsem na začátku prázdnin a plnil soutěže. Každý den alespoň jednu.

Jagga: Původní cíl to nebyl. Jen se mi zalíbilo, jak se po jedněch prázdninách nahromadily zlaťáčky v trezoru. Teprve potom v tom začal být trochu úmysl.

3) Jak dlouho myslíš, že ti trvalo se dostat do TOP 10?

Inees: TOP 10 bych si tipla už někdy od druháku. TOP 1 přišlo déle, až tak cca 5. ročník. Jistá si ale nejsem.

Lucy: Popravdě… zjistila jsem to před pár lety, kdy jsem na podobné otázky odpovídala někomu jinému. Sama od sebe jsem sekci mamonářů nenavštěvovala a samotnou mě pak překvapilo, kolik zlaťáků na kontě vlastně mám.

Lee: Nejspíš jeden rok.

Rebecca: Tak to vůbec nemám odhad. Já jsem statistiku mamonářů nikdy moc neotvírala. Velmi hrubý odhad je pár školních let po dokončení standardní sedmiletky. Tehdy jsem hodně peněz utratila za famfrpálové vybavení.

Indris: Nejsem si úplně jistá. Já jsem tím žebříčkem dost často poskakovala v závislosti na množství utrácení. Ale myslím, že tak rok je asi odpovídající doba.

Abigail: Asi 2 roky, ale jsou tací, co by to jistě dokázali za kratší chvíli.

Klotylda: Evidentně ne déle než tři hogroky. Ale blíž vůbec nevím, opravdu to moc nesleduju.

Uhnilti: To netuším. Ale jsem tu krátce, ještě ani ne rok.

Jagga: Odhadla bych to na cca čtyři hog roky.

4) Co nejdražšího vlastníš ve svém majetku?

Inees: Pokud tě zajímá opravdu nominální hodnota, tak tou jsou určitě různé večerní šaty, jejichž hodnota je vyšší než 6 galeonů. Těch kousků mám v šatníku více. Pak jsou to určitě dravci v mém sovinci. Více si vážím předmětů, které zakoupit nelze, jako jsou například některé kolejní skvosty. Případně jiné věci v majetku, které jsem získala od svých blízkých. Ať už je to vzácné famfrpálové odrážedlo od Saiph nebo šaty od madam Sušenky.

Lucy: Hm… nechci, aby to znělo vychloubačně.. ale za ty roky jsem toho v majetku nastřádala tolik, že jsem ztratila přehled. Dříve to byl jistě Forcer, ale co jsem přestala mít možnost hrát za kolej, nebyl důvod si ho nechávat. Mám pocit, že můj Jestřáb koupený z cirkusu mě vyšel na pěkných pár galeonů. A pak jsou tu samozřejmě nejrůznější večerní róby.

Lee: Už si přesně nepamatuji cenu, ale bude to nejspíš Sokol Šahin, kterého jsem koupila ve stánku Diví dravci v cirkusu.

Rebecca: Nejdražší předmět? Nejspíš hůlka z bubuingového dřeva. Do sklepa je výborná.

Indris: Nejdražší jsou asi stříbrné žabky, konkrétně č. 2 a 8, a to hlavně proto, že bych je nikdy nezískala bez pomoci tří úžasných lidí. Mezi drahé řadím také dárky, kde mě těší tedy hlavně jejich citová hodnota a to, že na mě mí přátelé myslí.

Abigail: Dohromady určitě všechny své žabky, ve kterých je hotové jmění!

Klotylda: Nejdražší bude asi vlastní Forcer.

Uhnilti: To jsou teda záludné otázky. Možná nějaké sako za 3 galeony? Nevím, dál. – směje se –

Jagga: Úplně nejdražší je Zenobia, což je Jestřáb jaguškový. Stála tuším kolem 17 galeonů.

5) Existuje věc, kterou bys dlouho chtěla vlastnit, ale nepomůže ti k ní ani měšec galeonů? 

