Prasinky, malá, ryze kouzelnická vesnička ležící nedaleko hradu, se v posledním roce dočkala dalšího rozmachu. Mezi tradiční, studenty i profesory hojně využívané zábavní, užitkové a rekreační podniky bezesporu patří pravidelně vytížená pracovní agentura Žlutá tlapa, kroužek pro příznivce šachů Doupě u U Dobyté věže, velmi populární a na pády velmi bohatá Ďáblova jáma, (ne)blaze proslavený Zakázaný les, vyhledávaný hostinec U Tří košťat, polozapomenutá inzerce u Chytráka, klub zápasníků bez hůlek Silácký ring, klubovna fanoušků Čaroku a Malá herna u Čmouda poznamenaná výbuchy Řachtavého Petra.

Novinkou je nedávno zavedená možnost ubytování přímo v Prasinkách. Tato alternativa je nabídnuta všem dospělým kouzelníkům obývající hrad (absolventům OVCí, nestíhajícím profesorům či jiným fialovým hábitům), kterým v současné době nevyhovuje strhující tempo života přímo na Bradavickém hradě, jsou z přílišného napětí vystresovaní a potřebují si nutně odpočinout někde, kde je nebudou pronásledovat studentíci, otravovat strašidla, a kde se nemusí schovávat před Gumovou kachničkou… (i když Merlin ví…).

Status Obyvatel Prasinek vlastní v současné době tito kouzelníci: Adrianet le Ros, Apaloosa Noysová, Clemmie Conwillová, dany Kiribatin, Elennar Hollkin, Fiona Charming, Gaudi te Tiba, Modesty Blaissová, Ronald Holms Williems, Sandrik Vrizas, Ségolas Clermond Revain a Thor Henrik Nilsen.

Já jsem se vydala přímo mezi ně a pokoušela jsem se zjistit něco o způsobu života, který Prasinky nabízejí.

Pátrání přímo v terénu nepřineslo nic než zničené boty a neproplatitelné účty za máslový ležák. Jak se zdá, obyvatelé Prasinek se dají souhrnně označit jako „Nezastižitelní“. Ale já jsem to ještě nevzdávala! Od čeho mám tak pečlivě cvičené sovy, že? Ovšem, tito specielně extra vycepovaní specialisté získali pouze dvě odpovědi, z nichž jedna potvrzovala nedostupnost obyvatelstva Prasinek. (Madam Clemmie Conwillová se omluvila pro nedostatek času a soudě podle jejich vlastních slov se ještě ani nestihla v Prasinkách pořádně zabydlet.) Ovšem, díky svým dokonale dotěrným sovám a hadí vychytralosti se mi podařilo získat alespoň jeden rozhovor. Poskytla jej bývala havraspárská studentka a absolventka OVCí z léta 2010, Elennar Hollkin.

Jaké jsou Prasinky z pohledu jejich obyvatel?
Prasinky jsou jako letní dovolená. Máte své zázemí, kousek místa, kam se můžete vracet. Na druhou stranu je to trochu zlatá klec, která škrtí. Nic vám sice neschází, ale jste odstrčeni a připadáte si hrozně postradatelní… Chybí vám nějaký směr, který jste dříve měli, nějaká povinnost, kterou jste plnili… Časem upadáte do letargie a zapomnění jako ty staré legendy, které se mění v pohádky a z pohádek na báchorky pro děti.

Bydlíte sama nebo s někým ve společném bydlení?
Zatím si živořím sama ve své malé komůrce nad Žlutou tlapou. Sbírám síly a snažím se zotavit, abych se mohla vrátit zpět na hrad a přiložit ruku k dílu, nebo aspoň něco dělat.

Jste spokojena? (třeba se zařízením, lokalitou, výhledem,…)
Se zařízením jsem spokojená, to ano. Výhled sice nic moc, ale je to zadarmo tak se od toho moc očekávat nedá. Je to dobré místo pro odpočinek, ale napořád bych tu zůstat nechtěla.

Je něco, co byste na Prasinkách chtěla změnit?
Změnit? Na Prasikách? To snad ani nejde. Už by to nebylo to samé místo, které si pamatujeme ze studentských let. Je to skoro jako muzeum všeho, co bylo a možná i bude. Možná by se tu hodil nějaký další zábavní podnik, ale jinak je to dobré tak, jak to je…

Volná otázka…
Jestli si myslím, že Prasinky jsou domov důchodců? Já si to nemyslím, já to vím…