Anticeny zakladatelů

29. 1. 2014 Redakce 1
Jelikož hradní ochota není zrovna velká, tak jsem od původního nápadu anticen musela upustit a poptat se kdejaké myši, sovy, škrkny a podobných hradních potvůrek, koho nebo co by nominovaly na něco záporného, protože to letos neprovedlo nic moc pozitivního. Dotazováno bylo: asi 30 myší, dvě krysy, půlka školního sovince, nepočítaně škrken a xy dalších malých obyvatel hradu. Pak jsem ze všech návrhů vybrala ty nejvíc-krát zmíněné a udělala druhé kolo. A dopadlo to... řekněme překvapivě.  Havraspár V této kategorii bylo osm nominovaných, nakonec druhý nejvyšší počet hlasů získala letošní obloha. Podle některých byla málo modrá, podle některých až příliš, hlavní je ale to, že to souvisí s tím, jak moc často se objevovala nebo neobjevovala (pro ty zvědavé, více bylo těch, kterým letošní modro nestačilo). Vítězem své kategorie byl s velikým přehledem Protiva, důvodem k jeho nominaci byla jeho otravnost, díky které nakonec úspěšně vypudil havraspárského ducha z hradu a nejenom modří mají důvod ho nenávidět, protože tohle by se mohlo stát kdykoliv a každá jiná kolej by si musela shánět nového ducha. V souvislosti s novým duchem se někteří snažili doplnit ještě tučňáky z Mrazákolandu, ale bohužel se hrad o tragické smrti studentky v mrazových pustinách dozvěděl až ve chvíli, kdy už bylo hlasování uzavřeno (tímto vyjadřujeme soustrast nad jejím úmrtím... Nebo co se vlastně novým duchům přeje). Mrzimor Zde bylo nominací podstatně méně, ale dva nejlepší se našli. Tím lepším (neboli s menším počtem hlasů) byly přesýpací hodiny, protože prý nesypaly body správně tak, jak by měly. Spekulace, že si někteří mrzimorští stěžovali u slečny Larrie sice nebyly potvrzeny, ale jsou tací, kteří tomu věří a nejspíš hlasovali pro tuto možnost. Tím nejhorším z Mrzimoru bylo pro letošní rok sluníčko a stejně jako u oblohy se důvody pro jeho nominaci liší. Někteří tvrdí, že letos připálilo nejeden zadek, což není vůbec mrzimorské, protože ti jsou přátelští a hodní, jiní si myslí, že letos hřálo naopak moc málo. Každopádně by si zasloužilo gratulace. Nebelvír
~Setkání nominovaných za Nebelvír a Zmijozel~
U Nebelvíru měl méně hlasů jeden fénix. Fénixové obecně jsou docela přiřazováni k Nebelvíru, protože mají dost z jejich vlastností (údajně prý měl být ve znaku této koleje fénix, ale pak se rozhodlo pro lva, jelikož fénix přišel zakladatelům kvůli jeho vzácnosti moc extravagantní) a právě tenhle jeden se nechvalně proslavil tím, že se u mudlů předvádí jako obyčejný cvičený papoušek a uzdravuje svými slzami kdekoho na potkání a jeho majitel na tom samozřejmě vydělává nemalé peníze. Je proto pochopitelné, že se za něj nejenom nebelvírští stydí a tímto mu vyjadřují najevo, že tohle teda ne. Říkáte si, že nic horšího už být nemůže? Může. Protože za nejhorší ve své kategorii je považován vchod do nebelvírské společenské místnosti. Nejedna myška vypověděla, že se do nich jednoho krásného večera náhodou nahrnulo několik nováčků a pak byli zase vyhnáni se spoustou nadávek právě na vchod. Nebelvírští sice tuto skutečnost odmítají, ale jedna nejmenovaná prvačka se nedávno nechala slyšet, že se dostala do společenské místnosti červených a poté už o ní na hradě nikdo neslyšel (kromě redakce HK, které se podařilo tuto nejmenovanou vyšťourat). Tak jako tak získává vchod předposlední udělenou anticenu. Zmijozel Opět zmíním jenom dvě nejlepší (nebo nejhorší, nehodící se škrtněte) nominace. Tou s menším počtem hlasů byly příšery ve sklepení. Někdo zmiňoval, že jsou vlastně dobré, protože umravňují všechny ty studenty, takových bylo ale pomálu. Více bylo těch, jež si mysleli, že tyhle hrůzy jsou na hradě špatné a že svou mírou záporáctví vlastně spadají pod Zmijozel (někdo z dotazovaných dokonce prohlásil, že všechny ty potvory ponoukají bazilišci ze sklepení!). Víc hlasů ale tak jako tak dostala paní Norrisová, protože za tento školní rok bylo údajně moc málo studentů, které buď vykopla z hradu nebo je kousla, případně důkladně poškrábala. Dřív prý bývalo víc lidí na ošetřovně právě z důvodu, že jim tato zlá kočka způsobila újmu na zdraví. Teď prý "jenom" kope pryč. Závěrem bych ještě ráda poděkovala všem hradním potvorám a těm, kteří si našli chvilku na vyplnění normálních anticen.