Inees: V tom mám naprosto jasno. Aktuálně je to nová žabka, snad prý číslo 68, a stříbrná žabka č. 8, kterou jinak než zakoupením či darem od druhých nemám šanci získat, i kdybych se ujámovala, protože jsem již postavila všechny edice kartiček. No a z kolejních předmětů je to samozřejmě zmijozelská lebečka, která se ale uděluje opravdu jen a pouze v naprosto výjimečných případech. Takže z té se budu spíše radovat pohledem u těch mála hadů, co už ji mají.

Lucy: Existuje, ráda bych měla komplet všechny kartičky z čokoládových žabek. Snad se někdy poštěstí.

Lee: Dříve jsem prahla po určitých kouscích, ale nyní už ne.

Rebecca: Nějakou dobu jsem přemýšlela o koupi sídla se zahrádkou na bylinky v GD. Leč moje přemýšlení vzalo rychlý konec. Domky jsou pro studenty neprodejné.

Indris: Hodně se mi líbí kousky z Asijské kolekce, hlavně kimona. Pravdou je, že se opravdu nedají sehnat, mám jen jedno jediné, i když bych měla ráda i další.

Abigail: Určitě Havraspárský diadém! Ale jsem špatný šprt! – zasměje se –

Klotylda: Existuje spousta věcí, které mě někdy někde nebo u někoho zaujaly a měla bych je ráda, ač aktuálně k sehnání nejsou. Není ale žádná jedna věc, ani několik takových věcí, které bych opravdu aktivně sháněla. Z trochu jiného soudku pak je, že by se mi líbil třeba obraceč času, lektvar spokojenosti a tak. – usměje se –

Uhnilti: Artefakt by mohl být zajímavý. Přemýšlím o mapě hradu. Když jsou schody, tak prostě na hog nechodím. Nebaví mě hledat, kde co je. Tzn. lákají mě věci, které nejsou jen na okrasu, ale něco umí. Zatím vím jen o té mapě. Tušíš, co se dá ještě zajímavého sehnat? – hodí očko –

Jagga: Zatím jsem nenarazila na nic, co bych musela mít za každou cenu. Jistě je spousta věcí, které se mi líbí, v poslední době třeba stříbrná žabka č. 8, ale než bych ji sháněla na Příčné, raději zkouším štěstí vlastními silami a ke kompletaci drancuji žabky od Ďábla.

6) Jaký myslíš, že je základ úspěchu se dostat tak vysoko a hlavně udržet se tam? Co bys poradila ostatním, kteří chtějí být bohatí? Máš nějaký zaručený recept?

Inees: Najít si jiné radosti než nakupování. Nepotřebuji ani u mudlů a ani tady vlastnit každý nový výstřelek módy a majetku.

Lucy: Trpělivost. Velká aktivita v soutěžích v letních měsících, kdy nemusíme jet na body. A samozřejmě také pomáhá studentský plat. Ale hlavně se taky koukni na to, jak dlouho už tady na hradě pobývám… – mrkne –

Lee: Základem úspěchu bude nejspíš neutrácet. Udržet se a neskoupit celý obchod jen proto, že přišla nová kolekce, což je pro mnohé z nás opravdu těžké. – směje se – Když dříve přišlo něco nového do salonu Stříbrná NiT, tak jsem tam hned běžela, ale nyní jsem více odolná.

Rebecca: Tak určitě neutrácet za každou blbost, kterou uvidíte v obchodě, anebo vydělávat ještě víc, aby vám to bylo jedno. – smích – Rozhodně to chce nějaký rozumný příjem. Čas od času má nějaké výdaje každý, ať už je to příspěvek koleji, školní předměty a nebo nová kolekce, a pak už je to jen o tom, kdo je jaký skrblík.

Indris: To je opravdu těžká otázka. Základem asi jsou soutěže. Nabízí opravdu velký zisk srpců za relativně málo času. A pak samozřejmě můžete zkusit i další aktivity, jako je psaní článků. Ale tam ta výtěžnost už není tak velká. Samozřejmě by bylo dobré neutrácet, ale to je něco, co jsem já osobně nikdy nezvládla. S příchodem nové kolekce mi galeony z měšce mizí, ani nevím jak. – směje se –

Abigail: Dělat soutěže, co vás baví. Zbytečně se do ničeho nenutit, pak to jde samo. Rozhodně ale vždy nadšeně vyhlížím nové kolekce a těším na tvorbu našich talentovaných návrhářů, protože hadříků není nikdy dost!

