Enola Gatito: „Nikdy jsem nedostala tolik kritiky jako právě na Hogu.“
První osoba, kterou si vybavím, když se zamyslím nad současným Zmijozelem, je bez debat jeho primuska, Enola Gatito. Ačkoliv nebyla mým hádětem (bohužel), získala mou pozornost už ve svém prvním ročníku. Ve druhém získala můj respekt, ve třetím důvěru a od té doby jsem jeden z jejích velkých fanoušků. Proto jsem se rozhodla si ji jakožto nejváženější a nejvýše postavenou členku koleje pozvat na rozhovor, abych zjistila, kým je a jak ke svému funkcionářství přistupuje.
Konečně je tu dlouho očekávaný rozhovor s novými přírůstky do naší zelené hadí rodiny. Pohodlně se usaďte, hoďte nohy nahoru a nezapomeňte ani na svůj oblíbený nápoj a kapesník. Ten je totiž taky důležitý, jelikož jedno oko dnes nezůstane suché! Připraveni? Skvěle! Jdeme na to!
Nedávno jsem se v podvečer procházela po kolejce. Neměla jsem co dělat, a tak jsem chodila sem a tam. Brzy se za mými zády objevil Ferdinand. „Ssslečno Nerisso, co vy tu děláte? Proč neležíte v posteli jako vaši spolužáci?“ naklonil hlavu při otázce.
„Ferdo, mně se ještě nechce spát a doufala jsem, že se stavíš. Ty tak krásně vyprávíš příběhy ze svých cest!“
Rychle jsem popadla horké kakao, deku, přihodila pár polínek do krbu a uvelebila jsem se v křesle. Ferda se stočil do klubíčka kousek od mých nohou, hlavou stále směrem ke mně. „No dobrá, když tě to zajímá. Docela nedávno jsem putoval po dýňových farmách.“ 