Zmijozel vs. patroni: 1:0

22. 1. 2014 Redakce 3

„Až tě zařadí do koleje, dostaneš patrona, který se o tebe bude starat.“

„Ve všech kolejích jsou patroni, co ti poradí, co a jak.“

„Po zařazení se tě ujme patron, to je něco jako tvůj osobní rádce…“

Ne, ne, ne, ne, NE! Aneb článek o tom, jak to chodí po zařazení ve Zmijozelu.

Ano, i ve Zmijozelu se v dobách minulých více či méně oficiálně „nafasoval“ patron (většinou „hoguznalý“ kouzelník či čarodějka, který je k ruce přiděleným nováčkům a zodpovídá jejich dotazy), který se staral o blaho nováčků v koleji a o kterého se starali sami nováčci, aby chudáček patron pod tíhou dotazů nezakrněl.

Možná i to je důvod rozšířené pověry, že ve všech kolejích je zaveden systém patronátu, která se traduje dodnes.

Tento článek má za úkol otevřít hradu oči, pořídit jim silné dioptrické brýle a ukázat jim, že ne v každé koleji frčí patroni a nováčci, které si můžeme hrdě napsat do čarostavu, nebo třeba vylepit nad postel v kolejní místnosti.

* * *

  

 Nebyl by to Zmijozel, aby i v tomto ošemetném a tak profláklém trendu nevybočoval z řady.

Zatímco v ostatních kolejích (dej Salazar, ať se nemýlím) se tvrdě dře na patronátu v jeho podobě: Patron x Nováček, ve Zmijozelu již několikátým rokem tvrdě dřeme na tom, aby nováčci dostali prvotřídní výcvik, patřičnou drezuru a schopnost vnímat věci v rozšířených obzorech.

Patronát v jeho původním slova smyslu u nás v koleji zanikl. Nováčci jsou po zařazení do koleje pečlivě pozorováni a během několika hodin informováni o tom, do jaké „skupiny nováčků“ patří. Tyto skupiny jsou vyrovnanými a plnohodnotnými soupeři, kteří spolu pak mají jisté „zležitosti“.

Tyto jednotlivé skupiny mezi sebou pak v průběhu přesně daného časového úseku (otázka měsíců) soupeří v nejrůznějších hog disciplínách (od sbírání bodů přes sebrání magíků až po „prokolejní“ tvorbu), kde se většinou zábavnou formou dozvídají vše potřebné o koleji, o hradu a o tajemství vesmíru a tak vůbec všeho.

Na jejich aktivitu, snahu a pečlivost dohlíží vedoucí skupiny (ostřílený a zasloužilý had či hadice), který nováčky hlídá nejen po stránce „fyzické“, ale i po stránce „funkční“. Tento had se zodpovídá vedení koleje (jehož je obvykle součástí), která vydává rozkazy a plány na další postup nováčkovské skupiny.

Výhoda tohoto skupinového (a nikoli patronátového) stylu přijetí nováčků je hned v několika věcech:

  •         Nováček může po absolvování nováčkovského skupinového soutěžení přejít plynule na vnitrokolejní hru pro daný rok, neboť získá vše potřebné pro úspěšný start v koleji.
  •          Nováček má kolem sebe podpůrnou partu, se kterou se naučí spolupracovat, hecovat se a nakopat zadek všem, kdo si to zaslouží, nezaslouží, či skorozaslouží. Dle potřeby.
  •          Nováček se stane plnohodnotným členem koleje bez potřeby uhánět patrona (který, řekněme si na rovinu, během působení v roli patrona může z nepochopitelných důvodů zneaktivnět, odejít, či se beze slova vypařit).

A to je tak všechno, co vám můžu o lovu krevet a nepatronátu v naší koleji říct.

Hawk a Salazar s vámi, pokud si jeho přízeň zasloužíte!

Kam s nimi I.

