Jistě všichni známe vládkyni všech žab, její veličenstvo Žábu Velikou, Barbaru Arianne Lecter, která je zároveň i vedoucí tohoto kolejního časopisu. Co se ale skrývá za její Hogwartskou postavičkou? To byste nečekali! A dočtete se to zcela exkluzivně jen a jen zde a nikde jinde! Pokud tedy chcete poodhalit roušku tajemství, pod kterou je skryta šokující, ale zaručeně pravá identita veliké Žáby, neváhejte a čtěte dále!
Kromě kouzelnického světa se ve svém životě také musím věnovat světu mudlů (což mě zrovna netěší, jako nejspíše každého z nás, ale což..), kde se musím dennodenně vypořádávat s různými životními nástrahami a zkouškami, ale především mudlovskou školou, do níž ještě stále musím chodit (a pěknou řádku let chodit budu). Každá škola má něco do sebe, každá něco skrývá. Ať už to jsou tajné chodby/místnosti, hromady (ne)úspěchů, nebo prapodivní učitelé/profesoři. A právě ta škola, do které teď nově chodím, skrývá spoustu tajemství…
Nebudu se tu rozepisovat, co všechno se v ní schovává, ale napíšu o jedné zvláštní události, která mi pomohla pochopit, co vlastně dělá naše drahá Žába, když zrovna neproKVAčí zdejšími bradavickými chodbami. Co se skrývá za tou její poměrně nevinnou vizáží? Jaká je vlastně její profese? Je vůbec pravda to, co tvrdí – že ještě nemá profesi, ale stále studuje? Na to všechno jsem dostala odpověď během pár dní. Hlavně během jednoho „osudného“ podzimního dne…
Jednoho úterního rána nás totiž náš profesor matematiky chtěl naučit něco málo o kvadratických rovnicích. Je naprosto normální, že vždy, když je začátek hodiny, napíše na tabuli datum a název hodiny – čili to, co zrovna probíráme. Samozřejmě nadpis vždycky píše tak, jak by se psát měl, tedy že první slovo v daném souvětí má první písmeno velké a další písmena jsou, samozřejmě, psána znaky malými. Jenže tuhle hodinu to bylo jinak. On tam napsal „KVAdratické rovnice“, místo „Kvadratické rovnice“! Zpočátku jsem si myslela, že jde o vtip, nebo se třeba pan profesor omylem přepsal, ale příštích několik dní se to opakovalo a na tabuli se znovu a znovu objevovalo to samé. KVAdratické rovnice.
Bylo to divné, proto jsem se rozhodla, že se panu profesoru trošku kouknu na zoubek. Věřila jsem, že odhalím to jeho tajemství – nebo jsem alespoň doufala, že v tom nějaké tajemství bude. Přeci jenom, když někdo píše KVA velikými písmeny, je to takové podezřelé… Obzvláště, pokud chodíte do Školy čar a kouzel a znáte zdejší studenty. Pak vás žádná náhoda nenechá chladnými!
V pátek jsme psali test na trochu starší učivo a pan profesor nadhodil, že by to mohl opravit v době, kdy má volno – a že bychom si pak pro opravené testy mohli dojít k němu do kabinetu. Celá třída souhlasila a já jsem byla pověřena, abych se za profesorem zastavila, až budeme mít velkou přestávku. Tak jsem pár hodin počkala a nakonec se vydala do kabinetu. Ještě nikdy jsem v jeho kabinetě nebyla. Představovala jsem si, že tam prostě bude nějaký nábytek, hromada papírů, psací potřeby… Ale to jsem pana profesora podcenila!
Zaklepala jsem na dveře a vstoupila jsem dovnitř. Profesor tam nebyl – nejspíš pobíhal někde po škole a zařizoval školní akce.. Osmělila jsem se a trošku jsem si prohlédla vnitřek. Nic moc, byla to prostě úplně normální místnost, ale… něco mi na ní nesedělo. Ve vzduchu jsem cítila něco zvláštního… Něco, co mi připadalo jako magie. Použila jsem kouzlo na odkrytí skutečné podoby začarovaných věcí a nestačila jsem se divit! Obyčejný, šedavý kabinet se proměnil v něco úplně jiného – v něco, na co jsem ještě nikdy nenarazila…
Zdi kabinetu byly zelené. Na zemi se válel koberec tvaru leknínu a leknínových listů. Ale hlavně… Všude byly žáby! Na knihách, na leknínu, v policích, na židli, na stole… Prostě úplně všude! Byla jsem úplně paralyzovaná. Sice mi připadalo divné, že pan profesor pořád píše velké KVA, KVA, KVÁ, ale tohle… Že by měl až takhle v oblibě žáby… To přeci není možné! Navíc to bylo takhle hezky „uschované“, začarované… Pan profesor tedy musí být něco víc, než jenom profesor matematiky a přírodovědných oborů!
Přešla jsem ke knihovně a zahlédla jsem další věci – žabí nožky (nebo spíše takové návleky pro lidi) a žabí kapucu… A opodál byl opravdu krásný a vkusný, zelený, žabí deštník!
Proč ho neprodávají na Příčné? Já ho chci taky!
Chvíli jsem dumala a pak jsem na to přišla. Je to nad slunce jasné! Pan profesor musí být skutečná Žába! Je to ona! Přesně takhle vypadá naše Barbara Arianne Lecter ve skutečnosti!
Už už jsem si chtěla ještě lépe prohlédnout ten úžasný deštník, když vtom mě něco zarazilo. Vždyť jsem tam strávila už dobrou chvíli a pan profesor by se mohl každou chvíli vrátit! Navíc je neslušné, být v něčím kabinetě, když o tom dotyčný neví… Proto jsem se vrátila před kabinet, zavřela jsem dveře a počkala jsem na něj. A opravdu – netrvalo to ani minutu a objevil se. Pak vešel do kabinetu, podal mi testy a já šla pryč. Vypadalo to, že na nic nepřišel… Snad. (Tedy až dodnes, kdy si s největší pravděpodobností přečte tento článek…)
Takže toto je ta tajemná, skutečná identita Žáby Veliké, naší skoro šéfredaktorky! Konečně už víme, kde je pravda!
A to, že to je osoba ženského pohlaví, je hloupost… Prostě má dvojníka opačného pohlaví, kterého posílá na srazy, aby to vypadalo tak, jak chce! Bacha na ní/něj!
Pro HK
Maia Lynette Aerangis