Znáte takový ten pocit, kdy jste na sebe extrémně hrdí a za každou cenu se musíte pochlubit celému světu?! Já teda ano. A právě tento pocit mlátí celým mým mladým tělem, a tak nezbývá nic jiného, než být skolena a napsat čtenářům Hadího krále, co vlastně tak úžasného má osoba spáchala.

Všimli jste si oné soutěže od madam Belatris Nithelas Malrinové, která se rozhodla náš studentský život trochu obohatit o krásu dopisní obálky, dopisu a poštovního světa? Samozřejmě, dopisování skrz sovy je v naších končinách běžné, ale madam Malrinová nás zapojila do tajů mudlovského světa a jejich pošty. Úkol byl následující:

„Dopisová kultura upadá, dokonce i mezi kouzelníky. Většina lidí raději strčí hlavu do krbu, než aby vzala brk a svitek pergamenu. Mnoha lidem to nevadí a vítají to. Já mezi ně nepatřím. Miluji dopisy, naducané obálky, vůni dopisního papíru a osobitý rukopis pisatelů. Proto jsem se rozhodla vypsat tuto soutěž.

….

V druhé části pak každý vytvoří originální obálku a papír, na který budou dopis psát. Čím kouzelničtěji to bude vypadat, tím lépe. Pak napíšete dopis, nadepíšete obálku a obojí vyfotíte. Tyto obrázky vložíte do adminu a za ně dostanete odměnu. Po vyfocení dopis vložíte do obálky a klasicky pošlete.

Výsledkem bude, že každý jeden dopis napíše a jeden obdrží.“

Mě osobně tato soutěž nesmírně nadchla. Stejně jako madam Malrinová i já mám ráda dopisy. Ta radost když vám v poštovní schránce přistane taková tučná obálka a vy nevíte, co v ní je. To je panečku pocit.

Tento pocit jsem se rozhodla vyvolat i u své spolužačka Barbary. Tu jsem si vybrala jako svého dopisového partnera a můj úkol tedy byl poslat jí nějaký pěkný dopis.

Vzhledem k tomu že vím jak strašně škrábu, rozhodla jsem se dopis napsat co nejkratší, aby nebyl nějaký velký problém s jeho luštěním. Nicméně pak jsem se podívala na svůj dopis a svou dosti ubohou obálku a přišlo mi, že něco takového vůbec musím posílat. Vždyť to je nic. Takové obyčejné. Vůbec ne osobní.

Posuďte sami, koho by tohle nadchlo, kdyby to obdržel ve schránce?

Rozhodla jsem se tedy svůj dopis o něco obohatit. Po ruce byla spousta krepáku, v rukách skoro žádný um, v hlavě žádný nápad. A tak vznikla květina: 

Květinka nic moc, ale rozhodně lepší než jen suchý dopis.

Nakonec jsem si uvědomila, že to co dělám, budu posílat Žábě. Člověku, který toho pro kolej tolik udělal, který by pro kolej i dýchal a hlavně je to člověk, který je jen člověk. Člověk většinou zapomíná, a tak mě napadlo poslat jí i nějaký kalendář, diář či jen bloček. Nakonec se z toho vyklubal měsíčník.

No, a zde jest:

Ano, toto je ono dílo, na které jsem náležitě hrdá. Ne jen proto, že se mi strašně líbí (což se mi teda líbí) ale hlavně proto jak vypadá uvnitř. Není tam jen tuna papíru, jak by si mnozí mohli myslet, ale jsou tam měsíční listy s motem a krásnou žábou. 

Tady, ať vidíte, jaké krásné žáby v našem světě žijí.

 

 

 

 

 

 

Ano jsem na toto své dílo náležitě hrdá. Je to jedna ze soutěží, která mě opravdu bavila a vzniklo z ní něco, co mou duši na chvíli uspokojilo. Protože v tuto chvíli je to pro mě dokonalé!