Jednou jsem se tak procházel po pozemcích našeho hradu, když si najednou všimnu, že už zde nejsme sami. To se nováčci trochu vyděšeně pohybovali po chodbách a objevovali tajemná zákoutí. Nedalo mi to a musel jsem se nad tím zamyslet: co si vlastně myslí obyvatelé hradu o jednotlivých kolejích? Rozhodl jsem se navštívit sovinec a rozeslat sovu pár obyvatelům hradu. Odpovědi si zde můžete přečíst v následujícím článku. (Pokračování textu…)

Abeceda módy

17. 1. 2014 Redakce 0

Kritice nikdo neunikne, nikdo se neschová. Jsem tu od toho, abych vám řekla pravdu o tom, jak vypadáte, ne od toho, abych vám mazala med kolem huby. Smiřte se s tím. 

Jak jistě víte, na naší škole, lépe řečeno v redakci kolejního časopisu havraspárské koleje, se již několik let vyskytuje rubrika "Módní patrola". Ať už tato rubrika vznikla jako reakce na článek v Hadím králi Stop nevkusu!, nebo tomu bylo jinak, je momentálně jedno. Přední kritičky Prada de Lacoste a Christianna Diórová (pozn. redakce: tyto světoznámé kritičky přispěly do našeho kolejního časopisu pár články o módě na hradě) musely stejně odcestovat do ciziny a neměly již čas pokračovat pro nás ve svém hodnocení. Také podle jejich slov se Corvinus se ctí ujal hodnocení stylu oblékání jednotlivých obyvatel, proto pro ně nebyl problém přenechat toto břemeno na modrých ramenou.

Když se nedávno madam de Lacoste vrátila z návštěvy Japonska, podotkla, že hodnocení v Corvinovi podle jejího názoru není už to, co bývalo. Dle jejích slov tento plátek v poslední době jenom chválí a objektivně nehodnotí. Je pravdou, že to může být záměr kolejního časopisu. Ať už tak nebo tak, madam de Lacoste podotkla, že by opět měla pár výhrad k našemu stylu oblékání, i k samotnému hodnocení Corvina. Je to přeci jen už 3 roky co nás hodnotila naposledy a mnohé se od těch dob jistě změnilo. S trochou přemlouvání se madam de Lacoste uvolila založit rubriku Abeceda módy, kde hodlá odhalovat prohřešky proti módě bez sebemenšího obalu.

Rád bych tedy na našem hradě opět přivítal módní kritičku Pradu de Lacoste, tentokrát bohužel bez kolegyně madam Diórové, která získala velmi lukrativní nabídku v samotné Paříži. Tímto jí redakce Hadího krále gratuluje ke kariérnímu postupu. Slečna de Lacoste se tedy opět pustí do vašeho stylu oblékání. Přesvědčí nás, že krásná slova muže: "Ve všem vypadáš úžasně." nejsou vždy pravdivá. Hadí král má teď jedinečnou možnost přinést vám opět její kritiku přímo až domů. Nelekejte se jejího ostrého jazyka. Přeci jen není zdejší!

Váš Hugo Boss


Zdravím!

Dovolte, abych se vám krátce představila.

