Znáte ty chvíle, kdy poklidně sedíte v kolejní místnosti a kocháte se pohledem ven z okna? Z každé kolejky máte jiný výhled a každý je svým způsobem originální, ale Salazar ví (a vlastně všichni to ví, jen se to bojí přiznat), že ze zmijozelské kolejky je výhled nejlepší. Anebo byl nejlepší? Pokud si lámete hlavinky nad tím, co vlastně vidí zmijozelští studenti ze své kolejní místnosti, tento článek vám to objasní.

Všem je známo, že se zmijozelská společenská místnost nachází pod hladinou jezera, a tak by si jeden myslel, že to musí být výhled jako z pohádky. Vaše představa je jistě taková, že se kocháme pohledem na sluneční paprsky prosvítající průzračnou jezerní hladinou, pozorujeme všelijaké barevné rybky, které v hejnech proplouvají jezerem a svými ladnými pohyby vždy rytmicky rozvlní dlouhé řasy a další rostliny, jež se v jezeře nachází.

Někteří mají možná i představu, že špehujeme domácnosti jezerních lidí a jsme tak svědky toho, jak tento lid žije a tráví své dny. Mají snad výměny manželek, svatby na první pohled?! My to možná víme, ale nepovíme! Každopádně tohle všechno je moc hezká představa, ale nic z toho jsme dlouhé roky z naší kolejky opravdu nezahlédli, protože máme špinavá okna jezero je již dlouhé roky zamořeno!

Jediné, co vidíme, je nepotřebné haraburdí, které se celé roky hromadí na dně jezera. Jezero tak může připomínat mudly oblíbený bleší trh, protože v něm skutečně můžeme najít téměř cokoli – zrezivělé soví klece, rozbitá zrcadla, přelámané brky, prázdné lahvičky od inkoustů, potrhané učebnice, pergameny s naprosto odfláknutými jistě skvostně napsanými domácími úkoly, nikdy neotevřené huláky a haldy a haldy oblečení.

Dodnes si pamatuji tu paniku, která u nás zavládla poté, co se u našeho okna zamotaly do dlouhých řas staré, potrhané a bohužel i použité pánské spoďáry! Přichycené na okně vrhaly děsivý stín na naši kolejní místnost a svým zjevem nás děsily více než madam kolejní svým vzhledem po ránu. Teda co? Ta milá a vždy svěže vypadající dáma, ale to je fuk… Prostě použité spodky přichycené na okně, které se vlní v rytmu vodních proudů, to je pohled jen pro silné povahy. Salazar ví, že hadi vydrží hodně, ale tohle bylo až příliš! V důsledku této katastrofické události jsme  bohužel přišli o pár duší, které tu hrůzu nevydržely a raději opustily hrad. Zpráva se pak samozřejmě ututlala a svedlo se to na špatné studijní výsledky, což ale nebyla pravda. Po kupících se stížnostech vyděšených studentů, několika stávkách a protestech nakonec došlo k odstranění toxických spoďárů a studenti měli opět klidné spaní.

Protože je situace kolem zamořeného jezera již dlouho naprosto neúnosná, daly se věci konečně do pohybu a začalo se jednat. V posledních několika měsících se tak hradní osazenstvo aktivně podílí na vyčištění jezera, abychom odčinili to, co jsme napáchali. Situace je již mnohem lepší, než byla na počátku, ale nesmíme polevit, musíme vytrvat a dotáhnout celou akci do konce! Vyčištění jezera dlužíme všem tvorům, kteří ho obývají (a doufejme, že na nás nepodají trestní oznámení a žaloby a nepoženou to přes Ministerstvo kouzel). Vyčištění jezera ale dlužíme i sami sobě, protože si představte, jak krásné zase bude moci se v jezeře vykoupat bez obav, že chytnete nějaký moribundus. Navíc až dotáhneme své úsilí do konce a jezero bude zase čisté, náš výhled z kolejní místnosti bude opět ten nejlepší!

Žádost o pomoc: Majitel toxických spoďárů nebyl dodnes odhalen a záhada zůstává nadále neobjasněná. Spodky jsou k vidění v učebně ve třetím patře, kde jsou dobře zajištěny a pohled na ně je pouze na vlastní nebezpečí. Prosíme všechny odvážlivce, kteří jsou schopni ustát pohled na takové spodky, aby pomohli s jejich případnou identifikací, která povede k odhalení a nalezení majitele. Děkujeme! Indicie, které by vedly k dané osobě, posílejte prosím do redakce Hadího krále.

Pro Hadího krále
Ruby Élise Day