Mezikolejní výprava

Madam Monny dne 29.12 potřebovala jmelí na věnce, aby měla co vzít na výlet na Rampouchiádu, na kterou jela o den později. Proto vzala dobrovolníky, kteří ji chtěli pomoct, na natrhání jmelí v lese. Zná tam totiž jeden krásný strom, tak se rozhodla, že nás tam vezme.

Nakonec nás šlo pět: Madam Monny, pan Matthew, Helča, Wayna a já (John – pozn. redakce). Vyfasovali jsme si srp (dobrovolníci kladivo) a mohli jsme se vydat na cestu. Já ale znám výpravy madam Monny – většinou to vezme jiné konce, takže jsem si pro jistotu vzal do ruky kouzelné párátko.

Vydali jsme se do lesa, když najednou něco v křoví vpravo od cesty zašramotilo. Ihned jsem navrhl, že bych se tam šel podívat – chci být jednou bystrozor, takže takové lekce se hodí. Madam mi chvíli neodpovídala – měla totiž jinou práci, neboť zaujímala pozici bojového stylu „Číhající medvěd“.

Když už byla hotova, rozhodla, že se nikdo ke křoví nepřiblíží, protože tam může být nestvůra. Když najednou madam vykřikla „Velká saň se třemi hlavami“, asi to mělo být něco jako „sakra“, ale nevěděli jsme, co tam madam vidí, takže jsme zůstali, kde jsme byli.

Když najednou křoví znovu zašramotilo – a madam se rozhodla, že to musí prozkoumat, začala se plížit ke křoví.

Jak vypadá styl „Číhající medvěd“ se můžeme pouze dohadovat

Wayna se postavil s napřaženým srpem před sebou, když najednou vyletěl z křoví netopýr a hned vletěl Helče do vlasů. Madam pronesla, že se Helčiny vlasy musí uříznout. Helča měla ale jiný názor – řekla madam, že jí uřízne ruku a šla k netopýrkovi se slovy: „Jůů, Batman, Batmánku, klid, já ti neublížím.“

Najednou se netopýr ale začal Helče ve vlasechsmýkat, což se jí nelíbilo a snažila se Batmánka nenásilně „vycuchat“ z vlasů. Netopýr se pomalu ale jistě nechával vycuchat, když najednou Helča svolila, že si je nechá uříznout, hlavně, aby se nic nestalo „Batmánkovi“.

To už byl ale netopýr vymotán, takže nakonec žádné uříznutí vlasů nehrozilo. Netopýr uletěl a Helče zůstal jen malý šedý důkaz o tom, že tam opravdu byl. Díky tomuhle fleku přestala mít Helča ráda madam Monny a držela se od ní se svou tříkolkou raději dále. Jela ale k jezeru. Madam jí varovala, ať tam nejezdí. Helča to ale porušila. Začala si v jezeře umývat vlasy. Madam jí varovala, že jí to moc nepomůže, protože voda je špinavá. To už ale jela Helča zpátky a když přijela až k madam, kydla jí do ruky trochu netopýřího trusu. Madam poděkovala Helče a začala všem mazat netopýří trus na tváře s tím, že vstupujeme do teritoria Bahníka tučného a pomůže nám to ztratit se v prostředí. Najednou jsme už procházeli okolo jezírka, ve kterém bobtnalo bahno.

Když jsme šli okolo, všimli jsme si, že je na břehu jezírko o kámen opřený rybářský prut s nahozenou udicí doprostřed jezírka. Pan Matthew řekl, že kdyby to nevypadalo jako léčka, tak by řekl Helče, ať zkusí něco ulovit. To se ale nelíbilo Helče a ta navrhla hodit pana Matta sedmihlavé sani k večeři.