Mé jméno je Prada de Lacoste. V módním průmyslu se pohybuji již 15 let. Píši do nejrůznějších časopisů a magazínů. Za zmínku jistě stojí časopis Vogue, The Village Voice, Style Magazine či The New York Times. Nebojím se říct to, co si myslím a to se mnohým nelíbí. Sama prosazuji styl "buď sám sebou". Pokud se člověk sám sobě líbí, je to první krok k úspěchu. To však neznamená, že neexistují lidé, kteří by nepotřebovali poradit a v módě trochu usměrnit. Proto jsem vlastně s touto prací začala. Teď už ale zpátky k vám, milý studenti. Postupem času si vezmu do parády každého z vás. A začneme hezky od začátku, tedy od písmene A. Abych však nezahálela ani dnes, rozhodla jsem se vám úvodem přinést poVánoční speciál, tedy po zmijozelsku spíše poSalazarnáliovský speciál. Jelikož jsem ještě neměla příliš mnoho času porozhlédnout se po hradě a objevovat vaše vkusné či nevkusné modely, byl mi redakcí Hadího krále nabídnut článek o Salazarnáliích, kde jsou vyfocené údajně nejlepší zmijozelské modely. Začneme tedy u nich. (pozn. redakce: jedná se o tento článek) Začneme u slečny Ein. Na tomto modelu vidím krom nesladěnosti zelené barvy i několik dalších chyb. Sice chápu, že je slečna velmi hrdou prefektkou a ráda se chlubí tím, že zrovna její kolej vyhrála loni školní pohár, nicméně k tomuto modelu to není zrovna dobrý doplněk. Stačil by možná lehký doplněk ze zlata na krku, na uších či na hlavě, aby se nám zlatost poháru měla s čím spojit. Pláš jisker je pro mě téměř drátem do oka. Zmijozelští návrháři jsou v mnoha věcech velmi zruční a šikovní, ale u tohoto pláště udělali jednu velkou chybu. Mysleli pouze na plášť a ne na jeho komplexnost s ostatními kolejními prvky. Nehodí se téměř k ničemu zmijozelskému a přesto ho mnozí nosí s oblibou. Budiž, přeci jen je to kolejní záležitost. Poslední výhradu u slečny Ein bych měla k té potvoře, co má u nohou. Netuším co to je a ani to vědět nechci. Už jsem byla mnohými studenty upozorněna, že takovýchto potvůrek tu bude víc než dost. Lepší pro mě bude asi je ignorovat, protože za mě dostávají jednoduché ne. Dále tu máme slečnu Elanis. Tady se dají snad vytknout jen ty brýle, proč by měla slečna Elanis s tak překrásnou tváří a ještě kouzelnějšími očky schovávat svou záři za brýlemi? Je to trochu škoda pro všechny přihlížející mládence. Slečna Maia, slečna Barbara. Jejich odění momentálně nemá chybu. Krásný, dech beroucí, dokonalý. Nedá se jim nic vytknout. S klidným srdcem bych je pustila na přehlídkové molo. Tedy jednoznačně bez oné dětinské žabí hračky, kterou můžeme chápat jako slabost k rozkošným kolejním žabičkám. Nakonec madam Tydynka, které bych ráda pogratulovala k fialovému hávu. Její styl oblékání byl vždy potěšením pro mé oči. V tomto případě však nechápu onu zmijozelskou lebku. Ano jsou Salazarnálie, kolejní svátek, ukažme jak jsme na svou kolej hrdi. Nicméně barevně se nemá k čemu poutat. Kdybych nevěděla, že zrovna tato lebečka pro zmijozelské tolik znamená... Je velkým symbolem starých časů, je také velmi ceněná, neboť jí vlastní už jen pramálo zmijozelských. Kdybych tohle všechno nevěděla, řekla bych: Vyhoďte ji. Takhle mohu jen doporučit příště zvolit jiný model, který se bude lépe hodit k legendární lebečce. Tímto pro dnešek končím :) Těším se na vás zase příště, tentokrát už u modelů, které si na hradě sama vyberu. Vaše Prada de Lacoste

pozn. redakce HK: Módní nevkus vyšel poprvé v našem časopise 12.4.2010. Módní patrola začala vycházet v CD až 1.1. 2011. Proto prosíme případné kritiky, aby se zdrželi komentářů, že se HK opičí, či kopíruje.

Mezikolejní výprava

Madam Monny dne 29.12 potřebovala jmelí na věnce, aby měla co vzít na výlet na Rampouchiádu, na kterou jela o den později. Proto vzala dobrovolníky, kteří ji chtěli pomoct, na natrhání jmelí v lese. Zná tam totiž jeden krásný strom, tak se rozhodla, že nás tam vezme.

(Pokračování textu…)

Strašlivé odhalení pravé identity zastupující šéfredaktorky HK!

Jistě všichni známe vládkyni všech žab, její veličenstvo Žábu Velikou, Barbaru Arianne Lecter, která je zároveň i vedoucí tohoto kolejního časopisu. Co se ale skrývá za její Hogwartskou postavičkou? To byste nečekali! A dočtete se to zcela exkluzivně jen a jen zde a nikde jinde! Pokud tedy chcete poodhalit roušku tajemství, pod kterou je skryta šokující, ale zaručeně pravá identita veliké Žáby, neváhejte a čtěte dále! (Pokračování textu…)

Salazarnálie, aneb Vánoce po Zmijozelsku

Možná jste si už dříve všimli, že Vánoce slaví zmijozelští trochu jinak. Letos jsme se rozhodli, že vám redakce Hadího krále konečně prozradí, jak to u nás o těchto svátcích chodí.

Zmijozelští studenti nepodporují komerční vílu Fleutýnku, která se objevila teprve v posledních letech a stále věří v prastaré kouzlo ducha. Samosebou, že i ostatní koleje kdysi věřily v ono prastaré kouzlo, jenže toto kouzlo u nich postupně vyprchalo. Mnozí na něj zapomněli či odešli a mnozí se rozhodli pojmout vílu Fleutýnku jako nový symbol Vánoc. Vánoce jsou pro nás tedy jen svátky, které přijdou a odejdou. Ano je tu výzdoba, je tu klid a pohoda, je tu vánoční stromeček, podivný dárek od Fleutýnky a všechno možné, ale!

