Vysoká místa bodovacího žebříčku jsou pro mnohé lákavá, ale k tomu, aby se na ně člověk dostal, taky musí něco udělat. Někomu stačí dobrý pocit, že dosáhl toho,čeho chtěl, jsou ale i tací, pro které je to málo. Proto začnou hrotit. A jelikož jsem se do téhle sekty letos připojila i já, tak bych řekla, že už po sedmi termínech mám dostatečnou kvalifikaci, abych odradila/nalákala budoucí bodohrotiče, případně adepty na titul nejvyšší - právě k tomuto cíli je manuál vytvořen především.
Nejdřív je důležité, jestli člověk začne už na samém začátku roku, nebo se pro dráhu bodohrotiče rozhodne až ve chvíli, kdy zjistí, že by vlastně mohl máknout. Takovým většinou jde o titul Snaživce jako takový, jsou skrytou hrozbou. Nejprve jejich nižší umístění v žebříčku není nic nebezpečného, časem se ale propracovávají do vyšších sfér, jenže to je často až tehdy, kdy už není možné si zapsat další předměty, proto mají velkou šanci na úspěch. Níže zmíněné fáze jsou ale zejména pro ty, kteří začínají se začátkem roku, skryté hrozby mají cyklus o něco kratší (a nemám s ním tolik zkušeností… vlastně žádné).
Teď už ale k samotným fázím a jejich rizikům, protože ve všem je vždy nějaký háček nebo problém. Podle mých zkušeností a pozorování se celý rok kromě termínů dělí na různá období, některá pozitivní, jiná už trochu horší; některá se pravidelně opakují, jiná jsou jenom jednou. Jsou to nadšení, radost, panika, omlouvání, paranoia, hibernace, tvrdé probuzení, dozapisovávání, doplňování, blbé otázky na sebe sama, nestíhání, eseje, odpočinek.
1. nadšení
Rok skončil a na kontě přibývají peníze. Někdo se je proto rozhodne investovat do výuky. Tehdy začíná fáze nadšení. Hýří optimismem, vtipem, na všechny strany šíří, jak se letos hecne. Zapíše si předměty, které se mu líbí a poctivě píše všechny úkoly, soutěže i semináře, protože se pořád neuvolnil zápis, tak je to jednoduché. Toto období trvá zhruba čtrnáct dní okolo otevření zápisu.
Doporučuji, aby si ho každý užíval, protože v celém roce bude jenom jednou.
2. radost
Přicházejí první body hodnocení a člověk šplhá po žebříčku výš a výš, což ho motivuje k tomu, aby dál psal úkoly, aby vylezl ještě výš, případně se pokusil si první místo udržet. Téhle fáze je taky potřeba si užívat, protože taky není moc častá, se začátkem roku je totiž málo bodů a ostatní se tak dají lépe předhonit.
3. panika
Panika nastává zhruba v druhém až třetím termínu, respektive s jeho koncem a opakuje se až do konce roku. Z jejích spárů se člověk jenom tak nedostane. Soutěže neubývají, úkoly taky ne a pořád je co dělat. A toho je občas moc, někdy se proto vyskytne buď půlnoční panika nad nějakou soutěží, případně panika klasická termínová.
4. omlouvání
A po termínové panice následuje omlouvání za pět půlnoc, protože je spousta toho, co se za celý dlouhý termín nestihlo. Případně omlouvání se někomu, že jsem neudělala to a to a že se moc kaju. Tohle je riziko, protože ani omluv není neomezeně, třetí omluva už neprojde a pořád někomu vysvětlovat, proč jsem něco nestihla… taky není zrovna fajn.
5. paranoia
Po termínu většinou zbude mnoho neudělaného, jenže je tu další. A i když se nestíhá, tak má člověk tendenci koukat na své soupeře, jak jsou na tom oni. Tehdy nastupuje paranoia, aspoň při zjištění, že jsou v jistých ohledech lepší než my, že nám nějak šlapou na paty. Někdy je tenhle pocit neoprávněný, proto pozor, koho se v této fázi chystáte sežrat, nebo na koho chcete nadávat.
