Den co den, respektive noc co noc jsem za usilovného odpírání si spánku systematicky (nebo chaoticky, ale co je komu po tom) zajišťovala důkazní materiály, abych potvrdila, co se ve sklepení už dlouhá léta šušká. Před syrovými daty není úniku a stejně tak ani před mým investigativním brkem, a tak dnes již můžeme s jistotou konstatovat, že se Zmijozelskými není něco v pořádku…

 

Co, ptáte se? Nejste sami. Tutéž otázku jsem si kladla pokaždé, když jsem v hodinách pozdních tak příšerně, že je nemůžeme nazývat ani hodinami pohanskými, natož nekřesťanskými, usilovně vypočítávala poměry, procenta, mediány a mody zmijozelských studentů, kteří v hluboké noci, mnohdy vlastně téměř těsně před svítáním, běhají po hradních chodbách.

Ano, Argusi, já vím, já se o tom právě snažím napsat člá… – snaží se utěšit odkudsi vyskočivšího křičícího školníka –

Při svém výzkumném bádání jsem nashromáždila přesně 13 důkazních zápisů z knihy přítomných osob z devíti různých dní zachycených v časovém rozmezí od 23 hodin a 6 minut po 2 hodiny a 28 minut. Sběr dat probíhal od 5. 1. do 11. 2. tohoto roku. Nutno podotknout, že toto šílené ponocování na mně zanechalo trvalé následky, jak si již všichni v koleji jistě stačili všimnout.

Se stohem nasbíraných dat jsem pak spěchala do školní laboratoře, kde na mě již čekal můj nový kamarád Jamovi, a společnými silami jsme čísla přežvýkali do následujících výstupů:

mean = aritmetický průměr, median = hodnota uprostřed uspořádaného souboru, mode = modus (nejčastěji vyskytující se hodnota), minimum = nejmenší hodnota (nespících osob v daném čase), maximum = nejvyšší hodnota (nespících osob v daném čase)

Kdo by nechápal, co se před ním odehrává, tomu napovím: časy zápisů přítomných osob (tedy časy printů pro ty, kdo by stále zmateně vraštili obočí) jsem rozdělila na 4 skupiny (před půlnocí, před 1:00, před 2:00 a po 2:00) a samotné osoby potom do dvou skupin podle toho, zda jsou (či byly, žádná diskriminace zelenofialových!) ze Zmijozelu, či nikoliv. Potom už jen stačilo Jamovimu pošeptat počty a on po chvíli přemýšlení vyplivl jasný důkaz o zvrácené povaze zeleného studenstva.

Ačkoliv trend je u obou skupin (Zmijozelských i všech ostatních hradních obyvatel) stejný, tedy sestupný (se stoupajícím časem klesá počet nespících), po promnutí očních bulv se jen málokdo ubrání zalapání po dechu. Průměrně byli Zmijozelští v každém měřeném nočním čase mimo postele častěji než všichni ostatní studenti a profesoři dohromady!

– autorka nechává čtenáře vydýchat a vstřebat tento fakt –

A teď přichází ta zásadní otázka: proč? Skrývá se mezi Zmijozelskými upír? Ztratili ve sklepení bez slunce pojem o denních dobách? Vede do kolejních umýváren místo vody kofein v čisté podobě? Nebo je snad v baziliščím kousnutí netopýří esence? Jaká je vaše konspirace? Podělte se o ni v komentářích!

Pozn.: Děkuji madam Ginevře de Naga za konzultace, když si Jamovi postavil hlavu a odmítal dále plnit má zběsilá přání.

Pro Hadího krále
Nina Yozhinski