Klotylda: Ostatním bych poradila, ať se hlavně zamyslí, proč vlastně chtějí být bohatí. K čemu je to dobré? Rozhodně bych neřekla, že promýšlím každý srpec, ačkoliv ve svých představách jsem mnohem větší filantrop než v praxi. Taky jsem třeba omezila příspěvky koleji, protože mi přišlo, že příliš mnoho peněz, které jí pošlu, se v ní jaksi utopí – skončí na kolejním kontě a nikomu doopravdy neposlouží. Ale to je zrovna věc, která pokud se změní, mileráda tam začnu posílat víc peněz – a kdo ví, co to udělá s mým pořadím. Každopádně věc, která se u mě určitě projevuje je, že jedu obálkový systém. Reálně si udržuju oddělené rozpočty třeba pro kolej, na nové oblečení,… A jelikož si šetřím na domeček, asi v těch mamonářích budu strašit ještě dlouho.

Uhnilti: Mně přijde, že oblečky si asi užijí více holky. Mně třeba vadí, že když si něco koupím na sebe, tak se stejně musím převléct do školního mundůru. Jinak mě nepustí na vyučování. Takže proč kupovat něco jiného? Recept, jak mít pár galeonů v kapse, je jednoduchý. Stačí dělat soutěže. Ne všechny jdou dát na body. Například madam Any má každý měsíc soutěž o šťastných okamžicích. Na té se dá pár galeonů získat a přitom je celkem snadná. Na druhou stranu, proč by někdo chtěl být bohatý? Galeony na kontě mi přijdou zbytečné. Já je tam mám, protože nevím, za co smysluplného je utratit.

Jagga: Asi byste čekali radu typu „Neutrácet!“, ale tím nemohu sloužit. Utrácím moc ráda. Když se na pultech NiTě objeví nové kousky, jsem schopna utratit i více než dvacet galeonů, takže opravdu nejsem kompetentní k tomu radit ostatním.

7) Jaké to je, když naskladní věci na PU či k NiTi a ty na rozdíl od ostatních nemusíš přepočítávat každý srpec?

Inees: Já většinou ani včas nezaregistruji, že se něco naskladnilo. – směje se –

Lucy: Samozřejmě to je příjemný pocit, prostě zajít do krámku a koupit, na co mi oko padne. Problém je, že můj šatník praská ve švech, takže těch nových kousků už tolik nekupuji.”

Lee: Je to dobrý pocit, když si můžeš koupit, co chceš, a nemusíš se u toho bát, že ti třeba nezbydou galeony na výuku. – usměje se –

Rebecca: Tohle by mě asi moc netrápilo ani v případě, že bych takhle tučné konto neměla. Stejně jsou obvykle ty kolekce rozebrané dřív, než si vůbec všimnu, že nějaké nové jsou.

Indris: Nebudu lhát, je to moc fajn. Hlavně v NITi nebo ve speciálních stáncích na PU, kde je nabídka časově omezená. Tam se opravdu hodí, že nemusím počítat a plánovat, kterou věc oželet, abych si mohla koupit jinou. Vím, že kdybych něco nového chtěla, že si to mohu koupit.

Abigail: O tom to není. To, že máte nějaký ten galeon navíc, ještě neznamená, že nutně potřebujete vlastnit všechno jen proto, že je to to nejnovější na pultech.

Klotylda: Jak jsem říkala, jedu obálkově, takže s tou možností nepřepočítávat každý srpec to vůbec není tak žhavé. – usměje se –  Ale já si kolikrát připadám až hloupě: Když se objeví zpráva o naskladnění, často se jdu podívat a pak jdu zase zpátky, bez jakéhokoliv úlovku. Přijde mi, že tady hodně letí styl jakési elegance a šarmu, kdežto mě imponuje spíš styl holka od vedle, nebo možná holka ze statku. Tím samozřejmě neříkám, že ty populární kousky nejsou dobré, schopnost je navrhnout upřímně obdivuji, ale můj styl to kolikrát není. Ale až někdo navrhne kolekci inspirovanou lidovými kroji, to můj váček zapláče, a kdo ví, jestli nebudu v pokušení si popůjčovat z jiných obálek. – směje se –

Uhnilti: Já nevím, já to neřeším. Takže asi fajn.

