Adventní okénko s číslem 4
Procházela jsem zrovna svým skleníkem (vlastním totiž šedesát sedm rostlin v čele s mou milovanou alokázií black velvet, philodendronem birkinem a ještě třemi druhy voděnek), když mi došlo, že zbývá přesně dvacet dní do Vánoc… a sedmnáct do Salazarnálií. Perefektní čas na vyzkoušení nějaké další tradice! Kdosi mi do prvního úkolu psal, že na čtvrtého vždycky řeže větve podle jedné z mudlovských pověr. Odložila jsem tedy konev, postřikovač i pileu, jejíž krásou jsem se právě kochala, a rozhodla se zapadnout do knihovny.

Podle jedné z tradic se na 4. prosince, přesně na svatou Barboru, nařežou větvičky, kterým se říká barborky. Nejčastěji jsou ze třešní nebo višní. Tyhle větvičky se následně dají doma v teple do vázy s vodou a do Vánoc mají obrazit a rozkvést – pokud se jim to podaří, znamená to, že dívku (či chlapce) čeká plodný rok v jakémkoliv smyslu, případně že se do roka a do dne vdá.

Protože mám ráda převedení teorie do praxe, dnes po vás budu chtít, abyste vyrazili ven a pár barborek pro sebe nařezali. Nemusí jít o větvičky přesně z třešně a višně (ne každý je má někde poblíž), jen prosím neřežte jehličnaté stromy – jinak vyzkoušejte cokoliv, co je libo. Poté je doma dejte do vázy s vodou, někam je postavte a vyfoťte mi je! Toť pro čtvrté okénko vše. Doporučuji vám je ale nevyhazovat, experiment bude pokračovat a později po vás možná bude některá z nás chtít další fotku právě těchto barborek, abychom zjistily, zda mudlovská věštecká metoda funguje a opravdu někomu rozkvetly.

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 5. prosince, 23.59 hodin.

(zdroj obrázku)