6. hibernace
Do téhle fáze se bodohrotič dostane ve chvíli, kdy ho ostatní ujistí, že mu nikdo na paty nešlape, tehdy upadne to takového období, kdy prostě přežívá, ale to je tak všechno. Je rizikové v ní zůstávat příliš dlouho, protože je taky potřeba jíst, ne jenom psát úkoly a nevnímám okolí.
7. tvrdé probuzení
To většinou nastává ve chvíli, kdy člověk hibernoval na vavřínech, prostě psal a nekoukal se okolo sebe. A to je špatně, protože ho někdo probudí informací, či jen nevinnými dotazem, jestli ví, že ten a ten nebo ta a ta je na tom líp, buď jenom předmětově, nebo i v bodování, že nás "záporácky" dotahují. Většinou to bývají právě ty skryté hrozby, co vylezly ze svých nor, nejhorší je to ve chvíli, kdy končí zápisy na předměty. To je opravdu budík… ale naštěstí trvá chvilku.
8. dozapisování
Protože pak následuje rychlá panika a pročítání infa k předmětům, aby se člověk dozapsal, potřebuje se totiž vyrovnat svému sokovi, aspoň ve chvíli, kdy mu jde o Snaživce. Rekreační hrotiči touhle fází projdou jenom ve chvíli, kdy se uvolní místo na vyhlídnutém předmětu, na který se nestihli zapsat.
9. doplňování
Zlo nejvyšší, obzvlášť ve chvíli, kdy se před koncem osmého termínu vyrojí informace, že profesor nebo profesorka přijímá Očka a Zetka do termínové neděle, pak už jenom eseje. V tu chvíli si bodohrotič spočítá, na kolik úkolů se vlastně vykašlal a teď je musí doplnit, aby přinejmenším mělo cenu psát esej, ale samozřejmě je to hlavně kvůli bodům, že. Kritický osmý termín je tak ještě obohacen o další zábavičku, proto je fajn mít i profesory, kterým nevadí pozdější úkoly, protože co můžeš odložit dnes, odlož na pozítří.
10. blbé otázky na sebe sama
Ty většinou jdou ruku v ruce s doplňováním, respektive s chvílí, kdy si člověk spočítá, co všechno má doplnit a kolik bodů by z toho mělo vzejít, protože ho může napadnout, proč to všechno vlastně dělá. To je nejkritičtější fáze, je proto lepší mít po ruce někoho, kdo je neoblomný a bude do vás furt hučet, že když už jste s tím jednou začali, tak proč to najednou chcete vzdát, případně nějaký chytrý hlásek v hlavě, který inteligentně odpoví. Abyste se nemuseli hádat sami se sebou a mohli psát úkoly.
11. nestíhání
Nestíhání postihuje hlavně ty, kteří se moc dlouho hádali sami se sebou, jestli to má cenu, nebo jestli je skok z astronomické věže tou lepší volbou, protože najednou zjišťují, že toho času je fakt málo a to toho mají dost na dodělání, omluvy už k dispozici jaksi nejsou, respektive by se pak nedaly doplnit. A proto se nestíhá.
12. eseje
Kdo přežije nestíhání, má skoro vyhráno, protože bude muset přežít už jenom jedno, poslední. Esejové. Tehdy bodohrotič zjišťuje, že by za den měl udělat průměrně dvě a více esejí, případně nezjišťuje, jenom píše, až se z něj kouří. Celých čtrnáct dní. A při troše štěstí stihne všechno. Tohle období je rizikové prokrastinací. V normálním termínu se v neděli dá stihnout většina, jenže eseje jsou trochu horší a není to tak jednoduché, proto dejte na chvíli prokrastinací sbohem a dohromady se s ní dejte až po devátém a posledním termínu.
13. odpočinek
Nebo aspoň v rámci možností. Skončila výuka, takže se píšou jenom soutěže na body a na peníze, aby bylo na splátky, případně na něco nového na sebe, když bodohrotič celý rok posílal soutěže jenom na body. Chytají se lelci a hůvy s hodnoceními, ňufou se body a dorovnává se spánkový deficit. Tohle období je zasloužené, proto během roku neklesejte na mysli, jednou totiž skončí a bude možné se flákat. Jde jenom o to vydržet, což se dá.
A nezbláznit se.