Jagga: Je to skvělý pocit, moci si koupit vše, co se mi líbí, a nemuset si pak rvát vlasy z hlavy. – směje se – 

8) Až se jednou rozhodneš plně odejít do mudlovského světa, co se stane s tvým obrovským majetkem? Rozdáš ho? Vezmeš si ho s sebou?

Inees: Nevezmu. Uspořádám velké h(l)adové hry a ať se o ně pobijou ostatní. – směje se –

Lucy: Kdo říká, že se někdy rozhodnu odejít? – vykulí oči – No ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné… a v takovém případě poputuje mé jmění na kolejní konto – na lektvary, famfrpálovou výbavu, na vývoj těch nejfamóznější kolejních předmětů vůbec. – usměje se –

Lee: Nad tímhle jsem už přemýšlela a napadlo mě, že bych udělala takovou tombolu. Pokud byste chtěli, aby vaše jméno mohlo být vylosováno, tak byste zaplatili třeba srpec či dva a výherce by pak dostal všechny mé galeony. Nebylo by fajn dostat 400 galeonů?” – usměje se –

Rebecca: Až nastane čas odejít a uzavřít tuhle kapitolu života, tak pokud pro svůj nahromaděný majetek nebudu mít lepší využití, tak kromě pár předmětů, které si „s sebou vezmu na památku“, půjde všechno koleji.

Indris: To je zatím hodně vzdálená budoucnost, aspoň doufám. Určitě bych těmi nejlepšími kousky podělila své přátele a další lidičky, kterých si vážím. Zbytek věcí bych asi věnovala koleji nebo prodala. Ale opravdu si to zatím nechci moc představovat.

Abigail: Předpokládám, že ho nechám koleji.

Klotylda: Rozdám, jednoznačně. O co nebude nikdo stát, to střelím Kšeftařovi a pak ještě podaruji kamarády a kolej penězi. Nevidím žádnou výhodu možnosti nechat majetek takhle „vypařit“…

Uhnilti: Obrovským majetkem… haha… tak bych to teda nenazval. Vrazím to nejspíš koleji.

Jagga: Vzhledem k tomu, že odchod k mudlům pro nejbližší dobu neplánuji, kdo ví, třeba až tato chvíle nastane, budou se v mém trezoru prohánět jen pavouci.

Ještě jednou děkuji všem za vyčerpávající odpovědi. Znám v naší zelené koleji hned několik milovníků ptactva, takže pokud zde tázaným přijdou nějaké nabídky, tak to se moc omlouvám. – směje se – Kolik galeonů by ale člověk musel dát, aby uplatil mamonáře?

Stejně jako tato stříbrná žabka č. 8! Pokud jste četli pozorně, tak i víte, komu patří. Chcete tento skvost také vlastnit? A kromě počtu galeonů na kontě, co vzácného máte v majetku vy? Budu ráda, když se mi v komentářích pochlubíte. – usměje se –

Pro Hadího krále
Astoria von Pens

2 komentáře

  1. Veronica N. Williamsová
    7. 5. 2021 (15:20)

    Já jsem chudá jak Ferdinand a skoupá jak strýček Skrblík, ale jak se tak dívám na ta konta našich mamonářů, tak by se našel nejeden kandidát, co by mi mohl koupit skvělý domeček v GD, no ne? *mrkmrk*

  2. Suzzy Blackwood
    9. 5. 2021 (19:56)

    Moc se mi líbí kreativita Inees a Lee, při vymýšlení toho, co se stane s jejich bohatstvím v případě, že by jednoho dne nedej bože hrad opustili! S takovou fantazií musí jít soutěže jedna báseň. 😆

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*