Ten pravý duch těchto svátků přichází už 21.12., zvěstuje svátky Salazarnálie a je to duch Odkazu Salazara Zmijozela!

Jak se slaví Salazarnálie!

Při západu slunce v den zimní rovnodennosti se sejde celá kolej ve sklepení a společně zasedne ke kamennému stolu. V klidu povečeří v kruhu zeleném masové kuličky se zelným salátem a s pálivou zelenou omáčkou ze zelených paprik okořeněné baziliščí šupinou. K večeři se popíjí výborný mok s názvem Žabí dech, který má na triku slečna Barbara, která ho prý údajně vyrobila úmyslně, ale všichni víme, že to bylo omylem při hodině lektvarů. Ovšem většina skvělých vynálezů vznikla omylem a ani tento kousek není výjimkou. Tento mok je delikatesa! Po večeři se podává slavnostní dort ve tvaru znaku zmijozelské koleje, při této příležitosti přichází i duch Odkazu a pronese slavnostní přípitek. Po zákusku se všichni odeberou k soše Salazara Zmijozela, kde se postupně předává jeho dar. Vše provází naprosto uvolněná atmosféra i přes to, že se jedná o velmi důležitý a symbolický obřad. Neb pokud jsi ještě nikdy nestanul před duchem Odkazu a neobdržel jsi od něj dar jež značí tvé členství v koleji, nejsi pravý zmijozelský. Můžete si tedy sami představit jak takovouto událost snášejí nováčci. Při převzetí se ještě pronese děkovný slib, který je bohužel jen pro zasvěcené a není mi dovoleno jen uveřejnit. Nicméně mohu říct, že v slibu se pronáší věrnost koleji a vzdává hold Salazarovi. Poté následuje volná zábava, která vyústí až ve skupinový odchod na půlnoční baziliščí zpěvy, které trvají téměř přes hodinu, ke kterým se přidává i samotný duch Odkazu pokud v naší společnosti do té doby vydrží. Jelikož si však již pár z nás velmi oblíbil stává se jeho přítomnost na půlnočním baziliščím zpěvu již tradicí. Oslavy končí až v brzkých ranních hodinách. Celé Salazarnálie však tímto dnem nekončí, duch Odkazu v naší přítomnosti setrvává až do konce roku. Potuluje se po sklepení a jen občas se někomu přímo zjeví a popovídá si s ním. Aktivně se však účastní všech oficiálních kolejních večírků, které v této době pořádáme. Je pravdou, že už i v naší koleji zůstává pramálo studentů, kteří tyto původní oslavy, ještě v jejich zrodu, pamatují. Postupem času se tradice pozměňují, upravují a přizpůsobují novému stylu. To však těmto svátkům neubírá na kráse, ba naopak. Mohu s potěšením říci, že Salazarnálie jsou rok od roku lepší a lepší, nehledě na to, že na zajímavosti jim čas taky neubral a samotný duch Odkazu setrvává na našich oslavách až do pozdních hodin.

Co si vzít na sebe!

Ve skutečnosti je to cokoliv co vám vyhovuje a v čem se cítíme pohodlně. Je pravda, že duch Odkazu nám již několikrát zdělil, že zelená barva těší jeho duši a moc rád se na ní dívá. Proto není divu, že se většina  zmijozelských studentů obléká právě do této barvy aby ducha potěšili. Nehledě na to, že dar, který dostaneme je většinou také zelený. Setkala jsem se již s několika studenty co vzhled studentů Zmijozelu na vánoce odsuzují a tvrdí, že z něj nečiší pravá vánoční nálada. Dovolte mi abych jen podotkla, že mnoho zmijozelských studentů se řadí na špičku módního žebříčků dle hodnocení známých světových módních kritiček madam Christinny Diórové a slečny Prady de Lacoste. A když už víte, že Zmijozel neslaví Vánoce, sami jistě uznáte, že jejich Salzarnáliovský oděv je vkusný a dokonale vystihuje ducha Odkazu Salazala Zmijozela. Zde přikládám pár fotografií pořízených během oslav Salazanálií.

~Eineann Mag Lasair~

~Elanis Aelana Roselfová~

~Maie Lynette Aerangis~

~Barbara Arianne Lecter~

~madam Tydynka Flyová~

Co říci závěrem. Snad jen krásné Salazarnálie, plnou sklenici Žabího dechu a hodně zelené ve vašem životě! *článek je cenzurován a pozměněn z důvodů vysokého utajení, nikde není napsáno, že to tak opravdu chodí!