Když jsme ale byli až u kamene, mohli jsme si všimnout malého mužíčka sedícího na malé sesli vedle prutu. Pan Matt si ho všimnul, vykřiknul a Helča mu sarkasticky zatleskala. Wayna poznamenal, že jde o hezkou sesli a ignoroval malého mužíčka. Mužíček se na něj ale zamračil a zeptal se ho, co mu zírá na židli. Pan Matt se koukal okolo a díval se po nepořádku, pak hodil prachový srpek na Helču, aby mohla zamést ten nepořádek.

To se jí ale nelíbilo a začala zametat madam a pana Matta pryč. Wayna mezi tím odpověděl mužíčkovi, že je to prý krásný kousek – mužíček se rozveselil, přitakal a řekl mu, že ho stál velké prachy. A prý je tu na veverkách. Najednou Wayna začal přemýšlet – domysleli jsme si, že by chtěl tu sesli. Mužíček opět promluvil s tím, že bychom měli pokračovat v chůzi, jinak si tu večeři neuloví. To ale najednou promluvil pan Matt. Zeptal se mužíčka, jestli do té bublající vody ty veverky hodil, nebo tam předtím byly.

Mužíček odvětil, co by asi dělaly veverky v blátě. Pan Matt se ale nedal a zeptal se, jak je teda chytá a ukázal na prut. Mužíček odvětil, že veverky jsou zvědavý a když se přijdou podívat, co tu dělá, tak je chytne. Najednou ale Helča nabídla mužíčkovi cukroví – on si ho vzal, poděkoval a pokračoval v rozhovoru. S pana Matta mezitím vylezlo, že to je geniální, že takhle podobně chytá lelky. Muž odvětil, že tu rybaří dlouho ale jméno už nepoužil mnoho let.

Prý na co, když tu je sám. Helča se ho zeptala, jestli mu není smutno. On odvětil, že je samotář a už máme jít, nebo nebude mít večeři ani zítra. Madam se ale rozvzpomněla, že jsme měli jít pro jmelí, takže jsme šli dál. Helča ale měla sarkastickou náladu a odvětila, jestli taky nahodíme udici do louže a budeme chytat jmelí. Madam si jí nevšímala a řekla, že v korunách stromů to vypadá jako orlí hnízda.

Když jsme došli k borovici, v korunách stromů rostly trsy jmelí. Ty borovice byly vysoké dva metry a já se zeptal, jestli mohu vylézt. Madam to dovolila a řekla, ať dáváme pozor. Když najednou něco leželo na zemi! S tím, že jsem si myslel, že je to nějaká rostlinka, jsem se toho dotkl, byla to ale ohnivcova jiskra. Takže jsem si já, Wayna a Helča popálili ruce a Wayna dokonce dvakrát. Nasadil jsem si rukavice a šel to obhlédnout. Když najednou – já si je nemůžu nasadit! Tělem mi proletěla panika a co víc, zmizela mi lucerna a najednou jsem se přemístil z lesa!

Na hradě jsem okamžitě sháněl Popáleninovou mast.

Konečně jsem jí sehnal (za dva srpce, no, lepší než nic) a začal jsem lézt na borovici. Až jsem byl nahoře, začal jsem trhat jmelí a házel ho dolů. Pan Matt se zřejmě rozhodl, že jmelí prodá, protože odložil kladívko, a to, co madam Monny nedala do svého pytle, si dával do svého pytle. To se mi nelíbilo a vykřikl jsem na pana Matta, ať to jmelí nekrade a začal jsem ztrácet rovnováhu. Když jsem jí najednou ztratil úplně, spadnul jsem ze dvou metrů přímo na zadek.

Pak se ale ukázalo, že ho pan Matt plnil pro madam. Ale najednou jsem si uvědomil, že jsem spadnul na polštář, protože pan Matt v poslední chvíli dokázal poslat polštářové kouzlo a já si to neuvědomil.

>Jmelí jsme měli a šli jsme se vrátit zpět na hrad. Cestou mě pan Matt aspoň podpíral. Došli jsme k hradu a rozloučili se s madam Monny.

Další skvělá výprava za námi!

Pro HK a tuto (skoro) reportáž málem zemřel
John Charless Bartowski