Při práci na jedné ze soutěží jsem se v archivu ponořila do studia historie a současnosti Českomoravské famfrpálové ligy. Informace, které jsem zjistila, byly velmi zajímavé, tak mě napadlo, že bych se o ně mohla podělit se čtenáři Hadího krále. Obecně o ČMFL jsem se zmiňovala v té soutěži, teď bych vám ráda přiblížila jednotlivé ligové týmy prostřednictvím stručných medailonků. Dnes se budu věnovat nejslavnějšímu, byť ne vždy vítěznému, týmu první ligy.

Královéhradečtí kanonýři 1866. Dnešní složení: Přesný, Šťouch, Bolístka (střelci), Obr, Goliáš (odrážeči), Vychytal (brankář), Hadimrška (chytač). V čele týmu stojí nehrající kapitán Jabůrek. Na své současné místo se vyšvihl z postu střelce. Slibně se rozvíjející kariéru přerušilo vážné zranění, které utržil během finálového zápasu mistrovství světa ve famfrpálu proti týmu Mazovských kníračů. Tehdy se mazovští odrážeči domluvili a použili dvojitý odraz potlouku, tedy manévr častý, nicméně nepříliš nadšeně schválený. Potlouk hnaný zdvojenou silou a rychlostí připravil nejlepšího střelce zápasu o končetiny.

Tento zápas se konal na domovském hřišti kanonýrů nedaleko Sadové a byl natolik fenomenální, že vstoupil do povědomí nejen kouzelníků, ale i mudlů.

Samotné hřiště patří k jedněm z nejstarších, dosud užívaných, ve střední Evropě. První zmínky o něm spadají do období před rokem 1400, avšak první zmínky o samotném týmu se objevují již v roce 1225. Dodnes se vypráví, že když Zachariáš Mrzout psal o famfrpálovém hřišti, měl na mysli právě hřiště u Sadové.

Podle tehdejších zvyklostí vznikl tým z nadšenců, kteří se scházeli a věnovali se hraní. Nejprve se jen trefovali camrálem do košů (předchůdců obručí), všichni stříleli proti jednomu brankáři. Teprve později začali vážně uvažovat o sestavení řádného týmu, snad pod vlivem evropského turné Theodosiových hadonošů v roce 1230. Poté na nějakou dobu dějiny famfrpálu o tom, co se s KHK dělo, mlčí. Nicméně právě kolem roku 1400 se objevují další zmínky, podle kterých dosud tým existoval a účastnil se nejrůznějších zápasů, ale nikterak výrazně se neprosazoval. Ovšem skutečnost, že v té době tým získal své hřiště u Sadové, značí, že získal rovněž na prestiži a, v neposlední řadě, na penězích. Dalším mezníkem v historii týmu je rok 1679, kdy se proti členům týmu obrátila chamtivost a nenechavost Cukmantlovského motáka Bobliga z Edelstadtu, který toho času pobýval na šumperském panství. Všichni přišli o své majetky, avšak podařilo se jim uprchnout. Historické prameny se zmiňují o velké bouři v noci z 23. na 24.6. 1680, kdy „…všechno křesťanstvo v bázni boží k bohu se modlilo a svatou ochranu hledalo…“ Je zřejmé, že to byla noc, kdy famfrpálový tým opustil vězení, kde bylo drženo. Možná při tom použili nepříliš standardní postupy, neboť od té doby byli provinilci vězněni na jiných místech.

Od roku 1866 pak se počítá novodobá historie týmu. Souvisí to také s tím, že se ve střední Evropě začaly pořádat zápasy pravidelně.

Posledních osmdesát let pak Královéhradečtí kanonýři 1866 neprohráli jediný zápas, ať již v zahraničí, nebo v domácím prostředí.

Jejich famfrpálový dres je v barvách města, tedy bílá halena, červené kalhoty, to vše přepásané zlatou šerpou. Hábit je červený, na zádech znak Hradce Králové.

Keša z Borové