17. březen – pro někoho obyčejný čtvrteční den, pro jiné očekávaný svátek. A co že se to slaví? No přece Den Sv. Patrika! Oblečte se do zelené a vydejte se se mnou na lov zlata!

Den Sv. Patrika se slaví po celém světě, ačkoliv kořeny má především v Irsku. Lidé oslavují tohoto patrona Smaragdových ostrovů různě. Někteří sáhnou po tradici a vydají se na náboženskou pouť, další konzumují litry chmelového nápoje mnohdy barveného do zelených odstínů. A pak jsou tu takoví blázni, kteří věří báchorkám o tom, že v tento den mohou od skřítka leprikóna dostat na konci duhy kotel zlata. Jak už nadpis článku napovídá, patřím do kategorie č. 3.

Poctivě jsem ve skříni vybrala několik kousků zeleného oblečení (jako zmijozelská studentka jsem s tím neměla ani moc problém), doplnila outfit o pár čtyřlístků, abych se vetřela leprikónům do přízně, obula pořádné boty a vydala se hledat duhu. Vůbec jsem nevypadala pošetile, když jsem se cestou ptala kolemjdoucích, zda někde nezahlédli několik barevných pruhů na obloze. Za chvíli mě všichni začali obcházet obloukem. Možná to bylo trochu i mým zjevem, že bych to s tou zelenou přehnala?

Já jsem se ale nevzdávala, a s nosem vztyčeným vzhůru k nebi jsem pátrala dál. O několik zakopnutí později se na mě usmálo štěstí a spatřila jsem barevné záblesky. Vyrazila jsem tryskem k danému místu, nemohu teď ztratit stopu!

Trmácela jsem se vesnicí, polem, lesem, další vesnicí, smrkovým hájem až se mi zdálo, že za dalším kopcem by mohl být konec duhy. Oprášila jsem si kalhoty, nasadila úsměv a hrabala se přes pahorek. Měla jsem za to, že snad slyším i nějaké švitoření a smích, mohli by to být zelení skřítci tančící kolem mého…tedy jejich (zatím jejich) zlata? V duchu jsem přemítala, jak se představit, abych vyšla v tom nejlepším světle. Věta: „Dobrý den, skřítci, jak se dnes máte?“, se mi zdála moc škrobená. Říci: „Čau, hoši, tak co s tím zlatem?“, se mi zase zdálo moc troufalé. Uvidím až podle situace, jak na mě zareagují. Snad ze mne vypadne víc než jen „ehm“.

Těsně pod vrcholem už mě pálily nohy jako čert, lilo ze mě jako z konve a sotva jsem popadala dech. Uřícená, zpocená, rozcuchaná a s ušmudlanýma rukama jsem se převalila přes kopec. Konce paprsků duhy dopadaly na zválená stébla trávy od toho, jak tam před chvílí někdo dupal. Rozhlížela jsem se a hledala leprikóny, museli tu být, přeci jsem je slyšela. Bylo to moje bolestivé putování vůbec k něčemu? Skřítci nikde, kotel zlata jakbysmet, duha pomalu mizí. No to je tedy den, takto jsem si to vůbec nepředstavovala. Teď abych si našla nějakou brigádu a vypracovala pár soutěží, jinak Inees v žebříčku Mamonářů nikdy nedoženu.

A našla jsem tedy vůbec něco? Jestli ano nebo ne, se můžete dozvědět, když si vyluštíte přiloženou křížovku.

Vyluštěnou křížovku zasílejte do sovince Enselis Ismenia nejpozději do 31. března 23:59. Na každého luštitele čeká kotel zlata drobná odměna! 

Pro Hadího krále
Enselis Ismenia