Každé dobré periodikum organizuje turnaje a jiné dlouhodobější akce. Ani Hadí král se v tomto ohledu nefláká, když jsem se nad tím ovšem zamyslela důkladněji, došla jsem k závěru, že přeci jen v jednom ohledu zaostává – na rozdíl od prestižních časopisů jako DV nebo ŽT nepořádáme nováčkovský turnaj! Což se musí napravit. Nebo radši ne?

Kdo by se totiž netěšil na nováčky! Navíc bychom takovým turnajem vyvrátili zlé řeči, že se o nově příchozí vůbec nezajímáme a nesnažíme se je zrekrutovat, ba dokonce po nich házíme sněhové koule a dýně. To už vůbec nezmiňuji šikanu po zařazení, Salazarovu přísahu a neustálou hrozbu sežrání Ferdinandem. Skoro by se zdálo, že Zmijozelští o novou krev vůbec nestojí. Stojí. Ale jen o ty nejsilnější kusy, k jejichž rozeznání by mohl pomoci i takový turnaj. Sice by se mohlo zdát, že to nezní jako úplně dobrá investice, jsem si ale jistá, že za pokus to rozhodně stojí. 

Když jsem se zamýšlela nad organizačními věcmi, vzala jsem si k srdci rady, které nám slečna Niane předala v rámci Redaktorské přípravky. Netvrdím, že jsem si zapamatovala všechno a přesně, jsou přeci jen prázdniny, u Salazara, ale jsem si jistá, že říkala něco o přiměřené délce. Jde o prázdninovou akci, turnaj by proto měl trvat celé prázdniny. Už jsem teda tři týdny trochu prošvihla, ale vzhledem k tomu, že nováčci se na hradě neobjevili tak dávno, nad tím přimhuřme oči. Zbývá takových šest, sedm týdnů, jako ideální počet se tak jeví šest, sedm úkolů v závislosti na tom, kdy by se to celé spustilo. Hlavní je to, aby se mohli účastnit jenom nováčci z první letní registrace – kdo by se totiž registroval až těsně před začátkem roku? Takoví lidé prostě musí počítat s tím, že o něco přijdou. 

Pro organizaci sedmi až osmi kol by bylo ideální si k sobě přibrat aspoň další tři lidi, aby to bylo trochu rozmanité. Nemůžu přeci všechno řešit a vymýšlet sama! Určitě potřebuju někoho, kdo už má s turnaji a soutěžemi nějakou zkušenost, nejprve jsem se tedy obrátila na primusku Noah, již ovšem naprosto vyčerpaly Prasinky a naše spolupráce na velikonočním turnaji (což samozřejmě vůbec nechápu), nepochodila jsem ani u dalších zelených, kteří už si něčím prošli. No, třeba mi odpoví aspoň Jasper, naděje umírá poslední. Pak potřebuju nemilosrdného hodnotitele, k čemuž se nejlépe hodí Maeve. Sice by se mohlo stát, že by ji noví studenti považovali za další soutěžící, jelikož i po dvou letech zůstává v prvním ročníku, ale jakmile by se obula do jejich mámy, bylo by jasné, kdo tady má navrch. Do třetice by to chtělo nějaký střízlivý pohled mladých studentů, a tak bych posledního organizátora hledala mezi těmi, kdo přišli na hrad v zimě. Tady jmenovat nebudu, jeden je nadějnější než druhý. 

Každý z nás by měl na starost dva úkoly, kreativní vypracování bychom hodnotili společně. Úkoly by měly prověřit úplně všechno myslitelné, zároveň by je ale měl zvládnout každý a cílily by na poznání hradu. V prvním úkolu bychom tak kupříkladu mohli prozradit polohu kuchyně, aby nikdo nebyl znevýhodněn čekáním v knihovně. Tím by končila ta snadná část, protože by účastník měl ochutnat co nejvíce pochutin (získání magíka výhodou!) a projevit vlastní invenci a kreativitu: napsat příběh, jak se tam dostal a co se mu líbilo nejvíc, nakreslit obrázek skřítka a možná i uvařit nebo upéct něco vlastního. Čím víc toho udělá, tím lépe pro něj. V nějakém z dalších bych ráda viděla nějaké posuny ve statistikách – padesát čaroku je brnkačka, stejně tak dva tisíce průchodů jámou nebo pět až osm set mozečků. Jsou prázdniny, každý tedy má nekonečně času, takže to jistě je zvládnutelné. 

Zcela jistě by se v naší organizátorské skupině sešlo několik názorů na to, kterou platformu budeme používat pro společnou domluvu, a nedohodli bychom se, proto by si každý vedl své vlastní, ohromně přehledné (a rozhodně ne veřejné) záznamy. Hodnocení by se tak možná už od začátku začalo zpožďovat. Někomu by se poztrácely zprávy ze začátku zhruba na začátku srpna, protože spoléhat se na hradní sovinec nemusí být vždy nejlepším nápadem. Úkoly by se samozřejmě dodělávaly až za běhu, neboť by se mezitím muselo řešit něco důležitějšího. Nejpozději po čtvrtém úkolu by se na to někdo vybodl úplně, takže bychom řešili, že od dotyčného zrádce nemáme žádné jeho tajné materiály. V tomhle bodě už by nám nechtěla pomoct ani šéfredaktorka. 

V polovině srpna bych odjela na roverský tábor, aniž bych kohokoliv včas informovala. Jsem jen na pozici náhradníka, není to tedy nijak důležité, ale kdyby se to náhodou změnilo, jistě budu mít lepší věci na řešení než nějakou hru. Šestnáct dní by o mně nikdo neslyšel, zpožďovaly by se úkoly a hodnocení, všichni by měli dost práce se zatajováním a výmluvami, načež by se čtyřikrát omluvili na hradní vývěsce a pokusili by se nechat celou kauzu vyšumět. Bohužel by se na nás vrhla nějaká agresivní reinkarnace, která doufala, že vyhraje a obere Zmijozel o odměny, ačkoliv má v plánu jít do jiné koleje, takže bychom v říjnu vydali shrnutí celého turnaje, pochválili bychom všechny zúčastněné (z nichž by polovina už stejně byla smazaná kvůli nepřihlášeným předmětům nebo záporným bodům), rozeslali fazolky a bylinky za odměnu a nenápadně bychom se odebrali do mrazáku, abychom se v lednu registrovali znovu a nebyli jsme s tímto spojováni.

Možná bude opravdu lepší, když Hadí král nebude mít nováčkovský turnaj ani nadále, a pokud náhodou ano, měl by ho organizovat někdo jiný. Třeba primuska, až se vzpamatuje. 

Pro Hadího krále
Maraike Auri Nordahl