Sraz se jako obvykle uskutečnil ve Velké síni o osmé hodině večerní. Celá skupinka byla kompletní těsně před danou hodinou. Po příchodu všech jsme se vydaly pro vstupenky a hned poté na mýtinku u lesa.

Naše skupinka se skládala z pěti členů včetně mě a vyjma madam Barb. Konkrétně se výpravy zúčastnila Ruby, Enselis, Ontarka, Rose a já.

Hned na mýtince jsme se setkaly s hlavami a obzvlášť s Hlavou 13, která nebyla v úplně nejlepším rozpoložení.

Plán výpravy nebyl příliš jasný, jelikož madam neměla čas na jeho vymyšlení, a tak nám madam chtěla dát prostor na naše vlastní nápady.

Nápadů padlo tolik, že jsem ani nestihla všechny postřehnout. Nápadem Rose bylo navštívit vlky či trolly, Ontarku napadlo vyrazit za tlustočervy a Ruby přispěla s nápadem jít za kentaury. Dále ještě padly návrhy jako například navštívit víly, motýly, můry, bludičky, jednorožce či další z lesních zvířat. Návrhů bylo opravdu mnoho. Konečným plánem se nakonec stala procházka nočním lesem s cílem nepřesným.

Během chvíle jsme již všechny šlapaly chladným a vlhkým lesem. Nebe bylo zahaleno mraky, měsíc v nedohlednu a na cestu jsme si svítily vlastními lucernami.

Prvním z objevů se stal potkánek, kterého na zemi objevila Ontarka. Při pohledu na zem si také všimla objevujících se a následně mizejících stop. Odvážně se vydala ke křoví, kde zahlédla další ze stop, ale v ten moment zavrávorala a praštila sebou přímo do křoví.

Po několika nezdařilých pokusech jsme Ontarku vytáhly, ale naneštěstí tam zůstala ležet její bunda, které si po chvíli všimla madam Barb.

Ontarka si rychle pro bundu doběhla, sáhla po ní a vtom ji něco vtáhlo dovnitř mezi větvičky. Z křoví se náhle ozval vyděšený výkřik, který nás vylekal, a tedy jsme svou pozornost plně stočily ke křoví. Dívčí výkřik ale nebylo to jediné, co se z křoví ozvalo. Následoval podivný zvuk a z křoví vykoukl jakýsi tvor připomínající plyšáky z Billy – žábu a chameleona dohromady.

Enselis před sebou začala mávat lucernou ve snaze tvora odehnat, ale světlo na něj mělo naprosto opačný účinek. Tvor vystřelil dlouhý jazyk ze své tlamy a začal se snažit o chycení světýlka. Třeba se bál tmy či rád požíral světlušky, kdo ví.

A v ten moment nastal zmatek. Jedna přes druhou jsme natahovaly ruce do díry ve snaze pomoci Ontarce ven, která při té příležitosti v díře zašlápla larvu. Pohybu u doupěte si již všimnul i tvor a do toho všeho zakvílel. Když si tvor všiml rozšláplé larvy, tak začal kvílet znovu. To nás některé lehce vyděsilo, protože tu byla možnost, že se jednalo o jeho potomky. Mezitím se nám naštěstí podařilo vytáhnout Ontarku ven z křovodíry.

Vše se zase uklidnilo, když madam utišila tvora kouzlem *Silencio*. Ontarce ho nejspíše bylo líto, a tak mu hodila larvu, kterou vzápětí schroupal v tlamě. O potomky se tedy naštěstí nejednalo. Anebo ano a tvor rád pojídal vlastní mláďata.

Madam Barb v tu chvíli napadlo, jestli se nejedná o bájnou Bruntálskou zubatou žábu. Shodou okolností s sebou madam měla i plakátek přibližné podoby tohoto druhu žáby.

Vyobrazení je možná o dost vzdálené od žáby reálné, ale pokud zavřete obě oči a v hlavě si představíte žábu, stále tam nějakou tu podobu zahlédnout lze.

Při pohledu na zem jsme zahlédly obrovské množství potkánků a housenek, což nám vnuklo nápad tvora nakrmit (původně odlákat a chytit ho do pasti, ale z toho jaksi sešlo). První se do krmení zmutované žáby dala Rose a nabídla žábě jízdenku s housenkou.

Žába ale nevypadala, že by jí potrava v podobě jízdenky vadila a obojí bez většího zaváhání slupla.  V dalším momentu už to na místě vypadalo jako hromadné krmení domácího mazlíčka larvami a housenkami.

Naším cílem ale nebylo nakrmit žábu do prasknutí. Naším novým cílem bylo žábu odnést do hradu. Zbývalo už jen vymyslet, jak to udělat.

Ontarku napadl geniální nápad – rozptýlit ji světlem lucerny a následně ji do něčeho chytit. S lucernou pohotově přispěchala Ruby a dala se do akce. Ontarka se mezitím s bundou v ruce k žábě přibližovala a v další vteřině byla žába v bundě.

Žába sebou ale nechtěla přestat mlátit a cesta s žábou mlátící do bundy se nezdála příliš lákavá. Rose tedy pohotově vzala hůlku, s kterou namířila na bundu a pronesla kouzlo *Petrificus totalus*. Problémem ale bylo, že Rose mířila na bundu a ne na žábu. Bunda byla znehybněna, ale tvor uvnitř stále do nehybné bundy narážel. To sice nevypadalo příliš dobře, ale nezbylo nám nic jiného než žábu nějak odnést do hradu, pokud možno ještě živou.

V lese začínalo čím dál tím více přituhovat, a tak jsme ještě nakonec všechny vlezly do jámy, abychom se podívaly, co žába v jámě skladuje.

První dovnitř vlezla Ruby, která si naneštěstí poničila své Dámské koženky. Z jámy si kromě zničených bot vytáhla ohlodané kostičky a s pomocí Enselis se vyškrábala ven.

Všechny jsme se poté daly do rychlého sbírání larev, které dříve nebo později najdou své využití jako krmivo. U díry jsme se ale nezdržely dlouho a vydaly jsme se na cestu.

Při zpáteční cestě se na nebi dokonce ukázal i měsíc, což nám cestu velice zpříjemnilo.

Během chvíle jsme již stály na mýtince a naše výprava byla téměř u úplného konce.

Ontarka se hned vydala za Hlavou 13 v úmyslu pokusit se z jejího ucha vyšťourat tlustočerva. Co kdyby tam náhodou byl, že? To se Hlavě 13 samozřejmě nelíbilo, ale jelikož se neměla jak bránit, tak s tím holt nic moc udělat nemohla.

Nakonec již zbývalo někam tvora odnést. Návrhů ohledně osudu žáby padlo hned několik – dát žábu do kolejní místnosti k Ferdinandovi, nastražit ji do dívčí umývárny za Uršulou, poslat ji jako „milý“ dáreček jedné z kolejí nebo ji odnést za madam Nerys, která vyučuje Péči o kouzelné tvory. Z těchto všech nápadů se samozřejmě uskutečnil ten poslední a žába byla následně odnesena do bezpečí.

S tímto jsme se vydaly do tepla hradu a za hradními branami jsme se rozešly do různých stran.

Výpravu jsme si všechny užily a stala se pro nás důkazem toho, že nezáleží na tom, jestli bude cesta naplánována do detailů, či naopak vůbec.

Pro Hadího krále
Sarah Thompson